Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 1. kapitola

21.08.2010 (07:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4853×

Noční skončila a já se šel převléct. Ze sprchy jsem zamířil rovnou na parkoviště. Nasedl jsem na motorku a odjel domů. Musím popřemýšlet, co budu dělat. Možná půjdu do nějakého muzea, tam je vždy dost sexuchtivých umělkyn. Zaparkoval jsem před domem a otevřel dveře a nestačil se divit.

„Ahoj, tati." Na gauči seděla má dcera a vesele se na mě usmívala.

„Ahoj, nemáš být náhodou u své matky?" 

„Ve Volteře? To, ani náhodou a pokud vím, tak jede s Arem na líbánky. Víš, co nechápu? Vztah mezi vámi. Ona si vezme tvého nejlepšího přítele a ty mu jdeš, ještě za svědka. Tady zřejmě nikdo není normální a netvař se, jak kakabus. Jsi rád, že tu jsem, viděla jsem to." 

„Já jsem rád, že tu jsi, ale nemíním poslouchat tvou matku, jak si stěžuje, že s ní netrávíš čas."

„Klidně, ať si stěžuje, já s ní ve Volteře nebudu. Nelíbí se mi, jak si Aro hraje na mého tatíka, to ty jsi můj otec, nikdo jiný. A navíc je tam nuda." 

„Asi tu chceš zůstat, že?"

„Pokud by ti to nevadilo?"

„Samozřejmě, že mi to nevadí. Jsi moje dcera, ne?"

„Jo jediná ženská, kterou máš rád." Zasmála se a vrhla se mi do náruče. 

„Budeš se mnou žít, ale pod jednou podmínkou. Nastoupíš do školy, je ti to jasné." 

„Do školy? Nemůžu nastoupit do nemocnice, jako sestřička?"

„Ne! V žádném případě. Sestřička, jako ty by tam byla lákadlem, pro každého doktora. Já musím pracovat, nemůžu ti stát za zadkem a odkopávat je." Málem jsem dostal infarkt, když to vyslovila.

„Tak budu chodit do školy."

„Hodná holka. Ví máma o tom, že tu jsi, doufám." Vymanila se mi z náruče a hodila nevinný kukuč.

„No, neví."

„Já se z tebe zblázním! Víš, co? Já jim zavolám, řeknu, že budeš se mnou a ty jsi jdi koupit něco k jídlu. Narozdíl od tebe jsem úplný upír a ne poloviční, takže tu jídlo nenajdeš." Přikývla, objala mě a vyšla z domu.

Já vyťukal číslo do Volterry. Uslyšel jsem zvuk svojí motorky. To není možné klíče, jsem měl v kapse. Ta malá potvora! Alice Cullenová, ty jsi mě nepřej! Oknem jsem zahlédl, jak mi mává. Proč se musela tolik potatit. Nesouhlasně jsem zakýval hlavou a věnoval se Arovi na druhé straně telefonu.




Pohled Esmé

„Bello, zapni si ten pás. Nemíním, aby se ti něco stalo."

„Mami, jsem upír, ne člověk. Nic se mi nemůže stát."

„Jenom na půl, takže neštvi a zapni si ho." Poslechla a zapla si ho.

„Kam jedeme tentokrát?" zeptala se mě. Usmála jsem se na ni a jednou rukou ji prohrábla vlasy. 

„Jedeme na Aljašku."

„Super." Otráveně si otevřela časopis a dělala, že ho čte. Mrzelo mě, že se musíme pořád stěhovat, ale je to pro naše bezpečí.

„Bello, já vím, že tě to nebaví, ale musíme to dělat. Nepřežila bych, kdyby se ti něco stalo a pokud nás najde, tak tě zabije a mě možná taky." Odhodila časopis a podívala se na mě.

„Jo, já vím. Proč nás nenechá být? Já nechci trůn, ať si ho klidně nechá."

„Zlatíčko, to nepochopíš. Je mu je jedno, jestli ho chceš, nebo ne. Chce tě zabít, protože jsi přímý následník, narozdíl od něj."

„Myslím, že Aljaška je dobrý nápad. Budu chodit do školy?" radši to zamluvila.

„Jestli chceš?"

„Jo, chci."

„Tak jo. Já si najdu práci v nemocnici."

„To zní, jako dobrý plán." Usmála se na mě. Já stočila pohled na silnici, která nás vedla k letišti. A z tama odletíme na Aljašku.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 1. kapitola: