Všem se omlouvám, že jsem prolog nenapsala dříve, ale teď tu s ním jsem, takže doufám, že se vám bude líbit.
Nefertiti IV. byla Egyptská princezna, která beze stopy zmizela. Teď, v moderní době, se opět objevuje, tentokrát jako upírka Isabella Swan. Potká Cullenovi? Zamiluje se do Edwarda?
28.06.2010 (17:00) • Rosette • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 4260×
Pohled Isabella Swan (Nefertiti IV.)
Už je to dlouhá doba, co jsem žila v paláci pod jménem Nefertiti IV. Byl to život v blahobytu, ale pro mě nic moc. Nemusela jsem ležet v posteli a být ovívána, abych měla čerstvý vzduch a nebylo mi vedro. Ne, já raději chodila po venku.
Zahrady byly mým útočištěm a také střechy jsem milovala. Minulé době se po nich dalo běhat, ale teď? Jsou šikmé, leda tak pro kočky.
Tato doba je moderní, velice moderní. Už to není co to bývalo. Celá ta tisíciletí, co jsem upírem, jsem žila v zákoutí. Tam kde nevkročila živá noha. S mnoha upíry jsem se seznámila, to jest pravda.
Mými přáteli se stali Amazoňanky. Kachiri, Senna a Zafrina. Opravdu skvělé přítelkyně. Dále také Irská smečka. Liam, Siobhan a Maggie.
S Olympijské smečky znám jen Carlislea. Seznámili jsme se ve Volteře, kde jsem byla na chvíli. Tam jsem se stala velice oblíbenou a Aro chtěl okamžitě využít mé dary.
Ano, dary. Mám dva. První je psychický štít a druhý je, že mohu měnit cokoli nebo kohokoli v prach. Stačí se jen na někoho nebo něco upřeně zadívat a bum, zbude jen prach.
Ten druhý dar však nevyužívám. Pro Ara to bylo velice pobuřující, protože jsem podle něj velice talentovaná upírka, ale to mi bylo jedno.
Také jsem dostala nabídku na přijetí do gardy, ale já ji odmítla. Nebudu zabíjet ostatní svého druhu. Samozřejmě jen ty, kteří pro mě budou nebezpeční, ale to se moc nestává.
Přes Carlislea jsem se také dostala na zvířecí krev. Ne, že bych zabíjela lidi, to ne. Spíš jsem k nim v noci přišla a trochu si cucla. Nikdy jsem je nezabila. Na to se dokážu až moc dobře udržet.
S Carlislem jsem se po svém odchodu z Volterry už neviděla. Párkrát jsem o něm mezi ostatními vrstevníky slyšela, prý si našel smečku, ale na vlastní oči jsem ho ještě nepotkala.
Ne, že by mi to nebylo líto, dobře jsme si rozuměli, ale proč ho hledat? Žiji si vcelku dobře. Přicházím a odcházím, nikde nejsem déle než pár dnů.
Možná bych to měla na chvilku změnit, ale ještě nevím. Peněz mám dost. O to se postaral Aro a já ani nevím jak. Zřídil mi účet na mé jméno a řekl, že kdybych se někdy přeci jenom rozhodla, že chci být ve Volteře, ať přijdu. Mile rád mě zde uvidí.
No a má minulost? Byla jsem unesena upírem, když jsem byla v zahradách. Pamatuji si to velice živě.
Minulost
Všude kolem mě rostly rozkvetlé květiny. Vonělo to létem a to miluji. Nohy už mě bolely, chodila jsem už pár hodin. Naštěstí byla poblíž lavička, a tak jsem si na ni sedla.
Slunce svítilo a ptáčci prozpěvovali. Nic jiného slyšet nebylo. Jen příroda. Až pak.
„Ale, ale, koho pak to tady máme?“
Zděšeně jsem vykřikla a podívala se na nově příchozího. Byl to muž s krvavýma očima.
„Kdo jste?“
„Ó, spanilá princezničko, já jsem vaše noční můra,“ řekl a nemožnou rychlostí mně zvedl a utekl se mnou daleko od paláce, ve kterém jsem žila.
„Pusťte mě, vy zloduchu!“
Posadil mě na nějaký kámen a usmál se. Až teď jsem si ho pořádně prohlédla. Měl na sobě oblek jako normální vesničan, ale chodil jako král. Byl to blonďák s překrásným úsměvem. To vše však bylo jedno. Chtěl mi něco udělat…
„Princezno, už dlouho vás pozoruji. Vaše krása je omračující. A když budete to co já, bude to ještě lepší. Věřte mi...“
Nahnul se nade mě a zakousl se mi do hrdla. Jeho ostré zuby proťaly mou kůži jako by nic. Chvíli nade mnou byl a sál, ale nakonec mě pustil a odklonil se.
Já cítila jak ze mě pomalu uniká život a slyšela jsem jeho poslední slova.
„Přeměna začala…“
Přítomnost
No, a teď jsem tady, pár tisíciletí stará upírka, která toho ale hodně vydrží. Nikdy jsem ho nenašla, ale to už je jedno. Kvůli němu jsem se nemohla vrátit ke své rodině a nakonec mě stejně prohlásili za mrtvou.
Co však z mé minulosti zůstalo, je má rytina v muzeu v Egyptě. Jsem na ní vypodobená já a hieroglyfy napsán můj životopis. Vše, co se se mnou dělo, až do mého zmizení.
Když tato “novinka“ obletěla svět, plno lidí si o tom začalo povídat. No, a tak je o mně plno pověstí a různých nápadů, co se se mnou asi stalo.
To už je, ale jedno. Já mám teď nový život. Sice nesmrtelný, ale nový. A možná bych si ho měla pořádně začít užívat. Začnu tím, že se přestěhuji někam kde zůstanu dlouho. Mé první útočiště bude…
Forks…
Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Egyptská princezna prolog:
Ahoj, je to skvelý nápad. Nechcela by si napísať pokračovanie?
dalši prosím
Mne sa to veľmi páči. Už sa teším na 1. kapitolku
Skvělí už se těším na další doufam že bude brzo
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!