Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Four Girls 6. kapitola

09.10.2013 (18:45) • RaduCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1324×

6.kapitola

Pohled Alice
Zbytek týdne proběhlo skoro stejně. Každý den jsme si vybraly šaty, nalíčily se, jednoduše se zkrásněly a čekaly na limuzínu. Ale domluvily jsme se s kluky, že na nás budou čekat před vchodem a pojedeme na přehlídku společně. Docela jsme si kluky oblíbily, Bella s Edwardem si povídali o všem možným. Elena s Damonem se pořád něčemu smáli, podle mého se z nich stali více než přátelé. Car si s Klausem rozuměla, ale nevyhledávala jeho přítomnost. Já s Jasperem prohodila jenom pár zdvořilostních vět, jinak jsme se nebavili. Celý týden jsem se cítila jako v ráji, jenom módní trendy a dražby, ale největší plus bylo to, že holky chodily dobrovolně na nákupy, aby si koupily nové šaty, ještě k tomu si myslím, že Bells s El chtěly udělat dojem na kluky. Nevím, jestli to zabralo, ale Damon na El někdy doslova civěl, Edwarda jsem si nevšímala. Nezajímal mě. Já jsem byla ráda, že se přes ten týden nestalo nic vážného, doufám, že ani do budoucna nic nestane. Jinak asi toho nahoře něčím praštím přes hlavu. 

Bella:

Tak jsem přežila týden módy s Alice, každý den nákupy a všechno kolem toho. Jsem ráda, že tenhle týden je jenom jednou do roka, kdyby to bylo častěji, odstěhovala bych se. Já nejsem do módy jako holky. Nemám ráda nákupy, všechny ty serepetičky, botičky a všechno možné. Ale tenhle týden taky přinesl něco pozitivního. Spřátelili jsme se s kluky odvedle. Obě strany teďka víme, že pro sebe nejsme nebezpečné. Alespoň je na tom jedno plus. Jinak po týdnu módy se všechno vrátilo do starých kolejí. Chodily jsme do školy, večer do Laguny, ale k tomu jsme zařadily kluka, nějakou „kávu“ nebo lov. Oni věděli o našich darech a my věděly o jejich. Výhoda. Ne, zas tak velká ne. Dneska jsme šly do Laguny, teda až za pár hodin, ale měly jsme tam jít. Zrovna jsem vylezla z koupelny, když bouchly dveře od apartmánu. Ani jsem se neozývala, jestli to jsou holky, tak mají klíčky, kdyby to byl někdo jiný, tak bude zvonit. Už jsem se chtěla zeptat, kdo to je, ale zastavilo mě chichotání z obýváku a potom jsem uslyšela hlas El, jak se někoho na něco ptá, jestli chce krev. Jo, tak už vím, kdo to je. Na sto deset, že je to Damon. On sem asi chodil každý odpoledne. Hodně dobře si rozuměli, když je šťastná, tak proč ne. Ale víc mě zarazilo, když si El přinesla sklenici krve, položila ji na stolek, to mě nepřekvapilo, ale co se stalo potom, to by překvapilo snad každého. Elena, ta Elena, která se bála si s někým užít, než ji Car dotáhla do klubu, potom zjistila, že to není tak špatný a začala to provozovat častěji, ale nikdy si nevodila nikoho domů, vždy ho dotáhla do hotelu, ale teďka se začala podle zvuků líbat s Damonem Cullenem v našem obýváku. To na El nesedí. Oni asi nevěděli, že jsem doma. No, tak počkáme, co se bude dít. Ale co mě zarazilo víc, je to, co jsem potom slyšela od Damona.
„Opravdu jim to nechceš říct?“ 
„Ne, zatím ne.“ 
„Proč? Jestli se můžu ptát?“ ptal se jí znova.
„Oni si o tobě myslí, že jsi děvkař. Já tě miluju. Takže je mi jedno, kdo jsi, nebo co, pro mě je hlavní, že jsi tu se mnou,“ odpověděla mu.

„Já tě taky miluju, ale bylo by to fér, kdybys jim to řekla.“ 
Potom se, asi, políbili, rozloučili se a Damon odešel. Už jsem chtěla vyjít, ale zastavil mě zvonek, Elena tam podle zvuků šla.

„Kdo je tam?“ zeptala se.
„To jsem já, El. Zapomněl jsem tam mobil, na něco jsem se ještě zapomněl zeptat.“ 
Podle zvuků otevřela, Damon vešel dovnitř a šel do obýváku, vzal mobil ze stolku, přešel k El.
„Ještě jsi potřeboval nebo už jdeš?“ zeptala se ho.
„Mám už jenom jednu otázku. Můžeš dneska jít večer ven?“ 
„Nevím, jestli dneska nemáme k… Něco s holkami,“ zamluvila to naštěstí. Jinak přísahám, že bych tam do vteřiny vletěla a přizabila ji. Potichu jsem došla ke stolu, kde jsem měla položený mobil, vzala jsem ho, ještě víc potichu jsem jí napsala smsku: „Ať Damon okamžitě vypálí, nebo se fakt pobleju!“ Hned, jak jsem tu smsku odeslala, El zapípal telefon, šla ho vzít ze stolku, přesně jsem věděla, kdy zjistila, že jsem tu celou tu dobu, co tady dělali ty nechutnosti. To jsem zjistila přesně. Přestala dýchat. Bylo vtipný, jak rychle vyprovázela Damona, říkala přitom, že holky za chvilku přijedou, ať ho tady nevidí. Jakmile zavřela dveře, vyšla jsem z pokoje. 
„Opravdu jsi myslela, že to před námi ututláš?“ zeptala jsem se.
„No, na tak dlouho, dokud byste nebyly připravené. Vy ho nesnášíte, ale já ho miluju a on mě taky.“
„Jak myslíš, že to jeho zamilování bude trvat dlouho, hm?“ „Zamilování“ jsem dala do uvozovek, aby to správně pochopila. 
„Celou věčnost.“
„El, jsi jako má sestra, ale on je prostě děvkař. On tě milovat může, ale co bude třeba za pár měsíců, třeba, může tě odkopnout a ty nám tady budeš brečet, že tě odkopnul, ale já nechci být ta, co řekne, já ti to říkala!“

„Ale co když mě neodkopne, hm? Já ho teďka nechám jít a za pár let zjistím, že to byl ten pravý. Co budu dělat potom?“ 
„Zlato, jestli tě opravdu miluje, tak to s ním zkus, ale jakmile přijdou holky, tak jim to bez debat řekneš, jinak s tebou nepromluvím, bereš?“ 
„Fajn, ale tohle je vydírání,“ odvětila.
„Tohle není vydírání, ale dohoda,“ usmála jsem se.

„Fajn.“ Vzala mobil do ruky a odešla do pokoje. No super, je na mě naštvaná. Mně nevadí, že s ním chodí, ale nechci ji vidět smutnou. Párkrát se už s někým rozešla, nesla to hrozně. Celý měsíc byla zavřená v pokoji a s nikým nepromluvila, jenom jsme jí párkrát přinesly jenom krev, aby nám nezešílela žízní a nevyvraždila celé město. Nakonec se z toho vzpamatovala, ale potom jsme se musely přestěhovat, protože pokaždé, když ho viděla, málem se znova zhroutila. Tohle období bylo pro ni i pro nás hrozné. Holky měly dorazit asi až za hodinu, takže jsem odešla zpátky do pokoje, vzala jsem ze stolu knížku a zalezla do postele. Na větrné hůrce. Moje nejoblíbenější knížka. Začetla jsem se tak, že jsem nevěděla, jak ta hodina utekla, a najednou slyším, jak práskly dveře. Alice vlítla dovnitř jako tornádo a Car ta nepřišla vůbec.
„Ahoj, holky.“
„Ahoj, kde je Car?“ 
„Šla ještě za učitelem, aby jí napsal jiný termín zkoušky, musí jet domů.“ To poslední zašeptala tajemně. Car domů jezdila jenom v nezbytnou chvíli. Car nemá pravé rodiče, ti umřeli už dávno. Ale její upíří rodina ji našla, když byla novorozená, zrovna se krmila ve městě, když tam přišli. Vzali ji pod svá ochranná křídla a naučili ji se alespoň trochu ovládat, ale když se dozvěděla o vegetariánství, vzbouřila se. Chtěla, aby i oni začali lovit zvířata, ale když jí řekli, že je to hnusná sračka, hrozně ji to ranilo, ale nedala na sobě nic znát. Když jednou odešli lovit, odešla ona od nich, ale pořád je vídala, oni jí volali, jenom když něco potřebovali. Většinou potřebují vytáhnout z problémů, myslím, že ani tenhle případ nebude jiný. Zase jsem zalezla do pokoje a začala znova číst, ale knížku jsem měla za chvilku přečtenou, tak jsem vstala z postele, došla ke stolu a vzala do ruky noťas, zapnula ho a čekala, až se načte. Asi po pěti minutách se konečně načetl, mezitím jsem si došla do kuchyně pro krev, zapnula net a čekala, až se mi načte správný web. Koukla jsem se na nové knížky, které teďka vychází. Nic mě moc nezaujalo, takže jsem najela na moji složku, ve které jsem měla filmy. Došla jsem si ještě pro popcorn a pustila jsem si Počátek. Jak já ten film miluju. 
Byla jsem asi v půlce filmu, když mi přišla sms od Eleny, že jde s Damonem ven a holkám to řekne později. Ani nevim, jestli přišla Car domů, ale asi jo. Znovu jsem se zakoukala do filmu, ale koukala jsem se asi pět minut, než mi přišla další sms. Myslela jsem si, že je od Eleny, nebo jestli se něco nestalo, ale překvapilo mě, že to holky nebyly. Byl to Edward.
„Ahoj, Bello, promiň, že tě otravuju, ale potřebuju pomoct. Teda to není moc pomoc, ale taková služba. Nešla bys se mnou do divadla na balet? Romeo a Julie? Myslím, že jsi zmiňovala, že máš Shakespeara ráda. Měl tam jít Klaus s někým, ale musel to zrušit, protože někam jede. Je to komplikovaný. Tak se zeptal mě, jestli ty lístky nechci. Tak se ptám tebe. Nešla bys?
Když tak je to zítra od 20 hodin, napiš mi, abychom se domluvili.
Ahoj, Edward.“

Zítra? Koncert nemáme, holky někam půjdou, tak proč ne? Na Romeovi a Julii jsem nebyla strašně dlouho. Nakonec by to mohla být zábava. 
„Ahoj, Edwarde, vůbec mě neotravuješ. Hrozně ráda bych šla do toho divadla. Romea a Julii jsem neviděla hrozně dlouho. Takže mě zítra vyzvedneš v 19 hodin? Kde to vůbec je? Těším se.
Ahoj, Bella.“
Odeslala jsem to a znovu zapnula film, zakoukala jsem se, takže jsem nevnímala nic. Když ten film skončil, tak jsem se koukla na hodiny a zjistila, že jsou dvě ráno. Jak dlouho jsem se na to propána koukala? Šla jsem se rychle vysprchovat a zalezla do postele. Během chvilky jsem usnula. Probudila jsem se ještě asi třikrát. Nevím, co se dělo, nikdy jsem takhle nedospávala. Když jsem se probudila znovu, bylo už jedenáct, takže akorát na vstávání. Alice už asi všechno věděla, takže když jsem došla do kuchyně, tak se na mě vrhla, začala říkat něco o tom, že máme málo času a nestihne mě připravit. Nechápala jsem ji. Ale když mě poslala do koupelny, ať si dám pořádně horkou a dlouhou vanu a že mi přinese i snídani. No, tak jsem šla, protože když někdo odporuje Alici, tak to nedopadne dobře. Zacouvala jsem teda zpátky do pokoje a šla jsem si dát tu vanu. Když jsem vlezla do vany, tak mi Alice přinesla misku müsli s mlékem, snědla jsem to, když jsem chtěla vylézt z vany, Alice mě zastavila, ať si tam ještě chvilku zůstanu a ať si umyju vlasy. Když, jsem teda konečně mohla vylézt, popadla mě a tahala zpátky do pokoje, kde jsem si musela sednout do křesla a lakovat si nehty a nechat se obskakovat, abych byla krásná. Na posteli jsem měla připravené šaty a doplňky. Je vidět, že se Alice činila. Když mi lakovala nehty, alespoň mi pustila televizi, abych se nenudila. Pustila jsem nějaký seriál, který jsem ani neznala, ale lepší, než se koukat, jak Alice lakuje nehty. Když mi konečně dodělala nehty, tak jsem se musela jít najíst. Došla jsem si pro krev, cestou zpátky jsem zavadila o hodiny na zdi v obýváku. To už jsou tři? Zalezla jsem zpátky do pokoje, kde mě nalíčila a učesala. Potom jsem si mohla hodinu dělat, co chci. Když bylo šest, přišla mi Alice ještě pomoct s oblékáním. Když jsem se podívala do zrcadla, mohla jsem na sobě oči nechat. 
„Vypadáš úžasně,“ řekla mi dojatě.

„Děkuju, Alice. Za všechno,“ usmála jsem se na ni.

---

Promiňte za to čekání, ale však víte, začátek školy a já zrovna začínám poslední ročník základky. Příští kapitola bude co nejdřív, chci na to trochu zapracovat. Chci jsem přidávat alespoň dvě za měsíc. Snad se vám to líbilo, budu ráda za komentáře... Sledujte moje shrnutí, mám tam nápad na novou povídku... co si o ní myslíte ? 
Děkuju.
RC :)

Autor: RaduCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Four Girls 6. kapitola: