Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 1. Renesmee

07.04.2009 (17:08) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 8012×

1)     Renesmee

Bella:

Ležela jsem na posteli a vzpomínala na poslední tři roky. Na ten šok, když jsem zjistila, že jsem těhotná, na tu lásku, kterou jsem pocítila ještě k nenarozenému miminku a na můj nejšťastnější okamžik, na tu pýchu a štěstí, když jsem jí poprvé spatřila. Na Renesmee. A taky na to, že se s ní mám teď rozloučit - rozloučit, takhle jsem tomu říkala já, ostatní mi pořád připomínali, že jde jenom do školy, jak řekl škodolibě Emmett - nejde k vlkodlakům. Ale já to stále brala jako loučení. Vzdaluje se mi. Už jí nebudu celý den vídat. A každý okamžik jejího jedinečného života je vzácný, vždyť se mění tak rychle...

Několikrát jsem jí nabízela, že do školy nemusí - což byla ostatně pravda. S Edwardovou pomocí a svojí bystrostí by se dokázala naučit celou základní, střední a jsem přesvědčená, že i vysokou školu a to v bezpečí domova a se svojí rodinou. A kdyby chtěla, tak by se jednou mohla stát doktorkou - s tím by jí jistě pomohl Carlisle. Ale ona pořád tvrdohlavě odmítá. V jejích myšlenkách, které mi dala k nahlídnutí, vidím, jak se do školy těší. Jak se těší na nové kamarády a příval nových informací.

Alice je taky nadšená. Jakmile padlo rozhodnutí, že do školy půjde, ihned vzala mě a Renesmee a vyrazili jsme na nákupy, takže teď má Renesmee snad víc oblečení než já a docela se jí to líbí - ráda se nechává rozmazlovat. Jacob mi už taky pěkně leze na nervy. Udělá, co jí na očích vidí, takže teď se posmívá mému strachu pustit jí z domu.  Emmett to bere jako nové vzrušení a uzavírá s Jasperem sázky, kolik kluků se do Nessie zamiluje (myslím, že Emmett chce Edwardovi k narozeninám koupit pistoli) a druhá část sázky byla, jak to bude nést Jacob. Nejraději bych ho něčím praštila. Jasperovi je to v podstatě jedno, ale vidí její nadšení, takže stojí při ní. Rosalie se neobtěžovala vyjadřovat, Carlisle a Esme zastávají názor, že by měla žít normálním způsobem života no a Edward si myslí, že už to trošku přeháním - což uznávám. Zkrátka mě přehlasovali.

Je prvního září a já s nervozitou pozoruju hodiny. Ručička se pohybuje neúprosně rychle. Edward vycítil moje vnitřní napětí a objal mě. Alespoň, že mi doma zůstane on. Bez něho bych byla už úplně ztracená. Edward mi stiskl ruku a usmál se. „Už vstává."

Zhluboka jsem se nadechla, políbila ho a šla vstříc osudu. Když jsem otevřela dveře do dětského pokojíku, uviděla jsem mého andílka číslo dvě. Její kaštanově hnědé dlouhé vlásky, malinko zvlněné jí splývaly po zádech, ďolíčky ve tvářích a vesele se na mě usmívá. Celá rozjařená se hrnula z postýlky a odškrtla si poslední den, zbývající do nástupu do školy na jejím vlastnoručně vyrobeném kalendáři. Tak moc se tam těší. Skočila mi do náruče a přitiskla mi svojí malou dlaň na tvář. Viděla jsem plno barev. Viděla jsem, jak s úsměvem na tváři, očima plnýma očekáváním a taškou na zádech běží do školy. Viděla jsem její radost a nemohla jsem to mít za zlé, vždyť i já jsem se do školy jako malá těšila. A stejně jako ona teď nechápe mě, já jsem nechápala ustaraný výraz Reneé, když jsem pelášila do školy. Jednou to pochopí. Dala jsem jí pusu na tvář. „Dobré ráno Renesmee."

Nebudu jí přece kazit její radost. Usmála se, seskočila mi z náručí, zavolala: „dobré ráno tati" a běžela naproti Alici. Byly domluvené, že spolu vyberou nějaké pěkné šaty a pak jí učeše. Konečně se Alici splnil sen, měla živou oběť, která nad jejími módními trendy neprotestovala, nechala se oblékat, česat, hýčkat a dokonce se jí to i líbilo. Oblékla jsem se, vzala Edwarda za ruku a utíkala k domku Esme. Nechtěla jsem být svědkem Aličina šílenství, že i přesto, co jsme vykoupily všechny obchody ve Forks a Port Angeles nemá Renesmee co na sebe. Ještě než jsme se připojili ke zbytku rodiny, zaběhli jsme si na preventivní lov. Skolila jsem pouze jednoho jelena, jen aby se neřeklo a pospíchala jsem za Renesmee. Když jsme doběhli do kuchyně, Renesmee zrovna snídala. V misce měla cereálie s mlékem a dneska vypadala, že jí to ani nevadí (čím dál tím víc měla raději zvířecí krev, než lidskou stravu).

Na sobě měla překrásné bledě modré šatičky, o kterých jsem neměla ani tušení a byla jsem přesvědčená, že je to Aličin vlastní model. Z vlasů měla upletený copánek a jeden pramínek jí neposedně vyklouzával a lemoval jí tak její krásný obličej. Nemohli jí nemilovat. Nemohli nemilovat bytost s tak krásnou duší. O to hůř jsem jí pouštěla z domu.

„Tak jdem Nessie, ahoj Bello!" Zavolal Jacob a chystal se k odchodu. „Co ... cože?" Jak si to představuje? „To si jako myslíš, že nepůjdu vyprovodit svojí dceru do školy?!" Probodávala jsem ho zlostným pohledem. Někdy bych mu vážně nejraději ublížila a jednoho dne to taky udělám. Edward se také mračil. Neměl rád, když mě někdo naštval a obzvlášť vlkodlak. Jacob sklonil hlavu a zvedl ruce na omluvu. „Já jdu taky!" Slyšela jsem v horním patře dupat Alici po pokoji. „Jen co najdu něco na sebe..." „Já si to rozhodně taky nenechám ujít." usmíval se Emmett, „prvňáčky jsem ještě nestrašil!" Protočila jsem oči. Ještě někdo něco pronese a Renesmee zůstává doma. Jasper a Rosalie se samozřejmě přidali ke svým partnerům, takže se to nakonec zvrhlo v celorodinový výlet. Popadla jsem klíčky a šla pro auto. Jediný při smyslech tady zůstali Carlisle a Esme. Dali Renesmee pusu a zamávali jí.

Nakonec jsme museli jet dvěma auty. Já, Edward, Renesmee a samozřejmě Jacob jsem se naskládali do mého autíčka s podmínkou, že budu řídit já (kdybych si to ještě rozmyslela a chtěla to otočit). Alice, Jasper, Rosalie a Emmett jeli druhým autem. Emett bavil Renesmee tím že za jízdy trhal z větví stromů šišky a jiné plody a házel mi je před auto. Měla jsem co dělat, abych si udržela neutrální výraz.

Když jsme dojeli ke škole, celá naše garda vystoupila z aut. Naštěstí bylo zataženo, takže jsme se nemuseli skrývat a mohli jsme se chovat „normálně". Renesmee postupně každého z nás objala a dala nám pusu. Podala jsem jí tašku. „Uvidíme se odpoledne, školačko. A nezlob." Emmett na ní spiklenecky mrkl. „A večer uspořádáme večírek!" Renesmee se usmála, naposledy zamávala a odběhla do školy.

Webhosting | Doména zdarma |

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 1. Renesmee: