Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Four Girls 5. kapitola

26.08.2013 (20:45) • RaduCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1243×

5. kapitola

Pohled Alice

„Volal mi Thobias,“ odpověděla mi. 
„Co po nás chtěl?“ nechápala jsem.

„Chtěl vědět, jestli dneska nemůžeme zaskočit za nějakou kapelu, že jsou prý nemocní. Tak jsem mu jasně řekla, že ne, ale nedal se odbít,“ řekla mi podrážděně. Bells nemá ráda, když jí lidi říkají, že něco má udělat, i když mu jasně řekla, že nemůže. Teda až na nás, to nám totiž všechno odpustí.

„No, hlavně, že to pochopil,“ usmála jsem se „ale teď musíme jít, jinak to nestihneme. A to by byl horor!“ zhrozila jsem se pod pojmem, že to nestihneme, byla by to katastrofa. Něco jako vlna tsunami nebo jako výbuch sopky. Ale teď je hlavní se tam včas dostat. Zkontrolovala jsem Bells, jestli je všechno, tím myslím oblečení, na svém místě. A taky bylo. Vypadala v těch šatech neodolatelně. Vypadala přesně tak, jaký byl záměr, aby vypadala.

„Nevíš, kolik je?“ zeptala se najednou Bella. Nechápavě jsem se na ni podívala. Proč to chce vědět? problesklo mi hlavou.

„Ne, nevím. Koukni se na mobil, držíš ho v ruce,“ řekla jsem ještě víc nechápavě než předtím. 
„Aha, jo,“ řekla. Co se to s ní děje, je nějaká nesvá. 
„Bell?“ zeptala jsem se.

„Hm…“ koukla se na mě.

„Co je?“ zeptala jsem se na rovinu.

„Ale nic, jen jsem nesvá z toho upíra, co se nás ptal, jestli nejsme však ty víš co,“ odpověděla mi.

„Neboj, ať klidně podezření má. Nemůže na to přijít. Budeme se přeměňovat až v autě,“ usmála jsem se na ni.

„Dobře. Já jenom se nechci stěhovat, nějak jsem si tady zvykla,“ odpověděla už o poznání klidněji. Alespoň nějak jsem ji uklidnila. Dneska si to máme užít a ne se strachovat, že nějací Cullenovi přijdou na to, že jsme FG. 
„To jsme si zvykly všechny, ale na ně ser. Když to zjistí, tak to zjistí. Nikam s tím jít nemůžou, nikdo by jim nevěřil. Vypadáme jinak, kdyby to jenom někomu řekli, zavolal by si na ně psychiatry,“ usmála jsem se představě, kdy odvádějí Damona muži v bílých pláštích. No, moje fantazie má daleké hranice.
„Alice, jsi v pořádku?“ zeptala se mě Bella, když jsem se dívala déle do blba.

„Jo, jsem. Kolik teda je?“ odpověděla jsem jí a zeptala zároveň.

„Je čtvrt na sedm.“ Pořád se na mě podezíravě koukala. Chápu ji, když mám vidinu, koukám se do blba, ale k tomu mám skelný pohled. Tohle muselo vypadat jinak, jenom pohled do blba.

„To máme ještě tři čtvrtě hodiny,“

„No, jo. Máme. Alice, co je?“

„Nic, už jsem ti to řekla,“ odsekla jsem jí. Už se to nedalo u ní vydržet, tak jsem šla k sobě. Tam došla k počítači, zapnula jsem ho a čekala, dokud se nenačte. Musím zkontrolovat maily, podívat se na facebook, abych něco neprošvihla, třeba jako kdy Aro tam má fotky z nějakého bálu nebo se Sulpicií. Hlavně se chci podívat, jestli tam nebude Frank, už jsem ho dlouho neviděla, ani si s ním nepsala. No jo… můj malý Frank. Je něco jako malý bráška a nejlepší kamarád v jednom. Poznala jsem ho, když jsme s holkami byly na povinném bále ve Volteře. Tam nás Aro chtěl dostat do gardy, ale my jsme mu jasně řekly, že ne, no tak jsme mu alespoň slíbily, že když nás bude hodně potřebovat, tak mu přijedeme na pomoc. Tak nás nechal jít,  tede alespoň nás pustil z pracovny, potom jsme šly na bál, tam jsem se seznámila s Frankem, teda Bells nás seznámila. Nejdřív to na mě zkoušel, ale jasně, hlavně stručně jsem mu to vysvětlila, že mezi námi nic nebude. No, ale Car samozřejmě využila příležitosti a vyspala se s ním. No, ale zpátky ke mně, nakonec mu došlo, že nic nebude, ale dal mi telefonní číslo, tak jsme se párkrát sešli, popovídali si, potom se z nás stali nejlepší kamarádi, ale on se odstěhoval do Ruska, protože se zamiloval do nějaké lidské holky a šel za ní. Já mu to samozřejmě přála, ale vypadá to, že na mě skoro zapomněl. Alespoň jsme si psali přes facebook, jinak bych ho vídala jenom na těch debilních bálech. Ale je pravda, že jakmile se zamiluješ, je konec. Nic víc neexistuje, jenom ona, nebo v nějakých případech on. I když jsem upíra gaye nebo upírku lesbu v životě neviděla, ale asi existují, když existují upíří, tak proč ne upíří lesby a gayové. Konečně se mi načetl facebook, hnedka jsem otevřela chat a hledala Franka, i když, jak jsem si myslela, tam nebyl. Ano, určitě byl u ní a četl jí Jeníčka a Mařenku na dobrou noc. No, já vím, že jsem žárlivá, ale já ho měla dřív, i když zase jsem s ním nechodila, ale je to můj nejlepší kamarád, kruci, má se ozvat. No tak nic, takže koho tu máme jako dalšího. Ara, no tak toho ne. Potom je tady Vladimír, Stefan, a hele, výborný zástupce na psaní se právě našel. Maggie! Někdo alespoň trochu normální. Hnedka jsem klikla na její ikonu a začala psát.
„Ahoj, Maggie,“

„Ahoj, Alice, jak se máš?“

„Ale jde to. Co ty?“

„Taky to jde… Dlouho jsme se neviděly.“ 
„Jo, to jo… neviděly jsme se alespoň dvacet let, musíme to napravit!“

„Jo, to musíme. Přijeď do Irska na dovolenou.“
„Na dovolenou někam za sluníčkem, ale přijedu na návštěvu, až mi skončí škola, a přijedu i s holkami.“

„Jo, to by bylo dobrý… pozdravuj holky, taky jsem je dlouho neviděla, naposledy ve Volteře.“

„Alice, jdeš?“ strčila mi Elena hlavu do dveří.

„To už je auto tady?“ zeptala jsem se.

„Ne, není. Ale za pět minut přijede.“

„Aha, tak já se jenom rozloučím s Maggie, mám vás pozdravovat.“

„Pozdravuj ji taky,“ řekla Car z obýváku.

„Hele, Maggie, já musím jít. Jdeme na přehlídku. Mám tě pozdravovat od holek. Ahoj.“
„Ahoj, děkuju holkám za pozdravy. Užijte si přehlídku.“

„Alice! Je tu limuzína!“

„Už letím.“

Vyšly jsme z apartmánu, zamkly a nastoupily do limuzíny, vyjely jsme na Park Ave. Holky byly nadšené, ale Bella se jenom koukala z okna a nevměšovala se do hovoru, bylo mi jasné, že ji to naprosto nezajímá. Byla jsem ráda, že alespoň jede s námi, i když to nemusí. Dojely jsme na místo, otevřeli nám dveře od limuzíny, vystoupily jsme na červenej koberec a všechny nasadily miliónový úsměvy do hledáčku fotoaparátů. Tohle jsme na tom všechny milovaly, jak na nás všichni koukají jako na zbožné obrázky. Jenom proto, že jdeme na módní přehlídku od Prady, máme luxusní oblečení, atd...  Fotili nás jako diví, ale přijela další limuzína a z toho vystoupili Cullenovi.

„Co ti tady dělaj?“ zeptala se nechápavě Car.

„No, nevím, co tady dělají, ale docela mě to sere!“  

„A podívejme, kdo tady je,“ zamával na nás Damon, který podle mého byl pěkně namol.
„Rychle pryč, neznáme je!“ řekla Bells, tahala nás mezitím pryč.
„Proč bychom si jich neměly všímat?“ nechápala El.

„Proč asi! Damon s Klausem jsou, podle mého, namol. A Edward s Jasprem se ve slávě vyžívají, nepotřebujeme být slavné i v normálním životě,“ vysvětlila to.

„Ale proč? Stejnak jsme tady, tak je jedno, jestli nás vyfotí s nimi nebo ne. Budeme na titulkách nebo ve článcích tak jako tak. Takže já se tam vracím. Jdete se mnou?“ koukala na nás prosebně Car.

„Já jdu,“ řekla rozhodně Car.

„Já jdu taky, Bell, pojď, prosím,“

„No jo,“ zamumlala rezignovaně. Chápu ji, nechce se moc ukazovat. Nemá to ráda. Všude chce být šedá myška, kromě vystoupení, to ji totiž nikdo nezná. Samozřejmě fanoušci, ale jenom na koncertech nebo když jsme někde jako FG, ale nikdy Bells nechtěla, abychom byly slavné i v normálním životě. Nechce, aby nás zastavovali na ulici a říkali si o autogram. Takže se s velkou nevolí vydala spolu s námi zpátky ke klukům. 

„Ahoj, hoši,“ pozdravila je svůdně Caroline, šla si stoupnout ke Klausovi, ten ji objal okolo pasu. Já došla za Jasperem, on se na mě mile usmál a taky mě objal. Bella došla k Edwardovi, usmála se na něj, ale viděla jsem v jejích očích, že tohle dělat nechce, ale drží se kvůli nám. Když jí Edward zašeptal do ucha něco ve smyslu: „Že to bude dobrý, stačí to jen vydržet,“ potom ji políbil na tvář, Belle se roztáhl ten největší, miliónový úsměv. Mezitím Elena došla k Damonovi, jednoduše se usmála, políbila ho na tvář, nejlepší na tom byl ten Damonův obličej, byl tak překvapený, až mě za něj bolelo. Fotografové začali, samozřejmě, cvakat fotoaparáty, aby vyfotili ještě nějakou pikantnosti, ale kluci i holky, začali házet úsměvy všude kolem. Bella s Edwardem se bavili, Elena s Damonem se něčemu smáli, vypadali spolu kouzelně. Car s Klausem se nechali fotit a nakonec já s Jasperem jsme se na sebe usmáli, šli jsme dovnitř, tam jsme uviděla Christiana Louboutin, Jazze jsem tahala za sebou. Je mi jedno, co si o mně bude myslet, ale je to Christian Loubotin, ten vymyslel loubotinky, toho chlapa miluju. Jenom co jsme k němu došli, hned jsme spustila, podle mě, milou konverzaci. Bavila jsem se s ním do začátku přehlídky, on mi slíbil, že mi pošle jeden pár, a to zcela zdarma. Miluju ho! S Jasperem jsme došli až k našim místům, holky seděly vedle kluků a o něčem každá zvlášť diskutovaly, z toho jsem pochopila, že kluci sedí vedle nás. Takže jsem si dřepla s Jazzem po boku na židli. Přehlídka začínala hned, takže jsem si to užívala a dostala k tomu i bonus, Jasper seděl vedle mě. Byla to nejlepší přehlídka. Sice tam byly i modely z loňské sezony, ale vypadaly jinak, buď jim něco přibylo nebo se přebarvilo, ubylo a tak dál. Bylo to kouzelné.

6. kapitola

Holkám, co komentovaly minulou kapitolu, děkuju, moc mě potěšilo. Doufám, že se kapitola líbila. Moc mě potěší komenty i smajlíci. Jedu na dvanáct dní pryč, takže se ještě předtím pokusím něco napsat, ale neslibuju to celé. :))
Děkuju.
RaduCullen

Autor: RaduCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Four Girls 5. kapitola: