Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 26. kapitola

25.08.2011 (08:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 4800×

Pohled Carlislea

„Máš vše?“ ptal jsem se po sto padesáté páté Esmé, která lážo plážo kontrolovala všechny věci, které měla u sebe v obrovské tašce, kam by se v klidu vlezli tři mexičtí emigranti.

„Ještě zkontroluji okna a můžeme vyrazit, zamkl jsi všechno?“

„Esmé! Jedeme na pár hodin mimo dům a ty by sis chtěla objednat ochranku kolem baráku, nebo co?“

„Zařídíš to tak rychle?“ Zablýsklo se jí v očích a já se popadl za vlasy.

„Jdeme, jo, nemám nervy na to tu stát, proto jsem Arovi říkal, ať se nežení, pozdě! Oba jsme v hajzlu.“

„Co prosím?“

„Ale, najednou už nemáš v hlavě všechny ty hadry, které si sebou bereš, a proč jsi pekla koláč?“

„Pro naše spolupracovníky, oni jí, víš!“

„Ale jedeme na bazén a pak na večeři!“

„Ale jim určitě vyhládne a pak se po tom koláči utlučou, uvidíš.“

„Neuvidím.“

„Proč?“

„Protože během jejich sedánku tě zatáhnu na nějaké skryté místečko a pomalinku budu z tebe slíbávat kapky, které budeš mít na svém dokonalém těle.“

„Víš, že voda v bazéně je plná chlóru a děti do ní s radostí čurají, já do bazénu nepůjdu.“

„Ale, Esmé! Musíš taky zkazit všechnu srandu.“

„Myslíš?“ plácla mě přes zadek, zmáčkla ho a přitáhla si mě k sobě, na sucho jsem polkl. „Ty, já, sauna, žádné oblečení, ani titěrné plavky, bereš?“ šeptala svůdným hlasem a přibližovala se k mým rtům. Nedokázal jsem odpovědět, jen jsem zběsile kýval hlavou nahoru a dolů.

„Fajn! Tak jdeme!“ zvolala a prosmýkla se kolem mě. Já dokýval hlavou jak ten největší osel na světě a následoval ji.

…

„Tomuto říkáš plavky?“ zvýšil jsem hlas, když se přede mnou objevila v plavkách.

„A ne snad?“

„No to teda ne! Mně to přijde, že švadleny v Číně sebraly zbytky látek a udělaly z toho toto!“ křičel jsem jak smyslů zbavený.

„Takže se ti nelíbím?“

„Tohle na mě nezkoušej, Esmínko, tohle fakt ne! Nelíbíš? Chceš si šáhnout do mých plavek, nebo co? Moc dobře víš, že jsem z tebe hotovej, ale oni budou taky!“

„Ber to tak, že máš sexy ženu, smiř se s tím, nebo mlať hlavou o zeď. Tvůj boj, miláčku.“ Líbla mě na nos a šla za zbytkem k bazénu.

Že já debil se s ní účastním toho srazu všech doktorů z nemocnice! Mohlo mě napadnout, že Esmé bude vypadat sexy a k sežrání. Vydechl jsem vzduch a podíval se na svůj odraz v prosklené stěně. Ohlédl jsem se na svůj zadek. Stále sex symbol ze mě je, jo, jo. Nasadil jsem úsměv, alá Taťka je doma a vyrazil za nimi. Ona je sexy, já taky, nebudu mlátit hlavou o zeď, jediné, co bude o zeď bušit, budou její záda, až to budeme dělat.

První, co jsem tam udělal, bylo, že jsem na ni hodil ručník s tím, že tu slunce není a do vody taky nejde, takže se nemusí vystavovat. Prskala jak Alice, když jsem jí před několika lety vysvětloval, proč je push up podprsenka v jejím případě nutná. Pak mě chlapi v čele s Diegem hodili do vody a já vypadal jak zmoklé kuře. Jo, jak kuře, blond vlasy, hej, to jsem já! Zatancuji vám na bird song gratis!

…

Po bazénu, sexu v sauně, sexu ve sprše, samozřejmě ten sex se týkal mě a Esmé, nikoho jiného, jsme odjeli do restaurace, která byla pro mě s Esmé a naše kolegy zamluvená. Oblečený v hadrech od Armaniho jsem se svůdně pousmál na Esmé, která byla v krásných šatech a akorát vycházela z auta, které jsem nedávno koupil, a moc jí to slušelo.

„Až přijedeme domů, nedáme si číslo na kapotě?“ navrhla a já se modlil, ať už je po večeři.

„Jasně,“ řekl jsem naprosto nezaujatě, což ji rozesmálo. Nabídl jsem jí rámě a vešli jsme do nitra podniku. Okamžitě jsme na sebe strhli pozornost, to je tak, když jste upíři, pohlední, mladí, sexuálně aktivní a to hlavní, bezhlavě zamilovaní jeden do druhého.

Pohled Alice

Den tady, super, trčet někde v háji zeleném, otravovat se s těmi pochybnými existencemi, co se nazývají vašimi spolužáky a učiteli. Převlékla jsem se, protože v tom, v čem jsem byla, už nikdy být nechci! Která učitelka vymyslela, že budeme lézt po skalách! Vytáhla jsem z kufru láhev vodky, je to hnusný alkohol, pomůže mi zapomenout na malou chviličku.

„Al?!“

Vylekaně jsem poskočila, když mě Bella oslovila. Otočila jsem se na ni.

„Co to máš proboha na sobě?“ vyjekla jsem.

„Oblečení, a co to máš ty v ruce?!“

„Alkohol, snažím se zapomenout na tu osobu s kudrnatými vlasy, kterou jsi líbala, pamatuješ?“

„Nevím, jak se ti za to omluvit, zkoušela jsem vše…“

„Pojď se se mnou opít,“ navrhla jsem.

„Jdu, pokud mohu vytáhnout i svou láhev whisky. Věděla jsem, že se tu budeš chtít střískat. Včera v noci jsme byly hodné, teď se ožereme pod obraz, co ségra?“

Zářivě jsem se na ni usmála.

„Jsem dcera svého otce, takže jasně, budu blít jak šakal, budu se za to nenávidět, ale je mi to upřímně u prdele.“

…

Na kraji lesa kolem půlnoci, vodka dopitá a whisky v půlce

„Ono to moc bolí, Bells, chápeš, a on moc dobře věděl, jak mě to bolí, ale i přesto mi to provedl dvakrát, dvakrát, chápeš!!!“ ječela jsem a bylo mi jedno, zda to někdo slyšel nebo ne. Rozbrečela jsem se jak malá holka. Bells mě silně objala a hladila po zádech.

„Promiň mi to, opravdu nevím, proč jsem ho políbila, byla to má chyba, třeba by zůstal s tebou. Teď byste plánovali, jak Carlisleovi způsobíte infarkt, když mu oznámíte, že jste spolu,“ mluvila zničeně na mě.

„To není pravda, on musel chtít taky. A teď nemluvím o tom vašem polibku. Kdyby mě miloval, cítil ke mně lásku, tak by tu se mnou zůstal, chránil by mě, miloval by mě, byl by tu, byl by…“ Objala jsem Bells a dala jí pusu. „Jsem ráda, že tě mám, opravdu jsem ráda. Ty jsi tu zůstala, jsi tu se mnou, děkuji, Bells.“

„To nic, ty jsi má opora, můj bláznivý vzor, který mám moc ráda.“

„Já chci domů, nechci být tady. Chci pryč, chci na to všechno zapomenout.“

„Víš, co? Udělaly jsme chybu, Al. Neměly jsme se opíjet, to vždycky skončí bulením. Zajdu pro hulení, co ty na to?“

„Klidně, je mi všechno jedno.“

„Vydrž tu chvíli, hlavně mi tu neusni, nebo tak něco.“

„Neboj, budu hodná skautka, budu sedět a nezašlápnu ani mravenečka.“

„Hodná, budu hned zpátky.“

Hodila jsem láhev whisky někde do lesa a povzdechla si. Všechno je to na palici, aspoň si zahulíme a budeme se smát.

„Předtím jsem tu pro tebe nebyl, teď tu jsem.“ Jeho hlas, šeptal mi do ucha. Otočila jsem se.

„Jaspere,“ vydechla jsem.

Tak, co říkáte na konec? Odpustí mu Alice? Budou konečně spolu? A jak se vám líbil Carlisle? Děkuji moc za komentáře, jsem opravdu z nich nadšená.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 26. kapitola: