Ahojky, konečně jsem sepsala další dílek, tak je tu...
14.09.2009 (20:00) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2334×
12. LÁSKA S VÝHRADAMI
Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí. Láska prostě bolest je... (Robert Fulghum)
Vypráví Isabella
Celé město bylo překrásné, stejně jako náš nový domek. Městečko Kelso ležící na Skotských hranicích jsem si velice oblíbila... bylo ti vše, co by obyčejný člověk potřeboval: obchod, nemocnice, knihovna, dokonce i škola... Naši sousedé byli velmi ochotní a milí.
Simon nás představil jako zasnoubený pár, což se mi vůbec nelíbilo... Já si ho přeci zatím brát nechci. I když jsem mu řekla, že se vším moc spěchá, stále si nedal říct.
Celé odpoledne tlachal se sousedkou od naproti paní Hoffotvou a rozplýval se nad jejími vnoučaty. Paní Hoffová patřila mezi takové ty drbny z předměstí, a tak se brzo rozkřiklo, že mladá paní Isabella Dowerová čeká dítě, což bylo - i na silnou osobnost jako já - moc... Simon tento omyl nikomu nevyvracel. Zřejmě si myslel, že se nechám uchlácholit, ale vedlo to akorát k dalším nekonečným hádkám:
„Proč proboha té drbně stále vykládáš o dětech?! Žádné nemáme a v nejbližší době ani mít nebudem!“ Simon se na mě díval tím jeho smutným pohledem, kterému jsem vždy odolala... ale tentokrát ne.
„Nechápu, co se ti na tom nelíbí! Přiznávám, kdybys stále vykonávala tu svou pochybnou práci, bylo by nebezpečné mít děti. Ale teď, když pracuješ jako knihovnice a ještě jen párkrát do týdne, tak je to skvělý nápad konečně založit rodinu...“
„Já vůbec nechápu, jak jsi vytušil, že moje práce končí? Moje práce byla, je a vždy bude pořád stejná! To, že nechci vypadat nápadně neznamená, že jsem se vzdala svých koníčků a přátel!“ při slově přátel se mi v hlavě zrodil Alicin obraz. Ta její živá povaha... bože, vždyť já ani neznám. Už z toho všeho začínám šílet.
„Ale já chci mít rodinu, děti...“ přesvědčoval mě, „řekni, jak dlouho už jsme spolu, dvacet let? A ty mě stále odmítáš vpustit do svého života...“ Byl velice smutný, ale můj vztek byl tak ohromný, že mě ten jeho prosící výraz akorát víc dráždil.
„Já tě přeci vpustila do svého života, ale když udělám další krok, ty toho využiješ a pořád chceš víc! Já prostě nechci být panička z předměstí, co pracuje v knihovně a zbytek dne se stará o děti a čeká na svého manžela! Na tohle všechno se cítím moc mladá. Chci si užívat života a ne se pořád hádat.“
„Poslyš, já jsem na světě už přes sto let. Konečně jsem našel ženu, kterou mám rád, tak proč se vracet zpátky? Já bych chtěl jít dál, pokročit v našem vztahu. Jenže ty jsi stále zatvrzelá. Jak můžeš vědět, že nechceš děti. Až tu budou pobíhat na zahradě, tak si budeš vyčítat proč tě to nenapadlo dřív.“ Na tohle jsem argument neměla.
„Jestli tak toužíš po dětech, sežeň si je u paní Hoffové.“ Třískla jsem s dveřmi a šla pracovat do nudné knihovny, kde je se vším všudy pár desítek knih...
Vypráví Edward
„Ahooj,“ zvolala Alice do útrob mého pokoje.
„Tak jaké byly povánoční nákupy?“ Alice se zamračila.
„Povím ti, každým rokem to bývá horší. Hlavně mě rozčiluje Julie a Mary...“
„Proč Mary?“ divil jsem se. Mary u nás pracuje už dlouhou dobu a s Alicí si padla do oka...
„Nechce mi nic říct o Bellče...“ stěžovala si jako malé dítě. Teď už jsem se mračil zase já.
„Přestaň o ní vyzvídat! Až ji někdy zase potkáš, zeptáš se sama. Proč si nesepíšeš seznam otázek, abys to třeba nezapomněla, hm?“ Z mého hlasu bylo jasné, že to byl žert. Ale zjevně ne pro Alici.
„Máš pravdu... že mě to napadlo už dřív?“ mumlala si pro sebe.
Ze stolu vzala papír a nahlas si diktovala:
„Takže... Kolik ti je let?“ vytáhla dokonce i barvy a každou otázka měla svou barvu..
„Jak dlouho jsi se Simonem, a co k němu cítíš? Odkud znáš mého brášku Bručouna?“
„Tak hele, jdi si to psát jinam. Nechci tě dál poslouchat!“ Jen se ušklíbla a odběhla i s papírem ven.
Musel jsem uznat, že odpovědi na některé otázky bych taky rád znal... Ale to se nikdy nedozvím.
Ťuk, ťuk...
„Už mě tady zase máš bráško,“ zahučela Alice. Co ta tu zase pohledává? Stála u dveří a usmívala se, čekala až něco řeknu.
„Dobře, tak co potřebuješ, drahá Alice?“
„Přišla jsem si postěžovat...“ dramaticky se posadila na postel.
„Kdo tě tolik trápí, že musíš chodit zrovna ke mně?“ vyplázla jazyk... jako malé dítě...
„Hele nech si ty vtípky. Měl by sis promluvit s Julií,“ Nechápal jsem proč zrovna já bych měl mluvit s Julií. Alice si všimla mého zaraženého pohledu.
„Přejmenovala tě na Romea Monteka.“ Oba dva jsme se rozesmáli. Julie mi ze začátku připadala milá, ale postupem času se z ní stala nafoukaná fiflena.
„No to je jedno...“ zamumlala a opět zmizela i s papírem, který stále držela v ruce...
Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Evil Angel - 12. kapitola Láska s výhradami:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!