Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde! - 2. kapitola

20.07.2012 (09:15) • CherryBella • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1767×

Když jsem se ráno probudila a zalezla do koupelny, při pohledu do zrcadla jsem se lekla. Pod okem jsem měla obrovský monokl. Sáhla jsem si jemně na fialovou napuchlinu a sykla bolestí. Panebože! Musím to zakrýt. 

Hned po sprše jsem se oblékla a znovu utíkala do koupelny. Vzala jsem rychle make-up a pudr a pořádně to zakryla. Šlo to sice ještě trochu vidět, ale to jsem spíš viděla jen já, protože jsem věděla, že to tam je. No, nic. Prostě půjdu do školy a budu doufat, že si toho nikdo nevšimne. Můžu doufat, že budu neviditelná. Jako vždy. 

Šla jsem zpět do pokoje a vzala si batoh a bundu. Když jsem otevřela dveře svého pokoje, nic jsem neslyšela. V domě bylo hrobové ticho, ale oba dva byli doma. 

Sešla jsem potichu schody a koukla se do obýváku. Charlie spal na gauči a televizi měl puštěnou. Jacoba jsem zahlédla v kuchyni, s hlavou položenou vedle poloprázdné láhve od vodky. Jak může tak pít? Ale co. Ať se klidně upije k smrti. 

Jacob něco zamumlal ze spaní a já se přesunula ke dveřím. Otevřela jsem a vyšla ke garáži. Najednou mi došlo, že tady nemám auto, takže půjdu pěšky. 

Mířila jsem k cestě a uviděla stříbrné Volvo, jak zastavuje u našeho domu. Zastavila jsem se. Z auta vystoupil Edward a díval se na mě starostlivým pohledem. Pomalu šel ke mně a celou dobu mě pozoroval. Pak se náhle zastavil, podíval se na dům a rychle pokračoval ke mně. 

„Bello? Co se ti stalo?" zeptal se. Sakra! Vidí ten monokl. 

„Nic," zamumlala jsem a podívala se stranou. 

„Pojď," řekl a vedl mě ke svému autu. Otevřel mi dveře spolujezdce a pak je za mnou zavřel. Když nastoupil, nastartoval a už jsme jeli ke škole. 

Celou cestu bylo ticho. Já jsem se dívala z okna a Edward na cestu. Až když jsme přijeli ke škole se mě ptal.

„Co jsi včera myslela tím, že ti mám pomoct?" řekl a já ztuhla. To né! Vážně jsem to neměla říkat. 

„Ehm... Nic... To byl jenom vtípek," vymluvila jsem se. Nesežral to. Jsem hrozná lhářka. 

„Bello...," zaskuhral. Podívala jsem se mu do očí a málem mu všechno vyklopila. 

„Jenom vtípek," řekla jsem a vystoupila z auta. Edward vystoupil taky a celou cestu do škoní budovy šel se mnou. 

Vešli jsme do třídy a sedli si. Zase jsem si začala čmárat po sešitu a radši si nevšímala Edwarda, který na mě pořád koukal. Neuhnul pohledem, když jsem se na něj podívala já. Pořád si mě starostlivě měřil a já už toho měla dost. 

Tímhle jsem si už prošla u Ang, která to zjistila jako první. Já jsem jí říkala, že mě nemusí odvážet domů, ale ona prostě musela. A stalo se to samé, co včera. Říkala jsem jí, že to má nechat být. 

Na konci hodiny se mě chtěl Edward na něco zeptat, ale já jsem vystřelila ze třídy tak rychle, jak mi to jen moje nohy dovolovaly. Venku jsem narazila na Ang. 

„Proboha, Bello!" zapištěla Ang. 

„Takhle to nemůže jít dál! Musíš to někomu říct!" radila mi. V tu chvíli se mezi dveřmi třídy objevil Edward. Otočila jsem se. 

„Promiň, promluvíme si někdy jindy. Musím na další hodinu," řekla jsem a odcházela. Cítila jsem, že Edward jde za mnou. Když jsem šla prázdnou chodbou, Edward mě zastavil. 

„Bello, řekni mi to," zašeptal. 

„Co bych ti měla říkat? Vždyť tě ani neznám," řekla jsem. Edward se trochu odtáhl a propaloval mě pohledem. 

„Co se stalo včera? Tvůj otec tě bije?" zeptal se, a když to dořekl, ztuhla jsem. 

„Ano?" zeptal se znova. 

„Ne," zalhala jsem. 

„Proboha, Bello! Proč mi to neřekneš? Ty mi nevěříš?" pořád se ptal. Nadzvihla jsem obočí. 

„Proč bych ti měla věřit? Známe se dva dny! Tak se, prosím, nechovej, jako bys mě znal roky!" zakřičela jsem a odcházela.

Na konci chodby jsem se otočila a podívala se na něj. Pořád tam stál a na tváři měl překvapený výraz. 

„Jenom jsem spadla," řekla jsem a vyšla z budovy. Rozhodla jsem se dnes ukončit školu o něco dřív a projít se. 

Šla jsem po cestě a všimla si stromů, tak jsem se vešla mezi kmeny. 

Šla jsem lesem a kochala se tou krásou. Konečně jsem sama. Konečně jsem tam, kde mě nikdo neohrožuje. Není tady slyšet Jacobův otravný hlas, ale jen kapky deště. Jenom já a les. Cítila jsem se tu jako doma. Ne jako doma, jako u Charlieho, ale u sebe doma. Tam, kde se cítím dobře. 

Jak jsem tak přemýšlela, došlo mi, že jsem asi došla moc daleko a nevím, kde jsem. Sakra. 

Ušla jsem ještě jeden krok, ale zakopla jsem a spadla. Au! Bouchla jsem se kamenem do hlavy a pomalu ztrácela vědomí...

Edward

Čekal jsem netrpělivě u auta a poklepával nohou. Jasper seběhl po schodech dolů a podíval se na mě. 

„Alice to bude ještě chvíli trvat, vždyť ji znáš," řekl a zasmál se. Znám ji. To nebude na chvíli. 

„Ty ji taky znáš, tak proč říkáš, že jí to bude chvíli trvat," smál jsem se a on mě bouchl do břicha pěstí. 

„Edwarde!" zapištěla Alice na schodech. Měla vizi. Byla tam Bella, která šla uprostřed lesa spokojená, a pak zakopla a spadla. Vize skončila.

„Alice poznáváš ten les?" zeptal jsem se a ona kývla. 

„Fajn, nastup," řekl jsem, ale ona stála na místě. Bože!

„Edwarde, už nějakou dobu jsi nelovil," řekla. 

„No a?" zeptal jsem se. Nic neříkala a nastoupila do auta. 

Jeli jsme kolem různých lesů, ale žádný to nebyl. Jeli jsme dál, a pak mi něco došlo. 

„Alice? Odkud znáš Bellu?" zeptal jsem se a podíval se na ni. 

„Vždyť na ni myslíš pořád a viděla jsem ji přece ve škole," odpověděla. 

To jo, myslím na ni a ve škole ji viděla. Opravdu chytrá otázka.

„Zastav!" zapištěla Alice. Šlápl jsem na brzdu a auto prudce zastavilo. 

Vystoupili jsme oba a rozběhli jsme se. No, já spíš běžel za Alice, protože ona věděla, kde Bella přesně je. 

Běželi jsme asi pět minut, a pak jsem ucítil krev. To nebyla jen krev, byla to krev, která mi zpívala, abych ji všechnu vypil. 

Běželi jsme ještě další dvě minuty, a pak jsem ji uviděl. Byla schoulená v klubíčku a na hlavě měla tržnou ránu, protože se asi hlavou uhodila do kamene. 

Ovládl jsem se a vzal ji do náruče. Otevřela oči a podívala se na mě. Měla je pořádně oteklé. 

„Anděl," zašeptala a zase zavřela oči. Usmál jsem se a rozběhl se s mlčící Alice k autu.

Jestli ji takhle zřídil její otec, tak je určitě rozhodnuto. 

Půjde k nám. 

Tak se omlouvám, že to tak dlouho trvalo, ale měla jsem toho teď hodně. Tahle kapitola není nic moc, ale doufám, že příští bude lepší. 

CherryBella. :D

Autor: CherryBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde! - 2. kapitola: