Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Eternity for Bella - 1

29.05.2012 (15:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 5987×

Zvedám se na loket. V ložnici je dostatek světla, abych viděla na celý pokoj. Všude kolem mé postele se válejí třpytky, krajky a všelijaké doplňky. S ospalkami v očích jsem se podívala na hodiny. „Já jdu dneska na svatbu,“ zařvala jsem jak potrefená koza. Nohy jsem spustila z postele, které se mi hned zabořily do měkkého koberečku s vysokým chlupem.

Venku to hrálo všemi barvami a ptáčci na střeše štěbetali do rytmu. Vyklonila jsem se z okna, kam mne přitahoval svěží vánek. Na první pohled mě upoutala dvouletá holčička, která se honila se starším bráškou. Vypadali velice spokojené. „Nelítej!“ zakřičela matka dětí. Starší se zastavil hned, ale malá slečna narazila do brášky, sedla si na zadek do trávy a začala hned plakat. Bylo mi jí líto, ale holt poslouchat se musí. Jednou si taky přeju své vlastní děti. Ratolesti, které budou lítat kolem mě, a já je budu milovat víc než svůj život. Milujícího manžela, který mě bude brát takovou, jaká jsem.

„Dino,“ zakřičela babička na vnučku, která se zrovna hrabala v záhonku plného růží. Rudých růží. Její tatínek stál u stolu, kde se podávalo malé občerstvení. Všimla jsem si, že se u nich začíná rozbíhat oslava narozenin. Velký světélkující nápis, který byl psaný překrásným písmem. Bílé plátno a červeno-růžovo-zlaté písmo. Co na něm vlastně stálo? Všechno nejlepší k tvým třetím narozeninám, Dino...

Zasnila jsem se.

„Mami...“  zalapala po dechu malá holička, která mi ležela v náruči. Usmála jsem se na ni a ona své rtíky roztáhla do širokého překrásného úsměvu. „Mami, tam…“ špitl malý andělíček a ukázal na nějakou siluetu. Předpokládala jsem, že to byl její tatínek. Otočil se a vylezl ze stínu. Měl vysokou postavu, vypracované tělo a překrásnou, až divnou barvu kůže. Byl bledý, až nezdravě bílý. Ale co mě zaráželo ještě víc, byla jeho barva vlasů. Bronzová, mahagonová - vlastně jsem ji nedokázala ani pojmenovat. Ostře řezané rysy, které vypadaly dost nebezpečně. „Táta,“ zakřičela na člověka, který si jí nevšímal. Vztáhla ruce k muži, kterému jsem ale stále neviděla do tváře.

„Bello,“ zašveholil jeho zvonivý hlas. Zmateně jsem se zadívala do jeho tváře, kde jsem absolutně nic neviděla. Jen černou šmouhu uprostřed obličeje. Vytrhlo mě to z přemýšlení a já spadla zpátky do reality. Podívala jsem se do svého náručí, ale nikoho jsem nechovala. Uvědomila jsem si, že žádné dítě nemám, a se smutnýma očima jsem hledala svoje oblečení, které si mám obléct na svatbu. Nikdy by mě nenapadlo, že Mike a Jessica. Lehce jsem se pousmála a šla se sebou něco udělat. Dveře se se skřípěním otevřely a já zapadla rychlostí blesku do koupelny.

„Zlato, jsi v pořádku?“ zazněl Jacobův hlas.

„Ano, neměla bych?“ vyřkla jsem trochu přiškrceně. Když jsem si uvědomila, kolik je hodin, zrychlila jsem. „Jen se osprchuju a hned se upravím.“ Vzala jsem osušku a zalezla do sprchy. Netrvalo dlouho a já se malovala před zrcadlem do krásy. Sice ne tak moc, abych zahanbila nevěstu, ale slušet mi to mělo taky. Alespoň se budu líbit Jacobovi. Dodělávala jsem poslední úpravy a mohla vyrazit za Jakem.

„Bells,“ zašveholil jeho hlas, když mě uviděl. Zatajil se mu dech a oči zněžněly. Věděla jsem, že každý svatebčan, každý host, se neskutečně těšil na dívku v bílém. Bylo mi svým způsobem ale jasné, že Jess bez své družičky nezačne. Upřená do svého odrazu jsem dodělávala linky na očích. Poté zamrkala do zrcadla a usmála se. Po delší době jsem vylezla z koupelny a dívala jsem se Jacobovi přímo do očí.

„Sluší ti to,“ hlesl a políbil mě na tvář. „Půjdeme?“ optal se zvědavě a já jen přikývla. Nakonec jsme dorazili do města, kde kolem všechno kvetlo. Překrásně vonělo. Všude létaly květy z různých květin a stromů. Rudé růže, jež byly zavěšené na lavicích pro hosty.

„Půjdu za Jessicou,“ oznámila jsem Jacobovi. Políbila jsem ho na tvář a namířila si to rovnou do domu. Všude, kam jsem vlezla, to vypadalo jako ve včelím úlu. Kam jsem se podívala, tam někdo stál a něco upravoval. „Dobrý den, paní Weberová,“ pozdravila jsem. Ta se jen otočila, pousmála a pokračovala dál ve své rozdělané práci.

„Bello,“ zašeptala skoro neslyšně Jess, když jsem vkročila do pokoje, kde se oblékala. Oči jsem zvedla do její výšky. Hrozně jí to slušelo.

„Jess, že ty si ho vzít musíš,“ poškádlila jsem ji. Hystericky se na mně pousmála. „Dělám si srandu. Hrozně ti to sluší,“ rozháněla jsem její špatné myšlenky. Tolik věcí, co se jí muselo honit hlavou. Dokázala jsem si to představit i za ni.

Přistoupila jsem k ní blíž a do vlasů připnula sponku, která byla půjčená. „Děkuju,“ špitla a chytila mě za ruku. „Jsem ráda, že tu budete se mnou, holky.“ Podívala se na mě i na Angelu.

Jessica se podívala zpříma do zrcadla a uhladila si šaty. „Holky, co když pro něj nebudu dost dobrá?“ otázala se. Angela jí dávala poslední vrstvu stínů, kterou hned vystřídala řasenka s černými linkami.

„Ty hlupáčku! Jasně, že budeš,“ chlácholila jsem ji. Připnula jsem do vlasů svatební závoj, který jsem našla na druhé židli, a hned ho přehodila přes obličej. Slepě zamrkla řasami a nevěřila vlastním očím. Byla to svým způsobem pořád ona, ale tak nějak už jinak. Měla se stát paní Newtonovou. Měla patřit do milující rodiny, která ji přijala hend, jak vlezla do hlavních dveří. Pamatuju si to velice dobře, protože mi popisovala každý okamžik, který tam strávila. Byla unešená.

Z dlouhého přemýšlení mě vytrhla Ang, která vytáhla z kapsy mobil a něco na něm četla. „Jdeme. Je čas,“ zavelela a zvedla se.

Proběhly poslední úpravy jejího vzhledu, který už takhle byl bezchybný. A mohly jsme se vydat ke schodům, které vedly přímo na jejich zahradu. Pod schody jí otec podal kytici plnou bílých růží převázanou překrásnou stužkou. Zavěšená do otce procházela dlouhou cestičkou, která byla poházená okvětními lístky. Vypadlo to velice romanticky. S Angelou jsme procházely velice pomalu. Každý na nás koukal, ale zase ne tolik jako na Jessicu. Upoutal mě pohled Mikea. Byl jí úplně oddaný. Měl oči jen pro ni. Svým způsobem jsem jim záviděla, ale na druhou stranu jsem věděla, že já mám to samé v Jacobovi. Sice to nebylo tak silné, ale láska na první pohled se konala. To hlavní, ne? Otočila jsem hlavu na stranu, kde seděl Jacob, a poslala mu letmý polibek. Jeho reakce mě potěšila. Udělal, jako by polibek chytil, a dal si ho na rty. Kdybych mohla, tak jsem rudá až někde dole na pozadí.

„Drazí snoubenci, milí svatebčané, sešli jsme se tu dnes, abychom spojili tohoto muže a tuto ženu ve svátost manželskou…,“ odříkával kněz slova, která měl napsaná ve svaté knize. Sledovala jsem hosty, kteří byli přítomní. Skoro nikoho jsem nepoznávala, snad jen… rodiny, co bydleli s námi ve Forks. Sjížděla jsem každého pohledem a přestala vnímat všechen hluk a zvuk kolem sebe. Upoutal mě muž, který stál úplně vzadu. Díval se na mě, ale já ho sledovala ještě s větším zájmem, než bych vlastně měla. Uhýbala jsem pohledem, jak to jen šlo, ale nevedlo se. Kdykoliv jsem se na něj podívala, naše oči, pohledy se setkaly. Nebylo mi to nepříjemné, ale vyhledávat bych to také neměla. Měl bronzové vlasy, nebo mi to tak alespoň přišlo. Oči jsem neviděla, ale věděla jsem, že mě nehorázně přitahovaly. Vypadal jako nějaký padlý anděl. Tak mě jeho osoba přitahovala.

„Ano, beru,“ zazněl Jessičin hlas. Vrátila jsem se do reality a sledovala novomanželský pár, který jde z jedné náruče do druhé. Postavila jsem se do řady a čekala, až na nás přijde řada. Mezitím se ke mně připojil Jacob. Sladce se pousmál a chytil mi dlaň. Hřála. S ním jsem se cítila v bezpečí, ale přes to všechno mě něco nutilo sledovat místo, kde stál onen muž.

„Kam to pořád koukáš?“ Drcnul mě do ramene Jake.

„Tak nějak všude…“ Nechala jsem větu odeznít. Věděla jsem, že jestli onoho muže budu hledat, dopadne to špatně. Jessica a Mike už byli svoji pár minut - a já jim mohla konečně popřát. 

„Jess,“ špitla jsem a potlačovala slzy štěstí. „Přejeme Vám do společného života hodně úspěchů, hodné děti…“ nadechla jsem se, „Mikeu, buď na ni hodný!“ Pohrozila jsem ukazováčkem a hned se rozesmála. Chudák Mike to vzal tak doslovně, že se malinko zamračil. Vypadal roztomile.

„Moc děkujeme,“ špitla mi do ucha a objala mě.

„Ať si nerozmažeš make-up…“ Pohladila jsem ji po paži a s Jakem jsme si to namířili k autu. Vánek vál svěžím tempem a květiny se ohýbaly v rytmu tichých písní. Svižným tempem jsme došli k autu. Jacob mi otevřel galantně dveře a já nasedla. Cesta ubíhala docela rychle. Sledovala jsem, jak stromy mizejí za autem. Krajina se měnila ze sekundy na sekundu. V hlavě se mi promítal celý život s Jacobem. Vlastně by mě občas zajímalo, jak by můj život vypadal, kdybych neznala svého snoubence. A sotva bych si dokázala představit, že jsem s někým jiným než s ním.

„Děje se něco, Bello?“ zeptal se vyplašeně Jacob. Nervózně kroutil volantem, ale nespustil oči z předního skla.

„Nic se neděje, ale viděla jsem něco zvláštního.“ Podívala jsem se na něj, ale hned odvrátila zrak ke svému okýnku. „Na svatbě jsem viděla někoho, kdo mě hypnotizoval svým pohledem. Nedokázala jsem se od něj odpoutat. Kdykoliv jsem se podívala jeho směrem, tak se naše pohledy setkaly,“ řekla jsem mu pravdu. Neměla jsem, ale cítila jsem to tak. Vždycky jsem mu říkala všechno, proč by tohle měla být výjimka? Kdybych věděla, co tím způsobím, nikdy bych mu to neřekla.

„A to mi říkáš jen tak?“ vyprskl. Zhluboka se nadechl a já věděla, že je zle. Nikdy by mě neuhodil. Nikdy by neudělal něco, co by mě bolelo a jeho po pár minutách mrzelo. „Myslíš, že je normální vyprávět snoubenci o tom, že tě někdo hypnotizoval pohledem? Že ses neubránila a sledovala skoro každý pohyb, co udělal? Promiň, i když si říkáme všechno, tohle je na mě už trochu moc.“ Pohodil rukama a stiskl volant tak, že kdyby mohl, rozdrtí ho.

„Zastav!“ zařvala jsem z plných plic. Vůbec mě nevnímal. „Říkám zastav!“ zopakovala jsem a začala sahat na kliku od dveří. Prudce zajel ke krajnici a já vystoupila. Práskla dveřmi a nasupeně odcházela pryč, aniž bych věděla, kde jsem. Jacob se dvakrát nerozmýšlel a odjel na hostinu. Zarazilo mě jeho chování. Vím, že jsem to neměla říkat, ale zase jsem si myslela, že by bylo fajn, kdyby věděl všechno. Umět vrátit čas, neváhala bych. Původně jsem si myslela, že by mohl trochu žárlit. Že by začal bojovat o moji osobu. Jsem ženská… Musím vědět, že jsem žádoucí. Že za něco pořád stojím. 

... Vypravěč ...

Slunce prosvítá mezi stromy. Ptáčkové cvrlikají a dožadují se pozornosti. Dívka, která bloudí lesem, pořádně neví, kam má jít. Rozhlíží se. Přemýšlí, kam a jakým směrem se má vydat. A další osobu, která ji sleduje. Hladovým pohledem si ji prohlíží od hlavy až k patě. Nevidí v ní nic jiného, než obyčejnou kořist, která uhasí žízeň a touhu po krvi. „Fajn…“ špitla. Objala si hrudník rukama a vyrazila zpátky k silnici. Ani by tušila, vydala se opačným směrem, než měla. 

„Je tak sladká,“ pronesl muž, který ji sledoval. „Její krev mi voní víc, než by měla. A k tomu je strašně krásná." „Eleazare, ona ale nesmí zemřít. Je pro Ara moc cenná,“ špitl bronzovovlasý upír. Druhý se na něj jen podíval, pokrčil rameny a teatrálně si poklepal na čelo. Škodolibě se pousmál a vykročil pravou nohou. „Co děláš?“ vyjekl.

„Uklidni se,“ zaječel mírnějším hlasem Eleazar. Rychlým tempem se dostal do její blízkosti. Vlezl si na nejbližší strom, kde si ji mohl prohlédnout víc zblízka. „Opravdu je dokonalá!“ pronesl. V upírovi, co ji sledoval, vybudil takovou žárlivost, že to v dějinách upírství nikdo nezažil.    

Bronozovovlasý upír se neudržel a chytil svého kamaráda pod krkem. „Jen se jí dotkni…“ pohrozil mu. Jeho oči plály nenávistí a touhou chránit ji.

„Demetri, uklidni se! Je to jen člověk!!!“ vyštěkl Eleazar. Měl strach o své zdraví, protože čerstvě zamilovaný upír bývá zkázou svého druhu. Nevidí. Neslyší. O to ještě horší je poznatek, že dotyčná je teprve člověk.

„Varuju tě! Jí se nesmí nic stát… Ona bude jednou moje,“ vyřkl svůj ortel ještě předtím, než dotyčná byla vůbec proměněná. Zamiloval se. Ten Demetri, který nikdy nikomu nevěřil. Stranil se. Uhýbal veškerým náletům, ale stejně se chytil do vlastní pasti. Do pasti lásky, kterou si zakázal.

„Seš si vůbec jistej, že ti to Aro dovolí? Ona bude jeho nástupce. Jeho dcera, která převezme jednou celou Volterru,“ vysoukal ze sebe Eleazar. Demetri potichu zasyčel, ale nic neudělal. Byl rozhodnutý udělat všechno pro to, aby to opravdu dopadlo tak, jak si vysnil.

... Pohled Belly ...

Začalo se smrákat. Mlha, která padala na zem, obklopovala mé tělo a já se třásla zimou jako osika. Ono šaty, které jsem měla na sobě, nebyly dvakrát teplé. Ale příště si vezmu tepláky a nějakou mikinu. Pousmála jsem se nad tou představou. Na svatbě v teplákách a mikině, na hlavě obyčejný drdol a na obličeji žádný make-up.

„To by byla paráda,“ řekla jsem si pro sebe. Nikdo tam nebyl, tak proč bych nemohla trpět samomluvou? A na druhou stranu to neskutečně uklidňuje, když víte, že jste někde sami. Kousek ode mne se něco pohnulo. Nevěděla jsem, co to bylo, ale mé srdce se rozeběhlo na plné obrátky a já přidala do kroku.

Miniaplikace

Líbí se Vám nápad? Povídka je z části napsaná, takže budu jen vkládat. Chtěla bych podotknout, že jsem se dala na True Blood. To znamená, že si dovolím použít nějaké detaily ze seriálu. Svůj záměr jsem oznámila domcemerci a problém s tím nemá. A pokud mohu poprosit, nehledejte v našich povídkách spojení. Během přidávání příbehu, se pokusím sestavit postavy pro vaši představu. 

Na konec bych ráda podotkla, že z celého srdce děkuji za přečtení a zanechání jakéhokoliv komentáře.  

Ve shrnutí najdete hlavní postavy, a jak vypadají.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eternity for Bella - 1: