Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale přeci jenom škola vyčerpává... Tenhle díl je spíš taková příprava na to, co se bude dít později, tak si ji užijte a buďte trpělivý.
16.09.2009 (11:15) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2183×
14. ANO, ČI NE? TAK UŽ SE ROZHODNI
Nehovořte o chybách, ty budou mluvit samy za sebe... (Winston Churchill)
Vypráví Isabella
Cítila jsem se trapně.. znovu jsem projevila svou slabost. Osobní pocity mi brání v racionálním jednání. Najednou mi vše připadalo cizí... dům, sousedé, dokonce i mé oblíbené oblečení jsem na sebe odmítala navléct. Simon se celou dobu také choval zvláštně nebo to bylo mnou? Stále se ohlížel přes rameno a také mě každou chvilku pozoroval. A to mi nebylo zrovna příjemné...
Od mého návratu uběhlo už pár dní a Simon se snažil být co nejpříjemnější . Stále mě opečovával a staral se. Prý pro mě má překvapení, ale jak ho tak znám... asi si koupil auto či co. Pro něj je překvapení všechno. Také jsem občas poslouchala jeho tajné telefonáty, avšak bohužel mi nic neprozradily.
Den ode dne byl tajemnější a já nedočkavější. I přes stále přemlouvání nechtěl nic prozradit:
„Ale no tak, řekni mi to. Přeci víš, že já nerada překvapení,“ zkoušela jsem na něj psí oči, ale on si toho ani nevšiml.
„Přesně vím, jak miluješ překvapení, ale jsi moc nedočkavá, takže si musíš počkat. Ale neboj se, nebudeš čekat dlouho slibuju, zítra se vše dozvíš...“ Smál se jako sluníčko. Připadalo mi to zvláštní, tohle nikdy nedělal.
„Co chystáš?“ vyptávala jsem se znovu, ale Simon ne a ne mi nic prozradit.
„Tak dobře, tak mi to neříkej... ale v tom případě s tebou už nepromluvím!“ Tak a ať si to přebere jak chce. Najednou se Simon zarazil.
„No tak počkej, to mi přeci neuděláš,“ žadonil. Ale udělám. Jo a pro informaci... hledej si místo na spaní...“ Jen stačilo zamknout dveře a jít spát... Opět se mi zdál podivný sen. V tomto týdnu už počtvrté... zase ta samá místnost, zase v ten samý čas. Bylo jako v němém filmu... stále někdo mluvil, ale já ho neslyšela. Měla jsem akorát příšernou bolest... a pak... přijde probuzení. Nikdy nic víc, žádné další sny, prostě nic. Pořád a pořád jen ta samá bolest... jako kdyby mi někdo dral celé tělo na kusy. Vždy je to tak živé... Nikdy jsem to Simonovi neřekla, ještě by si myslel, že je ze mě blázen. Ano, blázen co se bojí vidět svého vlastního otce. A do rána jsem už nezamhouřila oka...
Okolo sedmé ráno někdo začal potichu klepat na dveře... samozřejmě Simon.
„Prosím, otevři mi Iss, nebuď zlá... Dneska večer se to dozvíš opravdu ti to slibuju...“ Povzdychla jsem si a pomalu šla ke dveřím. Dobře otevřu, ale neřeknu ani slovo... Povzbuzovala jsem se. Dveře se skřípotem otevřely a tam stál naprosto zničený Simon.
„Uf, myslel jsem, že jsi stále naštvaná.“ Pche, taky že jsem... Opatrně jsem ho obešla a šla do koupelny. Simon zpočátku vůbec nevěděl, co se děje.
„Počkat! Ty se mnou vážně nemluvíš?“ A dokonale ho odzbrojilo mé němé přikývnutí.
„Tak v tom případě se mnou nebudeš mluvit až do 20:00, protože se to dřív nedozvíš... Jo a hezky se obleč,“ šibalsky na mě zamrkal a zmizel z domu. To už jsem byla naopak překvapená já. Co to chystá, že musím být dobře oblečená? Snad ne další stěhování...
Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)
Ano ano, asi každý z nás právě přemýšlí, co Simon chystá. A také to zatím zůstane v tajnosti... nebo ne?
Isabella byla každou minutou netrpělivější a hladina nervozity byla v jejím případě až kritická. Zato náš drahý Simon si nervozitu jeho milované náramně užíval. Takovou ji nikdy neviděl, tuhle její stránku osobnosti neznal. Vždy se přeci najde něco nového, co ještě nevíme a je jen na nás, jak se s tim vyrovnáme. Simon z toho měl náramnou legraci... ale vraťme se k příběhu... Isabella byla velmi známá svou dochvilností. K tomu jí sloužily hodinky, které dostala od své matky do kolébky. Byly vlastně po její babičce, jediná památka... Už v půl osmé stepovala beze slova u dveří v krásných černých koktejlových šatech, jak jinak než od Alice. Simon byl celý týden takový smíšek, její chování ho opět potěšilo...
„Můžeme jít?“ zeptal se své okouzlující přítelkyně. Z její stany bylo vidno pouze další kývnutí a vražedný pohled k tomu. Simon gentelmansky podržel dáme dveře od auta a sám si sedl na stanu řidiče. Sám sobě se divil, proč dělá okolo hloupé večeře takový povyk, ale zatím docílil své idealistické představy. Jel pomalu, čímž úspěšně provokoval dívku sedící vedle něj... ale přeci jen po pár minutách dorazil na parkoviště nejluxusnější restaurace ve městě. Všechny úkony dělal pomalu a s nejvyšší precizností... dal si záležet i na usazení ke stolu. Isabella byla už velice nedočkavá, ale v hloubi hlavy na ní křičel hlásek, že se děje něco zvláštního... něco, co by možná ani nechtěla zažít, ale přeci jen zahnala ten hlásek jménem Strach pryč...
Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Evil Angel - 14. kapitola Ano, či ne? Tak už se rozhodni!:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!