Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Cullen musí zemřít - 2. kapitola

12.06.2011 (10:30) • Keady • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2005×

Byla jsem zrovna v posteli a četla si, když někdo zaklepal.

„Dále.“ Do pokoje vešla Rosalie a s ní i Alice.

„Bello, já a Alice bychom se chtěly Edwardovi pomstít,“ řekla mi Rosalie a sedla si do mého křesla.

„A ty nám pomůžeš!“ doplnila Alice.

„Doo… břře,“ vykoktala jsem ze sebe, přestože jsme neměla vůbec páru, jak ho zničit.

„Mám takový plán. Musíme ho ztrapnit před celou školou,“ navrhla Rosalie.

„No jasně, ale co mu provedeme?“ přemýšlela horlivě Alice.

„Nehraje náhodou basketbal?“ napadalo mě.

„Kam tím míříš?“ nedaly se holky.

„Musíme ho ztrapnit při basketbalovém zápase. Tam bude celá škola.“ Vymýšleli jsme plán.

„A já vím jak, sestřičky,“ řekla Alice, usmála se a objala nás.

Dneska byl basketbalový zápas a já s mými sestrami chystala pomstu na Edwarda Cullena. Jelikož sestry před Edwardem nevykecaly, že už o všem ví, máme na své straně jistou výhodu. Náš plán byl perfektní. Jelikož sestrám jednou Edward řekl, že na zápas chodí naostro, tak jsme vymysleli super plán. Rosalie se včera nenápadně vkradla do šatny sportovců a našla Edwardovo místo. Naštěstí tam měl úbor. Vzala jeho kraťase a zezadu mu vystříhala kolečka, aby mu šel vidět zadek. Pomsta bude výborná!

Seděli jsme schválně úplně dole, abychom měli super výhled. Všichni skandovali:

„Cullen, Cullen!!!“ Už mi s toho bylo blbě. Sestry se tvářily šťastně. Konečně se otevřely dveře, kudy chodí hráči. Museli jsme čekat, protože Edward chodí jako poslední. Prý nějaká tradice, nebo co. Konečně vyšel a začal se otáčet dokolečka. Musela jsem si plácnout s holkami, protože to bylo fakt super, celá škola se smála. Přesně tohle jsme chtěly. Sice je to idiot, ale musím uznat, že na to jeho pozadí bych se mohla dívat hodně dlouho. Najednou si všiml, že se mu všichni smějí a podíval se po sobě. Zahlédl svůj zadek a jen se usmál.

„Cože, jemu to nevadí? To snad ne!“ Byla jsem tak naštvaná. Radši jsme odešly. Bylo to hrozné. Místo toho, aby byl naštvaný, tak se ještě naparoval. Blbec! Celý večer jsme strávily u mě v pokoji a přemýšlely, jak ho ztrapnit, ale na nic jsme se nepřišly.

Druhý den ráno se mi ani nechtělo do školy. Byla jsem tak utahaná z toho nočního přemýšlení. Vstala jsme a odešla do koupelny. Rosalie tam už stála a malovala se. Pozdravily jsme se a já zalezla do sprchy. Sprcha mě celkově neprobrala. Vyčistila jsem si zuby a upravila vlasy. „Proč se nemaluješ?“ zeptala se Alice, která právě přišla.

„Já nevím, nepotřebuji to,“ řekla jsem s klidem a odešla se převléknout.

Dnes jsem zvolila ležérní styl. Jelikož byla zima, vzala jsem si černé rifle, fialové tričko se srdíčky a černý svetr. Přehodila jsem přes rameno tašku a mohla vyrazit do školy. Vyšla jsem před dům a tam na mě čekaly sestry. Většinou jedou sami a já jedu smradlavým autobusem. Nasedla jsem k nim a byla šťastná, že mě konečně berou jako svou sestru a ne nějaký přebytečný kus hadru. Do školy jsme přijely chvíli před zvoněním. Zaparkovaly jsme a já šla do hlavní budovy, kde mám hodinu matematiky. Jakmile jsem vkročila do budovy, začalo zvonit. Kruci, učebna je až na konci chodby a učitel vždy přijde přesně. Rozeběhla jsem se, ale zapomněla jsem na roh, kde musím zatočit, abych mohla do učebny. Zatočila a v tom se to stalo. Někdo šel přede mnou a asi mě neviděl. No, prostě mi zavřel před nosem a já do těch dveří narazila. Odletěla jsem a víc si už bohužel nepamatuju.

„Kde to jsem?“ pomyslela jsem si, když jsem otevřela oči a ozářilo mě nepříjemné světlo.

Posadila jsem se a zrovna někdo vcházel do dveří. Byla to zdravotní sestřička. „Už jste vzhůru, slečno?“ zeptala se mě s úsměvem na rtech.

Přikývla jsem a sedla si. „Praštila jste se do hlavy, když jste běžela na hodinu,“ vysvětlovala mi a kontrolovala přístroje.

„A kdy můžu domů?“

„Zítra ráno si pro vás přijede vaše matka a propustíme vás.“

„Dobře,“ souhlasila jsem a lehla si.

Jakmile sestra odešla, tak jsem si pustila televizi. Byla tu nuda. V televizi nic nebylo, a proto jsem šla spát. Byl to náročný den.

Vykřikla jsem a sedla si, to mě probudilo. Zdál se mi děsivý sen. Honil mě upír a chtěl mi vysát krev. Fuj. Jak nechutný. Podívala jsem se na mobil, který ležel na nočním stolku. Žádné zprávy, ani zmeškané hovory. Koukla jsem na hodiny a udivila se. Bylo 03:15. Jak ten film. No to je snad sen, ne? Zalehla jsem zpátky a snažila se vypnout myšlenky. Ani nevím kdy, ale usnula jsem. Nejlepší na tom bylo, že se mi nic nezdálo.

„Slečno, vaše matka přijela,“ říkala mi do ucha zdravotní sestřička a jemně se mnou třásla.

Mamka stála ještě s mými věcmi v rukou u dveří a mateřsky se na mě smála. Milovala jsem ji. Protáhla jsem se a sedla si. „Tady máte snídani, slečno, a přejí krásný zbytek dne.“ Usmála se a už zase odcházela.

Byla to taková ta hodná zdravotní sestřička. Těch je bohužel málo. „No tak, zlato, vstávej a oblíkej se.“ Lákala mě mamka a přitom mi jedla snídani.

No, co mně to nevadí. Stejnak nemám po té strašidelné noci hlad. Oblékla jsem se a mohly jsme vyrazit. Dneska jsem ještě do školy nešla. Když jsme konečně dojely k nám domů, těšila jsem se do vany. „Zlato, já ještě musím do práce, budeš tady sama, ano?“ To bylo vše, co mi mamka řekla, poslala vzdušný polibek a odjela.

Mamka je totiž veterinářka, ale zvířata mít nemůžeme, protože Rosalie má alergii na chlupy. Škoda. Vešla jsem domů a hned běžela do koupelny. Pustila jsem vodu a vana se začala velice pomalu napouštět. Můj pokoj byl uklizený. To bylo asi tím, že jsme tady se sestrami nebyly. Odložila jsem tašku a vlezla si pro oblečení na doma. Měla jsem celkem málo oblečení, protože sestry mě na nákupy moc nebraly. Předtím. Ale teď už se ke mně chovají zase jako pravé sestry. Budu je muset poprosit, abychom někdy vyrazily na nákupy. Potřebuji nutně doplnit šatník! Vypnula jsem vodu, protože vana byla skoro plná. Přidala jsem bublinky a vlezla tam. Byla to krása. Byla jsem ve vaně asi tak půl hodiny a chystala se vylézt. Ovšem než jsem to udělala, někdo práskl s dveřmi a začal vrčet. Rychle jsem vylezla a začala se oblékat. Otevřela jsem dveře a chystala se jít dolů, ale tentýž zvuk se ozval znova. Seběhla jsem dolů a uviděla v obýváku sestry. „Jé, ty jsi už doma?“ zeptala se Rosalie a šla mě obejmout, Alice se taky přidala.

Jakmile jsme se přivítaly, tak mi holky vyklopily, co vše se dneska stalo ve škole. „Edward mě nechal a Rosalii taky,“ zafňukala Alice a já udělala soucitný výraz.

„Ale to je dobře, ne? Aspoň už nemusíme vymýšlet, co mu provedeme,“ řekla jsem a usmála jsem se na ně.

„No jo, ale my jsme přece plánovaly, že se pomstíme my jemu a ne on nám, vzpomínáš?“ zvedla se Rosalie a odešla do kuchyně.

My s Alicí jsme dál probíraly Edwarda, když Rosalie přiběhla a zakřičela, že ví, jak se pomstít. Poslušně, jako malé dítě poslouchá svou matku, jsem zpracovávala její pomstu, a nemohla jsem uvěřit, co mi teďka navrhla. „To ne!“ vykřikla jsem a zvedla se z pohovky.

„Ale Bello, udělej to pro nás, prosím!“ klekla si Alice na kolena a prosila mě.

„Ale vždyť já jsem nikdy žádného opravdového kluka neměla, nevím, jak se to dělá.“ Sedla si a nenáviděla jsem se za to, že jsem povolila.

„Neboj se, máš přece nás, ne?“ Mrkly na mě a šibalsky se usmály.

Autor: Keady, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward Cullen musí zemřít - 2. kapitola: