Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 11. Sappho

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Falling star - 11. SapphoDalší díl, trošku později než jsem slíbila, tak se omlouvám, ale mám bohužel zaracha na počítač :( Pěkné čtení a pls komentáře!

28.04.2009 (16:59) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2632×

11) Sappho

 

 

Cesta nám při naší rychlé jízdě netrvala ani půl hodiny, i když jsem musela uznat, že Carlisle, který jel v čele, jezdí pomaleji, než taťka, nebo třeba Emmett.

 

Dojeli jsme do Sappho. Bylo to malé městečko, mělo ale víc obydlet, než Forks. I tak se tady ale museli všichni navzájem znát. Projeli jsme městem za okamžik a vjeli na lesní cestu. Jeli jsme ještě asi 5 km nějakou málo upravovanou silnicí, kterou lemovaly husté lesy. Po chvíli se však stromy rozestoupily a přede mnou se rozprostřela zahrada, velká asi jako malá louka. Byla pokryta hustou, udržovanou trávou a sem tam bylo pár ovocných stromů. Uprostřed rozlehlé zahrady se tyčil obrovský dům – vila. Byl rozhodně větší, než ve Forks. Měl bílou omítku a na západní straně, ze které jsme přijeli 5 balkónů. Rychle jsem spočítala patra. Čtyři. Vedle domu byla také obrovská garáž, jako stavěná pro tu spoustu aut, která vlastníme. Dům vypadal upraveně a přátelsky. I když jsem ze stěhování měla opravdu strach, zamilovala jsem si tento dům na první pohled.

 

            Byla jsem jediná, kdo ještě nebyl uvnitř. Všichni si už v předešlém týdnu dům prohlédli. Dokonce i Jacob se sem už stihl zaběhnout podívat. Nedočkavě jsem seděla v autě a čekala, až ta kolona aut před námi zaparkuje. Jakmile jsme konečně zastavili, hned jsem běžela do domu. „Pokoj máš úplně nahoře, druhé dveře zprava!“ Stihl za mnou akorát zakřičet táta, když jsem se drala ze dveří auta.

 

            Otevřela jsem vchodové dveře a pomalu nahlédla dovnitř. Dům byl zařízený velmi moderně a byl úplně jinak vybavený, než původní. Stejně jsem ale poznala prvnky, které nasvědčovaly, že ho zařizovala Esme. Všechno dokonale ladilo, barva zdí a k tomu vkusně zařízený nábytek s doplňky, které sjednocovaly všechny prvky v místnosti. Vpravo baly kuchyně s velkým jídelním stolem. Vlevo byl obrovský obývací pokoj, ve kterém trůnila obrovská televize, dvě velké sedačky a tři křesla. Pohodlně by se tam posadilo klidně i 20 lidí. V zadním křídle pokoje byl tatínkův klavír, který si už stihl přestěhovat. Mezi pokoji se jako dělicí čára vinulo dřevěné, bíle lakované schodiště s jemným vyřezávaným vzorem.

 

            Nadšená z přízemí jsem rychle začala stoupat nahoru. Druhé i třetí patro jsem přeběhla, až jsem se dostala do čtvrtého. Na pravé straně byly dvoje dveře a na druhé jedny. Přešla jsem první, které vedly pravděpodobně do koupelny, a zastavila se před svým pokojem. Na dveřích bylo zlatým, elegantním písmem napsáno Renesmee. Otevřela jsem dveře a zůstala stát na prahu. Přede mnou byl světle modrý pokoj, celý zalitý sluneční záři. Celá levá strana pokoje byla prosklená a zahalená v hedvábných bílých záclonách, které se vlnily v lehkém vánku. Naproti dveřím byl vchod na balkón, na kterém byla zavěšena spousta květin. Na pravé straně pokoje stála dřevěná, vyřezávaná postel s nebesy a spoustou malých polštářků. Vedle postele byl psací stůl a vchod do koupelny. Na druhé straně pokoje byl překrásný klavír a obrovská skříň, tedy spíš šatna, která čekala na naplnění. Vedle byla rozsáhlá knihovnička. Koberec byl modrý a stěny bílé. Celý pokoj, takto sladěný do modré a bílé, vypadal útulně.

 

            Když jsem se vzpamatovala, vkročila jsem do pokoje. Zahalila mě nádherná vůně, pocházející z květin na nočním stolku. Pomněnky. Automaticky jsem přešla k piánu. Mému piánu. Nemohla jsem uvěřit, že mám vlastní piáno. Hned jsem začala hrát. Prsty se mi rozeběhly po klávesách a celým domem se začaly rozléhat tóny nové skladby. Když jsem dohrála, věnovala jsem skladbu Esme.

 

            Sedla jsem si na postel a prohlížela si do detailů svůj nový pokojíček. Po chvilce se ozvalo zaklepání. „Dále!“ Vykoktala jsem. Byl to taťka s mamkou. Táta držel mamku kolem pasu a ona se lehce opírala o jeho hruď. Oba se usmívali. „Hezká skladba.“ Pochválil mě taťka. „Tak co, líbí se ti tu? Nebo nám dáš kopačky a přestěhuješ se k Jacobovi?“ Dodal s úsměvem. To byla lákavá myšlenka. „Je to nádhera, Esme je fakt úžasná, Jacob bude muset chodit za mnou.“ „Tak to půjdu Esme povědět, bude šťastná, bála se, aby se ti tady líbilo.“ usmál se táta a pak protočil oči. Vzal mamku, která na něj nechápavě koukala a vedl jí z pokoje. „Budeme u sebe.“ Mrkl na mě, když zavíral dveře. Ještě se ani nezavřely a už se v nich objevil Jacob. Ve tváři šťastný úsměv. Rozběhla jsem se a skočila mu do náruče. Začal se se mnou točit po pokoji, dokud nezavrávoral a oba jsme se smíchem skončili v peřinách postele.

 

            Když jsme se vyhrabali z hromady polštářů, donesl mi Jacob moje věci a pomohl mi je uklidit na svá místa. Vyndala jsem obrázek od Lissy a položila ho na stůl. Knížku jsem uklidila do knihovny. Nezaplnila jsem však ani polovinu poliček. Budu si muset zajet do knihkupectví. Pak jsme společně uklidili oblečení – dopadlo to stejně jako s knížkami.

 

            Když jsme všechno uklidili, začalo zapadat slunce. Jacob mě vzal znovu do náruče a vynesl mě na balkón. Bylo tam křeslo, do kterého se usadil, a já jsem se schoulila v jeho náručí. Byl ostud opravdu nádherný výhled na právě zapadající slunce nad lesy. Když zapadlo, začaly se na jasném nebi objevovat první hvězdy. Měsíc byl v úplňku. Seděli jsme tam dlouho a pozorovaly padající hvězdy, které každou chvilku proletěly oblohou. Při každé jsem si přála, aby tahle dokonalá chvíle nikdy neskončila. Aby Jacob nemusel říct tu mě odpornou větu ,Musíš do postele,.

 

A pak, nečekaně brzy mě Jacob zanesl zpátky dovnitř. Se smutným pohledem jsem se s ním loučila. „Neboj, zítra zase přijdu.“ Dal mi pusu na čelo a odešel. Dala jsem pusu rodičům, poděkovala Esme, rozloučila se se zbytkem rodiny a šla jsem spát. Lehla jsem si do postele a zhasla lampičku. V náhlé tmě, kterou ozařovala pouze měsíční záře něco problesklo. Znovu jsem rozsvítila lampičku. Vypadalo to, jako že to šlo od psacího stolu. Odkopala jsem peřinu a bosa došla ke stolu. Mezi starými sešity ležel obrázek. Byl to ten, který jsem dostala od Lissy. Vzala jsem ho do ruky a donesla k lampičce, abych si ho prohlídla z blízka. Záře pocházela z jedné z dívek. Byla totiž posypána spoustou drobných třpytek, které zářily ve světle lampičky. Obrázek mi vypadl z rukou. Poznala nás! Vyděšeně jsem zírala před sebe. Obrázek dopadl na zem rubem nahoru. Na bílé stránce bylo kostrbatým dětským písmem napsáno: NIKOMU NIC NEŘEKNU. MÁM TĚ RÁDA. LISSA

           

 

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 11. Sappho:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře