Najednou jsem ale nemohla ovládat svou žízeň. Edward si otočil hlavu na druhou stranu. Upoutala mě jeho bezbrannost. Nemohl se bránit a já měla odkryté místo, které mě k sobě tak lákalo. Polkla jsem. Snažila jsem se uklidnit.
11.01.2012 (18:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 2733×
Edward spal a já ležela na jeho hrudi. Bylo to těžké, protože mě vůně jeho krve nebezpečně přitahovala. Když viděl, jak moje tělo reaguje na krev, byl vyděšený. Carlisle ho přesvědčoval, ať se ode mě na nějaký čas vzdálí. Edward to ale ihned zavrhl. Celou dobu mě držel za ruku a usmíval se na mě. Hrál to, nechtěl, abych viděla, jak moc se o mě bojí. Několikrát jsem se pohledem zastavila na jeho krku. Přitahovala mě pulzující krev. Stačilo by tak málo a bylo by po něm. Já ale věděla, že bych nebyla schopná to udělat. Milovala jsem ho víc než cokoliv jiného.
Dnešek byl ale jiný. Edwardovi se klížila víčka. Chtěl spát, ale bál se usnout, aby se mi mezitím nepřitížilo. Ujišťovala jsem ho, že mám plný dům upírů, co spát nepotřebují. S ním ale nebyla řeč. Tak jsem ho aspoň přesvědčila, aby si se mnou lehl na postel. Okamžitě usnul. Prohlížela jsem si jeho vypracované svaly. Položila jsem si ruku na jeho bušící srdce a počítala. Najednou jsem ale nemohla ovládat svou žízeň. Edward si převalil na druhou stranu. Odhalil mi tak výhled na svůj krk. Upoutala mě jeho bezbrannost. Nemohl se bránit a já měla odkryté místo, které mě k sobě tak lákalo. Polkla jsem. Snažila jsem se uklidnit.
„Upíří jed je pro vlkodlaky smrtelný,“ našeptávala jsem si. Jenže já si prostě nemohla pomoct. Zavřela jsem oči. Nahnula jsem se nad jeho krk. Podívala jsem se na jeho klidnou tvář a prokousla se skrz. Začal se pode mnou hýbat. Jenže já nedokázala přestat. Byla to ta nejlahodnější krev, co jsem kdy pila. Edward provedl pár posledních pokusů, aby mě odstrčil od zdroje mé potravy, nepovedlo se mu to. Hltala jsem dál tu nejlahodnější tekutinu, dokud nedošla. Vztekle jsem se odtáhla. Byla jsem v transu. Probral mě až pohled na Edwarda. Zelené oči byly vykulené a ztratily svůj lesk. Pusu měl pootevřenou a rty bílé.
Prudce jsem otevřela oči. Zvedla jsem hlavu a naprosto mě uklidnilo, když jsem zjistila, že Edward vedle mě klidně spí.
Byl to jenom sen. Byla jsem vyděšená, protože mně se už nic nezdálo několik desetiletí. Celé tělo se mi hrůzou klepalo, ale Edwarda jsem neprobudila. Vstala jsem na nohy a chytla se stěny. Pomalu jsem cupitala ven z pokoje. U nás se nikdy nic neutají.
Chtěla jsem už sáhnout po klice, jenže mi dveře otevřel Carlisle. Němě jsem mu poděkovala a on mě vzal do náručí. Sešel se mnou do pracovny, kde mě uložil na jeho pohodlnou koženou pohovku.
„Už mám i noční můry,“ ušklíbla jsem se na Carlislea. On jen zkřivil obočí a vypadal, jako by nad něčím usilovně přemýšlel. Nevím, co se děje. Bylo ale jasné, že moje upírství prohrává na plné čáře.
„Bello, pořád nevím, co by ti mohlo být. Jistě že jsem měl už nějaké teorie, ale jsou to naprosté šílenosti. Chci říct, nemůžeš přežívat na tak malé dávce krve. Měl bych to upřesnit. Můžeš, ale obávám se, že to pro tebe bude čím dál tím obtížnější. Za nějakou dobu tu s Edwardem v jedné místnosti nevydržíš. Chceš ho vážně vystavit takovému riziku? Četl jsem několik knih. Píše se v nich, že…“ Nenechala jsem ho, aby větu dokončil.
„Že náš jed vlkodlaky zabíjí? To už dávno vím,“ povzdechla jsem si. Taky mě tahle představa děsila. Mohla jsem to poznat ráno. Otřásla se mnou představa toho děsného snu.
„Možná, že hledáme zdroj tvé nákazy na nesprávném místě. Myslím, že to krví nebude. Kolik upírů chodí s vlkodlaky? Chci tím říct, že je možné, že je to Edwardem. Potřebuju se tě zeptat, jestli už jste spolu spali?“ zeptal se. Jeho proslov byl plynulý, zasekával se až na konci.
„Jo.“ Sklopila jsem pohled. Bylo mi trapně. Kdo by si v klidu povídal o sexu se svým otcem?
„Když upíří jed vlkodlaky zabíjí, nemůže část vlkodlačí DNA zabít upíra? Nakazil tě Edward,“ oznámil mi a byl si téměř jistý. Tahle teorie měla něco do sebe. Je jen otázka času, než zjistíme, co mi to udělá. Najednou jsem uslyšela příšernou ránu z poschodí.
Edward:
Otevřel jsem oči a pohledem hledal Bellu. Nebyla tu, a tak jsem se rychle zvedl, navlékl si košili a chtěl se vydat dolů. Kde bych ji určitě našel. Jenže vtom jsem ji uslyšel.
„Že náš jed vlkodlaky zabíjí? To už dávno vím,“ zašeptala. Věřil jsem jí a ona by mě nikdy nekousla. Tak v čem byl problém?
„Možná, že hledáme zdroj tvé nákazy na nesprávném místě. Myslím, že to krví nebude. Kolik upírů chodí s vlkodlaky? Chci tím říct, že je možné, že je to Edwardem. Potřebuju se tě zeptat, jestli už jste spolu spali?“ zeptal se jí a já zůstal nečinně stát s klikou v ruce. To já jsem z ní udělal chodící mrtvolu? To kvůli mně její tělo nemůže přijmout potravu?
„Jo,“ špitla a já čekal, kam Carlisle směřuje.
„Když upíří jed vlkodlaky zabíjí, nemůže část vlkodlačí DNA zabít upíra? Nakazil tě Edward,“ obvinil mě. Zněl tak přesvědčeně. Měl jsem na sebe vztek. Pomalu umírá, a to kvůli mně. Praštil jsem do dveří a oni se rozletěly na všechny strany. Najednou se vedle mě objevil Jasper, který byl rozježený, a z druhé strany Emmett, který měl na sobě jen to nejnutnější. Ucítil jsem vlnu klidu a Emmett mě tlačil zpět do pokoje.
Musím moc poděkovat za předchozí komentáře:). Potěšily jste mě. Omlouvám se za ten sen, ale chtěla jsem Vás trošku postrašit a dál Vám nic neprozradím:P.
Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Edward kdo? Swan? - 28. kapitola:
Super!! super!!! super!!!!
To baruska258: To jsi ten komentář psala se zavázanýma očima a palčákama na rukách? Jestli ne, tak jsi musela být totálně sťatá, protože tvůj komentář je absolutně nečitelný! Navíc by to i vysvětlovalo to, že se ti to nelíbilo (to je to jediné, co jsem z tvého komentu pochopila).
Jasně, nemůžu nikomu vnucovat svůj názor, ale podle mě to byla opět moc pěkná kapitolka skvělé povídky. Bóže, tvoje povídka je jedna z těch, kvůli kterým zítra nedám zkoušku, ale překvapivě toho zas tolik nelituju.
nemne seto neliby je to obracena a navy su tam povimisla ne noveeee vešci
A prd těhotná :D , to je blbost , ale jako doufam že neumře :D , a že budou spolu , sem zvjedavá jak to vykuješ :D
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!