Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan? - 26. kapitola

04.01.2012 (08:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2672×

Mělo mě trápit, že jsme spolu už randili a on si šel užít s usměvavou blondýnou? Tahle záležitost mě vůbec netrápila. Spíš mě užírala. Pak bych se ještě měla pozastavit nad tím, jak je možné, že jsem spala, a probrat to s Carlislem. Šli jsme okolo parketu a on mě zastavil, omotal ruce kolem mě a začal pohybovat boky. Chtěl teď tancovat? Vztekem jsem neviděla. Musela jsem uznat, že jsem se potřebovala uklidnit. Ruce jsem si propletla za jeho krkem. Byl to nějaký ploužák. Pohled jsem sklopila na jeho hruď a přemýšlela dál nad jeho povyražením. Nechodili jsme spolu. To ho prozatím omlouvalo. Najednou jsme se přestali pohybovat a on mi zvedl bradu ukazováčkem. Přinutil mě, abych se na něj podívala.

„Bello, byl jsem blbec. Teď už bych to nikdy neudělal.“ Zhluboka se nadechl. „ Miluju tě,“ zašeptal a upřímně se na mě podíval. Byla jsem v ráji. Bylo to poprvé, co mi to řekl. Když nepočítám, jak u mě spal a vypadalo to, že to ze sebe vymáčkne ze snu.

„Já tebe taky,“ odpověděla jsem automaticky. On se usmál a vypadalo to, jako kdyby si oddechl. Pochyboval o mojí lásce k němu? Vzal moji tvář do dlaní a pomalinku se přibližoval, já jsem byla rychlejší a přitáhla se k němu. Byl to líný polibek, o to ale krásnější, řekla bych romantický.

„Docela jsem se bál, že ti to řeknu, a ty mi utečeš,“ řekl a pak jsme se zase začali pohybovat v rytmu ploužáku. To on mi mohl každou chvíli utéct. Já bych se od něj nehnula už ani na krok. Upíři milují navěky. Nevím, co bych bez něj teď dělala. Jak jsem mohla být tak dlouho bez jeho pokřiveného úsměvu?

„Už jsem ti řekl, jak moc ti to sluší?“ Usmála jsem se. Nemohla jsem si nevšimnout, jak propaloval každého muže, který se na mě otočil.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno a přivřela oči. Dneska jsem byla už unavená. Nevěřila bych tomu, že jsem to řekla. Jsem upírka a jsem unavená. Cítila jsem ještě, jak jsme se přestali pohybovat a pak ruce, které mě zvedly do vzduchu, ale to už jsem nevnímala.

Edward:

Když jsem cítil, jak se váha jejího těla opírá do mého, vzal jsem ji do náručí. Ona už zase spala?! Poodešel jsem k volvu a uložil ji na zadní sedačku. Vtiskl jí polibek na čelo a zavřel potichu dveře.

„Cos to s ní udělal?“ zapištěla na mě Alice, která se vedle mě najednou objevila. Nepostřehl jsem jak, ale byl jsem metr ve vzduchu a pod krkem mě svíral Emmett. Carlisle prozkoumával Bellu a když zjistil, že spí, byl v šoku. Emmett mě ihned pustil.

„Promiň za to. Myslel jsem, že jsi jí nějak ublížil,“ omlouval se mi Emmett a já jsem jen němě přikývl. Párkrát jsem se zhluboka nadechl a pozoroval šest upírů upírajících pohled na Bellu. Po několika minutách mě to přestalo bavit.

Sedl jsem si za volant a ujel jim. Přijel jsem k domu a počkal, než se za mnou někdo přiřítí. Byla to celá rodina a otevřeli mi dveře. Vzal jsem Bellu opatrně do náručí a vynesl ji do jejího pokoje. Položil na pohovku a Alice přinesla pokrývku. Sklonil jsem se k mému středu vesmíru a usmíval se. Najednou mi zazvonil mobil a Bella se převalila na druhý bok.  Ihned jsem ho vytípl. Podíval jsem se na display a zjistil jsem, že mi volala mamka. Byl jsem taky unavený a chtěl tu zůstat. Ale ty jejich pohledy mě znervózňovaly. Věděl jsem, že se o Bellu postarají a já jsem se vydal jednou domů. Mamka mi volala jen ve vážných případech.

Odběhl jsem do lesa a přeměnil se. Miloval jsem, jak okolo mě krajina zběsile utíkala. Přidal jsem. Ještě jsem si pořádně zaskákal a na kraji lesa se přeměnil zpět. Vystrčil jsem hlavu z keře a rozhlédl se po okolí. Bylo čisto, a tak jsem se vyhoupl do pokoje. Rychle jsem se oblékl a sešel dolů. Mamka seděla na křesle a vedle ní jsem ucítil někoho z nás. Byla to žena. Takže tu byl Sam a zanechal za sebou pach. Pozdravil jsem a mamka najednou zkameněla. Všiml jsem si, že stejně tak vypadala i osoba na sedačce.

„Edwarde, tohle je..,“ sypala ze sebe mamka. Upíral jsem na ni pohled a pak jsem ho přesunul na neznámou na naší sedačce. Byla to zřejmě indiánka z rezervace.

„Jsem tvoje biologická matka,“ přerušila ji osoba na sedačce. Zkoprněl jsem. Díval jsem se do těch tmavých očí a lapal po dechu. Nebylo mi z toho zrovna nejlíp. Vlkodlak je prý silný, tak proč se mi z toho dělalo tak zle? Proč jsem byl rozčilený, rudý až za ušima?

„Co tady chce? Proč se najednou objevila? Má to něco společného s tím, jak mě viděla s Bellou v lese? Nebo prostě chce vidět svého syna, kterého odkopla?“ Musel jsem si pokládat ty samé otázky stále dokola. To, co mi řekla jako první, bych si ale nikdy nepředstavil.

„Půjdu rovnou k věci, Edwarde, neměl by ses scházet s jednou z nich!“ řekla přísně a to pro mě byla poslední kapka.

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan? - 26. kapitola: