Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 19. kapitola

28.06.2011 (15:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 3957×

Pohled Esmé

Při oblékání do práce jsem si vyslechla úchvatný monolog Carlislea. Neustále mě prosil, abych ho vzala sebou do práce.

„Zlato, já jsem pediatrička, ty chirurg, navíc máš službu až zítra v noci.“

„Přesně jsi to vystihla. Až!!! Nepřežiju to tu, slibuji, budu jako myška. Přece máš u sebe nějaké plyšáky, ne? Budu si s nimi hrát a navazovat nová přátelství s dnešní mládeží, jen mě tu nenechávej!“ klekl si na kolena a chytil mě kolem stehen. Ještě, že jsem měla na sobě ty kalhoty. Boty jsem měla na druhé straně ložnice, nezbývalo nic jiného, než ji přeskákat, Carlisle mě nemínil pustit.

„Miláčku, on ti neublíží, je to jen kluk. Nemusíš s ním vůbec mluvit a k tomu je v pohodě. Vždyť je tu s námi už týden.“

„S vámi, já se mu vyhýbám, jako Pamela Anderson po ránu zrcadlu.“

Zastavila jsem se u bot a podívala se dolů na muže, kterého miluji, zatím.

„Carlisle, vše bude ok, pusť mě.“ Vzala jsem jeho ruce a snažila se je odtrhnout od mých nohou, marně.

„Koupím ti, co budeš chtít, řekni si. Prsten, palác, hrad, ostrov!!!“ smlouval.

Použila jsem svou upíří sílu a odtrhla ho od sebe, klekla jsem si vedle něj a pohladila ho po tváři.

„Nechci nic, jen tebe. Teď ukaž své obrovské ego a dokaž Jasperovi, že jsi chlap a zkus s ním navázat kontakt.“

„Ale…“

„Ano?“ podívala jsem se na něj pátravým pohledem. Vstal ze země, podal mi ruku, vytáhl mě nahoru a políbil mě.

„Jdi, ženo má, vše zvládnu. Navařím, vyperu, s Jasperem se poperu.“

„Raději jdu, měj se.“

„Sbohem,“ pronesl dramatickým hlasem, mávl mi na rozloučenou a zalezl do koupelny.

Na chodbě jsem si oblékla kabát a vzala holky do školy. Vyjímečně nejednou svými auty, protože je beru po škole do obchodu, musíme Jasperovi zařídit pokoj, nějak jsme se k tomu ještě nedostali. Nechtěl nás obtěžovat, prý si vše zařídí sám a chtěl dokonce bydlet v hotelu, ale to jsem rázně zatrhla, pokud ho máme přijmout, jako dalšího člena rodiny, bude muset žít s námi pod jednou střechou. A co nejdál od holek. Chudinky si neustále stěžují na Carlislea, hlídá je, když jdou spát, bojí se, že by na ně mohl Jasper skočit nebo co. Dnes by snad mohli zakopat tu směšnou válečnou sekeru a uzavřít mír. Jsou horší než Paris Hilton a Nicole Richie.

Vyhodila jsem holky u školy a odjela do nemocnice. Když jsem měla chvilku volna, načrtla jsem si zhruba představu Jasperova pokoje. Myslím, že se mu bude líbit.

Pohled Alice

Rychle jsem se oblékla, Belle nachystala její oblečení a sešla jsem dolů za Jazzem. Esmé a táta si spolu povídali o ostrově nebo o čem, nevnímala jsem je. Mým cílem byl on, Simba. Říkala jsem mu tak, vypadal jak lev s těmi vlasy a přitom byl taký roztomilý, proto Simba! Nevinné lví štěňátko!

Seděl v jídelně a četl nějakou knihu.

„Dobré ráno, Alice,“ pozdravil mě. Já se na něj usmívala a přitom šla do kuchyně.

„Ahoj,“ opětovala jsem mu pozdrav.

„Pozor! Zeď!“ varoval mě. Pozdě, sejmula jsem ji svou pravou stranou těla. Au! Ještě, že jsem poloupír. Přiběhl ke mně a pomohl mi vstát. Ach, ty jeho ruce, ty oči, ty rty…

„Jsi v pohodě?“

„Naprosto,“ vydechla jsem zasněně. Lehce se pousmál a posadil mě ke stolu.

„Tu snídani ti udělám, co chceš?“

„Na stole by měla být připravená, táta vařil.“

„Ok, seď a nic nedělej.“

„Jasně,“ odvětila jsem a sledovala ten jeho dokonalý zadek, když mi šel pro jídlo. Opravdu k nakousnutí.

„Neslintej, mám lepší zadek,“ řekl táta, který se najednou objevil v jídelně.

„Promiň, že neobdivuj zadek chlapa, který mě zplodil,“ prskla jsem.

Vzápětí se objevila Esmé s Bells. Rychle jsme do sebe naházely snídani a odjely jsme s Esmé do školy.

Ve škole jsem se nudila, nebyla jsem s Bellou, měla jiné hodiny. Naštěstí mi dopolední vyučování uteklo rychle a zdrhala jsem do jídelny, kde už čekala Bells u našeho stolu.

„Co říkáš na Simbu?“ vyhrkla jsem na ni.

„Neříkej mu tak. Připadám si jak nějaký magor. Je to Jasper.“

„Já vím, jsem zvyklá z domu. Kdyby táta slyšel, že se o něm bavíme, osypal by se z toho.“

„Máš pravdu, ale nechceš mu dát jiný nick?“

„Nevím, co bys navrhla? Koho ti připomíná?“

„Nikoho, je to prostě Jasper. Ten…“

„Jehož jméno nesmíme vyslovit a máme to! Bude to Voldemort!“ nadšeně jsem zatleskala. Bells se rozesmála na celé kolo a já s ní.

„Ne, jméno Voldemort si nezaslouží, zatím nenaštval tvého tátu pořádně,“ řekla po chvíli Bella, když jsme se uklidnily.

„Taky pravda. Necháme Simbu, do odvolání. Své stížnosti mi pak můžeš poslat do zpráv na Facebooku.“

„Facebook je všude.“

„Jo, opět máš pravdu.“

„Co chceš dneska nakupovat? Máma bude kupovat nábytek pro Jaspera a my dvě co?“ zeptala se mě nadšeně. Konečně někdo, kdo si zvykl na mou mánii.

„Víš co? Nechám to dnes na tobě, budu se podvolovat tobě. Půjdeme tam, kam budeš chtít ty a koupíme to, co budeš chtít ty, jo?“ odpověděla jsem jí vesele. Ona mě chvíli čučela, jako bych spadla z jahody na zem, ale pak se usmála a skočila mi do náruče.

„Díky, půjdeme do knihkupectví, pak na oblečení a potom je mi to jedno.“

„Jak si přeješ.“

„Al, chtěla bych se tě na něco zeptat.“

„Na co?“

„Co když Jazz nebude opětovat tvé city? Nebo jsi viděla vaši společnou budoucnost?“

„Ne, neviděla. Nikdy jsem ho po svém boku neviděla. Poslední dobou mi vize o něm nechodí.“

„Myslíš, že nás brzo opustí?“

„Já nevím, u něj si nejsem ničím jistá. Jen mě štve, že má svůj dar. Ví, co k němu cítím.“

„Tak se tak moc nesnaž. On si teprve na tebe zvyká a tobě se o něm zdá jak dlouho?“

„Tři, čtyři měsíce?“

„No vidíš, zvolni tempo, ignoruj ho a bude to ok. Bude tě chtít, věř mi.“

„A jak ty to můžeš vědět? Nechci nějak rýpat, ale většinu života jsi strávila na útěku s máti.“

„Gossip girl, Přátelé, Panelák, Zoufalé manželky a několik venezuelských telenovel, všude jsou mužský stejní a všude ženské radí stejně,“ prohodila naprosto nenuceně a usrkla ledové kávy, co měla na stole.

„Asi máš opět pravdu. Nic valím na další hodinu, budu tě čekat před školou.“

„Jasně, zatím.“

Měla jsem angličtinu. Místo soustředění na výuku jsem si črtala do notesu. Mohla bych dělat módní návrhářku. Talent na to mám a vkus taky. No nic, zkusím se zeptat táty, jestli by snesl pod střechou módní návrhářku. Dřív by to bylo jednodušší, uplatila bych ho hromadou modelek, které bych potřebovala, ale teď je monogamní. Naprosto věrný Esmé, musím vymyslet jinou páku. Stejně bych neměla čas se věnovat svým návrhům, chci přece Jazze, ne? V balení kluků bych měla mít talent, pokud jsem po tátovi, pokud po matce…

Začnu se s Bells dívat na ty seriály, to je dobrý nápad, Cullenová!

Pohled Carlislea

Tohle Esmé nikdy neodpustím! Nechat mě tu samotného s Jazzíkem. Pche, je to jejich mazlíček, ne můj! Co bych mohl dělat? Slyšel jsem jeho pohyb. Pohyboval se v dolním patře domu. Ještě, že jsem přirozeně inteligentní a vybudoval jsem si pracovnu, sakra! S Esmé jsme ji předělali a je dole! Proč??? No jo blondýn a k tomu těžce pod pantoflem, takhle skončil slavný Carlisle Cullen, playboy, lovec žen, kdysi dávno volterrský kanec a teď se ze mě stalo toto. Papínek, svědomitý partner a z donucení dozorce.

„Carlisle?“ zavolal na mě Jasper. Jít, nejít? Kašlu na to, je to malý spratek, který má trvalou. Hodil jsem časopis, který jsem měl v dlani, na postel a šel za ním.

„Co potřebuješ, Jaspere?“

„Promluvit si. Sice jsem tě neviděl, neslyšel tvé myšlenky, ale tvé emoce mě přímo ubíjí, jak se rvou na povrch.“

„Fajn, do pracovny,“ zavrčel jsem. Následoval mě do mé pracovny. Sedl jsem si do svého pohodlného křesla, jemu pokynul, aby se usadil naproti mně.

„Takže?“ vybídl mě a spokojeně se usmál. Dělá, jako by byl nějaký borec. Tak ovládá pocity jiných a čte jejich emoce, já zas ojel půl zeměkoule a nechlubím se s tím.

„Dobrá, dobrá. Jelikož jsem starší a hlavou této rodiny, budu první, kdo vytasí bílou vlajku míru. Nemám proti tobě nic. Jsem dokonce zvláštním silně ovlivnitelným názorem od Esmé rád, že jdeš stejnou cestou jako my, ale potřebuji si zvyknout. Na puberťačky jsem zvyklý, Esmé, je někdo, na koho si stoprocentně nemusím zvykat, splynuli jsme spolu, ale jiný chlap v domě, to trápí mé srdce.“

„Srdce nebo ego?“

„Obojí a nepřerušuj. Určitou dobu holt s tebou nebudu kamarád, budu tě sledovat, budu ti radit, jak se vyrovnat s novým životním stylem, ale to je tak vše. A ještě jedna důležitá věc. Nedokáži vydýchat, že sis omotal kolem prstu moje tři berušky. Esmé tě pomalu bere jako syna, divím se, že po večerech neplete ponožku s tvým jménem, kterou potom pověsí o Vánocích na krb pro Santu. Alice si pomalu s tebou plánuje svatbu a pět dětí a Bells, ta tě bere jako bráchu, zatím! Takže jestli se k mým malým holčičkám přiblížíš, budeš na ně zkoušet fígle, nebo je dokonce fyzicky svedeš, přísahám, že vytáhnu z tohoto šuplíku jupíka, sirky, pustím si od Kontrafatků Bozk na rozlučku a proměním tě v prach! Rozuměls?“

„Chápu, neboj se, nebudu nic podnikat. Ale, co když ony budou něco zkoušet na mě?“

„Ignoruj je.“

„A jiné ženy? Mohu s nimi udržovat kontakt?“

„Pokud je nezabiješ nebo nepřeměníš v upíra, klidně.“

„Fajn.“

„Fajn.“

Vstal a odešel. Já si stoupl a došel jsem až k oknu. Možná jsem na toho kluka přísný, ale vidím se v něm. Byl jsem přesně jako on. Vím, jak uvažuje a celkem se divím, že ještě nic nezkusil. Pokud ale bude chtít u nás zůstat, nic nezkusí. Možná to Alice ublíží, když uvidí, že ji odmítá, ale je to pro její dobro. Pochybuji, že ona je pro něj tak důležitá a významná, jako je pro mě Esmé. Kdyby to tak bylo, dal bych jim svolení, možná, ještě bych si to promyslel, nevím, je mi to jedno! Otočil jsem ke své sbírce hudby.

Pro jistotu najdu ty Kontrafakty.

Tuhle kapitolku chci věnovat všem věrným čtenářům této povídky a hlavně třem dívkám: Elisme7, Deedee a NoemiVolturiCullen. Snad vás díl nezklamal.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 19. kapitola :