Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan? - 25. kapitola

31.12.2011 (18:30) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2962×

„Překvapení,“ ozvalo se sborově. Bella kulila oči a zachumlala se mi v náručí. Alice ji ihned vytáhla a táhla za ruku někam neznámo kam. Sedl jsem si k jejím bratrům a objednal si skleničku whisky. Alice se předvedla a na oslavě byla snad půlka školy. Všichni se ale pomalu dostávali do stádia opilosti. Díval jsem se na taneční parket. Dříve bych byl už s nějakou holkou na záchodech. Usmál jsem se a otočil se zpět na bar. Všimnul jsem si Emmetta, který mě prozkoumával pohledem.

„Když už jste s Bellou oficiálně spolu, měl bych tě varovat. Jestli jí ublížíš, urvu ti ocas,“ zasmál se Emmett. Mně to teda moc vtipný nepřišlo. Polknul jsem. Já bych jí nedokázal ublížit.

„Beru to na vědomí,“ ušklíbl jsem se na něj. Poklepal mě po zádech a objednal mi dalšího panáka. Pak jsme se bavili o párty, co se u nich odehrávala na Silvestra. Pochválil jsem mu výběr skladby, kterou pustil, když jsme šli s Bellou tancovat. Taky se pochválil a já mu nakonec musel děkovat, že nás dal dohromady. Byl vážně zábavný. Zajímal se o transformování z člověka na vlka. Nakonec jsme došli k závěru, že by se mu to nelíbilo. Pak se k rozhovoru přidal Jasper. Nebyl tak výmluvný jak Emmett, ale sranda s ním byla taky. Podpichoval mě kvůli tomu, že jsem ještě neřekl Belle, jak moc ji miluju a o otisku.

„Bavíte se dobře?“ zeptala se nás Alice a za ruku přitáhla Bellu. Bella byla v krásných červených minišatech, které zakrývaly jen to nejdůležitější. 
„Vážně jsi to naplánovala dokonale,“ obdivoval jsem ji a uznale ukázal na všechno kolem. Bella se usmála. Nemohl jsem si nevšimnout oplzlých pohledů mužského osazenstva. Sedla si vedle mě a já si ji majetnicky přitáhl na klín. Propletla naše prsty a já je se zájmem pozoroval. Opřela se mi o hrudník a já si dal hlavu na její rameno. Občas jsem si ukradl polibek na šíji.

Nemohl jsem si pomoct. Vytáhl jsem krabičku z kapsy a vtiskl ji jí do dlaně. Vykulila oči a pomalu otevřela krabičku. Když uviděla obsah, rozzářily se jí oči.

„Edwarde, je nádherný,“ pochválila mi ho. Okamžitě jsem ho vzal a zapnul jsem ho na předloktí. Přitáhla si mé rty a prozkoumávala je jazykem. Nemohl jsem se dočkat, až budeme sami.

„Nechte toho, děti, nebo se začnu červenat,“ odkašlal si Emmett. Začali jsme se smát.

Najednou se okolo nás rozběhla debata o tom, že je Bella vážně stará. Vždyť já neměl vůbec tušení, kolik jí je. Podíval jsem se na Bellu, která očima propalovala Emmetta. On se tomu ale nemohl přestat smát. Uznal, že je Bella sice nejmladší, ale narazila si mladého zajíčka. To myslel asi mě.

„S pravdou ven,“ usmál jsem se na ni. Emmett se nechtěl ale ochudit o to, aby mi to mohl říct. Sedmdesát devět. Trošku mě to vyvedlo z míry, ale zasmál jsem se tomu. Když v tom se k nám přiblížil Jacob. To myslí chlapec vážně? Přišel k Belle a požádal ji o tanec. Bella chvilku váhala, podívala se na mě a já se usmál, a tak šla. „Edwarde, chce to klid. Když tak mu přelámeš ruce,“ uklidňoval jsem se. Ostatní mě tu nechali a šli tancovat. Podíval jsem se na parket a kontroloval jeho pohled. Žárlivost mizerná! Najednou se vedle mě sedačka zahýbala a já se rychle otočil.

Nebyl bych to já, kdyby se něco nepokazilo. Byl jsem v háji. Vedle mě seděla blondýna, s kterou jsem si to po příjezdu do Forks rozdal. Pak tu byl ještě ten den, když jsem se chtěl ujistit, že chci jen Bellu. To až tak dávno nebylo, to k ničemu nedošlo. Jediné, co měly tyhle dva dny společného, bylo to, že jsem vždycky bez vysvětlení odešel.

„Ahoj,“ pozdravila mě a zavěsila se mi na krk. Z jejího dechu bylo poznat, že měla dostatečně napito. Snažil jsem se ji odstrčit, jenže v tom se přede mnou objevila Bella. Samozřejmě se vztekala. Možná jsem to s tou sílou přehnal, ale odhodil jsem blondýnku až na stůl. Ona jen bolestně sykla a já se na ni podíval s omluvou ve tváři. Těžko jí budu vysvětlovat, že jsem novorozený vlkodlak. To tu ale teď nehrálo žádnou roli. Byl jsem vlkodlak, který měl před sebou totálně vytočenou upírku - přítelkyni.

„Můžeš mi říct, co to má znamenat? Na chvíli odejdu, cítím se provinile a ty tady…“ začala na mě řvát. To mě zabolelo. Já jsem říkal, že je žárlivost mrcha. Ona ale neměla proč žárlit. To ona mě mohla kdykoliv vyměnit. Já jsem bez ní už nemohl být, vím to - vlčí věc.

„Je na mol, začala se po mně sápat! Za to nemůžu, Bello,“ bránil jsem se, co to dalo. Nechtěl jsem, aby se na mě zlobila. Snažil jsem se ji obejmout a tím uklidnit jak sebe, tak ji. Nechala se a já si oddechl.

„Edí, nechceš se mnou zase zajít nahoru?“ zaznělo mi za zády a já jsem si nemohl nevšimnout, že klid Belly je tatam. Mohlo to vyznít, že jsme dneska? To by si Bella nemyslela, celou dobu jsem byl tu. Měl jsem alibi. Uklidňoval jsem se.

„Ty jsi s ní spal?“ zařvala tak, že se všichni otočili. Super.

Bella:

„Ty jsi s ní spal?“ zařvala jsem a najednou na nás všichni koukali. Byla jsem vzteky bez sebe. Z představy, že se ho dotýkala jiná, mi bylo doslova zle. Musela jsem si sednout. Vzal moji dlaň a vložil ji do své. Asi bych ho odtlačila, kdyby mě tak šíleně nebolelo břicho. Všichni se pomalu vrátili k předchozím činnostem.

„Bylo to už dávno, když jsem přijel do Forks. Nic to neznamenalo, bylo to pro mě povyražení. Víš, jaký jsem byl,“ vysvětloval mi a vroucně mi hleděl do očí. „Pak jsem se s ní viděl i podruhé, bylo to, když jsem si chtěl něco ověřit, ale to jsme nezašli dál než k líbání.“ Věděla jsem, že mi nelže. Nemohla jsem se ale uklidnit. Políbil mě. Už jsem se cítila normálně. Nemohla jsem pomyslet na to, že by se mi mohl do někoho otisknout. Jednou uvidí nějakou krásnou holku, které se zadívá do obličeje, a všechna jeho láska bude pryč. Kdyby mě opustil, nepřežila bych to. Najednou jsem si něco uvědomila.

„Kdy ses s ní viděl podruhé?“ zeptala jsem se. Sklopil oči.

„Předtím než jsme spolu poprvé spali,“ zašeptal. Pamatovala jsem si ten den dokonale. Nejdřív jsme hráli na piano Debussyho a pak se dostali dál. Byli jsme v tom nejlepším, když se najednou zastavil a sesbíral si věci a s „promiň“ odešel. Pak jsem ho nějakou dobu neviděla a vychladla jsem. Potom se náhle vrátil a pokračovali jsme. Takže byl za touhle děvkou? Nedostali se předtím dál než k líbání. Tvrdil Edward, já mu věřila. Tohle si s ním ještě vyřídím a bude mít co vysvětlovat.

Ta se teď postavila a znova chtěla vyjet po Edwardovi. Bože, ta nána mě ale štvala! Postavila jsem se a strčila do ní. Spadla na zem a já si nemohla nevšimnout, že neměla kalhotky. Vzala jsem Edwarda za kravatu a táhla ho pryč.

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan? - 25. kapitola: