Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 2. Poprvé ve škole

08.04.2009 (18:51) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3393×

2) Poprvé ve škole

Renesmee:

Naposled jsem zamávala rodině a rozběhla se do školy. Byla jsem nadšená. Je to poprvé, co budu celý den bez mojí rodiny. Úplně sama. Ne, že bych je neměla ráda, ale tohle bude něco jiného a já mám změny ráda. Vytáhla jsem si z tašky svůj rozvrh. 1. hodina - čeština, třetí patro. Rozběhla jsem se - trošku rychleji, než normální člověk, ale byla jsem samozřejmě opatrná, aby mě nikdo nezahlédl. Doběhla jsem do třetího patra a zastavila se před dveřmi, na kterých byla velká cedule 2.A. S rodinou jsme se domluvili, že nastoupím rovnou do druhé třídy. Psát, číst i počítat jsem už dávno uměla, takže nebyl důvod jít do první třídy. Jediné, co mě mrzelo, bylo to, že v jednom ročníku budu moct být maximálně 3 měsíce, kvůli mému rychlému růstu - i tak to bude dost riskantní.

Hodina už začala. Zaklepala jsem a vešla. Ve třídě bylo asi 20 dětí a jedna velmi mladá učitelka. Ihned jsem pocítila bolest a pálení v krku - nikdy jsem neměla kolem sebe tolik dětí v uzavřené místnosti. Tohle se ale dalo vydržet. Učitelka mě postavila před třídu a představila. Dokázala bych to sama, ale to asi ve druhé třídě není zvykem.

Posadila jsem se do poslední lavice u okna. Stejně jako celá moje rodina sedávala v zadu, bude lepší, když se i já budu držet v ústraní.

Učitelka nás přivítala v novém školním roce a rozdala učebnice. Měla jsem strašnou chuť je otevřít a přečíst si je, ale jelikož to nikdo z mých nových spolužáků neudělal, musela jsem se smířit s tím, že si je přečtu až doma.

Rozhlédla jsem se po třídě. Spousta dětí si přinesla nějakou hračku. Byla jsem asi jediná, která neměla na lavici plyšáka. Nikdy jsem si s hračkami nehrála, nekoukala jsem ani moc na pohádky - sama v jedné žiju. Moje nejoblíbenější knížky jsou od Shakespeara, nebo Pýcha a předsudek od Austenové. Velmi rychle jsem zjistila, že moji „vrstevníci" se zajímají o úplně jiné věci než já. Bude těžké se s nimi skamarádit. Možná bude ale lepší, nekamarádit se vůbec.

Hodina uběhla velmi rychle. Jakmile zazvonilo, všude kolem mě začali všichni popobíhat. Holčičky si hrály s panenkami a kluci vytáhli roboty. Otevřela jsem si čítanku a začala číst. Byly některé ukázky z knih. K mému zklamání samé pohádky jako Pejsek a kočička, nebo Honzíkova cesta. Naštvaně jsem knihu zase zaklapla.

Další hodina byla matematika. Zůstávali jsme ve stejné třídě. Bohužel jsem se pořádného vyučování zase nedočkala, protože učitelka půlku hodiny povídala o tom, co se budeme v tomto roce učit a druhou polovinu se ptala, jak jsme si užili prázdniny.

Po zvonění jsem se zase chystala otevřít si knížku, ale najednou mi někdo zlehka zaklepal na rameno. Ztuhla jsem. „Ahoj, já jsem Lissa, budeš si se mnou hrát?" oslovila mne malá holčička s kudrnatými vlásky a vzápětí vytáhla z tašky dvě barbíny. Rozhodla jsem se být na ní milá. „Ahoj, jasně." Usmála jsem se na ní. Celá rozzářená mi podala panenku s hnědými vlasy. Obě panenky byly už hodně opotřebené. Vlasy měli častým česáním skoro vypadané a jednoduché oblečení špinavé a na místech roztrhané. „Pojď, půjdeme se spolu projít." Už jsem se chtěla zvednout, ale pak jsem si uvědomila, jak to myslí. Vzala jsem neohrabaně panenku a chodila s ní po lavici. Lisse jsem tím udělala ohromnou radost. Byla ve svém živlu. Nechápala jsem, v čem spočívá podstata téhle hry. Vedli jsme rozhovoru typu ahoj, jak se máš, co děláš a chodili pořád dokola po lavici. Ale chtěla jsem jí udělat radost a tak jsem hrála s ní. Ze hry jí vytrhlo až zazvonění. Zamračila se, hodila po mě smutný pohled a šla ke své lavici.

Hodina přírodovědy byla už zajímavější, ale utekla znovu neskutečně rychle. Lissa mě celou hodinu po očku pozorovala.

Po hodině ihned běžela k mojí lavici a dala mi panenku. Pokračovali jsme tam, kde jsme skončili. Když se ozval zvonek, oznamující konec přestávky a začátek poslední hodiny, ozvala se: „Zítra si přines svojí panenku, ať si můžeme hrát jo?" „Já ale žádnou panenku nemám." Namítla jsem. Budu muset říct mamce, aby mi nějako koupila. Podívala se na mě se smutkem v očích a pak se znovu rozzářila. „Tak si vezmi teď mojí, aby ti nebylo doma smutno, a zítra mi jí zase přineseš jo?" „Dobře." Souhlasila jsem a usmála se na ní. Ještě jednou se podívala na panenku, kterou jsem držela v ruce a odběhla na svoje místo.

Poslední hodina byla hudebka. Často jsem doma zpívala s Alicí a taťka nám k tomu hrál na piano. Tohle bylo jiné. Všichni zpívali jako o život, ale nikdo se nezajímal o to, jak falešně to zní. Zpívali jsme jenom jednoduché písně a já se těšila na to, až začneme zpívat složitější.

Když skončila škola, rozloučila jsem se s Lissou a utíkala na parkoviště. Čekala tam na mě jenom mamka s taťkou. Docela mě zamrzelo, že nepřijel taky Jacob. Maminka mě objala a vypadal, že mě už nikdy nepustí. „No konečně! Myslela jsem, že se tě snad nedočkám." „Tak jak se ti tam líbilo? Skamarádila ses s někým?" Zeptal se taťka a sklouzl pohledem k panence v mojí ruce. Nastoupili jsme do auta a já začala vyprávět. Oba se hlasitě smáli, když jsem si pobouřeně stěžovala, že v celé čítance nebylo nic od Shakespeara.

Když jsme přijeli k našemu domu uviděla jsem něco nádherného. Celá cesta až k nám měla stromy podél cesty obalené do bílých a světle modrých stužek, které vlály ve větru. Překvapeně jsem otevřela pusu. Emmet s Alicí se pohádali, kdo pro tebe připraví večírek. Nakonec jsme to rozsoudili tak, že se Alice ujala výzdoby a Emmett má na starosti zábavu. Šťastně jsem se rozhlížela kolem. Na každém třetím stromě byl zlatým písmem Renesmee. Alice je prostě úžasná!

Když jsme přijeli k domu, málem jsem ho nepoznala. Všude byly květiny a stužky. Vešla jsem do domu a všichni tam stály. „Všechno nejlepší Renesmee!!" ozvalo se sborově a mě zaplavila hromada drobných kvítků, které Alice hodila z prvního patra. Omámeně jsem tam stála a nezmohla se na slovo. No jasně, dneska mi oficiálně byly 4 roky.

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 2. Poprvé ve škole: