Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 8

17.04.2010 (08:45) • EvaBella • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1698×

8.Kapitola

 Pohled Jaspera:

„Strejda,“ zašeptala a mě to hned docvaklo. Jenže, než jsem stačil cokoliv udělat, objala mě a řekla:

„Sbohem, mám tě ráda,“ naskočila na motorku a odjížděla.

 „To nemůžeš, Bello!“ volal jsem za ní, ale ona nezpomalovala.

 „Né!!!“ zařval jsem na celé parkoviště a padl na kolena. Bylo mi jedno, že mě všichni sledují. Začal jsem vzlykat. Edward se k nám přihnal.

 „Co je? Co,“ ptal se rozrušeným hlasem. Podíval jsem se na něj vražedným pohledem a znovu se rozvzlykal. Alice ke mně přistoupila a chtěla mě vzít kolem ramen.

 „Nech mě!“ řekl jsem ledovým tónem a zvedl se. Už u nás stál i Emm a Rose. Ty pocity, co jsem cítil: Rose – zlost, Emm – zajímavost, Alice – byla smutná a soucítila, Edward – strach a ta kráva (stála opodál) – pýchu!

 „Vy za to můžete! A ty,“ ukázal jsem na Edwarda, „proč sakra?“ nechápal jsem.

 „A kam jela?“ zajímal se ten idiot. Cítil jsem z něj strach. Obličej se mi zkřivil bolestí. Úplně jsem přestal myslet na to, kam jela, abych to neprozradil.

 „Ty se ptáš? A proč by tě to mělo zajímat? Ty nechápeš, co jí teď čeká! Ty prolhanej…“ nechal jsem to doznít. ‚Nebudu se snižovat natolik, abych ti nadával,‘ pomyslel jsem si a otočil se k odchodu.

 „Jaspere,“ řekla Alice potichu. Já si jen odfrkl. - Miluji Alice, ale Bella byla má sestra, kterou jsem ztratil.

Byla rodina, kterou už nebudu mít. Byla můj život, ona mě zachránila, pomohla mi. - Protože jsem tady přijel autem s Alice, tak jsem se vydal k lesu. Tašku s učebnicemi jsem odhodil a pomalým tempem utíkal do lesa. Jakmile mě nikdo nemohl vidět, tak jsem se rozběhl plnou rychlostí.

Běžel jsem zhruba 3 hodiny a najednou se ocitl na útesu. Napadlo mě, že skočím a budu v moři, dokud se neuklidním, tak jsem také udělal. Skočil jsem do vody a potopil se, co nejhlouběji to šlo.

Nevím, jak dlouho jsem byl pod vodou, ale už jsem se uklidnil. Vyplaval jsem na hladinu a zhluboka se nadechl. Rozhlédl jsem se kolem a viděl jenom vodu. Ani mým upířím zrakem jsem neviděl žádnou pevninu. Rozhodl jsem se tedy plavat zpátky.

Doplaval jsem ani nevím kam, ale byla tma, byl jsem v lese. Rozběhl jsem se a za 5 minut bylo mé oblečení suché. Zalovil jsem si a potom se vydal za zvuky aut. Došel jsem kousek k silnici a rozběhl se. U první cedule stálo:

                                                                       Vítejte v Kodiaku

„Páni,“ udivil jsem se. Nezbývalo mi nic jiného, než plavat zpátky. Doběhl jsem k moři a skočil do něj. Plaval jsem, teď už blíže u břehu.

Doplaval jsem zpátky do Port Angeles a lesy se vydal do Forks. Doběhl jsem k domu a skočil dovnitř oknem. Došel jsem si do sprchy a převlékl se do čistého. Potom jsem šel k Bells do pokoje a v podvědomí doufal, že tam bude.

Vstoupil jsem, ale ona tam nebyla. Lehl jsem si na její postel a koukal po jejím pokoji. Ležel jsem a počítal jenom dny. Po 3 dnech někdo zaklepal. Šel jsem otevřít, a když jsem otevřel:

„Co tu sakra chcete?“ vyjel jsem na ty magory. Oni se na mě smutně koukli.

 „Vždyť jsme nic neprovedli,“ řekl Emm a cítil jsem z něj smutek.

 „Vy ne, ale on ano,“ kývl jsem hlavou k Edwardovi a ostatní přikývli.

 „Je mi to, tak strašně líto. Mrzí mě to. Já byl totálně blbej nevím, co mě to popadlo,“ sklopil Edward hlavu.

 „Prosím tě, Jaspere, řekni, kde je Bella?“ zeptala se Rose a koukla na mě s pohledem – já se o ni bojím – a říkala pravdu. Protože pocit strachu, co cítila, byl velký. Ne takový, že se bojíte vy někoho, ale takový, že se bojíte o někoho.

 „Pojďte dál,“ otevřel jsem dveře víc a odešel do obýváku. Sedl jsem si do křesla a ostatní si posedali také.

 „Prosím, řekni nám kde je,“ prosila mě Alice.

 „Proč? Teď už je to stejně jedno,“ opět jsem byl naštvaný a zároveň smutný.

 „Prosím,“ řekla Rose a Emm se na mě koukl ublíženým pohledem.

 „Jela za strejdou, bratrem jejího otce,“ řekl jsem a najednou jsem cítil zajímavost, hlavně od Emma.

 „Jakto, že ještě žije?“ ptal se Emm.

 „Je také upír, co sis myslel?“ zajímal jsem se.

 „A kde žije, ten strejda?“ ptala se pro změnu Rose.

 „Stejně je to jedno. Říkat vám to nemusím,“ řekl jsem chladně.

 „Prosím,“ zaprosila Alice. Podíval jsem se na ni a zasekl se v jejím smutném pohledu. Můj obličej se zkřivil dvojnásobnou bolestí. Ten její pohled mě propaloval. Vzpamatoval jsem se, ale bolestný výraz mi zůstal.

 „On žije…“

Pohled Edwarda:

Po lovu se šla Bella osprchovat a po chvilce mi někdo volal. Koukl jsem se na display - neznámé číslo. Zvednul jsem to.

„Ano?“ Zeptal jsem se.

 „Edwarde? Musíš ihned přijet, něco ti dlužím,“ řekla Karina.

 „Jak to myslíš?“ zajímal jsem se.

 „Jsem u cesty, zhruba 5 kilometrů od rozcestí k vašemu domu, hlavně si pospěš,“ řekla a položila to. Napsal jsem Belle na papírek:

Zlato, Alice volala, že potřebuje, abych přijel. Emmett něco provedl. Neboj se, nic strašného, omlouvám se. Uvidíme se ve škole.

                                                                                      Miluji tě, Edward

Nevím, co mi může Karina chtít. A pravdu ji říkat nechci. Papírek jsem nechal na stole a vyrazil.

Dorazil jsem na místo a uviděl auto Kariny. Vylezla z auta a vydala se směrem k mému autu. Nastoupila na místo spolujezdce a poté mi přelezla na klín.

„Pamatuješ na dobu před 50 lety?“ zeptala se a pousmála se. Já jen kývnul, protože mi došlo, co myslí a navíc mi pomohly její myšlenky.

 „Tohle je za odměnu,“ řekla a začala mě líbat. Prala se ve mně mé dvě já, to rozumné a to hloupé:

To nesmíš! Máš Bellu, nezapomeň na to. Ublížíš jí. – radilo, to chytré.

 Ale co, kašli na Bellu. Karina posledně nebyla špatná. Bella je sice lepší, ale taky nemusíš být čistý jako papež. – Hloupé mělo však, také pravdu.

 Bella by tohle neudělala nikdy. Věř mi a nedělej to. – Mám jistotu, že to neudělá?

 Kašli na pravidla a rozdej si to s ní. Bella by to udělala taky, kdyby měla možnost. Tak dělej!  - radilo to hloupé a já mu dal za pravdu.

Začal jsem jí vášnivě líbat.

„Nemáme jiné oblečení, tak opatrně,“ řekla Karina mezi polibky. Opatrně jsem jí vysvlékl triko a sukni. Ona mě napodobila a už jsme byli oba nazí.

 Musím říct, že Bells je v sexu lepší. A nikdy ji nevyměním, za někoho jako je Karina. Nebo spíše, za nikoho ji nevyměním.

Já Bellu miluji. Tak co to tu dělám? - promluvil rozum.

 Užil jsi si, to není nic špatného. – promluvila hloupost.

 Bella se to nesmí dozvědět, tak dělej, ať nepřijdeš pozdě. - Tentokrát vyhrál rozum.

Podíval jsem se na hodiny 7:35.

 „Jedeme do školy,“ řekl jsem a oblékl si kalhoty.

 „Jedu s tebou, auto si vyzvednu odpoledne,“ řekla a oblékla si tričko.

 „Karino?“ zeptal jsem se, když jsme vyjeli. Jen na mě otočila hlavu.

 „Nechci, aby se o tom dozvěděla Bella, ano?“ nebyla to otázka, spíše ujasnění situace.

 „Jasně, s tím jsem počítala, tak kdy si to zopákneme?“ ptala se.

 „Asi už nikdy,“ řekl jsem s obavami v hlase.

 „Ty si dáš říct,“ usmála se.

Dojeli jsme ke škole. A já zaparkoval na volném místě. Kouknul jsem se do zrcadla a zjistil, že jsem celý od rtěnky. Vylezl jsem z auta, dopnul si košili a snažil se tu červenou dát dolů. Poté jsem se rozhlédl po parkovišti a uviděl… Bellu?! Rozešel jsem se směrem k ní. Dívala se na mě, tak bolestným výrazem. Potom zašeptala jen:

„Strejda,“ objala Jazze a dodala:

„Sbohem, mám tě ráda,“ naskočila na motorku a odjížděla.

 „To nemůžeš, Bello!“ Volal Jazz, ale ona nezpomalila.

 „Né!!!“ zařval Jazz, padl na kolena a začal vzlykat. Doběhl jsem k němu.

 „Co je? Co,“ zajímal jsem se a měl jsem strach. Pomalu k nám došli i Emm a Rose. Alice chtěla Jaspera vzít kolem ramen, ale jen co udělala pár kroků…

 „Nech mě!“ řekl, tak ledovým hlasem a postavil se na nohy. Všichni se v myšlenkách ptali, co se děje. Kam Bella jela. Najednou Jazz promluvil.

 „Vy za to můžete a ty,“ podíval se na mě, „proč sakra?“ zeptal se bolestně a obličej měl také zkřivený bolestí.

 „A kam jela?“ měl jsem strach.

 „Ty se ptáš? A proč by tě to mělo zajímat? Ty nechápeš, co jí teď čeká! Ty prolhanej…“ nedořekl a v myšlenkách mi poslal: ‚Nebudu se snižovat natolik, abych ti nadával.‘ Poté se otočil k odchodu.

„Jaspere,“ zašeptala potichu Alice, ale on si jen odfrknul a rozešel se pryč. Tašku odhodil a zmizel v lese. Alice se rozvzlykala a v myšlenkách mě posílala do horoucích pekel.

Tak co? Víte kdo je její strejda xD ? Doufám, že necháte nějaký komentík prosím!! Protože, když nebudou komentíky, nebude povídka!!  

Autor: EvaBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward + Bella = Velmi dobrá kombinace 8 :