Esme je ve svém útočišti a trochu se zamyslí do minulosti... Jak to vlastně tenkrát bylo?
18.02.2012 (14:45) • BlackUnicorn • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1250×
Rozžehla lucernu pověšenou nad stolem a uvelebila se na posteli.
Zahloubala se do myšlenek a nevědomky přišla až ke svým začátkům... K době, kdy byla malou holčičkou žijící na odlehlém statku...
2. kapitola:
Tehdy ještě byla malou, věčně zvědavou bytůstkou. Měla opálené tělo, pomněnkové oči a tlukoucí srdce... Její rodina žila na velkém statku, poměrně daleko od města. Malá Esme chodila každý pátek až do města na trh a zase zpět s nákupem. Nezazlívala rodičům, že ji nechávají samotnou chodit tak daleko, věděla, že mají mnoho práce na statku. Navíc si cestou vždycky natrhala květiny a upletla si věneček na její zlatavé vlásky, naplno si užívala života.
Jednoho pátečního odpoledne se jako obvykle vydala po cestičce do města. Tehdy jí bylo čtrnáct let a byla to pohledná dívka. Už v této době se jí chlapci dvořili a doufali, že si je vezme. Ona je ale neustále odmítala... Na trh dorazila, jako vždy, s věnečkem na hlavě a stálým úsměvem ve tváři. Nakoupila věci, které jí maminka napsala na list, a vydala se do hřebčína, kde měla koupit koně, který byl potřeba na orbu polí.
Vybrala si nádherného hnědáka, kterému nemohla odolat. Sice se na orbu ani na pole nehodil, ale jeho rychlost a krása Esme přesvědčila a ona s radostí přitakala na cenu, i když byla docela vysoká. Poté vyrazila na cestu domů.
Nejdříve koně jen vedla klikatou cestičkou, ale poté stejně neodolala a vylezla na něj. Alistair, jak ho pojmenovala, byl poslušný a dál ji vedl mírným klusem ke statku.
Už z dálky se Esme něco nezdálo. Neslyšel zpěv ptáků, cvrkání cvrčků ani kvákání žab z blízkého rybníku. Bylo ticho. Nikde se neobjevila srna mezi stromy a i vítr jako by zmizel. Se zlým tušením vyjela na pastvinu, kde zůstala sedět jako přibitá a Alistaira zastavila.
S pusou dokořán a s tváří staženou hrůzou se dívala na statek. Nebo spíš na to, co z něj. Místo farmy, která tam ještě ten samý den stála, bylo nyní spáleniště, ze kterého se po okolí linul černý kouř. Nic tam nebylo. Vůbec nic z jejího domova nezbylo - jen černá zem. Esme měla v očích slzy, ale přemohla se a tryskem jela k dýmu, šířícímu se jako mor. Třeba její rodiče - Chelsea a Raoul - ještě žijí! S kapkou naděje dorazila na místo, kde se pach spáleniště mísil s pachem uhynulého dobytka. Stačil jediný pohled. Jediný pohled na tu hrůzu kolem sebe, aby pochopila, že už žádní rodiče nejsou. Přežila jen ona. Z celé rodiny pouze ona unikla před děsivou smrtí. Chtěla plakat, křičet do celého světa ale nemohla, ne teď a ne tady. Za chvíli se o osudu statku dozví město, kouř je spolehlivý posel špatných zpráv.
Pošlou sem jezdce a ti to tu prohledají. Kdyby ji našli, dostala by se do sirotčince, kde by strávila celé své dětství. Ne, teď nebude truchlit, musí jednat, a to okamžitě. Pokud si budou myslet, že uhořela spolu s rodiči, už ji nebudou hledat. Vzala koš s jídlem, které koupila, peníze co jí zbyly - naštěstí jich bylo celkem dost - a koně Alistaira.
Odtrhla kus svého oblečení, uvázala z něj provizorní ohlávku, kterou dala Alistairovi, a bleskurychle nasedla. Posledním pohledem se rozloučila se vším, co kdy milovala, a poté už popohnala koně k rychlému tempu. Nevěděla, kam jede, hlavně dál od města, dál od neštěstí, které ji tak náhle vstoupilo do života, a dál od slz, které ji stále pronásledovaly...
„Stop!" Esme skoro vykřikla. Nemohla uvěřit tomu, že své myšlenky nechala zajít až tak daleko. Přísně si zakázala jakkoli myslet na svou minulost, a teď tohle! Zvedla se z postele a v duchu se proklínala. Proč jen nechala své myšlenky ubíhat tímto směrem? To neměla dělat!
Plna rozčarování si sedla ke stolu a pokusila se něco napsat, ale nic jí nenapadalo. Nemohla jen tak bezcílně čmárat... S povzdychem vstala a vyšla ven. Byla na sebe naštvaná a musela se nějak rozptýlit, aby zapomněla, co se vlastně stalo...
Rozběhla se a uzamkla své vzpomínky na deset zámků do rohu mysli... Běžela dál a užívala si větřík, který láskyplně čechral její vlasy, a hladil ji po tváři. Už na nic nemyslela... Jen si užívala krásu kolem...
Omlouvám se za kratší kapitolu a také za takový pohled do minulosti. Jen bych chtěla, abyste věděli co se stalo před tím, než se Esme stala upírkou... Další kapitola bude asi také ještě spíše z minulosti Esme, tak ještě jednou prosím o odpuštění. Jinak moc děkuji všem, co psali komentáře v minulé kapitole, hlavně 77Alex77, twilightes, BellaSet, EsmePlatt, samozřejmě Ayame a všem dalším, opravdu jste mě mile překvapili, a dodali mi nové zapálení. Díky vám jsem tuto kapitolu napsala již dnes. Děkuji...
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: BlackUnicorn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Esmeiny slzy - 2. kapitola:
Moc hezké. Jen tak dál!
Vôbec sa nemusíš ospravedlňovať, je super, že píšeš aj o živote pred premenou a pod., lepšie sa potom človek zžije s postavou. Pokračovanie sa mi veľmi páčilo, už sa teším na ďalšiu kapitolu!
Ayame: Moc děkuju
Uv: Díky
Ceola: Děkuji mockrát
nesinka: Děkuju
EsmePlatt: Děkuji ti mockrát, snad mají na tuto kapitolu stejný názor i ostatní
twilightes: Děkuji mnohokrát
Krása :))
Krásné pokráčko.. :) a jak vidím,taky si zopákneš češtinu co..čárky,shoda přísudku s podnětem. .:D no nic,tak at je tu co nejdříve další kapitola..
Článek jsem ti opravila, ale dávej si pozor na čárky, překlepy, počáteční uvozovky (dělají se vždy dole) a shodu podmětu s přísudkem. Díky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!