Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Existence - 5. kapitola

20.07.2012 (09:00) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2762×

Tanya a Irina se po sobě podívaly, vyměnily si všeříkající pohled, než vstoupily do domu. Bály se, moc se bály, ale byly statečné, svůj strach se snažily zakrýt. Jsou nevinné. Jsou nevinné jako tenkrát, když… Tanya zahnala chmurné myšlenky, tři upírky vstoupily do domu. Obývací pokoj dvojpatrového domku byl téměř plný upírů. Tanya se podívala na všechny členy své rodiny. Carmen, Eleazar, Kate, Garret, Irina, Laurent a teď už i Bella – všichni byli v pořádku, stáli na nohou, neseděli a nepředstírali, nemuseli, ocitli se ve společnosti nebezpečných upírů. Alec, Demetri, Felix, Demetri stáli naproti nim. Když vstoupily Bella, Irina a Tanya do místnosti, všechny pohledy se stočily na ně.

„Nový přírůstek. Nová upírka. Jste snad největší skupina upírů na světě,“ zavrčela Jane, nepřestala se hladově dívat po Belle. Bella jí drtivý, ledový pohled oplácela.

„Proč jste tady?“ zeptala se Tanya důrazně. Zachmuřila se, nic neudělali, ale oni si pokaždé dovedli odůvodnit svoje činy.

„Jste největší skupina upírů žijící po hromadě, chovejte se opatrně, abychom nemuseli mít obavy a zakročit. Přátelské varování. Nic víc, nic míň,“ řekl diplomaticky Alec.

„Jak se máme chovat opatrně? Žádní další členové? Co když já nebo Bella si najdeme svého druha?“ zeptala se Tanya. Každý upír se lehce nevzdává, Tanya nechtěla být sama po celou svou existenci.

„Ano, přesně tak. Nebo se rozdělíte,“ přispěchal s odpovědí Alec.

„Rozdělit! My jsme rodina, pokud vám to něco říká,“ řekla s opovržením v hlase Kate.

„Ano, my jsme také rodina, královská rodina Volturi,“ řekl hrdým hlasem Demetri, Volturiovi byli jeho jedinou rodinou, kterou měl, stejně jako každý člen gardy. Demetri byl odhodlaný sloužit Volturiům odhodlaně a neodvolatelně, bez žádných chyb.

„Berte naše varování vážně. Co kdybychom vám dali lehké varování, co by se mohlo stát?“ zeptala se Jane sladce, svůj pohled od Belly neodtrhla, pohled byl víc a víc intenzivní.

„Co to děláš? Nic jsme neudělali! Pochopili jsme správně, žádní další členové do rodiny. Dost! Alecu, přikaž své sestře, ať toho nechá,“ otočila se Tanya na Aleca, bratra Jane, který zastupoval Volturiovy mimo Volterru spolu se svou sestrou Jane, která se mnohdy nedokázala ovládat a použila svoji moc. Tanya zatím neměla Bellu ráda, ale cítila k ní sympatie. Edward Bellu odmítl, stejně jako ji. Tanya zákony neporušovala, tvrdě je dodržovala, to samé chtěla po nich.

„Nechápu. Co se děje? Mě nic nebolí, proč se všichni na mě soucitně díváte?“ zeptala se Bella po dvou sekundách, Jane zrudla vzteky.

„Jane, co se stalo?“ zeptal se Alec své sestry.

„Ano. Bella má štít. Tušil jsem to. Bello, opravdu jsi nic necítila?“ zeptal se Belly Eleazar.

„Nic, naprosto nic.“

„Jane, odcházíme.“ Alec vzal svou sestru, která se nechtěla hnout z místa. Felix se podíval na Bellu, jako jediný se rozloučil, nejnadanější členové gardy Volturiů odešli.

„Skvělé. Nějaké jiné nové zprávy?“ zeptala se trochu popuzeně Tanya, ale v duchu se radovala, že setkání Volturiů bylo rychlé a bez následků.

„Volali Cullenovi. Přijedou,“ řekla Kate a soucitně svoji sestru objala. Ani jedna ze tří sester neměla ráda Volturiovy a jejich gardu, oni je přímo nenáviděli, zabili jejich matku. Bella sebou trhla, ale žádná další odezva nepřišla, jen se nepřítomně dívala do dálky. Vzpomínala.

„Mají nějaký zvláštní důvod? Přijedou všichni?“ ujišťovala se Tanya, která ožila. Návštěva Cullenů bylo vítané zpestření jejich života.

„Dokonce dva důvody. Edward potřebuje nové prostředí, utekl od rodiny, ale zase se vrátil. A mají nového člena rodiny. Další upír,“ řekla Carmen, která hovor od Carlislea přijala.

„To bude zajímavé!“ řekla si Bella pro sebe potichu, ale všichni ji slyšeli. Bella se vrátila duchem k ostatním, ale necítila se nijak zvlášť nepříjemně. Bylo to podivné, ale bolest z rozchodu bolela méně, bolestivá přeměna část bolesti odnesla.

„Kdy přijedou?“ zeptala se Tanya znovu.

„Zítra ráno,“ odpověděl Eleazar, který stál vedle Carmen a slyšel z telefonu každé slovo.

Schůzka skončila, každý upír vzal svoji polovičku a odešli do svého pokoje. Bella a Tanya zůstaly sami. Tanya se otočila k Belle.

„Pojď, ukáži ti tvůj pokoj. Je to pokoj pro hosty, ale nevadí, my nespíme, můžeš si ho upravit podle sebe.“ Tanya vedla Bellu do druhého poschodí. Na konci byl rohový pokoj, který měl výhled na sever a východ. Pokoj byl jednoduchý, ale pěkně zařízený. V pokoji stála dvojlůžková postel, skříně, televize a pár ostatních drobností.

Tanya seděla na verandě domu na schodech, po dlouhé rušné době chtěla být chvíli sama, když uslyšela za sebou kroky. Ale proti společnosti další opuštěné upírky Bella nic nenamítala. Mohly mít mezi sebou nerušený rozhovor, který ovšem bude slyšet každý upír v domě. Ale všichni znali Bellin příběh a její taky. Žádný problém.
„Ahoj, líbil se ti nový pokoj?“ zeptala se Tanya na uvítanou. Bella si pomalu a lehce sedla, nechtěla svou neobyčejnou silou něco rozbít.

„Nádherný,“ přikývla Bella, přidala se k Tanye, které sledovala západ slunce, snažila se nevnímat zamilované páry v domě.

„Souhlasila jsi, abych patřila do vaší rodiny,“ řekla Bella pomalu, jakoby tomu nechtěla věřit.

„Ano,“ souhlasila Tanya nevzrušeně.

„Proč?“ zeptala se trochu zmatená Bella.

„Edward tě odmítl. Cítila jsem porozumění, potkal mě stejný osud jako tebe. Druhý důvod mě utvrdil, v minulosti jsem se milovala s muži, lidskými muži, ale pokaždé jsem se neovládla, nikdo z nich se nedožil druhé rána. Nenáviděla jsem se, nedokázala jsem nezabíjet, tak se ze mě stala vegetariánka, postupně se stali vegetariány celá má rodina. Než jsem se stala vegetariánkou, cítila jsem nesnesitelnou bolest pokaždé, když někdo mou vinou zemřel. Takovou bolest nepřeji nikomu, proto jsem svolila.“ Tanya dokázala mluvit, sledovat měnící krajinu, která přecházela v noc, a Bellu, která jí dělala společnost.

„Miluješ Edwarda? Zítra přijde, znovu se uvidíte,“ zeptala se Tanya Belly.

„A ty? Miluješ ho? Pořád?“ odpověděla Bella otázkou. Tanya se usmála, ale odpověděla jako první.

„Milovala jsem ho, ale stále ho mám ráda svým způsobem. Když k nám přijel sám a vyprávěl o nějaké lidské dívce, vzdala jsem se svého snu, že se do mě jednou zamiluje. Čekala jsem, vyčkávala, ale všechno zůstávalo při starém. Když mluvil o tobě, tvářil se jinak než obyčejně, zamilovaně. Díval se do dálky, jakoby tam viděl tebe, díval se stejně zamilovaně, jako se dívá Carmen na Eleazara, Emmett na Rosalii, Carlisle na Esmé, Kate na Garreta. Pochopila jsem, že je něco špatně. Přestala jsem věřit, že se stane na zázrak. Čekám na zázrak. Teď jsi na řadě ty s odpovědí.“ Tanya dovyprávěla svůj příběh neopětované lásky.

„Já nevím. Lidské vzpomínky jsou mlhavé, lidské city jsou jako cizí. V srdci mám prázdné místo. Charlie, můj otec, milovala jsem ho, miluji ho, ale proč mi nechybí? Edward Cullen, kluk, který mě opustil, nezanechal po sobě nic, jenom lidské vzpomínky, které jsou neostré, mlhavé, pomíjivé. Jestli ho miluju? Možná. Ale snad ne, další bolest jako při přeměně bych nesnesla, kdybych se po druhé zklamala.“ Bella zmlkla. Bella a Tanya přestaly vnímat čas, vyrušil je až hluk motoru za svítání. Pro upíra znamená osm hodin jako minuta.

„Tanyo! Doufám, že nerušíme.“ Tanya se probrala a šla přivítat Carlislea a Esmé, kteří přijeli jako první za časného svítání. Když přijel zbytek Cullenovy rodiny, všichni členové smečky z Denali přišli přivítat nové hosty.

„Všechno při starém?“ zeptala se Esmé, když si srdečně potřásla rukou s Tanyou při přivítání.

„Ne, máme nové členy,“ řekla Tanya, když si podávala právě rukou s dalším členem Cullenovy rodiny, Rosalií.

„Garret k nám přišel jako první, přešel na naši stravu, zamiloval se Kate.“ Tanya všem ukázala upíra, který stál vedle Kate. Vysoký, hubený upír, krátké pískovité vlasy, které si dal na žádost od Kate ostříhat.

„Laurenta znáte, má stejný osud jako Garret, vybral si jako družku druhou z mých sester, Irinu.“ Tanya ukázala na Laurenta celkem zbytečně. Každý znal upíra, který jim na krátkou chvíli zničil štěstí a klidný život upíří rodiny.

„Posledního člena naší rodiny znáte všichni, pro některé z vás je bývalou členkou vaší rodiny, pokud nejste všichni stejní pokrytci jako Edward?“ zeptala se Tanya útočně posledního člena rodiny, který se schovával za ostatními, nikomu ze svých hostitelů nepotřásl rukou, tvářil se duchem mimo, ale na všechny ostatní Tanya zůstala laskavá. Cullenovi pach nepoznávali, byl jim povědomý, to nemohli popřít. Bella teprve teď vstala ze schodů verandy, skrývali ji členové její nové rodiny, ale teď předstoupila před všechny Culleny, aby je mohla přivítat.

„Bella, znovu se vidíme.“ Bella natáhla ruku, ale nikdo si jí nevšiml, všichni se dívali do Belliných očí. Rudé oči s hnědými nitkami. Zaskočila je, upíry. Bella sebou překvapeně trhla, když se někdo rychle přiblížil a zmocnil se její ruky, aby se s ní seznámil, ale Bella si připadala, jako kdyby jí ruku chtěl utrhnout. Jediným prudkým trhnutím se osvobodila.

„Klídek. Jmenuji se Nickolas, ale jenom pro tebe Nick, ostatní to mají zakázané,“ představitel se upír, kterého Bella viděla poprvé ve svém životě. Bella se podívala na upíra, který jí oplácel pohled a nepokrytě na ni mrkal. Nickolas, Nick, byl vysoký upír se svaly, jako obyčejně, s krátkými černými vlasy na ježka. Ach, ty oči, Nickolas měl úplně stejné oči jako Bella. Rudé oči s hnědými nitkami. Oba přechází na novou stravu – zvířecí krev, jsou začátečníci.

„Bello, proč jsi to udělala?“ zeptal se zlomeně Edward, který se na ni díval zamilovaně, ale také bolestně, vyčítal Belle, že se stala upírem. Bella se nedívala zamilovaně, spíš nenávistně, podruhé za toto ráno se Bella vytrhla ze sevření od upíra.

„Já? Já jsem neudělala naprosto nic. Ale teď řeknu tobě, nedotýkej se mě, nechoď mi na oči,“ řekla mu Bella surově, snažila se v sobě vyvolat bolestné vzpomínky na rozloučení v lese. Toužila, aby se Edward cítil stejně jako ona.

„Oni se znají?“ zeptal se Nickolas zklamaně, obezřetně.

„Nickolasi, Bella je Edwardova bývalá přítelkyně, kterou opustil,“ objasnila mu situaci Rosalie, která našla novou sokyni. Nebylo pochyb, Bella byla stejně krásná jako Tanya nebo Rosalie. Pocit krásy a nebezpečnosti vyvolával nenávistný pohled na Edwarda.

„Skvělé! Mám šanci, Bello?“ zeptal se Nickolas, který od první chvíle z Belly nespustil oči.

„Bella je moje!“ vyštěkl podrážděně Edward na Nickolase. „Můžeš být aspoň jednou potichu? Jsi horší než Emmett!“

„Neurážej mě!“ ozval se Emmett, který svíral Rosalii a díval se na Bellu, dělal si budoucí plány pro zábavu. Zápasy. Jeho vášeň.

„Nejsem majetek. Nejsem ničí!“ vyštěkla Bella. „Nikomu nepatřím.“

„Má páru a sílu, to se musí uznat. Půjdeš se se mnou projít?“ Nick vzal Bellu kolem ramen, odváděl ji od ostatních.

„Svoji šanci jsi dostal, Edwarde,“ řekla Bella Edwardovi, který ji chtěl zastavit a říct jí tolik věcí. Edwardovi nezůstalo nic jiného, než zůstat s rodinou, napravit svoji chybu a jako správně vychovaný upír se přivítat s rodinou. Edward se neuhlídal, sledoval mizící Bellina záda. Cítil se, jakoby Bellu ztratil podruhé v životě.

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Existence - 5. kapitola: