Tak, je nejvyšší čas, aby se figurka Alice seznámila se svým cílem. Jak asi proběhne setkání s Jasperem?
03.11.2010 (10:45) • Kejkej • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2148×
V minulých dílech jste četli:
Aro se rozhodl je zničit. Jako nástroj zvolil talentovanou upírku Alici. Ta během své cesty vzpomíná na svou minulost.
Figurka – 4. kapitola
Vystoupila jsem z letadla a řešila, jaké kroky podniknu dál. Přece k nim nemůžu jen tak nakráčet. Vlastě mohu, díky mým vizím. Ale uvěřili by tomu? Věřili by tomu, že to myslím vážně? Tomu by neuvěřili, ale jak jinak to zařídit? Musím se k nim nějak dostat. Já vím, že to zvládnu. Jen ještě nevím jak.
Náhle mě přepadla vize. Viděla jsem sama sebe, jak se skláním nad nějakým zvířetem a piju jeho krev. Blééé, to je odporný pohled. Tu krev jsem vyplivla. A sakra, tak to asi bude odpornější než v mých nejhorších představách. Otočila jsem se a stál tam on. Jeden z Cullenů, podle popisu asi Jasper. No jasně, Alice. Uvidí, že to zkoušíš na krvi zvířat, a pomůže ti dostat se do rodiny. Stačí jen troška předstírání, hereckého talentu a je to doma. Vydala jsem se na cestu a hledala místo našeho náhodného setkání.
Tak, tohle je to místo. Tady se rozhodně o splnění mého úkolu. Musím to zvládnout, nesmím Ara zklamat. To bych se pak nemohla vrátit do Volterry. Takovou potupu bych nepřežila. Nesmím se vrátit jako poražená.
Pak jsem ji uviděla. Moji první oběť. No tak, Alice, to zvládneš. Vždyť je to jen jedna srnka. Ne, je to člověk rafinovaně převlečený za srnku. Tak to mi moc nepomohlo, ale no tak, s chutí do toho a půl je hotovo. Skočila jsem po ní, zakousla se do jejího krku a začala sát její krev. Téměř okamžitě jsem ji vyplivla. Bylo to odporné. Překonalo to mé nejhorší představy. Pak jsem poznala, že tu nejsem sama. Cítila jsem jeho přítomnost, jeho pohled, kterým mě propaloval.
„Jak jen to můžeš zvládnout?“ optala jsem se ho, otočila se a pohlédla mu do jeho zlatých očí. V jeho očích se zrcadlilo překvapení.
„Nevím, o čem mluvíš.“ Snažil se znít přesvědčivě, ale moc se mu to nedařilo. V jeho hlasu byly poznat obavy.
„Nemusíš zapírat, Jaspere. Viděla jsem tebe i tvou rodinu. Vím o vás téměř vše. Jen nechápu, jak to můžete zvládnout. Jak dokážete odolat volání lidské krve?“
„Jak to víš? A odkud znáš mé jméno?“ Bravo, Alice, povedlo se ti zapůsobit.
„Jak jsem řekla, viděla jsem to. A teď se určitě zeptáš, jak že to myslím. A odpověď na tu otázku je velmi prostá - vidím budoucnost.“ To ho velmi překvapilo. Taky kolikrát potkáte upíra, který vidí budoucnost.
„Pokoušíš se abstinovat?“ kývl hlavou k srně na zemi a pobaveně se usmál.
„Bavíš se dobře?“ zeptala jsem se ho vztekle. Má odpověď ho pobavila ještě víc. Znám ho sotva pár minut a už mi pije krev. Obrazně řečeno.
„Snad se nevztekáš?“ On se mi snad jenom zdá. Za celou svou věčnost jsem někoho takového nepoznala. Alice, vzpamatuj se, je to Cullen a ty víš, co to znamená. Ty víš, co ho čeká.
„Alice,“ řekla jsem prostě.
„Co prosím?“
„No, já tvé jméno znám a ty to mé ne, přišlo mi to nespravedlivé, tak jsem ti své jméno prozradila. Tedy, alespoň mi tvrdili, že jsem se tak jmenovala.“ Opět jsem si vzpomněla na Volterru, svůj domov. Na místo, kde jsem musela být neustále ve střehu. Dávat si pozor na to, co říkám. A teď, uvolněně se tu bavím s upírem, kterého budu muset zničit. Přišlo mi to jako dost slušný paradox.
„Tak tedy, Alice, vysvětlíš mi konečně, o co ses tu snažila?“ A do háje, neměla jsem připravený žádný příběh. No, tak to bude improvizace.
„Stalo se to před několika lety. Vracela jsem se domů, když mě zastavil muž. Bála jsem se ho, jeho oči byly děsivé. Celkově z něj šel strach. To on mě přeměnil a nechal mě tam jen tak ležet. Když jsem se probudila, skláněla se nade mnou moje kamarádka a… promiň, já… já na to už nechci vzpomínat. Před několika dny jsem o Vás měla první vizi. Viděla jsem, čím se živíte. Když to zvládnete vy, já to chci taky zvládnout. Už nechci dál ubližovat nevinným.“ V mém hlasu byla téměř hysterie. Výborně, Alice, jsi skvělá herečka. Viděla jsem, že ho můj příběh velmi zasáhl. Viděla jsem tu lítost, kterou měl o očích.
„Pomůžeme ti. Já a má rodina,“ řekl velmi odhodlaně.
„Vážně?“ zeptala jsem se nadějně. „To by bylo skvělé. Já to sama nezvládnu.“
„Kdybych to nemyslel vážně, tak to neříkám. Tak pojď, seznámím tě se svou rodinou.“
Vydal se na sever a já ho následovala. Bylo to lehčí, než jsem čekala. Stačil jeden dojemný příběh. Kdyby jen věděl, jaký vrah ho následuje. Po několika minutách zvolnil tempo a téměř krokem došel k nádhernému domu. Přišlo mi to jako v pohádce.
„Až po Vás, madam,“ řekl s úsměvem a otevřel mi dveře.
„Koukám, že gentlemani ještě nevymřeli,“ šeptla jsem tak hlasitě, aby to slyšel. Náhle mě přepadla nervozita.
„Jen klid. Budeš se jim líbit, uvidíš.“ Odvedl mě do obývacího pokoje. „Rodino? Můžete na chvíli sem? Chci Vám někoho představit.“
„Páni, brácha, tak ty už máš holku? Však už bylo na čase,“ řekl vysoký tmavovlasý upír.
„Emmette!“ zavrčel vedle mě Jasper.
A teď je čas na další rozhodnutí.
Jak Jasper s Alicí zareagují na poznámku od vtipálka Emmetta? A jak zbytek rodiny přijme Alici? Budou s ní mít nějaké problémy?
Rozhodujte a komentujte.
Třetí kapitola - Pátá kapitola
Autor: Kejkej (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Figurka - 4. kapitola:
PROSím napiš další...:) je to superní povídka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!