VAROVANIE Ak sa odvážiš začítať do tohto príbehu, staneš sa súčasťou experimentu. Viem, že to znie tak trochu tajomne – viac ti však v tejto chvíli povedať nemôžem. Bella P.S.: Moja prvá FF poviedka - prosím, buďte zhovievaví. Nanka.
10.03.2012 (15:15) • Nanka • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1185×
PROLÓG
Blahoželám. Fakt, že toto čítaš, znamená, že si urobil obrovský krok smerom k tomu, aby si sa (ne)dožil svojich ďalších narodenín. Áno, ty, čo tam sedíš a čítaš tieto riadky. Neprehliadaj tento príbeh. Myslím to smrteľne vážne – môže od toho závisieť tvoj život.
Toto je môj príbeh a príbeh mojej rodiny, ale rovnako by to mohol byť aj tvoj príbeh. Sme v tom všetci, to mi ver.
Nikdy som nič podobné nerobila, takže do toho skočím rovnými nohami a ty sa snaž udržať so mnou krok.
Okej. Som Bella a mám osemnásť. Žijem so svojou rodinou – piatimi deckami, ktoré nie sú moji pokrvní príbuzní, ale aj tak sú úplne ako moja rodina.
Sme... no... sme tak trochu výnimoční. Nechcem, aby to vyznelo príliš vystatovačne, ale sme iní, ako všetko, čo si doteraz videl.
Dá sa povedať, že sme cool, milí, inteligentní, ale v žiadnom prípade nie „priemerní“. My šiesti – ja, Edward, Jasper, Rose, Emmett a Alice – sme boli účelovo vytvorení tými najzvrátenejšími najhroznejšími „vedcami“, akých si len vieš predstaviť. Stvorili nás ako experiment. Experiment, pri ktorom sme dosiahli len 98% ľudskosti. Ale tie zvyšné 2% majú ohromný dopad, to ti teda poviem.
Vyrástli sme vo vedeckom laboratóriu – väzení zvanom Škola, v klietkach - ako laboratórne potkany. Je ohromujúce, že vôbec vieme myslieť, či hovoriť. Ale vieme – a ešte oveľa viac.
V Škole prebehol ešte jeden experiment, ktorý nezostal len v počiatočnom štádiu. Sčasti človek, sčasti vlk – dokopy dravec: volajú ich Vymazávači. Sú tvrdí, prefíkaní a ťažko zvládnuteľní. Škola ich používa ako strážcov, policajtov – a popravcov.
Pre nich sme šesť pohybujúcich sa terčov – korisť, dosť inteligentná na to, aby bola zábavnou výzvou. Jednoducho povedané, chcú nám rozpárať hrdlá. A uistiť sa, že svet sa o nás nikdy nedozvie.
Ale ja ešte nie som na lopatkách. Veď sa s tebou rozprávam, však?
Tento príbeh by mohol byť o tebe – alebo o tvojich deťoch. Ak nie dnes, tak čoskoro. Preto, prosím, prosím, ber ho vážne. Tým, že ti to hovorím, riskujem všetko na čom záleží – ale potrebuješ to vedieť.
Čítaj ďalej – nedovoľ nikomu, aby ťa zastavil.
Bella a moja rodina: Edward, Jasper, Rose,
Emmett a Alice.
Vitaj v našej nočnej more.
- KAPITOLA - PRENASLEDOVANIE
Je zvláštne, ako hrozba bezprostrednej smrti postaví všetko ostatné do iného svetla. Ako napríklad - práve teraz.
Bež! Do toho, bež! Vieš, že to dokážeš!
Zhlboka som dýchala, lapajúc po vzduchu. Mozog mi pracoval na plné obrátky. Bežala som o život. Mojim jediným cieľom, bolo uniknúť. Na inom nezáležalo.
Ruky doškriabané od divých ruží, cez ktoré som prebehla? Nič zvláštne.
Holé nohy narážajúce na každý ostrý kameň, drsné korene, špicaté konáre? Žiadny problém.
Pľúca boľavé z nedostatku vzduchu? To prežijem.
Ak len dokážem udržať čo najväčšiu vzdialenosť medzi mnou a Vymazávačmi.
Áno, Vymazávačmi. Mutantmi: napoly ľuďmi, napoly vlkmi, zvyčajne ozbrojenými, vždy bažiacimi po krvi. Momentálne po tej mojej.
Už chápete? Také niečo postaví veci do iného svetla.
Bež. Si rýchlejšia než oni. Dokážeš predbehnúť kohokoľvek.
Nikdy predtým som nebola tak ďaleko od Školy. Bola som úplne stratená. Napriek tomu som kmitala rukami popri tele, nohami som si razila cestu húštinou, očami som úzkostlivo skúmala šero pred sebou. Ja ich dokážem predbehnúť. Podarí sa mi nájsť čistinu s dostatkom miesta, aby som...
Ó, nie. Ó, nie. Medzi stromami sa ozvalo desivé zavýjanie stopovacích psov vetriacich korisť a mne prišlo zle. Mohla by som predbehnúť ľudí – my všetci by sme mohli, dokonca aj Alice a tá má len osem rokov. Ale nik z nás nemohol predbehnúť veľkého psa.
Tie zlé psiská odožeň, nechaj ma žiť ešte deň.
Približovali sa. Lesom predo mnou preniklo slabé svetlo – žeby čistina? Prosím, prosím... Čistina by ma zachránila.
Vyrútila som sa spomedzi stromov, hruď sa mi dvíhala a klesala, pokožka sa leskla od studeného potu.
Áno!
Nie – ó, nie!
So šmykom som zabrzdila, mávajúc rukami, zapierajúc sa nohami do kamenistej zeme.
Nebola to čistina. Predo mnou bol útes, strmá skalná stena - prudko klesajúca k neviditeľnému dnu desiatky metrov nižšie.
Za mojím chrbtom bol les plný slintajúcich stopovacích psov a šialených Vymazávačov so zbraňami.
Ani jedna možnosť mi nevoňala.
Psy vzrušene brechali – našli svoju korisť: mňa.
Preletela som očami po hrozivom spáde.
V skutočnosti som nemala na výber. Na mojom mieste by ste urobili to isté.
Zatvorila som oči, roztiahla ruky, a... nechala som svoje telo prepadnúť cez okraj útesu.
Vymazávači zlostne revali, psy hystericky brechali, a potom som už počula iba zvuk vzduchu svištiaceho okolo mňa.
Na sekundu bolo všetko tak neskutočne pokojné. Usmiala som sa.
Potom som sa zhlboka nadýchla a rozprestrela krídla tak rýchlo, ako sa len dalo.
Svetlohnedé krídla s bielymi pruhmi a s niekoľkými hnedými škvrnkami, ktoré vyzerali ako pehy - merajúce naprieč takmer štyri metre, zachytili vzduch a zrazu mnou tvrdo šklblo nahor, ako keby sa práve otvoril padák. Jau!
Poznámka pre mňa: Už žiadne prudké rozprestieranie krídel.
Kriviac tvár od bolesti som celou svojou silou zatlačila smerom dolu, potom, potiahla krídlami hore a zase zatlačila dolu.
Ach, Bože, ja som letela - presne tak, ako som vždy snívala.
Dno útesu podo mnou, zahalené tieňom, sa začalo vzďaľovať.
Zasmiala som sa a začala stúpať hore, cítiac napínajúce sa svaly, vzduch hvízdajúci cez perie mojich krídel, vánok vysúšajúci pot na mojej tvári.
Preletela som popri okraji útesu, popri vystrašených psoch a rozzúrených Vymazávačoch.
Jeden z nich, s tvárou pokrytou srsťou a vycerenými tesákmi, zdvihol zbraň. Na mojej roztrhanej nočnej košeli sa objavil červený svetelný bod. Dnes nie, ty kretén, pomyslela som si, keď som sa prudko stočila na západ, aby slnko svietilo do jeho nenávisťou zastretých očí.
Dnes veru nezomriem.
***
Autor: Nanka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Experiment - Prológ + 1. kapitola:
objevila jsem tuto povídku a velice mě zaujala. moc se těším až si přečtu další dílky. jen bych poprosila, aby vše nebylo jen o Belle. díky moc
inspirovala ses Maximum ride? Jestli jo,moc se ti to povedlo a stále je to zajímavý. A jestli ne, tak se klaním před úžasným nápadem!
Tak to bylo opravdu super!!!!
Ty ...no nevim jak mám začít.Ze začátku jsem si zase řekla co je to za blbost (třeba takový ty kecy na fb-pokud to nepošleš dalším lidem zemřeš nebo se ti něco stane atd.)ale pak jsem četla a musim říct že si mě i vydělsila .A taky moc nechápu kdo jsou ti Vymazávači a co je vlastně Bella?Něco jako pták?A o jakej projekt jde?Já Ti říkám na rovinu že já do žádný sekty nebo akce nejdu
.No nevím, jsetli tuhle povídku (nebo k čemu to mám přirovnat) budu číst dál...no...tak jen doufám že se dožiju dalších narozenin.
A jinak...no ujde to...
No, čím bych začala...
Musím říct, že mě zaujal už perex. Bylo to pojaté jinak, než ostatní popisy povídek, které tu vídám, z toho důvodu jsem se dala do čtení. Po pár řádcích jsem tě chtěla pochválit, že jsi vynechala ohraný začátek, který používají právě začínající autoři, avšak ty ses mu taky nevyhnula a to by tam vůbec nemusel být. Tím začátkem myslím: "Jmenuji se Bella... atd." To je ta zásadní chyba. Avšak četla jsem dál, protože jsem doufala, že ten začátek nějak spravíš a jen jsem se divila.
První polovina příběhu opravdu vyzněla, jak něco z facebooku. "Jestli nepřestaneš číst, tak za tebou někdo v noci přijde, vyškrábe ti oči a uřeže ti noc..." Hm... zatím jsem nic podobného nikomu dalšímu neposlala, ale myslím, že nos stále mám a zatím vidím.
Ale to bylo jen takové odbočení... Jde mi o to, že takové zpracování tu nejspíš ještě nebylo a já z toho mám trochu rozporuplné pocity. Nevím, jestli to mám pochválit nebo říct, že je to propadák. No, zůstanu neutrální, tak to bude nejlepší.
Dále, abych pravdu řekla, tak jsem ti celé nějak moc nepochopila. Ty názvy, pak jak skočila z toho útesu... Co je teda zač? Nějaký tát, nebo něco takového?
Já budu doufat, že se to v příštích kapitolách dozvím, protože tahle povídka vypadá přes všechny mouchy zajímavě, takže já budu číst dál, snad se mi to bude líbit a pochopím to.
Nevím to jistě, ale mám pocit, že jsi se inspirovala jendou knihou. Zrovna teď si nemůžu spomenout název... Ale bylo to fajn. Pokreačuj.
Zaujímavý nápad... určite budem pokračovať v čítaní
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!