Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Fredova cesta - Epilog

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Fredova cesta - EpilogDoslov patří Alecovi. Osudy všech ostatních známe. Jak se ale cítil on a co jeho návrat do Volterry?

10.09.2010 (07:30) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1620×

Alec:

Smysl mého života zmizel spolu se smrtí mé sestry. Ta, kterou jsem miloval, zemřela mou vlastní rukou. Zabila mou životní lásku. Vlastně hned dvě. Mohla totiž i za svou vlastní smrt. Kdyby nebyla tak pomstychtivá a nechtěla zlikvidovat Freda, mohl jsem dál žít v blažené nevědomosti. Teď mě až do konce mých dní bude pronásledovat přízrak toho, čeho byla kvůli mně schopná. No, kvůli mně. Z vlastních sobeckých důvodů. Jako bych neměl právo být šťastný.

Do poslední chvíle jsem doufal, že zemřu. Cullenovi ani Denalijští nebyli vrazi, ale pořád tu byla šance, že se nade mnou smiluje Fred. On přece žádné předsudky neměl a důvod se dal najít tak lehce…

Nestalo se. Byl už příliš úzce spoután s těmi dvěma vegetariánskými klany. Cítil jsem se tak prázdný, že kdybyste přiložili ucho k mému dávno nebijícímu srdci, uslyšeli byste nejspíš ozvěnu jako v obrovské jeskyni. 

Vydal jsem se zpátky do Volterry. Při pomyšlení na to, jak předstoupím před trůny a vyjevím jim pravdu, jsem se usmál. Moje smrt bude rychlá, o tom jsem neměl pochybnost. Zničení Jane mi nemůže projít jen tak bez trestu. Docela jsem se na ni těšil. Když jsem procházel koridorem k našemu tryskáči, zahlédl jsem ve skle svůj odraz. Na lidskému oku nepostřehnutelný okamžik jsem se zarazil. Kdo je ten bledý mladík s podivně apatickým výrazem? Někoho mi připomínal. A pak jsem poprvé v životě pochopil Marcuse. Přál si smrt, ale nedokázal o ni požádat, a tak se zmítal na prahu života, který nechtěl. Moje trápení bude však naštěstí brzy ukončeno.

Procházel jsem dlouhou temnou chodbou Volterrského hradu a téměř jsem se usmíval. Můj čas se chýlil ke konci. Jane, brzy se zase shledáme. A spolu s tebou tam kdesi potkám, doufám, i Lauru. Nemohl jsem se dočkat.

Seděli na svých trůnech a po stranách byla shromážděna celá garda jako vždy. Tedy ne celá. Chyběly její klenoty. Jeden z nich už se nevrátí a život toho druhého skončí brzy také.

Zastavil jsem se několik metrů od trůnů a trochu sklonil hlavu na znamení úcty. Marcus a Caius mi pozdrav oplatili lehkou úklonou, Aro byl jako vždy teatrálnější. Vstal a pozvedl ruce dlaněmi nahoru: „Alecu, jsme tak rádi, že jsi zpět. Velmi jsme tě tu postrádali, stejně jako tvou drahou sestřičku. Byli jsme znepokojeni, když se k nám donesly zvěsti o tom, že jste oba zmizeli. Bez oficiálního pověření.“ Dodal se zvláštním důrazem, ze kterého se dalo usuzovat, že nám takové chování nemíní prominout.

V očích se mu výhružně zablýsklo, když pokračoval: „Kdepak vlastně je? Doufám, že máš dobré zdůvodnění vaší nepřítomnosti.“

Pokynul mi, abych přistoupil, sešel těch pár schodů z trůnu a nedočkavě mě chytil za ruku. Vteřiny odtikávaly a já čekal na jeho pokyn. Jeho rudé oči se mi propalovaly do mozku a já toužil po jediném – aby tahle fraška už skončila.

Pak Aro pustil mou ruku a poodstoupil. Zbytečně jsem se nadechl. Přišla chvíle, na kterou jsem čekal. Ta, po které jsem toužil a zároveň se jí bál. Kdo by měl rád bolest. Naštěstí jsem věřil, že bude jen chvilková.

Aro přikývl: „Aha. Tak takhle to bylo.“

K mému překvapení jeho pokyn stále nepřicházel. Vystoupil zpátky a posadil se na trůn. Vypadal zamyšleně, když jeho zrak střelil k Felixovi. Ten se zatvářil trochu zmateně, ale okamžitě se narovnal a zbystřil.

Pak se Aro usmál tak sladce, jak jsem ho ještě neviděl a zavrtěl hlavou: „Ne, můj drahý. Budu tě muset zklamat. Nedám ti to, po čem tak prahneš. Nemůžeme si dovolit postrádat i tebe, když Jane už se mezi nás nevrátí.“

Sálem zašumělo, ale Aro nic dalšího nedodal. Bavil se dohady, které se šířily kolem a užíval si pocit, že tady jen my dva známe pravdu. Stále jsem čekal, jestli to není vtip. Nemohl přece jen tak přejít vyřazení svojí tajné zbraně. Aro mi však pokynul, abych se připojil k ostatním a otočil se na Caia, jehož tvář byla stažená vztekem. Tiše syčel na bratra a žádal o vysvětlení. Nenáviděl, když nevěděl, co se děje.

Jako ve snách jsem se postavil vedle Demetriho, který se jen třásl na to, aby se mě zeptal, co se stalo. Moje přání se tedy nesplní. Nezemřu. Alespoň ne dnes. Skutečně mi moje provinění prošlo bez trestu. Ale pak jsem si uvědomil ďábelskost Arovy milosti. Mým trestem byla má mysl. To, že jsem znal pravdu a byl s ní nucen žít. Až jednou přijde smrt, přivítám ji s otevřenou náručí, ale do té doby jsem dál vojákem Volturiových. Vůdcem jejich gardy. Jejich prodloužená ruka. Nepřátelé, třeste se! Moje vlastní peklo proměním v to vaše!

♦œTHE END♦

Chtěla jsem vám poděkovat, že jste dočetli až sem. Doufám, že se vám povídka líbila a nakonec si troufnu trochu zafilozofovat. Caiův nápad byl úžasný - zlikvidovat Volturiovi. No, se vším respektem musím prohlásit, že si na to netroufla Steph a ani já se neodvážím pustit do něčeho tak rozsáhlého. 

Ale mám pocit, že pokud by v tom byli zapleteni Cullenovi, bylo by to nejspíš proto, aby osvobodili svět od nadvlády. Dost bych pochybovala, že by chtěli na místo "dohlížečů" někoho jiného. A nikdo z jejich přátel by o takovou pozici asi také nestál. Nese to sebou totiž stálé povinnosti a tím by vlastně přišli o svou svobodu. Ne, dokud se lidé (a upíři) nezmění a nebudou se sami dost kontrolovat, budou tu zapotřebí i Volturiovi. Nicméně jim rozhodně nezaškodí vědomí, že i oni jsou kontrolováni.

Díky všem za komentáře a budu vděčná, když sem hodíte názor na povídku jako celek.

11. kapitola

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Fredova cesta - Epilog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře