Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde? Jsi to ty? - 18. kapitola

06.09.2011 (21:30) • patulka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2452×

Bella

Ta realita mi došla až po chvíli, když jsem Edwardův pohled cítila stále na sobě. Zírala jsem na dveře a nechtěla se Edwarda pustit, jenže on mě pomalu pokládal na postel. Ale já jsem nechtěla! Chytla jsem se ho ještě pevněji a nemínila se ho už nikdy pustit, nenechám ho znovu odejít. Chtěl mě položit na postel a snažil se mě ze sebe dostat, ale držela jsem se jak klíště. Neviděla jsem, jak se tváří, ale stále se mě snažil položit na postel... snažil se rozpoutat mé ruce z jeho krku.

„Já tě nepustím,“ zašeptala jsem, ale byla si jistá, že mě určitě slyší.

„Všiml jsem si,“ zamumlal si pro sebe, ale i přesto jsem ho slyšela... nějak zapomíná, že se ho stále držím. Spolu se mnou v náručí si sedl na postel a opřel se o rám té velké postele. Stále jsem ho objímala a teď jsem na něm vlastně tak trochu seděla... ale asi mu to nevadilo, protože se na mě usmíval tím svým krásným úsměvem... Zatřepala jsem lehce hlavou, abych přestala myslet na ten jeho hezký úsměv, tak nádherný… dost!

„Děje se něco?“ zeptal se mě Edward a tím mě vykolejil, protože jsem nebyla… řekněme tomu - při smyslech.  Podívala jsem se do jeho zlatých očí a nevěděla, co najednou říct. Jako by mě nějak ovládal, jsem řekla pravdu.

„Ten tvůj úsměv,“ odpověděla jsem okamžitě a vzápětí toho litovala. Co jsem to zase plácla? Proč mě ty jeho oči vždycky zhypnotizují, že mu vyklopím pravdu? Usmál se ještě víc a víc si mě přitáhl k tělu.

„Opravdu? A co s tebou dělá?“ zeptal se a jeho dech mě ovál, byla jsem schopná udělat cokoliv na světě, co by chtěl. Omámeně jsem ho sledovala, jak svými prsty přejíždí po mé tváři, a nebyla schopna odpovědět. Nadechla jsem se k odpovědi, ale ty jeho prsty... Bylo to příjemné.

„Ano? Poslouchám,“  pokračoval dál a čekal na mou odpověď. Já, stále neschopná mu podat srozumitelnou odpověď, jsem něco kvákla. Je mi jasné, že ani jednomu slovu nemohl rozumět… To byl také můj záměr.

Povzdechl si a znovu se ode mě odklonil.

„Jak vidím, z tebe žádnou odpověď nedostanu,“ zamumlal na vysvětlenou, když jsem na něj zírala jako na blbce.

„Aha,“ vypadlo ze mě opravdu inteligentní slovo. Nic jiného, než ubohé „aha“ neumíš, Bello?! řvala jsem na sebe v duchu.

„Opravdu mi to neřekneš?“ zeptal se ještě naposledy Edward. Záporně jsem zavrtěl hlavou, protože jsem nechtěla říct něco, čeho bych později možná litovala. Znovu si povzdechl a díval se mi do očí... Jako by mě chtěl zhypnotizovat.... Marně. Tedy doufám, že marně, stále mám v hlavě vygumováno.

Zavřela jsem na chvíli oči, opřela se o něj a doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí. Edward mě trochu zaskočeně obejmul a přivinul víc k sobě. Spokojeně jsem se usmála a hrála si s jeho tričkem, které už tak bylo docela pokrčené. Komu by to vadilo? Stejně si ho večer vysvlékne, ne? Páni, Bello, nad čím ty sakra přemýšlíš?! To snad není možný! Bello, ovládej se, nemysli na to, že je Edward konečně s tebou...

Edward mi pozvedl prstem obličej, aby na něj viděl, a začal se přibližovat... Ale smrtelně pomalu, a to já jsem prostě už nezvládala. Přitáhla jsem si jeho obličej a okamžitě ho políbila. Nebylo to jako poprvé… sice ze začátku ano, ale později se z toho staly vášnivé polibky, které chtěly stále víc a víc. Edward se přestal opírat o pelest, lehnul si na postel a mě si tisknul k sobě.

Jeho polibky se začaly přesouvat na můj krk, později i na můj dekolt a poté zase zpátky na rty. Užívala jsem si jeho dotyků, jeho rukou, které mi přejížděly po zádech, kamkoliv jen dosáhnul. A já neměla nic proti, svýma rukama jsem projížděla jeho vlasy, a jak se zdá, nevadilo mu to. Jeho ruce začaly zajíždět pod mé triko a já jsem teď byla už totálně šťastná…

Přetočil se, abych byla pod ním, a rukou dál šmátral pod tričkem... Když to tak vezmeme, já jsem mu taky rukou projížděla, teď už po nahých, zádech. Každý jeho dotyk vzbuzoval na mé kůži husinu. Nedokázala jsem to ovládat, objevovalo se to samo, jako bych tu vůbec nebyla... Jako by někdo mé tělo ovládal a dělal si s ním cokoliv.

Čím víc jsem byla na Edwarda natisknutá, tím víc jsem také chtěla... Nedalo se říct prosté ne, chtěla jsem, ale zároveň ne... Rukou mi stále zajížděl pod tričkem, ale když mi to tričko začínal vyhrnovat, aby mi ho vysvlékl, zarazila jsem ho. Nechápavě se na mě podíval a očekával nějakou odpověď.

„Tohle... Tohle už je moc,“ šeptala jsem směrem k němu, ale nedokázala jsem se mu podívat do očí. Jeho ruka zmizela a následně i jeho tělo.

„Chápu.“ Přikývl a to už jsem ho viděla na druhé straně pokoje, u dveří. Vystrašeně jsem na něj kulila oči. Nechápala jsem, kam chce jít... Teď... Když jsem si slíbila, že ho nikdy nenechám odejít.

„Zůstaň,“ žádala jsem ho potichu, ale hlasitěji než předtím. Zmateně se na mě znovu otočil.

„Proč?“ zeptal se a v jeho očích jsem neviděla sebemenší špetku smutku. Myslel to vážně... chtěl odejít... Nedokázala jsem mu odpovědět a za vteřinku jsem slyšela klapnout dveře. Podívala jsem se na dveře a on už tam nebyl.

„Protože nechci být sama,“ zašeptala jsem si pro sebe, lehnula si a snažila se na to nemyslet. Jenže to nešlo, nešlo nemyslet na to, že zase odešel. Že nebyl smutný... Že chtěl opravdu odejít z tohohle pokoje. Nechtěl tu být se mnou, nemohu ho nutit. I když po tom dnešku, co jsme před chvíli dělali...

Zakroutila jsem hlavou, abych vyhnala myšlenky na dnešní noc a raději se zachumlala do peřiny. Teď jsem chtěla jen jedno… zapomenout na to, že Edward vůbec někdy odešel pryč...

Nejdříve bych se vám chtěla omluvit, že je kapitola tak krátká... Inspirace odešla. Také bych vás chtěla znovu upozornit (jak už jsem psala v perexu), že tato povídka už se pomalu blíží ke konci, a tak bych vás chtěla poprosit, abyste se podívali na mé shrnutí, kde mám pár informací... Je to opravdu nutné, takže budu ráda za vyjádření k tomu. Ještě jednou se omlouvám za krátkou kapitolu... vaše patulka13 :)

Autor: patulka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde? Jsi to ty? - 18. kapitola: