Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forkský anděl - Prolog

16.10.2010 (15:00) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3721×

Moje rodina se po mém narození natolik spřátelila se smečkou, že jsme společně odjeli do Seattlu. Dnes, po několika letech, jsme se zase vrátili do Forks.

„Vstávej, zlatíčko!“ volala na mě máma. „Jdeš do školy!“

„No jo!“ zakřičela jsem na ni na oplátku a vyhrabala se z postele. Dnes, i když není 1. září, nastupuji poprvé - zase - na Forkskou střední školu. Dobře, snažila jsem se rodiče přesvědčit, že to bez školy klidně rok vydržím, ale nedali se odbýt a tak tam prostě musím. A navíc jdu jako jediná do prváku. Skoro celá smečka, dokonce i Seth, jdou do druháku, kromě Sama, Jareda a Paula, kteří jdou do třeťáku a Leah nenastoupí. Z mojí rodiny nejde nikdo - naštěstí.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem všechny, když jsem sešla do obýváku. Když říkám všechny, tak myslím všechny. Byla tu i celá smečka, protože táta přišel s tím, že nebudu jezdit do školy sama. Dobře, na to bych si možná zvykla, ale proč musí být u nás všichni? Všichni mě přivítali zářivým úsměvem a nechali mě v klidu nasnídat, což se stávalo opravdu málo kdy. Pak jsem nasedla k Jakovi do Rabbita a odjeli jsme.

Škola se vůbec, ale vůbec nezměnila. Pořád to tu vypadá stejně. Budovy nejsou ani znovu natřeny a to je už pěkně dlouho, co jsme tu byli naposledy. Jake tomu nemohl uvěřit stejně jako já, jenomže on sem na střední nastupuje poprvé – na rozdíl ode mě. Jake zaparkoval a vystoupili jsme. Šli jsme k ředitelně a všichni na nás zírali. Buď protože jsme tu noví, nebo to bylo kvůli Jakovi, těžko říct. U ředitelny jsme potkali celou smečku. Proč Paul musí být tak nesnesitelný? Když ještě mlčí, tak to jde, ale když promluví. Ach jo. Ještě, že nastupuje do třeťáku.

Vzali jsme si rozvrhy, popřáli si hodně štěstí a šli každý na jinou hodinu. Jako první hodinu mám chemii. Jsem zvědavá na nového profesora, protože pan Grey už určitě nežije. Celkově se tu musel vyměnit celý učitelský sbor. Vlastně se vyměnil, protože bychom tu jinak nebyli. Naposledy jsem se nadechla a zaklepala na dveře.

„Vstupte!“ ozvalo se.

„Dobrý den,“ vstoupila jsem a pozdravila.

„Ach ano, Renesmé Cullenová. Já jsem pan Lussac. Posaďte se na volné místo vedle Nory, nebo vedle Marcie.“ Rozhlédla jsem se po třídě a našla dvě volná místa. Jedno místo bylo volné vedle holky, která vypadala jako nepovedená kopie Paris Hilton. Blondýnka, na obličeji tuna make-upu, oblečená v růžové a namyšlený výraz. Druhá holka měla dlouhé, tmavé, vlnité vlasy, modré oči a vypadala mile. Ona byla moje jasná volba. Šla jsem k ní.

„Ahoj,“ zašeptala jsem na pozdrav.

„Ahoj,“ usmála se a natáhla ke mně pravačku, „jsem Nora Greyová.“

„Renesmé Cullenová, ale říkej mi Nessie.“

„Odkud ses přistěhovala?“ ptala se.

„Ze Seattlu,“ odpovídala jsem potichu.

„A můžu se zeptat proč? Forks je přeci jen takový zapadákov.“

„Nevyhovovalo nám to tam a navíc moje máma, Esmé, sem chtěla přijet po smrti jejího otce, a tak jsme se přestěhovali,“ lhala jsem, tohle je oficiální verze, to že jsem dcera Esmé a Carlislea a ostatní jsou adoptovaní, až na Bellu. Smečka jsou jen naši rodinní známí. Nora jen všechno odkývala a do konce hodiny se na nic neptala.

„Co máš jako další hodinu?“ ptala jsem se.

„Matematiku a pak biologii, co ty?“ odpovídala a já studovala rozvrh.

„Teď mám angličtinu a pak mám biologii,“ rozzářila jsem se. Pak jsme se rozloučili a slíbili si, že se uvidíme na biologii. Třeba tam taky potkám svou lásku života, jako máma. Zasmála jsem se sama sobě. Když jsem vešla do učebny angličtiny, málem mi vypadly oči z důlků.

„Co tu sakra děláš?“ křikla jsem jeho směrem.

„Překvapení!“ usmál se.

„Máš být ve třeťáku, Paule!“

„Mám mezery v anglině a tak mě poslali sem. A teď ta dobrá zpráva, vedle mě je volno. A ještě něco lepšího. Je to poslední volný místo,“ stále se smál a já měla chuť utrhnout mu hlavu.

„Budu si stěžovat,“ řekla jsem si pro sebe, když jsem dosedla na židli.

„Taky jsem rád, že jsme spolu ve třídě,“ stále se smál a já v koutku oka viděla, jak nad ním holky slintají. To nemají rozum?

Hodina byla nekonečná. Paul celou hodinu něco mlel, ani nevím co, ale rozhodně mu to nevadilo.

„Jak se jmenuje ten, co s tebou sedí?“ ptala se nějaká holka.

„Paul,“ rychle jsem řekla a pospíchala na bižuli.

Když jsem přišla do třídy, bylo jedno jediné volné místo a to vedle Nory, naštěstí. Sedla jsem si k ní a ona mi začala popisovat lidi ve třídě.

„Ta blondýna je Marcie, ale tu jsi už viděla na chemii. Ten vysoký, blonďatý kluk, tamhle vzadu je George. Vedle něj sedí Harry. Ta holka tamhle,“ ukazovala jejím směrem, „je Vee, moje nejlepší kamarádka, ale profesor nás rozsadil, protože jsme prý kecaly.“ A tak dále popisovala ostatní lidi, ale na jednoho zapomněla.

„A kdo je tohle?“ ukazovala jsem na kluka s černými vlasy, oblečeného v černém a s nepřítomným výrazem.

„Tohle je nevím-jak-se-jmenuje. Je tu nový. Nikdy jsem ho neslyšela promluvit. Prostě nic, je zvláštní,“ zakroutila hlavou a do třídy přišel profesor. Zvedla jsem se a šla mu dát papír, který mi měl podepsat.

Předchozí < Shrnutí > Další

Kacennnka

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Forkský anděl - Prolog: