Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 34. kapitola

10.01.2012 (15:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3944×

Pohled Alice

Kroutila jsem se před zrcadlem a sledovala svou postavu. Nervózně jsem přitom mnula dlaněmi o sebe. Znenadání se v zrcadle objevila i postava Jazze.

„Vypadáš skvěle. Proč se teda cítíš tak bídně?“ vyzvídal. Otočila jsem se na něj a objala ho kolem krku.

„To, že máme v domě pět upírů, co proti nám před pár dny bojovali, mi nevadí. To, že mi krade Caius lak na vlasy na nehty mi taky nevadí, ale to, že se můj otec rozhodl odjet do Volterry a vzít nás všechny s sebou, to mi vadí!“ Odtáhla jsem se od něj a přešla ke skříni s oblečením.

„Ale vždyť je půlka Volterry dole v obýváku, tak co je za problém, Al?“ vyptával se dál Jazz.

„Moje matka je ten problém. Nemám ji ráda. A potom, co se dozví, že ty a já se chceme vzít, to nevydýchám! Ona je děsná! Proč mi to táta dělá?“ ptala jsem se spíš vyšší moci v nebi, než Jaspera, a práskla dvířky skříně, aby to mělo ten správný efekt. Jazz ke mně došel a přitom se pitomě uculoval, zdvihla jsem dlaň a zarazila ho.

„Jestli mi zkoušíš uklidnit emoce, tak tě předem varuji, že mě tím ještě víc vytočíš!“

„Nic nebudu zkoušet, slibuju,“ promluvil klidným hlasem a přitáhl si mě opět k sobě. „Přece by žádná zlá žena nemohla porodit tak skvělou dívku, jako jsi ty,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na levou stranu krku. Prosmýkla jsem se kolem něj a ironicky se zasmála. Jazz jen pobaveně kroutil hlavou.

„Má matka je… Na ni ani jazykovědci nenašli slovo, které by ji dostatečně definovalo. Za to, jaká jsem, vděčíš mému otci.“ Pyšně jsem se usmála a vzala jsem svůj kožíšek, co jsem měla přehozený přes křeslo.

„Nechci tvého otce pomlouvat, ale je duševně narušený. Doufám, že to víš.“

„Občas mu trochu hrábne, jako každému,“ bránila jsem ho, když jsme vešli na chodbu. Jazz zavřel dveře mého pokoje a společně jsme se vydali dolů, kde už čekal zbytek.

„Trochu? Zabil upíra benzínem, který měl v Jupíku! Tohle není normální! A pořád mluví o nějakém Rytmusovi. Kdo to je?“

„Tohle nevzdělané, rozčepýřené kuře, má být můj zeť? To bych spíš bral Demetriho, Alice,“ ozval se za námi táta. Ohlédla jsem se na něj a udeřila jsem ho svou pěstí do ramene.

„Au! Za co? Je dobře, že jedeme za Carol. Už jsi zapomněla, jaký máš luxus, když žiješ se mnou,“ zavrčel a rozběhl se po schodech dolů.

„Co jsi zase provedla Carlisleovi?“ vyzvídala Bella, která se znenadání objevila po mém boku. Tolik upírů v baráku, kde se to jen rojí? Nebo spíš rodí? Prohlédla jsem si ji a zastavila se.

„Co to máš na sobě?“ vyjekla jsem a plácla jsem ji do čela, což vyvolalo Edwardovo zavrčení, který šel vedle ní. Jeho zavrčení vyvolalo Jazzovo zavrčení. A kdyby ho slyšel táta, tak by zavrčel taky a šířilo by se to rychleji než mexická vlna. Jenže tatínek už všechny vyhnal a naházel je do aut, která nás měla vzít na letiště. Bella se na mě naštvaně podívala, pak se podívala na Edwarda, který by ji láskou zlíbal, kdyby mohl.

„On není ten pravý hodnotitel, Bells, to já!“ křikla jsem v duchu.

„Co je tak děsný?“ ptala se vytočeně. „Vždyť mám podpatky, tak co?“

„Co doplňky? Na ty si zapomněla a taky si uvědom, že jsi královna! Musíš se tak oblékat!“

„Letíme do Itálie, nemíním se na sedadle vrtět v nepříjemných šatech. Mám ráda pohodlí,“ odbyla mě a odešla společně s Edwardem za ostatními. Otočila jsem na Jazze, který se usmíval, asi ho bavily mé výkyvy nálad.

„Jsi nehorázně sladká, když se zlobíš, Al, nehorázně,“ zaševelil, prsty si přitáhl mou tvář a láskyplně mě políbil.

Pohled Carlislea

Myslím, že kdybych kulhal, měl tik v oku a hrb na zádech a vedl bych malé usmrkané děti na výlet, zvládal bych to líp, než tohle stádo upírů. S těmi upíry z Norska to šlo, moc nemluvili, asi jim zamrzla základní deska, protože vypadali a chovali se jako roboti. Možná to je divný rys norských obyvatel. Edward byl zahleděný do Belly, Bella do něj, Alice do Jaspera, ten do ní. Naše rodinná zamilovaná partička. Až mě z nich bolely zuby, jak byly sladcí. Otráveně jsem se přesunul k Esmé, mé bohyni. Vztekala se nad taškou, která se jí zahákla v autě, když ji tahala. Měla tak krásně vystrčený zadeček. Bože, tohle je fakt moje! Mírně jsem naklonil hlavu a pozoroval tu krásu.

„Bella má hezčí,“ šeptl mi do ucha Alec a zachichotal se. Vlepil jsem mu jednu výchovnou po kebuli.

„Ještě jednou mrkneš na její zadeček a přísahám, že už nebudeme kamarádi, Alecu!“

„Ty mi vyhrožuješ skončením přátelství? Vždyť se vidíme jednou za x století, a to, když se zadaří,“ mručel si pod imaginární fousy, skutečné mu totiž nikdy nenarostou. Je zaseknutý v pubertě víc, než Caius.

„Fajn, jestli ještě jednou mrkneš na zadek mojí ženské, tak řeknu Carol, co jsi mi o ní vykládal. Myslím, že ti to trochu nažene bobky, co?“ Vítězně jsem se usmál, protože jsem trefil do černého. Nasucho polkl a utíkal do hradu, ze kterého právě vybíhal Felix. Zhluboka jsem vydechl a rozpřáhl náruč - tohle bude bolet.

„Carlisle!“ zaječel přes celou Volterru.

„Felixi!“ zvolal jsem nadšeně. Skočil mi do náruče tak prudce, až jsem zavrávoral.

„Už nikdy neodjížděj!“ Drtil mě svými obrovskými prackami, až jsem si myslel, že se rozpadnu v prach. Esmé se k nám přitočila a sundala si brýle.

„A tenhle mohutný chlápek je kdo? Tvůj syn?“ vyzvídala pobaveně.

„Tohle je Felix, lásko,“ vysvětlil jsem jí. „Felixi, slez ze mě, dělej,“ rozkázal jsem mu. Velice neochotně se vyštrachal z mého náručí a podal si ruku s Esmé.

„Máte štěstí, že s ním chodíte. Lepší upír na světě není. Je to můj vzor, který ovšem odešel, stýskalo se mi po něm, a to hodně,“ stěžoval si Esmé, když jsme šli do nitra hradu. Zbytek party už byl uvnitř.

Těsně před sálem jsme narazili na Carol.

„Vy jste ještě spolu? Vlastně tvá dcera je se mnou v sále, takže čemu se divím,“ pronesla arogantním hlasem a nahodila falešný úsměv.

„Tvá nadprůměrná inteligence mě vždycky ohromovala, Carol. Jsem opravdu šťastný, že tě znovu vidím,“ řekl jsem a ironicky se usmál. Mohl jsem na ni vypustit Esmé, která se krapet cukala. Ještě, že mám upíří sílu, která ji drží. Jinak nevím, nevím. Ale na co si kazit rodinnou sešlost rvačkami. I když? Ženské zápasy nezní tak špatně.

„Opravdu jsi šťastný, že mě vidíš?“ ptala se nevěřícně.

„Ne, dělám si prdel. Pověz mi jednu věc, Carol, konkurz na Souboj titánů - díl dva - už byl, nebo teprve bude?“

„Jak to mám vědět?!“ zavrčela naštvaně.

„Perseus bude bojovat proti harpyji, co jsem tak zaslechl, měla bys omrknout termíny, ať to neprošvihneš,“ setřel jsem ji, popadl Esmé, která se smála, za ruku, a vedl ji do sálu. Felix se řehtal možná víc, než Esmé a Carol. Aro by si měl pořídit ohnivzdorné zdi, aby hrad nechytil od ohně, co by plivala kolem sebe.

„Mohl by ses krotit už kvůli mně?“ řekl Aro, který se zvedl z trůnu a šel ke mně. Usmíval se od ucha k uchu, takže byl v pohodě. Pustil jsem Esmé a šel mu naproti.

„Arouši, cukrouši, rád tě vidím,“ zvolal jsem vesele a bratrsky ho objal.

„Já tebe taky, Carlisle, ale určitě to není jen tak. Copak se děje?“ Byl taktní a nedotýkal se mé pokožky, aby si to zjistil po svém.

„Musím s tebou projednat jednu záležitost.“ Pohledem jsem mrkl na bandu norských upírů. Neměl jsem strach, že by utekli. Jediné, co zatím předvedli, je věrnost jejich klanu. Jakmile Alan padl, odevzdali se do rukou Isabelly, jejich nynější královny. Jejich loajálnost je až ohromující.

„Jistě. Následuj mě, společně s tvou rodinou.“

Zavedl nás do své pracovny, kde se všichni museli poskládat. Takže - Aro, já, Es, Bells bez Edwarda, což způsobilo, že se tvářila jako raněné káčátko. Ale to rozdýchá, vždyť přežila celý život na útěku, pět minut ji bez Edwarda nezabije! Dále se tu propašoval Jasper, který už je v rodině tak napůl, a Alice. Přistoupil jsem ke stolu a naklonil se přes něj, takže jsem Arovi hleděl přímo do očí.

„Zabil jsem Alana Torstena. Předtím mi řekl ale něco zajímavého…“

„Alan je mrtvý?“ skočil mi do řeči Aro, vypadal špatně, jakoby ho to ranilo. Usadil jsem se do křesla naproti stolu a opět navázal s Arem oční kontakt.

„Co s ním máš společného, Aro? Ty a Alan, co mezi vámi bylo?“ vyzvídal jsem. Aro se zvedl a přešel k oknu.

„Asi bych měl začít od začátku. Hannes byl jeden z původních upírů, vládce těch pár, co existovalo. Byl znám jako nejhrůzostrašnější Viking, který se plavil po mořích. Miloval svou upíří podstatu, ale i on později zatoužil po zapuštění svých kořenů. Proto se vrátil do své rodné země, Norska. Měl potomky, každý byl už v dospělém věku, tři syny a jednu dceru. Rozhodl se, že je promění v upíry. Viděl ve svých dětech sebe a chtěl jim ukázat svět a taky chtěl ovládnout upíří svět - založit rodinný klan, který bude všem poroučet. A tak vznikl klan Torstenů, který založil Hannes, syn Torstenův.“

„Jak se jmenovaly jeho děti?“ vyhrkla ze sebe Esmé. Aro na ni pohlédl a nepatrně se usmál.

„Nejstarší byl Kristian, ten mu byl velice podobný. Jenže pak potkal ženu, která ho změnila… Ale to předbíhám. Druhým synem byl Alan. A jediným synem, který žije a zároveň je nejmladší, jsem já. Má sestra a zároveň tvá teta, Isabello, se jmenovala Didyme. Vše, co o mně víte, je lež. Teda krom toho, že jsem upír. Nežiji tři tisíce let, žiji zhruba polovinu toho věku.

Já a Didyme jsme se chtěli od rodiny oddělit. Neschvalovali jsme jejich tradice a rituály, které byly masové vraždy. Nejsem žádné neviňátko, ale díky bohu, že nemohu spát. To, co jsem viděl,“ nadechl se a pokračoval, „otec byl zásadně proti, ale když poznal mé dobré přátelé, změnil názor. Dostal totiž výborný nápad. Můj klan předhodí jako figurku. Budu ten, kdo velí, přičemž on bude tahat za nitky a ovládat mě. Celý upíří svět si bude myslet, že vládnu já, nikoliv krvelačný rod Torstenů. Můj rodný klan upadl brzo v zapomnění. Ti, co do něj nepatřili a věděli o něm, byli bez skrupulí zavražděni, a tak nikdo netušil, že Torsteni existují, jen oni samotní a tři volterští vládci. Jednou jsem se vzepřel svému otci a krutě na to doplatil. Divím se, že mi to po těch letech Marcus nevyčítá. Za to, že jsem se vzbouřil, nechal zabít svou jedinou dceru a mou sestru. Od té doby jsem slepě poslouchal a na nic se neptal. Když století po století ubíhala, otec začínal být víc a víc šílenější. Nakonec byl popraven na jeho vlastní žádost, jeho mozek už nedokázal vstřebávat okolní svět a chápat, co se děje. Zbláznil se. Tak se ujal vlády Kristian a dál to znáte…“ Vrátil se zpátky ke stolu a musel mít podívanou k nezaplacení. Tolik vykulených očí a otevřených úst nemají ani před McDonaldem.

„Počkej, ty mi chceš říct, že jsem ti zabil bratra?“ vyhrkl jsem ze sebe. Aro se bolestně usmál a přikývnul.

„Doby, kdy jsem ho bral jako bratra, jsou dávno pryč. Alan byl čisté zlo, přesně jako otec. Kristiana zachránila Esmé. Těsně před jeho smrtí jsme se usmířili a pomstil bych jeho smrt, kdyby mi Alan nevyhrožoval smrtí mé tehdejší ženy, Sulpicie. Kdybych věděl, že je to taková flundra, riskl bych to, přece jen rozvod stál hodně peněz.“

Vyskočil jsem z křesla, jakoby hořelo, a přesunul jsem se k Esmé, která vypadala, že brzo hodí tyčku.

„Omlouvám se, Aro, moc mě mrzí, že jsem ti způsobil bolest, ale kdybych mohl, udělám to znovu. Nikdo nebude děsit mou rodinu a pokoušet se je zabít. Nikdo!“ dodal jsem důrazně a objal jsem Esmé a také Bells, která se ke mně vděčně natiskla. Jazz na mě mrkl, že má Al pod kontrolou.

„Já se přidávám, nechtěla jsem tě nijak urazit. Kristian mi nikdy neřekl, jaká jsou mezi vámi pouta. Netušila jsem…“

„To je v pořádku, Esmé. Chtěl jsem, abyste znali pravdu, Alan si svým konáním sám kopal hrob. A pokud mohu sdělit vám všem svůj názor, jsem rád, že má půvabná neteř bude vládkyní. Jen si trochu upraví pravidla, co říkáš?“ Aro přešel k Bells, kterou jsem stále k sobě tiskl a mile se na ni usmál. Bella mu úsměv opětovala a podala mu ruku, kterou Aro následně stiskl.

„Podrobnosti probereme později,“ řekl Aro a otočil se na Alice. „Co kdybys, nevlastní dcero, ukázala svému snoubenci a sestře, jak vypadá hrad? Vyhni se sklepení, Marcus s Caiem si tam před měsícem postavili stany a hrají si na trampy. Možná ho to u vás už přešlo, ale nebudeme přece narušovat jejich prostory na hraní.“ Pustil Bells ruku a nechal je odejít. Zůstali jsme jen já, Es a Aro.

„Jak víš, že je to její snoubenec?“ optal jsem se ho.

„Prstýnek, všímám si maličkostí. Mohl bych se tě na něco zeptat?“

„Jen se ptej,“ pobídl jsem ho.

„Taky tě Carol sekýrovala za to, že sis neuklízel spodní prádlo?“

Změna tématu mě natolik pobavila, že jsem se musel rozesmát na celé kolo. Naštěstí Esmé zachránila situaci a Ara uklidňovala, že to dělám taky a nic nepomáhá. Chtěl jsem se ohradit, že inteligent zvládne i pár ponožek, trenek a košil pocházených po ložnici, ale překazila mi to Carol, která vešla do pracovny. Elegantně si hupsla na Arův kancelářský stůl a zamrkala dlouhými řasami. Esmé vypadala, že propukne v hlasitý smích, proto jsem ji k sobě přitiskl a dal jí dlaň na ústa. Vím, že ji nemá ráda, ale přece jen se musíme mírnit. Esmé mi dupla nohou na nohu, ale držel jsem líp, než sekundové lepidlo za pětku v Tescu. Aro přestal pohledem svlékat svou současnou a mou ex ženu a podíval se na Esmé, která se snažila nějak utéct z mého sevření. Stopy po chmurné náladě už nikoho netrápily. Vše se vrátilo do našeho normálu.

„Ale, ale, Carlisle se ještě nevyslovil? Vidím, že nemáš správný prstýnek na ruce. Že by si stále hlídal svou svobodu?“ zaševelila vesele Carol a ještě na Esmé mrkla. Tak fajn, holky, tohle je už vaše věc. Pustil jsem Esmé, která málem upadla, protože to nečekala. Ne, že by nečekala, že bude Carol držkatá, ale nečekala, že ji pustím. Esmé to vyrovnala a došla ke Carol. Arovi jsem naznačil, ať je v klidu, začínal trochu zelenat, a to mu nešlo k oblečení, co měl na sobě.

„Víš, Carol, nejsem ten typ jako ty,“ řekla Esmé a mile se na ni usmála. Mile - asi tak jako zabiják na svou oběť.

„Jaký, smím-li si zeptat?“

„Vdavekchtivá nebo-,“ Esmé se otočila na mě a pohladila mě po tváři, „miláčku, jak jim říká tvůj vzor?“ zavrněla jako nevinné kotě.

„Zlatokopky!“ vyhrkl jsem ze sebe.

„Já věděla, že je to na z.“ Pohlédla opět ke Carol, která seskočila a zamířila k ní. Měl jsem dojem, že se začnou prát.

„Jsi jenom další flundra v pořadí. Brzo ho omrzíš a vykopne tě. Nikdy si tě nevezme. A víš proč? Protože Carlisle miluje nade vše svobodu, víc než tebe nebo kohokoliv jiného. Proč by jinak nechtěl udržet stůj co stůj rodinu pohromadě, hm?“ vmetla Carol Esmé do tváře. Vzal jsem Esmé a přehodil si ji přes rameno.

„Aro, utáhni jí ten diamantový obojek, nebo ji nepouštěj na veřejnost, když se neumí chovat,“ zavrčel jsem podrážděně. „A ty, Carol, drž svůj jazyk za zuby. Který magor by chtěl být s tebou? Na to jsem málo praštěný. A Aro… Jednou se mu stala nehoda a spadl na hlavu, má to své následky. Teď, s tvým svolením, Aro, půjdu ukázat hrad Esmé, jinak by se to tu semlelo v ženskou válku.“

„Vím, že je k nesnesení, ale ji to přejde. Stačí ji proplesknout, což udělá Aro, ne ty!“ promlouval jsem do duše Esmé, když jsme jako dvě zamilované hrdličky kvasili na lavičce u fontány. Tohle místo jsem vybral samozřejmě z hlediska romantického. Fontána, lavička, čůrající chlapeček ve fontáně, pisklavý hlas Aleca, který se nesl přes otevřené okno jeho pokoje k nám. Tohle všechno bylo pro Esmé děsně romantické a já věděl, že se brzo uklidní, teda doufal jsem v to. Esmé si skousla ret a kousek si ode mě odsedla. Dokonce si složila ruce na hrudi a tvářila se velice nepřístupně.

„Ale, Es, co je? Snad jsi jí nechtěla natrhnout tanga?“ zasmál jsem se, a když se Esmé ke mně otočila a víc se zamračila, poznal jsem, že něco v tom smyslu chtěla provést.

„Děláš si kozy?“ vyjekl jsem a klekl si před ni, chytil jsem ji za kolena a pohlédl jí do očí.

„Es, co se děje? Přece bys ji nebouchla, protože byla mou ženou.“

Esmé se přestala tvářit, jako by snědla Caiův zadek a pohladila mě po tváři.

„Jen mě štve, jak se chová. Leze mi tím na nervy a představa, že bude navždy v tvém životě…“

„O to jde? Vždyť není v mém životě, jsi v něm ty, Al, Bells a ti dva podvyživení puberťáci, co chtějí za každou cenu naše holčičky, protože jsou to nejkrásnější, nejvychovanější a nejlepší poloupírky na světě.“ Usmál jsem se na ni a líbl ji na tvář. Esmé mě uchopila za ruce a otřela svůj nos o můj.

„Jdi za svými kamarády, oslav vítězství. Já půjdu najít naši rodinku puberťáků.“ Vstala z lavičky a mířila k hradu. „Kdybych cestou potkala Carol, je docela pravděpodobné, že s ní upravím pár zdí, ale budu se snažit ovládnout. Zatím!“ dodala a zmizela. Napřímil jsem se a s veselou náladou jsem se odebral do sálu.

Stál jsem v obrovských dveřích sálu s pusou dokořán a nestačil se divit. Kam jsem to zas, kurva, vlezl?!

Marcus montoval obrovskou disko kouli. Caius se vláčel s mixážním pultem a mikrofonem. Aro odsunoval trůny, nešlo mu to, tak je šlehl do rohu, jenže neodhadl svou sílu, jako vždycky, a z trůnu se staly třísky.

„Koupíme plastové a hotovo!“ křikl naštvaně a odebral se za Marcusem, který lezl po stropu jako kočka, se šroubovákem v puse, a cosi mumlal.

„Máš to nakřivo!“ houkl na Marca Aro, když to přišrouboval.

„Jasně! Odkdy je koule nakřivo, když je kulatá?!“ křikl nazpátek Marcus. Chytil jsem se za hlavu a vybíral jsem si zeď, do které s ní začnu mlátit. Tohle, že bylo mé předešlé bydliště? Raději jsem se přesunul ke Caiovi a nechal ty dva kutily kutit.

„My budeme zpívat?“ zeptal jsem se Caia. Ten hodil mixážní pult na obrovský stůl, připojil mikrofon a usmál se na mě.

„Jistě. Copak sis myslel, že to řádně neoslavíme? Přijedeš jednou za uherský rok!“ Vytáhl láhev tequilly a dva pohárky. No, měly to být štamprle, ale byly to spíš poháry! Jeli jsme fifty sedmičkovou tequillu.

„A na ex!“ houkl Caius.

„Já spíš na ten sex,“ dodal jsem a taky to do sebe obrátil. Felix kolem nás proběhl a systematicky umisťoval reprobedny po sále.

„CC, že nám něco zarapuješ?“ prosil mě, když s tím byl hotov. Už v hodně veselé náladě, jelikož tequilla začala působit, jsem se mírně zamotal a kývl na souhlas.

„Marcu! Nehrej si na Spidermana a slez dolů!“ houkl jsem na Marca, který seskočil na podlahu a šel společně s Arem a Felixem na pivo, které narazil Caius. Jak jde o chlast, stává se z něj zvíře. Popadl jsem mikrofon a stoupl si na vyvýšený prostor, kde normálně stojí trůny, a začal jsem:

„If you are rich, I'm your bitch. Další!“ Hodil jsem mikrofon po Caiovi, který si pustil na mixážním pultu song, skočil ke mně a spustil: „My lips like sugar, my lips like sugar. This candy got you sprung, this candy got you sprung. So call me your sugar, so call me your sugar…“ Dál jsem to poslouchat nemohl, a tak mu vzal mikrofon.

„Caie, tohle zpívá holka, počkej si na chlapskou část,“ radil jsem mu. Proč zrovna on si vybral duet?

„Proč?“ obořil se. „Mé rty jsou jako cukr. Chceš ochutnat?“ Svůdně zamrkal a ještě našpulil rty. Marcus, Aro i Felix se zlomili v pase a propukli v hurónský smích. Právě přišli i Demetri a Alec, takže nevěděli, o co go. Svou pozornost jsem přesunul zpátky ke Caiovi.

„Já ti věřím, cukříku, ale ne, díky. Jdu se vyblít do hradního příkopu, hned jsem zpět.“ Místo sebe jsem před něj postavil nic netušícího Aleca, který mě vraždil pohledem.

„Alecu, pojď, střihneme si duet!“ zvolal nadšeně Caius a už něco lupkal na pultu. Já se přesunul k Arovi, který nevypadal zrovna nejlíp.

„Co je?“ ptal jsem se ho, když jsem se usadil na schod vedle něj. Ignoroval jsem, že Alec kráká dohromady s Caiem Barbie girl, a věnoval se jen Arovi. Ten do sebe lil whisky, jakoby to byla minerálka.

Když byla úplně vycuclá, odpověděl mi: „Carol mě nasrala. Poslední dobou je trochu na facku. Teda od té doby, co se Caius a ostatní odebrali k vám. A taky trochu ohřála polívčičku Esmé. Já vím, že se jen bránila. Ale já miluju tu svou protivnou manželku.“

„A ona s tebou nemluví?“

„Ne.“

„Ty máš ale štěstí!“ utahoval jsem si z něj. Hodil po mně nasraným pohledem a já se raději trochu odsunul.

„A víš, proč s tebou nemluví?“ křikl na něj přes celý sál Marcus.

„Protože je to zasraná zlatokopka! Nic jiného! Je to zlato…,“ nedořekl to, protože v ten moment vešla do sálu Carol. Měla na sobě jiné šaty, než předtím. Vypadala tak trochu víc vyzývavě. Vždycky dávala důraz na své přednosti, a to její dlouhé štíhlé nohy jsou stoprocentně. Byla prostě k nakousnutí. Taky bych si nevybral nějakou šeredu, předtím dělala modelku. Aro na nic nečekal, vběhl ke Caiovi, sebral mu mikrofon a zpíval refrén společně s Bieberem: „Baby, baby, baby, oh. Like baby, baby, baby, nooo. Like baby, baby, baby, ooo. I thought you’d always be mine, mine.“ Carol k němu došla, po cestě si neodpustila hodit po Marcovi hnusným ksichtem a políbila Ara. Ten byl štěstím bez sebe, že jsem si myslel, že se počůrá. Jak věrný pejsek. Naštěstí tohle se mi nikdy nestane. Carol i s Arem zamířili ke mně a Carol samozřejmě nedokázala odolat a musela si rýpnout.

„Kde je Esmé? Snad jste se nepohádali a nerozešli, to by bylo moc, ale moc smutné…“ Její zkroušený tón hlasu jsem jí ani za mák nežral, chtěl jsem se ohradit, ale najednou přiběhl Edward k pultu, připojil flashku a zapnul písničku, která se rozléhala sálem, a urychleně se vypařil bočním vchodem. Beztak ho navedla Alice, kdo jiný zná hrad tak skvěle jako ona? Vlastně mi chybí má polovička. Kde je Esmínka? Zaregistroval jsem dupot vysokých podpatků a vzápětí svou sexy dračici a… kurva.

Její šaty. Kam se hrabala Carol? Ten její provokativní úsměv, dokonalé boky, s kterými uměla hýbat. Ještě, že mám bílé kalhoty!

Vyskočila na místo, kde jsou obvykle trůny, popadla mikrofon, hodila ofinou a dlouhými vlasy, které měla rozpuštěné. Koketně se na mě podívala a ústy naznačila, co chce potom se mnou dělat. Málem to se mnou kleplo, kdybych měl vysoký cholesterol a byl člověkem.

Zatímco zpívala, snažil jsem se periferním viděním sledovat Carol. Myslím, že umírala závistí. Jo, holka, tohle ty v sobě holt nemáš. Jsi sexy, to jo, ale chybí ti ten správný žár, jaký má Es.

„Do you wanna touch, yeah! Do you wanna touch, yeah! Do you wanna touch me, there, where…“

Bral jsem to od Esmé jako žádost. Na nic jsem nečekal, hodil jsem si ji přes rameno a rozběhl jsem se do svého starého pokoje. Doufal jsem, že tam nebude moc prachu, sklípkanů a zakuklených larev. Můj starý pokoj mě mile překvapil. Vše bylo tak, jak jsem to zanechal, krom plakátů Justina Timberlaka, 50 Centa, Rihanny a Simple plan. Zřejmě tu bydlela Alice, když žila s Carol. Esmé jsem postavil na zem a šel zavřít dveře.

„Doktůrku,“ oslovila mě Esmé a spadla do peřin. Ty vole! Ta je asi taky trochu mimo. Vylovil jsem ji z obrovských peřin a upravil jí vlasy.

„Es, jsi ok?“ ptal jsem se pobaveně. Usmála se a prstem frnkla do mého nosu.

„Že váháš, CC, proč si to myslíš, nejsem snad pěkná?“ Našpulila rtíky a nahodila psí pohled.

„Jsi přímo k nakousnutí, Esmínko,“ zalichotil jsem jí a vášnivě se vrhl na její rty. Povalil jsem ji na postel a snažil se strhnout z jejich šatů ten pásek. Jenže Esmé to spíš pobavilo, než nažhavilo, poprskala mě a ještě víc se rozesmála. Odtrhl jsem se od ní a zaštrachal jsem v kapse u kalhot.

„Ale když mě to zalechtalo, promiň,“ omlouvala se mi Esmé, bláhově si myslela, že jsem naštvaný. Seskočil jsem na podlahu a klekl si před ni. Esmé se zarazila a naklonila se ke mně.

„Nemíníš mě kousnout do kolen, že ne?“ ptala se mě.

„Mám své zuby rád. Udělám něco jiného.“ Vylovil jsem z kapsy prstýnek a ukázal jí ho.

„Prdelko moje, staneš se mou ženou?“ otázal jsem se jí. Zvážněla a pozvedla jedno obočí.

„Čo ti jebe?“ vyjekla zděšeně. Vykulil jsem oči, tohle jsem fakt nečekal. Vzápětí se rozesmála a bouchla mě do ramene.

„I já si z tebe můžu udělat srandu, ne? Samozřejmě, že si tě vezmu, Carlisle.“ Natáhla ruku, navlékl jsem jí prstýnek a vyhledal její rty. Chňapla mě za košili a vytáhla mě zpátky do postele. Na minutku jsem se od ní odtáhl, musel jsem se zeptat.

„Kde ses tak sťala?“

„Alice nás zavedla do vinného sklípku, který patří Caiovi,“ odvětila mi vesele. Pobaveně jsem se zašklebil a pokračoval v tom, co jsme před minutkou začali.

Doufám, že se díleček líbil. Nicméně se chci zeptat čí svatbu budete chtít, zda svatbu Alice a Jazze, Edwarda a Belly nebo Esmé a Carlislea? Protože napíšu jen jednu, a to bude v dalším díle.

:-)

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 34. kapitola: