Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde? Jsi to ty? - 4. kapitola

25.05.2011 (17:45) • patulka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3389×

Pohled Edward

Můj první lov proběhl docela dobře. Alespoň Alice to tak říkala. Skolil jsem asi pět pum a ještě tři jeleny. Jakmile jsme přijeli domů, šel jsem k sobě do pokoje. Potřeboval jsem si odpočinout a protřídit si myšlenky. Lehl jsem si na postel a zavřel oči. Takhle jsem vždycky odpočíval, když se rodiče hádali. Rodiče. Jak jsem na ně mohl zapomenout? Vždyť já už je nikdy neuvidím! To ne! Já... já nemohu žít. Chtěl jsem umřít. Chtěl jsem být pořád s rodiči. To Carlisle mě proměnil. To on za to může! Vždyť já jsem na ně... zapomněl! Zamyslel jsem se a vzpomněl si na to, když jsme byli ještě šťastná rodina.

Byl jsem venku a hrál jsem si s Issou. Zrovna byla zima, takže bylo hodně sněhu. Mamka stála kousek od nás a s úsměvem nás pozorovala. Určitě byla moc šťastná. Issa mi hodila kousek sněhové koule do obličeje, tak jsme se začali koulovat. Poté za mamkou přišel i táta. Šťastně jí něco pošeptal do ucha a společně se zasmáli. Byl jsem moc rád, že se mají tak rádi. Nikdy bych je za nikoho a za nic nevyměnil.

Byli jsme v obchoďáku. Já, máma a táta. Máma si zrovna kupovala nějaké oblečení. To ještě tolik neutrácela. S tátou se vždy dohodli na rozumné ceně, kterou utratí. Pořád se ještě měli moc rádi.

Jenže pak se to už zvrtlo. Byli jsme na vánoční oslavě u sousedky, když se máma s tátou začali hádat. Všichni se na ně otočili, protože nechápali, co se děje. Máma si totiž chtěla na Vánoce koupit jedny boty, ale táta nechtěl, aby zbytečně utrácela, protože má doma již hodně bot. Máma se s tím smířila, ale potom ji naštvalo, když táta ty boty koupil své sestře. To už máma nevydržela a začali se spolu hádat. Tak to pokračovalo skoro pokaždé.

Nemohl jsem uvěřit, že se tolik změnili. Vždycky se moc milovali, ale tou poslední dobou si už chystali i rozvod. Chtěli počkat, než budu dospělý a rozumný. Škoda jen, že se toho nedožili. Nedokázal jsem na to ani pomyslet. Proč zrovna já?! Proč se to muselo stát mě?!

Edwarde? Jsi v pořádku? To byla Alice. Jak já nesnáším tenhle život! Nikdy jsem nechtěl žít bez svých rodičů! Nikdy! Ale Carlisle mě prostě proměnil. Aniž by se mě zeptal. Ale nemohl jsem ho za to vinit. On mi jenom chtěl zachránit život. Matka by nechtěla, abych ho za něco vinil.

Edwarde? Jdu dovnitř. Zase Alice. Já se jí snad nikdy nezbavím! Tomu jsem se musel uchechtnout. Alice vešla dovnitř. Zlehka jsem se na ni usmál a posunul se na posteli, aby si mohla za mnou sednout. Alice zlehka dosedla a chvíli byla potichu. Pak začala mluvit.

„Víš, Edwarde, moc ráda bych ti s čímkoliv pomohla, ale já nevím, jaké to je, když někoho ztratíš," zašeptala smutně. To jsem nepochopil. Cožpak neztratila rodinu? Nebo byla jedináček a neměla rodiče? Zřejmě si všimla, že ji nechápu.

„Já si totiž nic ze svého lidského života nepamatuji. Akorát vím, že mě Carlisle našel kousek od blázince. Prý jsem tam nějakou dobu pobývala, protože jsem mívala vize i za svého lidského života. Rodiče mě tam nechali a odešli pryč. Vůbec nic si ze svého života nepamatuji." Pak ještě pokračovala.

„Jsem ráda, že mě Carlisle našel. Sice jsem mu utekla, ale o něco později jsem se zase vrátila i s Jasperem. To už měl Carlisle i Esmé. O pár let později Carlisle našel v jednom městě Rosalii. Když ji přinesl domů, byla v bezvědomí s velkými vnitřními i vnějšími zraněními. Carlisle jí moc nechtěl ukrást její život, ale ona pořád dokola říkala, že nechce zemřít. Tak ji Carlisle přeměnil. O několik dalších let později Rosalie našla v lese Emmetta, kterého napadl medvěd. Samozřejmě se do něj na první pohled zamilovala, tak Carlislea prosila, aby ho přeměnil. Nakonec ho tedy přeměnil a Emmett se do ní také zamiloval. Všichni jsme byli šťastní. Až do doby, kdy jsme se přistěhovali sem, do Forks. Tady jsme chtěli začít chodit na střední, ale nějak se to zvrtlo. Stala se tu ta nehoda a bohužel tě Carlisle musel přeměnit. Neměl na výběr. Nechtěl ti vzít tvůj život, ale chápej. On je doktor a nemohl dovolit, aby někdo v jeho rukách zemřel."

Plně jsem ji pochopil. Chápal jsem i Carlislea. Jenže já tenhle život nechtěl. Nikoho kromě Cullenů nemám. Vzpomněl jsem si na Issu. Mou milovanou Issu. Doufám, že ji ještě někdy uvidím. Najednou Alice dostala vizi.

Byli jsme zase na tom hřbitově, ale Issa tam tentokrát nebyla. To ani nebyl můj pohřeb. Issa stála hned vedle mě s rudě červenýma očima. Byla z ní také upírka.

Vize skončila. Zmateně jsem se podíval na Alice. Ta jenom pokrčila rameny.

Edwarde? Kdo to byl? Nikoho takového neznám, poslala mi Alice v myšlenkách. Moc dobře jsem věděl, kdo to je.

„Issa. Moje jedinečná, milovaná Issa," zašeptal jsem zlomeně. Alice se na mě nechápavě dívala.

„Isabella, moje nejlepší kamarádka již od dětství. Jenomže se poté Issa spolu se svou matkou odstěhovaly do Phoenixu. Stále jsme byli v kontaktu. Moc jsem ji miloval," dořekl jsem. Alice lehce přikývla a poté odešla. Nechala mi volný průchod, abych si vše mohl promyslet. Slyšel jsem myšlenky všech, co jsou v domě.

Každý myslel na to, jak se zachovám a jestli s nimi zůstanu. Každý - kromě Emmetta. Ten myslel na to, jak to Rosalii sluší a kdy už budou mít klid jen sami pro sebe. Musel jsem se pousmát. Přeci jen tu bude sranda. Emm bude zřejmě vtipálek. A také že ano, jak jsem zjistil podle ostatních myšlenek. Možná, že se mi tu přeci jen bude líbit. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a pak jsem se konečně rozhodl, co udělám. Alice to samozřejmě věděla jako první.

Děkuji, Edwarde. Už teď tě mám ráda, bráško.

Ano, zůstanu zde a začnu nový život. Teď už bohužel bez svých rodičů a kamarádů. Pouze s Cullenovýma. S mou novou rodinou.

Pohled Alice

Bylo mi Edwarda líto, ale zároveň jsem si ho už hodně oblíbila. On mě zřejmě také, ale to mě ještě pořádně nezná. Jmenuji se Alice Cullenová, největší shopaholik celého světa.

Chtěla bych vám všem moc poděkovat za komentáře... Hlavně bych ale chtěla poděkovat obzvlášť jedné osobě, která mě opravdu dokopala k tomu, abych to už napsala... Kika57 - děkuju moc! Opravdu se mi do toho psaní nechtělo, ale nakonec jsem to pro vás tedy napsala... prosím komentáře... očekávám alespoň 15 komentářů, jinak nepokračuji... ale vy mi je určitě napíšete... :) Takže ještě jednou všem děkuji! :) Vaše patulka13 :)

PS: Že jste to vy, tak ruším těch 15 komentářů, ale byla bych ráda, kdyby tu nějaké byli... moc mě to vždycky potěší... :)

Autor: patulka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde? Jsi to ty? - 4. kapitola: