Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan? - 23. kapitola

29.12.2011 (10:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3101×

Běžela jsem, co mi nohy stačily, ale já nemohla dopustit, aby mě dostal. Nemohl mě chytit. Když vtom jsem vedle sebe uviděla bílého vlkodlaka. Soustředěně jsem se podívala před sebe a pokusila se ještě přidat. Jenže když jsem se otočila zpět, už tam nebyl.

Najednou jsem do něčeho narazila. Byl to on a shodil mě na záda a vítězně na mě zavrčel. Pokusila jsem se ještě o převrat, ale neměla jsem šanci. Pomalu se začal přeměňovat zpět. Mělo to výhodu, když byl jako vlkodlak nahý. Proměnil se zpět jako nahý. Ihned jsem pohledem visela na jeho vypracované hrudi. Možná bych sjela i níž, jenže tam jsem se prostě pohledem nedostala. Uvěznil moje paže ve svých a dal mi je nad hlavu.

„Vyhrál jsem. Teď chci svoji odměnu,“ dobíral si mě. Vtiskl mi polibek na tvář, čelo, nos. Zákeřně se vyhýbal rtům. Chtěla jsem si tedy polibek ukrást sama, jenže on se nedal.

„Nikdy,“ vydechla jsem, ale moc ho nevnímala, protože jsem byla duchem úplně někde jinde. Usmál se a spojil hladově naše rty. Když vtom jsem uslyšela, jak se něco blíží. Okamžitě se zvedl a podal mi ruku. Strčil mě za sebe. Bylo to přehnaný, já byla v tuhle chvíli silnější. Najednou se proti nám objevili dva měniči. Odstoupil dopředu a přeměnil se. Stál přede mnou a vrčel na ně.

Edward:

Okamžitě jsem si před ni stoupl. Nechtěl jsem, aby jí ublížili. Zmateně se na nás dívali. Mělo mě trápit, že jsem byl nahý? Vyřešil jsem to hned. Odstoupil jsem od Belly a transformoval se zpět.
„Edwarde?“ poslal mi v myšlenkách černý vlk. Ten hlas mi byl povědomý. Sam! Upíral svůj pohled na Bellu. Upíři – přirození nepřátelé. Zavrčel jsem na něj.

„Zkus se jí jen dotknout, Same!“ zavrčel jsem na něj znovu. Vedle něj stál vlk, který nemyslel. Je to divný, říct to tak, ale prostě to tak bylo. Byl šedivý a měl jemnější rysy. Zíral na mě a vypadal jako by byl v šoku?

„Neměl bys tu s ní být, je to nebezpečné! Ona je nebezpečná! Může tě zabít! Podle legend je upíří kousnutí smrtelné,“ řval na mě v myšlenkách. Najednou se vlkovi vedle uvolnily myšlenky, vlastně jí. Ihned, jak si to uvědomila, vzala nohy na ramena.

„Do toho ti nic není! Miluju ji!“ zařval jsem pro změnu já a čumákem postrkoval Bellu k odchodu. Pochopila a rozeběhla se pryč. Naposled jsem zavrčel na Sama a běžel za Bellou. Uslyšel jsem ještě hlasité vytí. Jenže to už mě nezajímalo.

Xxxx

Seděl jsem na našem gauči a Bella mi ležela na klíně. Snažil jsem se nemyslet na to, co se stalo odpoledne, ale i když jsem měl pohled na obrazovce, nevěděl jsem, na co se to díváme. Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že jsem si nevšiml, že se i Bella nedívá.

„Co se v tom lese stalo?“ zeptala se mě Bella a já jedním palcem vyhladil její vrásku. Přitáhla se ke mně a já si ji posadil na klín. Ruce mi omotala kolem krku a dívala se přímo do mých očí.

„Nic. Já... Jen jsem přemýšlel, jestli ta vlčice mohla být Leah,“ zašeptal jsem a objal ji kolem pasu. Vtiskla mi letmý polibek do vlasů.

„Je jediná žena, která se proměnila,“ zašeptala mi. Takže to byla ona? Proto tak mlčela? Co jsem čekal, že jí bude líto, že se mě vzdala? Nechtěl jsem to dál řešit a raději to v sobě nechal vybublat. Přitáhl jsem si ji k sobě ještě blíž a snažil se na nic nemyslet. Odtrhli jsme se, když se otevřely dveře. Bella pozdravila mamku a ona jí zdvořile pozdrav oplatila. Mamka nebyla nadšená, že chodím s upírkou, ale já si jí nevšímal, nebylo jí do toho nic a od Belly by mě stejnak nedostala.

Bella:

Nechtěla jsem od Edwarda odejít, ale cítila jsem, že potřebuju na lov. Hrdlo se mi bolestně svíralo a pálilo. Vstala jsem a vytáhla Edwarda k sobě. Zdvořile jsem se rozloučila s paní Swanovou a kráčela ke dveřím. Propletl naše prsty.

„Dneska tu se mnou nezůstaneš?“ Nakrčilo se mu obočí a já slyšela i ten bolestný tón. Ihned jsem se vrhla na jeho rty a ruce si položila na jeho svalnatou hruď. Možná, že bych se obešla ještě bez lovu? Najednou mi zazvonil mobil, Alice. Dobře, tak neobešla.

„Musím jít na lov,“ zašeptala jsem mu do ucha a políbila ho na krk. Najednou se zachvěl. Usmála jsem se a otočila se k odchodu. Jenže on si mě ještě jednou přitáhl a dal mi pusu na čelo.

„Vrať se mi brzy.“ Přikývla jsem. Naposled na mě hodil ten jeho neodolatelný úsměv. Jenže kdyby v tomhle pokračoval, nedostala bych se odtud nikdy. Rychle jsem se otočila a odešla.

Rozhodla jsem se, že mi bude dneska stačit, když budu lovit někde poblíž. Nemusela jsem hned do Kanady, aspoň budu dřív zpátky. Soustředila jsem se a najednou jsem ucítila pumu. Divné na tom bylo, že mi její krev nevoněla. Rozběhla jsem se a zahryzla jsem se jí do krční tepny, začala jsem sát. Jenže se mi začalo dělat blbě. Bylo normální, aby se upír dávil krví? Puma spadla dolů, její tělo bylo už bez krve. Rychle jsem po sobě uklidila a vydala se domů. Bylo mi neustále blbě. A začala jsem cítit, že jsem slabá. Chtěla jsem vyskočit do svého okna, jenže jsem na to byla naprosto vyčerpaná. Šla jsem dveřmi. S námahou se vyšplhala do schodů a lehla jsem si na svou pohovku a prosila, aby mi už nebylo tak špatně.

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan? - 23. kapitola: