Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde! - 4. kapitola

29.09.2012 (17:30) • CherryBella • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1708×

Ráno bylo krásné. Hned potom, co jsem si uvědomila, že je Charlie pryč a Jacob taky, vyskočila jsem z postele, prozpěvovala jsem si. Chodila jsem po domě a uklízela. Byla jsem šťastná, že jsem sama. Samota mi nevadí. Mám aspoň čas na svoje věci.

Zrovna jsem dávala prát prádlo a pak jsem si na něco vzpomněla. Nebyl tu Edward?

Asi to byl jenom sen.

Zdálo se mi o Edwardovi? Mám pocit, že se mi zdálo o něčem jiném. To nevadí. Hlavní je, že jsem tu sama. Nikdo mě nebude otravovat.

Doufám, že si ze mě Charlie nedělal srandu a že tu omluvu myslel vážně.

Šla jsem umýt nádobí, ale měla jsem to za chvíli hotové, protože tam byly jenom tři talíře od večeře.

Tak jsem si ještě uklidila pokoj a povysávala v obýváku. No co? Když tu musím být měsíc sama, tak nebudu žít jako prase v žitě, ne?!

Když jsem měla vše hotové, dostala jsem hlad, ale když jsem otevřela lednici, usoudila jsem, že bude nejlepší jít nakoupit.

Napsala jsem si tedy na lístek, co všechno je třeba nakoupit, nasedla do náklaďáčku a vyjela.

...

Chleba, mlíko, těstoviny, kečup, rajský protlak, česnek, sýr, špagety...

Bože! Jak jsem mohla ten lístek zapomenout doma? Vždyť jsem si ho napsala pět minut před tím, než jsem odešla!

No nic. Kde je to mlíko? Všechno ostatní už mám, ale mlíko si mám vyrobit?

„Bože! To si to mlíko mám nadojit, nebo co. Krávu doma nemám!" mumlala jsem si pro sebe.

„Ty bys to určitě zvládla, kočko, prsa na to máš!" zavolal na mě jeden kluk naproti mně.

Vykuleně jsem se na něj dívala. Nechápala jsem to. Radši jsem se otočila a pádila pryč.

Seru na mlíko!

Rychle jsem zaplatila nákup a mířila si to k náklaďáčku. Nastoupila jsem a nastartovala. Když jsem odjížděla, zahlédla jsem toho kluka, který na mě řval.

Jela jsem pomalu, měla jsem dost času. Najednou se za mnou objevilo černé auto a já zahlédla toho kluka. Bože! Dej mi pokoj.

„Sakra!" zařvala jsem, když se přede mnou objevilo úplně stejné černé auto, které zpomalovalo, tak jsem i já a nakonec úplně zastavila. Seděla jsem v tom autě a čekala, co se bude dít.

Z toho předního auta vystoupil mladý kluk s tmavými vlasy, ale byl strašně hubený. Šel k mému autu a zastavil se u mého okýnka.

„Nepotřebuješ pomoct?" zeptal se. Děláš si srandu?!

„Jo, můžeš uhnout s tím autem? Chtěla bych projet."

Na chvíli se zamyslel. Ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak vystupuje ten kluk z obchodu. Dostávala jsem strach.

Otevřeli dveře a chytili mě za ramena. Jeden mě držel a druhý mi zacpal pusu. Řvala jsem, ale nikdo mě neslyšel.

Drželi mě za autem, aby je nikdo neviděl, kdyby tudy projíždělo auto.

Jeden z nich mi sáhl pod triko a já zavřela oči. I tak se z nich valily slzy. Nemohla jsem nic dělat. Byli na mě dva.

Druhý mi už rozepínal kalhoty. To je noční můra.

Najednou jsem slyšela pneumatiky. Zastavilo tu nějaké auto a já si uvědomila, že už mě nikdo nedrží. Sebrala jsem se a rozběhla se pryč. Přes slzy jsem ani neviděla, kam běžím, ale věděla jsem, že to byl les.

Bežela jsem, jak nejrychleji jsem mohla, ale uslyšela jsem za sebou kroky. Jsou za mnou!

Ještě jsem přidala, ale zakopla jsem o kořen stromu a čekala, až dopadnu na zem.

Nic.

Otevřela jsem oči a uviděla Edwarda.

Vyzvedl mě do náruče a já jsem usla od vyčerpání. Konečně bezpečí.

 ...

„Bello?" mluvil na mě někdo. Podívala jsem se nad sebe a spatřila tu dokonalou tvář. Edwardovu tvář.

„To jsem zase u tebe doma?" zeptala jsem se. Edward chtěl něco říct, ale někdo ho přerušil.

„Ne, u nás doma," řekl nějaký blonďák, který stál u dveří a pomalu se rozešel ke mně.

„Edwarde, Bella je v pořádku," řekl blonďák Edwardovi a já zvedla obočí.

„A kdo jste?" zeptala jsem se zmateně.

„Omlouvám se, jsem Carlisle Cullen. Jsem Edwardův otec a taky doktor."

„Aha, no, já jsem Bella," odpověděla jsem. Bolela mě hlava, a tak jsem si znova lehla a Carlisle zatím odešel.

Pomalu jsem vzpomínala na to, co se mi stalo. Vzpomínala jsem na ta černá auta. Na ty ruce pod mým trikem. Na les. Najednou mi z očí vytryskly slzy a já se rozvzlykala. Edward hned přiskočil ke mně a začal mě utěšovat.

„Pššt, Bello, pššt! To bude dobré. Už je to pryč," utěšoval mě Edward, ale moc se mu to nepovedlo.

„Děkuju," zašeptala jsem.

Ale po nějaké době se mu to povedlo a já zase usla.

Probudila jsem se v noci. Měla jsem žízeň, a tak jsem se vydala hledat kuchyň. Asi byla někde dole. Nechtěla jsem nikoho vzbudit, tak jsem ani nerozžínala. Šla jsem chodbou a trochu zrychlila. Najednou jsem nohou nedošlápla na zem a padala. A padala. A padala. Skutálela jsem se ze schodů a dopadla na zem. Cítila jsem, jak mi něco teče po hlavě. Chtěla jsem zjistit, co to je, tak jsem zvedla ruku a sáhla si na hlavu. To není dobré.

Pomalu jsem ztrácela vědomí...

„Bello!" zavolal Edward a potom jsem usla.

...

Ráno jsem se vzbudila díky slunečním paprskům, které procházely skrz okno.

Někdo k němu přiskočil, zatáhl závěsy a otočil se ke mně. Podívala jsem se pořádně a uviděla malého skřítka s hnědými vlasy a úsměvem od ucha k uchu.

„Ahoj, jsem Alice, Edwardova sestra," řekla a v tu ránu přišel do pokoje Edward a podíval se na Alice.

„No, tak se měj, Bello. Popovídame si když tak později," zašeptala a pak odešla.

Edward přišel ke mně a posadil se na postel. Díval se na mě tak dlouho těma jeho zlatýma očima, že jsem musela uhnout, abych se nezačala červenat.

„Co jsi to včera prováděla?" zeptal se a já se na něj znovu podívala. Najednou měl tak ztrhaný pohled, jako by mu zemřela kočka nebo něco takového.

„Měla jsem žízeň, tak jsem začala hledat kuchyň, ale nechtěla jsem vás vzbudit. Šla jsem potmě a neviděla jsem schody přede mnou," dořekla jsem a celou dobu se mu dívala do očí. Bylo tam víc zloby než bolesti. A byla tam i starost. To vím.

Ozvalo se moje bříško, když v něm zakručelo. Edward se zasmál a postavil se.

„Je libo snídani?" zeptal se a já se zasmála. Chtěla jsem se postavit na nohy, ale do mojí pravé nohy mi vystřelila bolest a já spadla zpátky do peřin.

Edward ke mně přiskočil a vyzvedl mě do náruče. Usmál se na mě a odnášel do kuchyně.

Všimla jsem si, že šel stejným směrem jako já, ale on nespadl ze schodů. Ale tady taky nebyla taková tma.

Celou cestu do kuchyně jsem vdechovala tu jeho omamnou vůni. Doufám, že si toho nevšiml.

Edward mě posadil na židli a začal kuchtit. Celou dobu jsem ho pozorovala, jak se pohyboval u sporáku.

Po chvíli přede mě postavil talíř se slaninou a vajíčky. Pustila jsem se do toho, a když jsem to dojedla, šla jsem umýt talíř.

Byla jsem už u dřezu, když mě zastavil Edward.

„Já to umyju," řekl a dotkl se mojí ruky. Zastavila jsem se v pohybu, když mnou projela elektřina. Oba jsme jen tak stáli a zírali na sebe.

Měla jsem chuť ho políbit. Byla to vášeň, kterou jsem nikdy necítila k nikomu. Je to jednoduché. Jen obmotat ruku kolem jeho krku, přitáhnout si ho a vášnivě políbit.

Edward zvedl ruku a pohladil mě po líci. Pomalu se ke mně přibližoval a já se nějak nebránila.

Už byl skoro u mě, nevydržela jsem to a překonala tu vzdálenost mezi námi.

Nejdřív se mi jen tak otřel o rty a pak zapojil i jazyk. Já jsem nebyla pozadu a zapojila ho taky.

Nevěděla jsem kdy, ale pustila jsem ten talíř a on spadl na zem a rozbil se.

Oba jsme uskočili a zhluboka oddychovali. Bože!

Nevěděla jsem co říct, tak jsem se jen dívala na Edwarda a čekala, jestli řekne něco první. Nic. Jen tam tak stál a díval se jako já na ten rozbitý talíř. No nic.

Sklonila jsem se a chystala se uklidit ten binec. Edward mě ale zastavil. Zase! Jemně mě odstrčil a začal uklízet.

Když to měl hotové, přišel ke mně a opřel se o linku.

Chvíli bylo ticho.

„No," začala jsem váhavě. Edward se na mě podíval.

„Už chceš jít domů?" zeptal se smutně. Měla jsem radost. Ne z toho, že byl smutný, ale z toho, že mě tu chce.

„Ne, jestli nechceš," zašeptala jsem.

„Ne, nechci. Zůstaneš tu ještě?" zeptal se a udělal psí oči.

„Dobře," zasmála jsem se a popošla k němu, abych ho znova políbila.

Autor: CherryBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde! - 4. kapitola: