Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Friends or Enemies? - 1. kapitola

Probudil jsem se a díval se na strop. Bože takovou nudu jsem snad ještě nezažil. Kluci věčně chodí do školy, a co já tu mám jako dělat?! Zvedl jsem se a šel se osprchovat. Pak jsem se rozhodl vybílit lednici. Sakra! Je prázdná. Stefánek bude muset nakoupit. Napsal jsem mu seznam a šel si sednout k televizi. Po půl hodině přepínání jsem to vzdal. Rozhodl jsem se, že vypadnu. Mám hlad, tak si najdu nějaký pěkný krček. Vyšel jsem na ulici a rozhlédl se kolem. Nic moc teda. Dneska to stojí za hovno. Šel jsem o pár bloků dál. Díval jsem se kolem a nikde nikdo, jen jedna žlabava. No musím si vystačit s tím, co je. Ty nejlepší kousky jsem asi zabil.

Došel jsem k ní a začal jí lichotit, jako vždy. Už mě to začíná unavovat. Je to moc na dlouho. Po dvaceti minutách se mi jí podařilo vyhecovat. souhlasila, že půjde se mnou domů. Odvedl jsem jí do uličky a zakousl se do ní. Bože! Jak já miluju tu blahodárnou chuť mladé lidské krve! Nic lepšího není. Sex a krev. Tohle nemít, tak mě zabijte! Pohodil jsem mrtvé, bezvládné tělo do popelnice a zapálil jí. Spokojený jsem se vrátil domů. No a zase jsem netušil, co budu dělat.

Nuda pokračovala a já myslel, že pojdu.

Když jsem začal přemýšlet i o tom, že si najdu práci, dovnitř vešel Stefan. To je snad poprvé, co jsem rád, že přišel. Hledat si práci. No fuj! Otočil jsem se na něj.

„Edward chce, abychom za nim šli... má nějakou novinku." Hodil tašku na gauč. Protočil jsem oči a popadl bundu. Stejně to bude, koho zase ojel. Došel jsem ke dveřím a čekal na toho slimejše. Do prdele, to si říká upír?! Vždyť je pomalejší než želva!

Asi po nekonečných deseti vteřinách jsme přešli chodbu. Neobtěžoval jsem se klepat a hned vešel dovnitř. Plácnul jsem s sebou na gauč.

„Tak koho jsi oklátil?" Podíval jsem se na toho manekýna, co si říká Edward. Zrovna si geloval vlasy. Podíval se na mě nechápavě.

„No, koho jsi ojel? Barbaru? Mirandu nebo Susan?" Jo, Susan... ta je kus. S tou bych šel i já.

„Mirandu, ale o to teď nejde. Maj se sem stěhovat nějaký dvě baby. Asi někdy dneska," zakřenil se. Já věděl, že jde o ženský.

„Cože? Jaký?" zajímal se Jacob. Ten skrček mi taky leze na nervy. Pořád je jak ocásek. Ale někdy se to hodí. Třeba na to, abych na něj hodil nějakou sviňárnu. Nechápu ho. Několikrát za mě i seděl... třeba i na několik dní a stejně to nevzdá.

„Kolik jich má být?" připojil se bratříček.

„Dvě. Nepamatuju si odkud jsou, ale je to nějakej prdelákov," usmál se.

„Cože? Dvě?" zakňoural Jacob jak malej kluk.

„Bože můj! Stejně je do postele nedostanete," hodil jsem pohled na Edwarda.

Edward se zasmál. „To si jen myslíš, hochu. Záleží na tom, co jsou zač, ale do týdne je jedna moje!" usmíval se.

„Ty kokso! Edwarde, ty kanče, si nějak věříš, ne?" smál se Jacob.

Protočil jsem oči a zvedl se. O tomhle můžu tlachat i jinde. Měli kecy, odbyl jsem je a šel z bytu ven. To radši celý den prospím.

Na chodbě jsem se zarazil. Uviděl jsem dvě baby. Ty vole! To jsou kundy! To jsou snad výstavní kusy! Obě měly hnědý vlasy. Ta vyšší je měla delší a rovnější. Ta druhá byla víc vyfiknutá. To budou ty žlabavy, co se sem stěhují. Seru na toho modela od vedle! Ty jsou moje! Obě. Chvíli jsem se ještě vzpamatovával a zalezl do bytu. Natáhl jsem se na gauč a usnul.