Je tady závěrečná kapitola Esmé Volturi. Jak to všechno dopadne? Lépe než nenávidět a mstít se je zapomenout a milovat znovu - I. A. Bunin
25.05.2011 (11:15) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2251×
Nemohla jsem se vzpamatovat z toho šoku. Samozřejmě jsem věděla, že jsem měla sestru. Malou a roztomilou Claire. Vzpomínám si na její roztomilé dolíčky ve tvářích, na její první zoubky a na její první krůčky. Pak na její první den ve škole, různé hry s ostatními dětmi a její odřená kolena. Ale dál už nevím, byla jsem přeměněna na krvelačné monstrum bez citů…
Objala jsem ji a snažila se zklidnit ji i sebe. Její vzlyky otřásaly mým tělem a já taky plakala bez slz. Tohle neuvěřitelné setkání ve mně probudilo jakousi nostalgii. Šťastné setkání po tolika stoletích a po tolika životních přeměnách? Kdo by si to byl pomyslil, že osud k nám bude takto nakloněn. Obě jsme upírky, což jsem Claire moc nepřála, ale aspoň jsme byly spolu, to bylo důležité.
Nezáleží na tom, co za druh jsme, ale jací jsme uvnitř…
„Jsem ráda, že tě mám zase u sebe,“ zašeptala jsem jí do ucha a má vráska na čele, způsobená nečekaným návalem emocí, se vyrovnala. Měla jsem pocit, že teď skládanka zapadla. Teď jsem měla vše kompletní a tak, jak to má být. Rodinu pokrevní i nepokrevní, přátele i nepřátele, štěstí i neštěstí.
Váhy byly vyrovnané, rovnováha nastolena a já s tímto pocitem pokynula Claire, aby se posadila na poslední volnou židli u svatebního altánku a sama jsem se vydala za Carlislem, který nás doposud pozoroval dojatým pohledem.
„Připravena?“ šeptl mi a já rázně kývla. V obřadu jsme skončili u mé otázky.
Aro se na mě tázavě podíval, zjevně se mu nechtěla opakovat otázka Berete si…
„Ano, beru,“ řekla jsem jasně a zřetelně a naše skromné publikum nadšeně zatleskalo. Aro nás ani nemusel vyzývat k prvnímu manželskému polibku, přišlo to samo.
Carlisleovy rty byly jako ohňostroj, ale i tichá řeka v jednom. Donutily můj mozek nemyslet a mé mrtvé srdce už teď bylo zahlceno proudem adrenalinu a vášně. Ale z jeho polibku jsem necítila jenom touhu, ale taky jistotu, štěstí, klid. Byla jsem šťastná a to bylo důležité…
Odtrhli jsme se od sebe a pohlédli na naše hosty. Všichni byli nadšení, tleskali a jásali. Dokonce i Eleazar se usmíval. Uvědomila jsem si, že ty jeho narážky byly vlastně zkouškou toho, co dokážu zvládnout a co dokážu pro Carlislea obětovat. Na všechny jsem se usmála, otočila jsem se a hodila kytici do našeho skromného publika.
Kytice dopadla do klína Claire. Ta sklonila hlavu, a kdyby byla člověk, tak by se určitě červenala. Usmála jsem se nad její stydlivostí, ještě v sobě opravdu měla kapku dítěte. Ale tělo měla jako sedmnáctiletá. Její oči zatěkaly po dalších upírech. Jakmile uviděla vlídné a přátelské úsměvy, její stydlivost opadla a ona se už hrdě usmívala. Neunikl mi ani Felixův pohled na mou sestru. Sestra mu pohled opětovala a ve Felixových očích jsem uviděla zážeh jakýchsi jiskřiček. Že by se přece na něho usmálo štěstí v podobě mé znovunalezené sestry? Kdo ví, snad oba najdou své štěstí…
Po obřadu jsme se odebrali k nám domů. Všichni naši přátelé se spolu bavili, vyzvídali zajímavosti o Claire a tak dále. Když jsem se tak dívala na tu skupinku lidí, jak se spolu vesele baví, diskutují a vyprávějí si příběhy, uvědomila jsem si jednu věc.
Můj život ve Volteře mi dal životní zkušenost. Uměla jsem zabíjet, byla jsem nemilosrdný zabiják. Ovšem teď, kdy jsem našla smysl života, našla jsem štěstí, mé vnímání emocí a pocitů bylo silnější. Cítila jsem tedy mnohokrát větší štěstí, lásku a pohodu.
„Hej, Esmé, co tam tak zadumaně stojíš, snad sis ten sňatek nerozmyslela,“ zahulákal na mě Emmett. Ty jeho hlášky zbožňuju, je to takové sluníčko této rodiny.
Už jsem byla na cestě si k nim sednout na pohovku, když vtom se kolem mě omotaly čísi paže a táhly mě nahoru. Okamžitě jsem poznala Carlisleovu vůni, tak osobitou, aromatickou, vůni bezpečí. Usmála jsem se a nechala se odnést do naší ložnice.
Zaklaply za námi dveře. Otočila jsem se k němu obličejem a už mě líbal. Podlamovala se mi kolena, ještě že mě držel Carlisle kolem pasu. Jeho zlatavé vlasy mu padaly do obličeje a šimraly mě na tváři, užívala jsem si to. Jeho rty zkoumaly ty mé, byli jsme propojeni. Odtrhl se ode mě a zadíval se mi do očí.
„Jsi šťastná?“ zeptal se mě.
„Ano, jsem,“ usmála jsem se na něj a spolu jsme zamířili do obývacího pokoje.
Když jsem tak scházela ze schodů, uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Tohle je má rodina, našla jsem ji a budu za ni bojovat až navěky.
Už nikdy o ně nechci přijít a obětuji všechno, abych jim zajistila bezpečný život. Stiskla jsem Carlisleovi ruku. Když jsem uviděla tu jistotu v jeho očích, tu lásku a všechno to, co ke spřízněným duším patří, pomyslela jsem si. S ním zvládnu cokoliv…
Plná jistoty a víry jsem sešla dolů mezi mé nejbližší a vydala se vstříc novému, rodinnému životu a … svatební cestě!
Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována... – William Shakespeare
Pár slov autorky...
Dočetli jste poslední písmenka povídky a já doufám, že jste s koncem spokojení. Je sice takový otevřený, ale šťastný. Žádný epilog neplánuju, takhle se mi konec líbí. Už jsem nechtěla vymýšlet žádné další zápletky a komplikace, toto měl být příběh životní lásky, která prošla mnoha utrpeními a úskalími.
Povídka měla 13 378 slov a 14 kapitol. Psala se asi půl roku s různě dlouhými odmlkami v přidávání.
Chtěla bych poděkovat všem, co tuhle povídku četli a komentovali. Jmenovité díky patří: twilightes, vecernice, Ivka, Elisme7, PrueCullen, ada1987, Danca11, márfi, SissaVampire, Sabulina a hlavně KatariEsmeCullen a Bubulienka (vaše krásné a dlouhé komentáře mi, hlavně v posledních kapitolkách, dodávaly ohromnou sílu).
Opravdu všem moc děkuju za zájem. Byla bych ráda, kdybyste napsali komentáře i k této poslední kapitolce.
Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Esmé Volturi - 14. kapitola - Konec:
Tuto povídku jsem již jednou komentovala, ale musím ji pochválit ještě jednou! Tato povídka se mi zalíbila natolik, že jsem ji uvedla i ve svém školním portfoliu, díky tomu si ji přečetla i má češtinářka, jež ji zhodnotila jako velice kvalitní dílo... :)
Nebola som tu dlho a narazila som na túto poviedku je to asi 2roky od toho čo je napísaná takže som si ju mohla prečítať celú skopírovala som si ju do PC a vždy sa zakutrem do postele a rada si ju prečítam je to moja s oblúbených a aj na prvom mieste poviedok ktoré som odtialto čítala si úžasná spisovatelka a už dlho čakám aj na NECH SI ZAJIT CHUT DOKTORE vravela si že nemáš čas no jo boli teraz sviatky ale já ti chcem len pripomenúť že nezahadzuj svoj talent si úžasná spisovatelka raz toho možno viužieš a napíšeš pokračovanie Twilightu bude sfilmovaný a ti môžeš byť načo hrdá!!!!
No kde začať si užasná vieš vymisleť tie najužasnejšie príbehy no a ja som s tohoto príbehu nameko nestáva sa mi to pri vela filmoch či príbehoch,videách ale mna to no normálne rozplakalo
Vzhledem k tomu, že jsem povídku četla už dokončenou tak jsem jí nekomentovala. Komentář jsem si nechala, až na konec, ne proto, že by se mi nechtělo to určitě ne, ale protože jsem se tolik zabrala do děje a nemohla přestat číst, vždy když skončila kapitola a chtěla komentovat tak jsem to nevydržela a musela číst dál!!! Povídka byla výborná, velmi zajímavý námět a skvělé zpracování! Trošku mi vadily ty menší překlepy kterých bylo v povídce dost (teď nemyslím pravopis, který není mou silnou stránkou), příště si to víc zkontroluj. Ježte jedna věc prosím nepiš své koncové poznámky (nevím jak to jinak napsat) červeně, vadí to na oči a špatně se to čte, takže to prosím piš třeba žlutě, zeleně, modře,..... ,ale ne celé červeně slova co chceš zvýraznit klidně můžeš psát červeně, ale ne celé. Dost bylo kritiky povídku bych jednoduše vystihla slovem: !!! NÁDHERA !!!
Bože!!!!!!!!!!!
Ten koniec je taký pekný! Konečne nejaká úžasná poviedka o Esme, ktorá sa mi zapíše do hlávky.
Veľmi pekná poviedka a je smutné, že je koniec. No fakt nádhera! Nemalo to chybu!!!
Ďakujem za venovanie, ani nevieš, ako ma potešilo! Vyčarilo mi na tvári krásny úsmev, ktorý nik nezmaže.
Teším sa na ďalšiu tvoju tvorbu a táto poviedka patrí k jedným z mojich naj!
Veľmi pekné! Hlavne ti patrí veľké Ďakujem!
Oh vazne moc dekuji tohle jsem necekala. A k povidce. Je skoda ze je konec, ale jsem rada ze to takhle zkoncilo. Vsichni stastni. Urcite si prectu i dalsi povidky od tebe, protoze pises uzasne a mas uzasny napady. Preju hodne skvelych napadu a ver ze muj komentar nevidis naposledy.
Lepší konec ani nemohl být
Carlisla a Esmé zbožňuju, takže jsem ráda, že byla napsána tak úžasná kapitolovka o noch, která navc končí happyendem
A taky děkuji za poděkování
Znovu a znovu ti děkuji...! Pro mě byla radost tuto povídku číst...! Opravdu velicce krásně napsáno...! Ráda si na ní čas od času vzpomenu a znovu si jí celou přečtu...! Opravdu to za to stálo...! Doufám, že se za nedlouho můžu těšit na novou povídku z tvé tvorby...!
A jsem velice ráda, že se Esmé dočkala svého šťasného konce...! Moc jí to s Carlislem sluší....!
PS: Stím koncem povídky jsi to trefila přesně dnes mi končí lázně a zítra jedu domů...!
A na koec ještě jednou: ÚŽASNÁ POVÍDKA...! BYLA RADOST JÍ ČÍST...!
PS2: Epilog bych velice ráda uvítala, ale to samozřejmě záleží jenom na tobě...!
Fluff, strašně moc ti děkuju za chválu a taky za opravy kapitolek. Moc si toho vážím a ještě jednou díky.
Naty,
nečetla jsem celou povídku, jen pár dílů při opravách - včetně tohohle posledního.
A musím říct, že mě vážně potěšilo, že Esmé měla svůj šťastný konec, rodinu a lásku - pamatuju si na ni jako na tu krvelačnou vražedkyni v Arových službách. A věř, že takhle s Carlisleem po boku se mi líbí mnohem víc.
A taky... je to půl roku, co jsme na sebe narazily, vzpomínáš? Přesně při opravě prologu. A chci ti říct, že ses za tu dobu neskutečně zlepšila, co se týče stylistiky, a chybuješ také čím dál míň. Skládám ti poklonu za to, jak se všechno hezky učíš a vylepšuješ.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!