Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity - 10. kapitola

21.10.2010 (07:45) • Twilightkacert • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5150×

10. kapitola

„Esmé a Carlisle jsou hodní, ale nedokázal jsem s nimi žít. Živit se zvířecí krví… Chutná to jako asfalt. Nepřeji ti, abys to musela kdy chutnat. Nechápu, jak Rosalie mohla zabít všechny přátelé Royce a jeho samotného bez toho, aby se napila lidské krve. Vždyť byla novorozená… Ovládaná svou podstatou, pudy… Určitě jim musela téct krev. Každý dokázal žít na zvířecí krvi. Ale oni neuměli, nemuseli číst myšlenky jako já. V nocích to bylo velmi otravné. Často jsem vyrážel lovit na dlouhé hodiny, dny, abych se vyhnul jejich myšlenkám a jejich počínáním. Nenáviděl jsem se za svůj dar,“ chytil se za hlavu a prohrábl vlasy dozadu, když si vzpomněl na ty dlouhé noci.

„Při lovení ti je nápomocen tvůj dar, nebo se mýlím?“ zeptala se zvědavě Bella.

„To ano, ale nemohl jsem zvěři přečíst myšlenky. Přes den jsem odhaloval Emmettovi věčné vtípky Mohl jsem číst starostlivé myšlenky Esmé, která se plně starala o svou dosavadní rodinu. Mohl jsem se dovídat od Carlislea příběhy jeho pacientů v nemocnici. Litoval jich. Přitom mu každý z nich připomínal mne. Chudáka na smrtelné posteli,“ uchechtl se hořce. Co kdyby každého proměnil v upíra. No, to by tu bylo přeupírováno, pomyslel si sarkasticky.

„A Emmett… Ta jejich láska,“ odfrkl si pohrdavě, „nedokázal jsem s nimi žít. Každý někoho měl.“

„Ty jsi nikdy nenašel nikoho, s kým bys chtěl být?“

Edward si opřel hlavu o prkennou stěnu, čelo se mu bolestivě stáhlo, dlaněmi si přikryl obličej a povzdechl si.

„Hannah.“

„Byla součástí naší rodiny už od začátku. Je to biologická sestra Rosalie, stejně jako ona, byla moc hezká. Dlouhou dobu jsem byl sám jen se sebou, ale postupem času jsem toužil po něčem obyčejném, jako je láska. Nechápal jsem, když obyčejným lidem i upírům se jí dostává, proč já musím být výjimkou.

Hannah byla živá, veselá a zábavná – jako jediná byla volná a jako jediná by bývala mohla pro mě být víc než jen sestrou. Věděl jsem, že do mě byla zamilovaná už od začátku a já ji odmítal.

Ten den jsem měl dlouhý rozhovor s Jasperem a rozhodl jsem se zažít žít. Nevěřil jsem, že bych mohl potkat někoho, kdo by pro mě byl stejnou extází jako šťastné dvojice všude, kam jsem dohlédl. Impulzivně jsem se rozhodl nalézt Hannah a zkusit to s ní. Šel jsem po její stopě, která zprvu začínala v lese, ale k mému překvapení vedla plynule do města. Končila u nevelikého starého domu, už z dálky jsem slyšel myšlenky a netrvalo dlouho a slyšel jsem i zvuky. Cítil jsem se ponížený, zrazený a sám než kdykoli předtím. Vím, neměl jsem důvod se cítit ukřivděně. To já ji odmítal, ale ona měla být mým nosníkem, který by mně ukázal, jaké je milovat.

Našel jsem ji v posteli se starým upoceným dělníkem. Bože, tomu šmejdovi mohlo být přes padesát a dělali to tam jako dva psi. Moje hrdost a pýcha ten pohled nevydržela. Vědomí, že dala přednost člověku - a ještě tak nechutnému před její „láskou“ bylo zdrcující. To prase o mně vědělo a dělal, jakoby se nic nedělo, a pokračoval v předešlé činnosti. Netrvalo dlouho a všimla si mě i Hannah. Z jejích myšlenek jsem si přečetl, že nebyl jejím prvním. Mě sice milovala, ale dlouhý čas si nepočestně krátila s kýmkoli, kdo jí přešel přes cestu a tenhle ji zaujal, protože k ní vzhlížel. Nikdy v náruči nedržel nic tak božského a připadal si sebevědoměji – a mě se z nich chtělo zvracet.

Nevím, jestli to byla žárlivost, nebo jen zloba a křivda, která mi zatemnila mysl… Vrhnul jsem se po něm. Ani jsem se neobtěžoval mu zlámat vaz, vypil jsem ho při plném vědomí. To byla chvíle, kdy jsem poprvé ochutnal lidskou krev. Hannah byla zděšená. Nevěděla, jak se má ke mně, k nepříčetnému zvířeti chovat.

Jenže to mi nestačilo, chtěl jsem ji ponížit a srazit na kolena, jako ona srazila mě… Její krása pro mě byla dostatečnou distancí. Nechal jsem ji naživu, aby si pamatovala okamžik, jak bolí, když raní zvíře, které se dovede bránit. Ani se neprala, byla v šoku. Urval jsem jí ruce a spálil je před jejím bolestně staženým obličejem plným lítosti na popel. Zohyzdil jsem ji a nejhorší na tom bylo, že jsem necítil plné zadostiučinění, ale bylo mi lépe. Byl jsem k němu zase o krok blíž. Nechal jsem je tam a odešel. Odešel ode všech s přísahou, že na člověka už si hrát nikdy nebudu, protože jím nejsem. Jsem predátor, lovec a vrah. City mi byly překážkou, kterou jsem snadno překonal, protože jsem nepoznal nic, co by mi stálo za změnu.“

Edward se se smutným úsměvem něžně podíval na Bellu, která se zatajeným dechem naslouchala jeho zpovědi.

„Jsme stejní. Život nás obou je protkán smrtí a vraždami,“ pronesla Bella suše a tím si ještě víc vysloužila Edwardovu pozornost. S podepřenou hlavou se na ni otočil a čelo se mu zkrabatělo.

„Nejsme! Každý je jiný. Jak nás… Naše životy můžeš srovnávat? Já jsem vrah bez svědomí, ale ty nevinná světice,“ odporoval se smutným pohledem na kapky sjíždějící po okně protkaném tisíce pavučinami.

„Život nás obou je protkán smrtí a vraždami,“ osvětlila mu, ale Edward opět zakroutil nesouhlasně hlavou. Vzpomněl si na příběh, který mu vyprávěla, a opět cítil nemalý tlak v oblasti jeho netlukoucího srdce.

„Hrály jsme si venku, na zahradě, za domem. Pršelo… Letní studený deštík nás smáčel a nikdo nebyl doma, aby nás ohlídal. Naši rodiči byli pozváni těmi z vyšších vrstev na večeři a oni rozhodně nemohli odmítnout. Naše chůva byla právě v kuchyni a mně svěřila hlídání mé malé milované sestřičky Elizabeth.

Dostala jsem dětinský nápad, že si půjdeme zaběhat ven do deště. Tehdy mi bylo sedm let a jí byly tři roky. Byla maličká, roztomilá. Vždy měla zarudlé tvářičky. Jemné havraní vlásky vždy spletené do úhledných copánků, které nenáviděla. Milovala jsem ji.

V ten den měla kabátek, pod kterým měla jenom lehké domácí šatičky a sandálky na doma. Já sama jsem měla jen úplet.“

Edward ji toužil obejmout. Nechtěl, aby jeho láska, jeho kráska trpěla svými vzpomínkami, ale nedokázal se pohnout.

„Skákaly jsme na kamenech kolem rybníčku. Honily jsme se a pokřikovaly na sebe, že se chytíme. Byly jsme malé a nerozvážné… Ona do něj, díky mokrým a kluzkým kamenům, spadla.

Okamžitě jsem ji vytáhla z vody, ale ona jen brečela. Voda byla ledová a pálila jako kyselina. Zabalila jsem ji do svého oblečení a okamžitě odnesla do domu. Myslela jsem si, že bude všechno v pořádku, ale nebylo.

Jako malá jsem vůbec neměla ponětí o tom, co by se mohlo stát. O tom, co se stalo.“

Bella se dívala z okna, od kterého se odrážely kapičky deště a zvonily o parapet jako tisíce zvonečků, zatímco ji Edward bez dechu poslouchal.

„V noci mě vzbudil hrozný kašel. Vylezla jsem rychle ze své postýlky a utíkala do vedlejší místnosti, kde se plně svítilo, a byly slyšet rozrušené hlasy. Viděla jsem po místnosti kráčet bezmocného otce a matku vzlykající a objímající tělíčko Elizabeth, která se třásla a dusila silným kašlem.

Věděla jsem, že je něco špatně… Byla tak slabá, bledá a zpocená.

Služebná mě odvedla do mého pokoje a uložila se slovy, že teď tam nemůžu a bude nejlepší, když se ještě trochu prospím. Zanedlouho přišel lékař a byli u ní celou noc.

Prý se nedalo nic dělat…

Mladíkovo pohled padl na malou zaprášenou postýlku se závojem.

Sevřelo se mu srdce… Takové neštěstí, které ji postihlo. Nepřál to nikomu, natož pak jí. Kdyby mohl, brečel by.

„Ne, ty za nic nemůžeš!“ rozzuřil se. Proč ona musí být ta, jež si dává vše za vinu? Proč ona musela být zakleta? To ten dům. To její vrah!

Zatemnilo se mu před očima, když opět jenom chvilkově pomyslel na jejího vraha. Už nikdy to nebude ona. Už nikdy ji nebude moct pevně sevřít v náručí. Už nikdy více.

Rozzuřeně praštil do dřevěné podlahy, až v ní zanechal díru od své rány…

„Klid Edwarde…“

„Klid?“ vyhrkl nevěřícně, prudce se na ni otočil a sevřel její drobnou siluetu v dlaních. Jeho prsty se nořili do vzduchu a Bellin hrudník se prudce zvedal. Přiblížil se k její bledé tváři a do jemných průsvitných vlasů ledově zašeptal.

„Byl bych klidný, kdyby mi teď v krku vybuchovaly plameny z vůně tvé krve. Namísto toho mě na prsou tepe otevřená rána, tak po mě nechtěj, abych byl v klidu…“

9. kapitola

Twilightkacert <- Shrnutí -> Anetanii

11. kapitola

Autor: Twilightkacert (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity - 10. kapitola: