Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmett 1. část

Haha-kristen!


Emmett 1. částTakže, vím, že povídek na Emmettovu přeměnu tu už pár bylo, ale napadlo mě, že bych to taky mohla zkusit. Komentáře i kritiku si ráda přečtu a snad se i poučím.

„Emmette! Emmette!“ Vzhlédl jsem od pušky, kterou jsem už půl hodinu leštil. Ema, moje malá sestřička ke mně utíkala, volajíc přitom moje jméno. Sotva se přiblížila, rozběhl jsem se proti ní, chytil ji a vyhodil do vzduchu. Nadšeně přitom mávala rukama, jako by létala.

Položil jsem ji na zem. Sahala mi sotva po pas, ale už skvěle mluví a rychle běhá.

„Emmette, pojď si se mnou hrát! Strejda mi dal panenku,“ prohlásila a zvedla novou hračku do výše jako nějaký poklad.

„Emi, teď ne, každou chvílí přijde Garry, jdeme spolu na lov.“ Zamračila se.

„Vy budete zase střílet ty hezké srnečky?“ zeptala se.

„Ne, tentokrát ne, půjdeme na medvěda.“

„A nemohl by jsi to odložit, prosím?“ zaprosila a smutně se na mě podívala.

„Ne, je to můj nejlepší kamarád,“ protestoval jsem.

„A s kým si asi mám hrát? Táta je v hospodě a maminka má moc práce.“

„Tak jdi za nějakou kamarádkou,“ navrhl jsem.

Vzápětí jsem uslyšel veselé:

„Emmette! Chceš vyjet ještě tento rok?“ To je Garrymu podobné.

„Jo, jasně už jdu.“ Ema vypadala sklesle, neměla ráda moji jedinou zálibu. To je pak těžké.

„Až se vrátíš, budeme si hrát, že?“ zeptala se.

„Slibuju. Ale teď už musím, ale do večeře jsem zpět.“ Při těch slovech jsem jí dal pusu na tvář a vyskočil na koně.

„Dobře,“ usmála se.

Pobídl jsem koně a otočil se. Stála na pěšince a mávala mi.

 

V lese bylo příjemně. Ticho, vůně dřeva a svěží trávy. Mezi korunami stromů prosvitovalo slabé světlo. Byli jsme na stopě králi těchto lesů – grizzlymu. Toto byl velký samec. Podle tvaru stop jsme poznali, že kulhá na pravou zadní tlapu. Takové znamení má v tomto lese jenom jeden medvěd.

„Emmette, nechceš si to rozmyslet? Ten medvěd, kterého hledáme, už zabil zkušenější lidi.“

„Ne a ne. Jestli to ty chceš vzdát, tak prosím.“ Rozhodně zavrtěl hlavou.

„Víš, Emmette, ty máš malou sestřičku, rodinu, kamarády a vypelichaného psa. Nebylo by snadné se toho vzdát.“

„Tak za prvé, Justin je skvělý pes, možná trochu starší, ale to je jedno. A ty máš snoubenku,“ dodal jsem. Smutně se zasmál.

„Vybrali mi ji rodiče. Hodíme se k sobě jako oheň a voda.“ Garry se všemu vzepřel, ne však svým rodičům. Kdyby se mu někdo jiný snažil vnutit ženu, nepochodil by.

Dál jsem nemluvil a Garry také ne. Byl ve své mysli a jak říká „uklízel“ si v ní.

Po půl hodině jsme s rozdělili. Měli jsme se sejít u řeky, tam tudyma musí medvěd dřív nebo později přejít.

Garry měl cestu delší, tak jsem se uvelebil ve křoví a přichystal pušku. Asi po hodině jsem si začal potichoučku pohvizdovat.

Za sebou jsem uslyšel tiché funění.

„Garry, to tě ta cesta tak zmohla?“ vtipkoval jsem a otočil se. Ztuhl jsem. Do obličeje jsem se nedíval lovci, ale kořisti, která teď měla navrch. Zmocnila se mě hrůza. Bál jsem se pohnout. Medvěd na mě vrčel a zároveň si mě prohlížel zkoumavýma očima. Byl obrovský. Pysky měl ohrnuté, takže jsem hleděl na řadu obrovských, zažloutlých a ostrých zubů. Ať se něco stane, cokoliv. A taky se stalo. Medvěd si všiml pušky. Hruď, na které měl několik známek po kulkách, se začala třást. Vztekem. Pokud byl předtím agresivní a děsivý, tak nevím co teď.

Zařval a rozmáchl se tlapou. Odhodil mě jako hadrovou panenku, jako kdybych nic nevážil. Letěl jsem po hlavě z mírného svahu. Zastavil jsem se až u břehu k řece. Grizzly se valil ze svahu dolů. Za mnou. Celé tělo mě bolelo, nohy mě málem neudržely, ale postavil jsem se. Puška byla na svahu tři sta metrů ode mě. Jsem v háji.

„Pomozte mi někdo!“ zaječel jsem zoufale. Medvěd byl dole. Rozběhl se. Neměl jsem čas uhnout. Srazil mě. Vypadal jako obrovská demoliční koule. Ucítil jsem, jak mi drápy zabořuje do břicha a prsou. Nemohl jsem nic dělat. Pod jeho tíhou jsem se nemohl ani pohnout. Uslyšel jsem praskání. Moje žebra! Sípavě jsem se nadechl. Ať to skončí, prosím! Bože! Emo!

Vzápětí vrčení medvěda proťal výstřel a pak druhý. Garry. Ten se nikdy nenaučí střílet z kopce. Kulky se zaryly do nejbližšího stromu. Medvěd se ohlédl. Potom mě prackou praštil do hlavy. Pak byla jen tma. Slyšel jsem další výstřely.

„Garry, utíkej!“ zařval jsem jako smyslů zbavený. Medvěd byl kousek od Garryho. Musím něco udělat. A rychle! Popadl jsem s vypětím posledních sil klacek, který ležel poblíž a praštil jím do stromu.

Grizzly se zastavil a otočil. Nakonec se začal zase valit ke mně. Garry se na mě podíval.

„Zdrhej, sakra!“ zařval jsem znovu. Zmizel mezi stromy. Sbohem Garry, sbohem Emo, sbohem mami a tati. Sbohem Justine. Zavřel jsem oči.

Poté jsem uslyšel dvojí vrčení. Jedno medvědovo. Druhé bylo méně divoké, ale důraznější, hladovější. Ale nádherné, vysoko posazené. Otevřel jsem oči. Nade mnou stála dívka, asi tak osmnáctiletá. Byla nádherná. Blond vlasy měla od krve, asi mojí. Černé oči měla vytřeštěné. Ústa zavřená.

„Anděl,“ zašeptal jsem. Jsem zachráněný. Půjdu do nebe. Setkám se tam s babičkou a dědou. A bráchou. Ucítil jsem něco jako svištění vzduchu. Cítil jsem vítr ve vlasech. Pak už byla jenom tma.


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Emmett 1. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!