Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde, dej mi šanci! - Prolog

2.kacik-Zasnoubená

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Edwarde, dej mi šanci! - PrologAhoj, přináším vám novou povídku. Co napsat? Co když má Emmett praneteř, které zemřou rodiče a která se rozhodne, že uteče z dětského domova a nastěhuje se k němu? Co když je ta praneteř Viki, která je hlavní postavou této povídky? Hezké čtení přeje Pegas99.

05.03.2011 (16:30) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1561×

Viki - Viktorie


Drahý strýčku Emmette, psala jsem a přitom polykala slzy, moc dobře vím, že je zakázáno psát Ti, ale já opravdu musím. Dostala jsem se do špatné situace a moc mě mrzí, že se to vůbec stalo. Strýčku, bohužel mi zemřela maminka Deborah i tatínek Patrik, a já jsem se dostala do dětského domova. Prosím, vyzvedni si mě - je to tu příšerné. Chci rodinu a Ty jsi moje jediná naděje na normální život. Vím, že Ti nemám psát a ani vidět, ale moc Tě prosím, aby jsi mě odtud odvezl. Tvoje praneteř Viktorie.


Otřela jsem si oči a ještě jsem na papír napsala adresu tohoto dětského domova - tohoto vězení. Jeho adresu jsem si zjistila díky internetu - jméno Cullen bylo velmi známé. Pečlivě jsem složila papír a vložila jsem ho do krásné obálky.


Cullenova rezidence

Forks


Washinton, USA


Věděla jsem, že je na strýčkovi něco divného - už jen proto, že jsem ho nesměla nikdy vidět, ani o něm nic vědět, ale byl mojí jedinou nadějí. Psát mu dopis byl zoufalý čin, ale já jsem si nemohla pomoct.


Vzlykla jsem a utřela jsem si oči. Vztekle jsem popadla hřeben, který ležel na zemi vedle mé postele a hodila jsem s ním přes celou místnost. Proč jsem nutila rodiče, aby pro mě jeli z kurzu malování? Proč jsem nešla raději pěšky? Zemřeli jenom díky mně.


Ne, ten šílenec by smetl jiné auto a ty teď vstaneš a půjdeš poslat ten dopis, okřikla jsem se v duchu a vstala jsem. Před zrcadlem jsem si ještě rychle urovnala neposlušné vlasy, smyla potůčky od řasenky a přešla jsem ke skříni, která se málem rozpadala. Vytáhla jsem z ní svojí oblíbenou mikinu - světle modrou s černými květy rostlin - a oblékla jsem si ji. Přešla jsem ke dveřím a rychle jsem kráčela chodbami, které smrděly desinfekcí. Ulevilo se mi, když jsem vyběhla ze dveří na dvorek a zhluboka jsem se nadechla, konečně na čerstvém vzduchu.


Do centra jsem šla pomalu - čím dřív budu v centru, tím dřív budu zpátky v domově, tak proč pospíchat? Dětský domov, kde jsem musela bydlet, stál skoro u centra New Yorku. Byla jsem zvyklá na předměstí a ta spousta klaksonů a lidí mě mírně děsila. Co jsem ale mohla dělat? Jen dojít na poštu a doporučeně poslat tento dopis - tu poslední naději, kterou jsem měla. Co když mi odepíše, že nemá náladu starat se o nějakou malou holku, kterou ani nikdy neviděl? Uběhlo něco přes šestnáct let mého života a za tu dobu jsem ho neviděla ani na fotografii. Jako by vůbec neexistoval. Emmett Cullen... jak asi vypadá? Má stejné blonďaté vlasy, jako mám já? Nebo má nějaké úplně jiné?
S těmito myšlenkami jsem odevzdala dopis na poště a šla jsem zpátky na to místo, kde jsem to nesnášela.


-Za týden-


V ruce jsem držela tu obálku. Zpáteční adresou bylo Forks a odesílatel byl Emmett Cullen. Dostala jsem strach z toho, co tam stojí. Co bych dělala, kdyby napsal, že o mě nestojí? A co bych dělala, kdyby mi napsal, že o mě stojí?
Nadechla jsem se a roztrhla jsem obálku z už na pohled drahého papíru. Vytáhla jsem ten papír, který byl mou nadějí a četla jsem:


Drahá Viki,
v první řadě Ti chci říct, že je mi moc líto, co se ti stalo. Viki, moc je mi líto, co se Ti stalo, ale nemůžu tě vzít k sobě. Jsem moc odlišný a nikdo - promiň, ale ani Ty ne - nesmí vědět, co jsem zač. Nechci Tě ranit, ale budeš muset zůstat tam, kde teď jsi. Je to pro Tebe bezpečné. Pevně věřím, že jednou dospěješ a najdeš si svojí druhou polovinu. Je mi to líto, sbohem Viki.


Emmett


Cítila jsem, jak se mi písmenka propadla až do kalhot a tam se mi zarývala do kůže. Musela jsem se pustit i té poslední naděje a padat do propasti.


Začalo opadat zoufalství, a dostavil se vztek. Já přece věděla, že je jiný, tak proč mi kvůli tomu linkuje život? Emmett jeden pitomý!


Můj vztek vyvrcholil a já jsem dostala nápad - řekl, že nemám zjistit, co je zač. Nic o tom, abych k němu utekla přes celé státy neříkal...


Popadla jsem tašku a začala jsem tam divoce házet všechno mé oblečení, všechnu kosmetiku a všechny ostatní věcičky okolo. Překvapilo mě, že všechen můj majetek se vejde do jedné tašky, která ještě ani není moc těžká.
Pokrčila jsem rameny a ani jsem se neobtěžovala podívat se po svém pokoji. Prostě jsem se otočila a vyběhla jsem k oknu. Nebylo to nějak vysoko, abych dopadla na přístřešek nad kuchyní. Napřed jsem hodila tašku a potom jsem se spustila dolů. To samé jsem udělala i z přístěnku na zem.


Rychle jsem si opucovala kolena a vyběhla jsem z brány ústavu. Chvíli jsem prostě jen běžela daleko - už dávno jsem minula tu poštu, kde jsem nechala posílat ten dopis - ale potom jsem si uvědomila, že ani nevím, kolik mám peněz. Přepočítala jsem to několikrát a zjistila jsem, že to bude možná málo - padesát dva dolarů.
Došla jsem na nedalekou autobusovou zastávku a začala jsem luštil jízdy. Po hodině, při které ještě ke všemu začalo pršet, jsem zjistila, že za patnáct minut to jede do Detroitu a z něho o půl hodiny později do Port Angeles. Odtamtud to do Forks jede až o den později a tak se holt budu muset trochu - přiznávám, trochu víc - projít.

Cesta autobusem byla zdlouhavá a já jsem jen přemýšlela, jak se bude Emmett tvářit, až se objevím na prahu a budu tvrdit, že jsem jeho praneteř, a že když od nepřijel ke mně, tak že já musela přijet za ním.
V jízdě mezi Detroitem a Port Angeles jsem si trochu zdřímla.


Nyní jsem už táhla tu těžkou tašku po silnici a se zoufalstvím jsem sledovala ukazatel, který hlásal, že do Forks je to ještě patnáct kilometrů cesty. To asi půjdu přes noc. No super - všude les, tma a mezi tím já a moje taška.


„Viki, neboj - je to jen pár stromů a troška tmy," uklidňovala jsem se. „Ale stejně - jenom ty můžeš mít tak hloupý nápad!"


Zvedla jsem oči k další ceduli, která byla zahalená do tmy. Forks - 500m, hlásala. Ploužila jsem se dál a ze všeho nejvíc jsem si přála suché ponožky a hrnek horkého kakaa. Místo toho jsem měla boty od bahna a deště. Byla jsem prokřehlá, všechno mě bolelo, a potom... potom jsem uviděla první světla z města. Náhle jsem si uvědomila, že ani nevím, kde Emmett Cullen bydlí.


Měla jsem vážně štěstí - přímo přede mnou právě zastavilo nějaké stříbrné Volvo a z něj vystoupil nějaký kluk asi v mém věku.


„Hej! No, ty!" křikla jsem na něj a snažila jsem se za ním běžet. Nohy mi vypověděly službu a já padla k zemi.


Ten kluk přiběhl ke mně a já zalapala po dechu. Ta krása! Měl krásné zlaté oči a bronzové vlasy. Jeho rysy v obličeji patřily andělovi.


„Jsi v pořádku? Co tu děláš, ještě jsem tě tu neviděl..." řekl a sklonil se ke mně. Vytáhl mě na nohy.


„Já hledám Emmetta Cullena. Znáš ho?" zeptala jsem se. Chvíli to vypadalo, že se soustředí, ale potom se z jeho obličeje stala maska plná strachu. Nakonec to všechno vystřídal neupřímný úsměv.


„Edward Cullen, jeho bratr."

Přikládám obrázek Viki.

Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde, dej mi šanci! - Prolog:

 1
1. terezie
21.02.2016 [21:49]

Krasné Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře