Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé Volturi - 14. kapitola - Konec


Esmé Volturi - 14. kapitola - KonecJe tady závěrečná kapitola Esmé Volturi. Jak to všechno dopadne? Lépe než nenávidět a mstít se je zapomenout a milovat znovu - I. A. Bunin

Nemohla jsem se vzpamatovat z toho šoku. Samozřejmě jsem věděla, že jsem měla sestru. Malou a roztomilou Claire. Vzpomínám si na její roztomilé dolíčky ve tvářích, na její první zoubky a na její první krůčky. Pak na její první den ve škole, různé hry s ostatními dětmi a její odřená kolena. Ale dál už nevím, byla jsem přeměněna na krvelačné monstrum bez citů…

Objala jsem ji a snažila se zklidnit ji i sebe. Její vzlyky otřásaly mým tělem a já taky plakala bez slz. Tohle neuvěřitelné setkání ve mně probudilo jakousi nostalgii. Šťastné setkání po tolika stoletích a po tolika životních přeměnách? Kdo by si to byl pomyslil, že osud k nám bude takto nakloněn. Obě jsme upírky, což jsem Claire moc nepřála, ale aspoň jsme byly spolu, to bylo důležité.

Nezáleží na tom, co za druh jsme, ale jací jsme uvnitř…

„Jsem ráda, že tě mám zase u sebe,“ zašeptala jsem jí do ucha a má vráska na čele, způsobená nečekaným návalem emocí, se vyrovnala. Měla jsem pocit, že teď skládanka zapadla. Teď jsem měla vše kompletní a tak, jak to má být. Rodinu pokrevní i nepokrevní, přátele i nepřátele, štěstí i neštěstí.

Váhy byly vyrovnané, rovnováha nastolena a já s tímto pocitem pokynula Claire, aby se posadila na poslední volnou židli u svatebního altánku a sama jsem se vydala za Carlislem, který nás doposud pozoroval dojatým pohledem.

„Připravena?“ šeptl mi a já rázně kývla. V obřadu jsme skončili u mé otázky.

Aro se na mě tázavě podíval, zjevně se mu nechtěla opakovat otázka Berete si

„Ano, beru,“ řekla jsem jasně a zřetelně a naše skromné publikum nadšeně zatleskalo. Aro nás ani nemusel vyzývat k prvnímu manželskému polibku, přišlo to samo.

Carlisleovy rty byly jako ohňostroj, ale i tichá řeka v jednom. Donutily můj mozek nemyslet a mé mrtvé srdce už teď bylo zahlceno proudem adrenalinu a vášně. Ale z jeho polibku jsem necítila jenom touhu, ale taky jistotu, štěstí, klid. Byla jsem šťastná a to bylo důležité…

Odtrhli jsme se od sebe a pohlédli na naše hosty. Všichni byli nadšení, tleskali a jásali. Dokonce i Eleazar se usmíval. Uvědomila jsem si, že ty jeho narážky byly vlastně zkouškou toho, co dokážu zvládnout a co dokážu pro Carlislea obětovat. Na všechny jsem se usmála, otočila jsem se a hodila kytici do našeho skromného publika.

Kytice dopadla do klína Claire. Ta sklonila hlavu, a kdyby byla člověk, tak by se určitě červenala. Usmála jsem se nad její stydlivostí, ještě v sobě opravdu měla kapku dítěte. Ale tělo měla jako sedmnáctiletá. Její oči zatěkaly po dalších upírech. Jakmile uviděla vlídné a přátelské úsměvy, její stydlivost opadla a ona se už hrdě usmívala. Neunikl mi ani Felixův pohled na mou sestru. Sestra mu pohled opětovala a ve Felixových očích jsem uviděla zážeh jakýchsi jiskřiček. Že by se přece na něho usmálo štěstí v podobě mé znovunalezené sestry? Kdo ví, snad oba najdou své štěstí…

Po obřadu jsme se odebrali k nám domů. Všichni naši přátelé se spolu bavili, vyzvídali zajímavosti o Claire a tak dále. Když jsem se tak dívala na tu skupinku lidí, jak se spolu vesele baví, diskutují a vyprávějí si příběhy, uvědomila jsem si jednu věc.

Můj život ve Volteře mi dal životní zkušenost. Uměla jsem zabíjet, byla jsem nemilosrdný zabiják. Ovšem teď, kdy jsem našla smysl života, našla jsem štěstí, mé vnímání emocí a pocitů bylo silnější. Cítila jsem tedy mnohokrát větší štěstí, lásku a pohodu.

„Hej, Esmé, co tam tak zadumaně stojíš, snad sis ten sňatek nerozmyslela,“ zahulákal na mě Emmett. Ty jeho hlášky zbožňuju, je to takové sluníčko této rodiny.

Už jsem byla na cestě si k nim sednout na pohovku, když vtom se kolem mě omotaly čísi paže a táhly mě nahoru. Okamžitě jsem poznala Carlisleovu vůni, tak osobitou, aromatickou, vůni bezpečí. Usmála jsem se a nechala se odnést do naší ložnice.

Zaklaply za námi dveře. Otočila jsem se k němu obličejem a už mě líbal. Podlamovala se mi kolena, ještě že mě držel Carlisle kolem pasu. Jeho zlatavé vlasy mu padaly do obličeje a šimraly mě na tváři, užívala jsem si to. Jeho rty zkoumaly ty mé, byli jsme propojeni. Odtrhl se ode mě a zadíval se mi do očí.

„Jsi šťastná?“ zeptal se mě.

„Ano, jsem,“ usmála jsem se na něj a spolu jsme zamířili do obývacího pokoje.

Když jsem tak scházela ze schodů, uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Tohle je má rodina, našla jsem ji a budu za ni bojovat až navěky.

Už nikdy o ně nechci přijít a obětuji všechno, abych jim zajistila bezpečný život. Stiskla jsem Carlisleovi ruku. Když jsem uviděla tu jistotu v jeho očích, tu lásku a všechno to, co ke spřízněným duším patří, pomyslela jsem si. S ním zvládnu cokoliv…

Plná jistoty a víry jsem sešla dolů mezi mé nejbližší a vydala se vstříc novému, rodinnému životu a … svatební cestě!


Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována... – William Shakespeare


 

Pár slov autorky...

Dočetli jste poslední písmenka povídky a já doufám, že jste s koncem spokojení. Je sice takový otevřený, ale šťastný. Žádný epilog neplánuju, takhle se mi konec líbí. Už jsem nechtěla vymýšlet žádné další zápletky a komplikace, toto měl být příběh životní lásky, která prošla mnoha utrpeními a úskalími.

Povídka měla 13 378 slov a 14 kapitol. Psala se asi půl roku s různě dlouhými odmlkami v přidávání.

Chtěla bych poděkovat všem, co tuhle povídku četli a komentovali. Jmenovité díky patří: twilightes, vecernice, Ivka, Elisme7, PrueCullen, ada1987, Danca11, márfi, SissaVampire, Sabulina a hlavně KatariEsmeCullen a Bubulienka (vaše krásné a dlouhé komentáře mi, hlavně v posledních kapitolkách, dodávaly ohromnou sílu).

Opravdu všem moc děkuju za zájem. Byla bych ráda, kdybyste napsali komentáře i k této poslední kapitolce.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Esmé Volturi - 14. kapitola - Konec:

25.05.2011 [14:09]

KatariEsmeCullenZnovu a znovu ti děkuji...! Pro mě byla radost tuto povídku číst...! Opravdu velicce krásně napsáno...! Ráda si na ní čas od času vzpomenu a znovu si jí celou přečtu...! Opravdu to za to stálo...! Doufám, že se za nedlouho můžu těšit na novou povídku z tvé tvorby...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A jsem velice ráda, že se Esmé dočkala svého šťasného konce...! Moc jí to s Carlislem sluší....!
PS: Stím koncem povídky jsi to trefila přesně dnes mi končí lázně a zítra jedu domů...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A na koec ještě jednou: ÚŽASNÁ POVÍDKA...! BYLA RADOST JÍ ČÍST...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
PS2: Epilog bych velice ráda uvítala, ale to samozřejmě záleží jenom na tobě...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.05.2011 [20:24]

NatyCullenFluff, strašně moc ti děkuju za chválu a taky za opravy kapitolek. Moc si toho vážím a ještě jednou díky. Emoticon

24.05.2011 [20:21]

FluffyNaty,
nečetla jsem celou povídku, jen pár dílů při opravách - včetně tohohle posledního.
A musím říct, že mě vážně potěšilo, že Esmé měla svůj šťastný konec, rodinu a lásku - pamatuju si na ni jako na tu krvelačnou vražedkyni v Arových službách. A věř, že takhle s Carlisleem po boku se mi líbí mnohem víc. Emoticon
A taky... je to půl roku, co jsme na sebe narazily, vzpomínáš? Přesně při opravě prologu. Emoticon A chci ti říct, že ses za tu dobu neskutečně zlepšila, co se týče stylistiky, a chybuješ také čím dál míň. Skládám ti poklonu za to, jak se všechno hezky učíš a vylepšuješ. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!