Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 7

11.04.2010 (09:00) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1547×

7. Kapitola

Pohled Bells

„Takže! Můj nápad zní…“

Čekala jsem, co za moudro z něj vypadne. U mého brášky nikdy nevíte, co řekne, natožpak, co udělá. Usmál se a pokračoval: 

„Zní tak, že jedeme do Zoo na zvířátka,“ řekl a usmál se. Já s Edwardem jsme propukli v obrovský smích. 

„To… To…“ Chtěla jsem se zeptat, jestli to myslí vážně, ale nepovedlo se. Kdybych byla člověk, tak mě bolí břišní svaly. Smála jsem se totiž šíleně dlouho a Edward nebyl pozadu a smál se taky. Jazz nás jen pozoroval s naštvaným výrazem, ale koutky mu cukaly. Když jsem se uklidnila – myslím, že Jazz mi pomohl – tak jsem se na něj koukla. 

„To myslíš vážně?“ zeptala jsem se s pozvednutým obočím.

„Naprosto,“ kýval umanutě hlavou.

„Takže už to máš domluvené s Alice na pátek,“ usmál se Edward. Jazz jen přikývl.

„Tak já jdu. Mějte se,“ řekl Jazz a odešel. Edward mě stáhl k sobě na postel a políbil mě.

„Zlato? Koho to napadlo?“ zajímala jsem se.

„Jazz uvažoval a jakmile Alice viděla v budoucnosti Zoo, přikývla,“ usmál se a hladil mě po ruce.

„Ti dva jsou sehraná dvojka,“ zasmála jsem se.

„To jo,“ zasmál se taky a přetočil se nade mne.

„Co to děláš?“ ptala jsem se zajímavě.

„Co myslíš?“ zeptal se zase on a já jen pokrčila rameny.

„Pokračuji,“ dodal ještě a začal mě líbat. 

„Konečně,“ řekla jsem a stulila se mu v náruči. Tak dlouho jsem čekala a tolikrát jsme byli vyrušeni. Konečně jsem se (zase) milovala. Edward se jen zasmál a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. 

„Alice,“ řekl Edward a v tu chvíli do pokoje vletěla Alice jako hurikán.

„Ahoj,“ řekla svým zvonivým hláskem a skočila nám na postel. Já se na ni nechápavě koukla.

„Těší se na nákupy,“ řekl Edward potichu. Já jen zaskučela.

„Edwarde! Ty musíš taky hned všechno vykecat,“ nadávala Alice, ale hned potom se jí vrátil úsměv.

„Takže zítra vyrážíme na nákupy, protože už nemáme skoro žádné oblečení. A s vaší spotřebou,“ koukla na roztrhané věci rozházené po pokoji, „toho potřebujete docela dost,“ řekla, usmál se a byla fuč. Ještě jsem slyšela, jak volá:

„Bello! A ty jedeš určitě, bez debaty,“ zasmála se a byla ta tam. Já zaskučela a soukala se z postele. Edward na mě zvědavě koukl.

„Jdu na lov, přidáš se?“ řekla jsem a hned se zeptala.

„Jasně,“ vyskočil z postele a šel k tašce, kterou mu tady Alice nechala.

„Můžeš si to dát do skříně,“ kývla jsem k tašce s oblečením. On jen kývnul.

Na lovu jsme byli zhruba pět hodin. Pořádně jsme si zalovili. Byli jsme až někde v Kanadě. Byla sranda pozorovat Edwarda, když si pohrával s pumou. Ale on neví, že jsem ho u té pumy viděla.

Vrátili jsme se a zapadli do mého pokoje.

„Tak co budeme dělat, lásko?“ ptal se mě Edward.

„Já nevím,“ pokrčila jsem rameny a potom se koukla na tašku do školy. Úkoly.

„Takže v plánu, je psát úkoly,“ řekl Edward a vyskočil z postele, na které ležel.

„Asi jo,“ usmála jsem se a vyndala si učebnici angličtiny. To samé udělal i Edward.

Když jsme si dopsali úkoly, rozhodla jsem se, že půjdu do sprchy. Zalezla jsem do sprchy a osprchovala se. Až potom jsem zjistila, že jsem si nevzala žádné oblečení. Tak jsem tedy vylezla a v ručníku zamířila zpět do pokoje. Pomalu jsem otevírala dveře a zkoumala, zda je vzduch čistý.

„Edwarde?“ řekla jsem potichu. Nikdo se neozýval, tak jsem se rozhodla vylézt. Edward pořád nikde. Aspoň, že tak. Nechtělo se mi totiž znovu sprchovat. Ze skříně jsem vytáhla upnuté rifle a tričko bez ramínek. Okoukla jsem se v zrcadle.

„Dobrý,“ usmála jsem se a koukla na hodiny.

„Cože?“ ještě jednou jsem se koukla na hodiny. No fakt! Už je 7:48. Sakra!  Zanadávala jsem si v duchu.

„Edwarde?“ zavolala jsem hlasitěji, ale nikdo se neozval. V kuchyni jsem našla lísteček:

Zlato, Alice volala, že potřebuje, abych přijel. Emmett něco provedl. Neboj se, nic strašného, omlouvám se. Uvidíme se ve škole.

                                                                              Miluji tě, Edward

No tak to je bomba! Já přijedu pozdě. Ne že by mi to nějak vadilo, minulý rok jsem toho zameškala, ani nevím kolik. Dostala jsem nápad. Koukla jsem se na věšáček a super! Popadla jsem klíčky od Jazzovi motorky a upalovala do garáže. No co? Snad mě nezabije. Upalovala jsem si to po silnici šílenou rychlostí. Celou cestu jsem se usmívala.

Přijela jsem před školu a dokonce jsem měla 5 minut čas. Podívala jsem se po parkovišti a uviděla Jazze. Zuřil, s tím se dalo počítat. Slezla jsem z motorky a viděla, jak se ke mně Jazz blíží.   

„Co to má být?“ ptal se rozzuřeně, když ke mně dorazil. Já se jen nevinně usmála.

„Nestihla bych školu,“ zkusila jsem na něj udělat psí oči.

„A proč šaháš na moje věci?“ skoro křičel.

„Promiň,“ řekla jsem ublíženým tónem, i když mi nevadilo, že po mě řve.

V tu chvíli přijelo na parkoviště Edwardovo Volvo. Když jsem uviděla, kdo sedí vedle něj, málem jsme spadla. Jazz se nad mým výrazem zarazil a otočil se směrem, kam jsem se koukala já. Čekala jsem, co se stane. Po chvilce vystoupila ta slepice a... dopínala si zip od sukně, co měla na sobě. To mi ani tak nevadilo, ale potom co vystoupil Edward, který si dopínal košili a utíral rtěnku z krku a rtů, jsem se zarazila. Edward se na mě kouknul a byl překvapený. Jsem tady dřív než on, co? Asi to nečekal, ten hajzl jeden!

„Tak Emmett, jo? On se vymlouvá na Emmetta a,“ rozhlídla jsem se po parkovišti a uviděla Emma i s Rose, „on tady přitom je.“ Najednou se vedle nás objevila Alice.

„To není tak, jak to vypadá, Bello,“ řekla a já myslela, že puknu.

„Jak jako není, jak nevypadá? Ty v tom jedeš taky?“ koukla jsem na Alice. Ta jen kývla hlavou, jako že ne. Já jen kývala nevěřícně hlavou.

On a Alice, všichni mi lhali! Proč? Jen pobavení, to jsem si mohla myslet. Proto byl tak zaražený, když se tady objevila ta slepice. Já kráva, co budu dělat? Vím jedno a to, že tady určitě nezůstanu. Jenže kam jít?  

Koukla jsem se na Edwarda a zjistila, že se k nám blíží. Najednou mě napadlo to nejdokonalejší. 

„Strejda,“ zašeptala jsem a moc dobře věděla, že i Jazz to slyšel. Kouknul na mě, ale já ho objala.

„Sbohem, mám tě ráda,“ řekla jsem jen, naskočila na motorku a jela pryč. Za sebou jsem ještě slyšela, jak na mě Jazz volá:

„To nemůžeš Bello!“ Mohla jsem. A také chtěla. Ještě jsem se stavila domů. Zavolala jsem si taxi a mezitím jsem si zabalila pár věcí na sebe. Vzala jsem si ještě nějaké peníze a kreditku. Mohla jsem jít. Taxi už čekalo. Vyšla jsem z domu a zabouchla dveře, protože jsem klíče nechala uvnitř. Už je nepotřebuji. Naposledy jsem se podívala na náš dům a nastoupila do taxíka.

„Kam to bude, slečno?“ zeptal se mě řidič.

„Na letiště, prosím,“ řekla jsem a taxík se rozjel.

Dojeli jsme na letiště. Já zaplatila, poděkovala a šla jsem si koupit letenku.

„Dobrý den, co si přejete?“ ptala se mě paní za přepážkou. Všechno jsme vyřídily, a protože letadlo, kterým letím, vzlétá za 15 minut, mohla jsem nastoupit. Prošla jsem všemi kontrolami a konečně se dostala do letadla. Posadila jsem se do pohodlného letadla 1. třídy a vyčkávala. Do letadla pomalu nastupovali další lidé. Po určité době se ozval hlas z repráčků:

„Dobrý den, budeme vzlétat, takže si prosím zapněte pásy. Děkujeme a přejeme příjemný let,“ hlas utichl a já si zapnula pás. Letadlo se po chvilce zvedlo od země.

Starý život za námi a úplně nový před námi. Vstříc novému životu!    

Pomyslela jsem si a zavrtala se hloub do sedačky.

Prosíím komentář!!

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 7 :