Konečně 40. kapitola! Tak si jí užijte ;) (Poprvé jsem napsala něco z Aličina pohledu ;)) PS: Moc moc moc moc moc děkuju všem, co tuhle povídku čtou a nechávají komentáře! Díky!
14.09.2009 (15:30) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1998×
40) To nejhorší, co se mohlo stát
Alice:
„Nevidím ji. Nevidím ji!“ moje oči stále tápaly ve tmě. Nechápala jsem, co se děje. Její budoucnost prostě najednou z ničeho nic zmizela. Neviděla jsem vůbec nic. Připadala jsem si, jako slepá. Bezmocná. „Jaspere, nech toho!“ zavrčela jsem. Teď nemá cenu se snažit mě uklidnit. Vím, že se něco stalo. Něco zlého. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, co se mohlo stát. Jenže, jak jim dát vědět? Znovu jsem vytočila Edwardovo číslo. Nic. Sakra!
Bella:
Je možné, aby byla matka nějakým způsobem propojena se svým dítětem? Dnes už jsem přesvědčená, že ano.
Přišlo to z čista jasna. Začalo mě tlačit na hrudi a měla jsem nepříjemný pocit. Edward si toho okamžitě všiml. „Bello? Lásko, co ti je?“
„Já, … já nevím. Mám takový divný pocit. Něco se stane.“
„Buď v klidu, Emmett už snad skončil.“
„Vůbec nejde o Emmetta. Je mi prostě…prostě divně.“ zašeptala jsem. Tlak na hrudi nepolevoval. Naopak. Sílil. A s ním i nejistota a strach.
„Bello, pro všechny to bylo těžké. Dva dny strachu, abychom se neprozradili, aby nevysvitlo slunce…“ objal mne a pevně stiskl. Přikývla jsem. Jestli budu pokračovat, bude mě považovat za blázna. Ale, co když se opravdu něco stane?
Edward mě políbil a vyšli jsme ze stanu. A pak se semnou začalo všechno točit. Svezla jsem se Edwardovi do náruče. „Bello?!“ na zemi u pařezu ležel její batoh.
„Renesmee! Její batoh. Je pryč!“ začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Teď jsem si už byla jistá, že se jí něco stalo.
Edwardovi se v očích objevilo zděšení. Začal číst myšlenky všem okolo nás. Z jeho neklidu v očích bylo ale zřejmé, že ji nenašel a nikdo o ní nic neví. „Emmette! Rose!“ zařval a pak jim v rychlosti vysvětlil, co se stalo. Museli jsme začít jednat. Emmett se odběhl podívat do lesa a Edward šel za učitelem. Já se svezla na pařez, zvedla Nessin batoh, objala ho a bezmocně zírala před sebe. Jestli jí unesl někdo od nás – o čemž nebylo pochyb – bylo zbytečné hledat v lese. Mohli teď být desítky kilometrů daleko. Kdekoliv. Rose mě objala. A já věděla, že se cítí stejně. Ness byla vlastně i její dcera. Bez ní by se asi nikdy nenarodila. Nebyla by.
Po chvíli se vrátil Edward. „Jedeme domů. Musím to probrat s Carlislem. Možná oni vědí víc. Už jsem to vyřídil s profesorem. Odcházíme.“ Musel mě zvednout z pařezu. nebyla jsem schopná kroku. táhl mě do lesa a pak jsme upíří rychlostí letěli k domovu.
Už ve dveřích nás čekala Alice s hrůzou v očích. Její zpráva byla krátká. Nevidí její budoucnost. A to může nastat pouze v jediném případě. „NE!“ rozvzlykala jsem se. „To nemůže být pravda! Ona ne!“ Edward mě objal, oči plné bolesti a smutku. Nikdo nemluvil. Všichni byli ponoření do svých myšlenek. Sakra. Co jsem to za matku?! Ale takhle to nenechám. Tím to nekončí! Já se pomstím. Pomstím se!
Znovu prosím o komentáře ;)
Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Falling star - 40. To nejhorší, co se mohlo stát:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!