Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Girls diaries - 18. kapitola

09.10.2011 (17:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1986×

18. kapitola

Simča:

Stála jsem opřená o auto a pozorovala Viky, jak se hádá s Emmettem. Ze začátku jí vůbec nerozuměl, ale jakmile vyslovila slovo upír, všichni kluci zmrzli v pohybech.

„Viky, vůbec nechápu, o čem to mlu-“

„Nesnaž se ze mě dělat blbou! Jak si mi to mohl udělat?! Jen si se se mnou mohl vyspat, aniž bys mi o sobě řekl pravdu! Copak tě nenapadlo, že bych tím mohla být znechucená a nechtít to?“ Viky vyváděla jako splašená a chudák Emmett na ni zíral jako v mrákotách.

„Zlato -“

„Ne, neříkej mi tak. Už mi takhle nikdy neříkej, protože tímhle jsme spolu skončili,“ utnula to Viky, otočila se na podpatku a naštvaně odcházela do školy. Emmett se za ní pouze zmučeně díval, ale nesnažil se jí v odchodu bránit. Zatím co holky ještě stále pokukovaly z Emmetta na Viky, já svůj pohled stočila k Edwardovi. Když jsem seděla v autě, říkala jsem si, že se to mezi námi nijak nemění. Máme se rádi a jeho tajemství to nijak nemění, ale když jsem ho tu tak viděla stát, v celé své kráse, odvaha mě začala opouštět. Co když se se mnou rozejde? Zjistí, že jsem jen obyčejný člověk, dítě ještě ke všemu, a pustí mě k vodě. Podle mě si zaslouží chodit s mnohem hezčí dívkou, sobě rovnou, ale asi bych se zbláznila žalem, kdyby to opravdu udělal.

Edward mě celou dobu propaloval očima a při každé mé myšlence se zatvářil jinak. Nejdříve vyděšeně, poté naštvaně, pak znechuceně a nakonec smutně a zároveň šťastně. Nechápala jsem, jak to dokázal dát do jedné grimasy. Když jsem se přestala zabývat směšnými myšlenkami, pohnul se a zamířil si to přímo ke mně. Moje srdce se najednou prudce rozbušilo a tep vyletěl do výšin. Došel až ke mně a stál pouze centimetr od mého těla. A i přes to jsem cítila, jak z něho jde chlad.

„Simi,“ začal, ale já zavrtěla hlavou.

„Po škole. Mám strašně moc otázek a nechci to rozebírat na parkovišti, kde by nás mohl někdo slyšet.“ Edward souhlasně pokýval hlavou a chtěl mě chytit za ruku. Jenže v poslední vteřině se zarazil a smutně ji stáhl. Já se však usmála a sama ho za ni chytla. Jeho tvář se rázem rozzářila a já se musela usmát, jinak to prostě nešlo. Cítila jsem, že to zase tak hrozné nebude. Bála jsem se však, jak na to budou reagovat ostatní. U Viky to, jak bylo vidět, nedopadlo moc dobře.

Dopoledne uteklo jako noc a byl tu oběd. Já s Týnou a Janinou jsme si chtěly sednout ke klukům, ale rázem nastal problém, protože Viky začala protestovat.

„Já s tou mrtvolou sedět nebudu,“ prskla Viky a já se na ni zamračila.

„Ale no tak, nemůžeš ho za to odsuzovat. Bál se ti to říct právě kvůli tomu, jak se zachováš, a udělal dobře. Bál se toho, jak zareaguješ a došlo určitě na jeho slova. Viděla jsem, jak se tváří, když si od něho ráno odcházela. Opravdu ho to mrzí, Viky. Navíc, jen pro případ, můj kluk je také mrtvola, takže bych tě prosila, abys ho tím neurážela.“

„Jak se můžeš chovat jakoby nic? Je to upír, proboha! Krev sající tvor! Zabíjí lidi!“

„Viky, klidni se, někdo by tě mohl slyšet,“ vložila se do našeho rozhovoru Janina.

„No a co?! Zasloužili by si to, když nás tak dlouho tahali za nos!“

„Já sice také nejsem dvakrát nadšená, že je Jasper to, co je, ale také bych z toho nedělala takovou tragédii. Určitě mi to rozumně vysvětlí,“ hájila svého kluka.

„A co ty, Týno? Tvůj kluk je vlkodlak. Mění se ve velkého zablešeného psa! Jak se k němu můžeš chovat úplně normálně, když to víš?“

„No dovol? Jacob se nemění v žádného zablešeného psa. Naopak. Přijde mi to strašně vzrušující.“

„Vy jste se všechny doopravdy zbláznily.“ Kroutila Viky hlavou.

„Pojď, jdeme na oběd, začínám mít hlad. Tohle můžeme probrat doma,“ ukončila to Janina a vydala se do jídelny.

„Já si ale k jejich stolu nesednu,“ opakovala svoje první slova.

„No tak si holt sedneme zvlášť,“ povzdychla jsem si. Holky pokývaly hlavou, a tak jsme si sedly na druhou stranu od kluků, přičemž jsem se celou dobu na Edwarda usmívala. Snad to pochopil.

Po obědě jsme šly ještě na tělák a pak se vydaly domů. Bohužel jsem se nestihla ani rozloučit s Edwardem, protože Viky nás táhla k autu, když jsme si ještě strkaly tělák do tašek. Jakmile jsme dorazily k domu a vešly dovnitř, ve zvláštním tichu jsme se dostaly do našeho pokoje a až tam začala ze sekundy na sekundu vřava. Všechny jsme se začaly překřikovat a nemohly přestat, než jsem velmi hlasitě zapískala na prsty. To potom holky okamžitě zmlkly a ani nepíply.

„Ticho, takhle se nikdy nedomluvíme,“ řekla jsem rázně. Holky vyjeveně pokývaly hlavou a každá si sedla na svoji postel. „Myslím si, že bychom každá měla říct svůj názor a shodnout se na nějakém výsledku, protože to, co se dneska dělo na parkovišti, Viky, by se už nikdy nemělo stát.“ Moje řeč byla překvapivě dobrá. Nikdy jsem nebyla moc velký řečník, i když se rozkecat umím, ale tentokrát to zabralo. „Takže, můj názor je, abychom jim to odpustily. Podle mě, kdybychom byly na jejich místech my, zachovaly bychom se úplně stejně. Báli se nám to říct,“ pronesla jsem svůj názor a odešla si také sednout na postel.

„Já souhlasím se Símou. Nemůžou za to, co jsou, a my bychom je za to neměly soudit,“ přidala se ke mně Týna.

„Miluji Jaspera a moc se mi nelíbí, že je upír, ale nic s tím nenadělám. Neopustím ho jen kvůli tomu, že je nadpřirozená bytost, i když tomu ještě pořád nemohu uvěřit. Samozřejmě asi budu požadovat jisté kompromisy, ale hlavní je, že ho za to neviním,“ řekla Janina.

„Cc, to já to Emmettovi neodpustím. Vyspal se se mnou, aniž by mi řekl, kdo ve skutečnosti je,“ odfrkla si naše tvrdohlavá Viky.

„Nenech svoji tvrdohlavost, aby ti zkazila štěstí, Viky. Viděla jsem, jak se na něho usmíváš, a vidím na tobě, že ho máš moc ráda,“ snažila jsem se jí domluvit.

„A co ti asi tak měl říct? Něco ve smyslu: Hele, než si to se mnou rozdáš, měla bys vědět, že jsem nadpřirozená bytost sající krev? To asi ne. Neměl čas ti to říct a podle toho, jak si na něj tehdy v posilovně vyjela, nebyl jediný, který na to měl chuť,“ zastávala se Emmetta Týna. Janina jen souhlasně pokyvovala hlavou. Jak jsem svoji kamarádku sledovala, poznala jsem na ní, že s námi v hloubi duše začíná souhlasit.

„Dobře, ale -“

„Žádné ale. Pravda je prostě taková, že ti to neřekl, protože zaprvé se bál, že se zachováš přesně tak, jak ses zachovala na parkovišti, a zadruhé, protože neměl čas. Kdy ti to měl říct? Navíc to není jen jeho tajemství. Co když by s tím kluci nesouhlasili? Co když nechtěli, abychom se to dozvěděli? Emmett by s tím nic nenadělal a musel by se podřídit ostatním, takže podle mě je jediné rozumné východisko, aby sis s ním rozumě promluvila, a nechala ho, aby ti vše vysvětlil. V klidu, “ zdůraznila jsem nakonec a utnula tak další její argumenty. Viky nás ještě chvíli pozorovala a nakonec si poraženě vzdychla.

„Tak dobře, asi máte pravdu. Je pravda, že jsem jednala trošku unáhleně a uraženě, ale z druhé strany jsem na to měla plné právo.“

„Samozřejmě. Nejsme ze stejného těsta, abychom se zachovaly stejně, každá na to máme svůj názor a ten tvůj ti nikdo nebere. To jen, že si opravdu jednala z uraženosti a nemyslela si na následky. Nechceme, abys pak byla smutná.“ Přesunula jsem se na k ní na postel a objala ji kolem ramen.

„Děkuju,“ pousmála se a položila si hlavu na mé rameno. Chvíli jsme byly v tichosti, když v tom se nám najednou všem třem ozvaly mobily s esemeskou. Každá jsme si tedy došly pro svůj mobil a přečetly si je.

Moc bych si chtěl s tebou promluvit. Mohl bych se u tebe stavit? Kluci by přijeli se mnou a vzali by holky ven. Moc nás mrzí, že jste se naše tajemství nedozvěděly od nás. Mohla bys je, když tak přemluvit, aby s nimi šly? Chtěl bych být s tebou o samotě.

Tvůj Edward

„Holky, Edward sem chce i s kluky přijet a prosí vás, abyste šli s kluky ven, chce si se mnou promluvit,“ řekla jsem holkám.

„Mně Jasper napsal něco podobného. Chce se se mnou projít a vše mi vysvětlit a prosí vás, abyste kluky nechaly, aby vám to vysvětlili,“ prozradila nám Janina.

„Mně Jacob napsal to samé jako Janině, až na to, že mě chce odvést na jedno krásné místo poblíž Forks,“ přidala se Týna.

„A mně Emmett prosí, abych ho vyslechla. Prý ho to vše strašně mrzí a chce mi všechno do puntíku vysvětlit. Prosí mě, abych s ním jela na jedno tajné místo, které zná jen on a jeho bratři, a prý, jak mě zná, se mi bude strašně líbit,“ svěřila se Viky.

„Tak jim odepíšeme ano.“ Pokrčila jsem rameny a jukla na holky, jestli souhlasí. Naštěstí ano, a tak jsem vyťukala odpověď a dala odeslat. Do půl minuty mi přišla odpověď, že tu bude do dvou minut, a tak jsem se šla trošku upravit do koupelny. A doopravdy, kluci tu do dvou minut byli. Holky s nimi tedy odešly a já tu s Edwardem zůstala úplně sama. Nechápala jsem proč, ale najednou se mi rozbušilo srdce a tep vyletěl někam do oblak.

„Ahoj,“ pípla jsem nervózně a pustila ho dál. Rychle jsem vyběhla schody do svého pokoje a nechala ho, aby za námi zavřel dveře. Nechápala jsem sice, proč zavíral, když byl dům prázdný, ale nějakou záhadou mi to přišlo více intimní. Popošla jsem ke své posteli, posadila se na ni a dívala se na les přes prosklenou stěnu. Edward se v tichosti posadil vedle mě a stejně jako já se chvíli díval ven. Nakonec to tíživé ticho ale prolomil.

„Simi, proč se mě nebojíš?“ zeptal se z ničeho nic.

„Cože?“ Podívala jsem se na něj zmateně.

„Vím, že víš, co jsem, ale zajímalo by mě, proč ode mě s křikem neutíkáš.“

„Proč bych to měla dělat?“

„Proč? Proboha, Simi! Jsem upír! Nadpřirozená bytost sající lidskou krev! To je dostačující důvod, proč ode mě s křikem utíkat.“

„Možná ano, ale já to nedokážu. Pořád nijak nemůžu vstřebat to, že takoví tvorové existují, ale i kdybys měl být třínohá příšera se dvěma hlavami a jedním okem na každé z nich, nikdy bych tě neopustila. A to z jednoho prostého důvodu.“

„Jakého?“ zeptal se dychtivě a více se ke mně naklonil. Pousmála jsem se a odpověď mu pošeptala do ucha.

„Miluji tě.“ Edward se na mě láskyplně podíval a poté políbil. Pomalu, něžně a s láskou. Byl to překrásný polibek. Mé ruce se bez mého vědomí zapletly do bronzových vlasů a tělo natisklo na to Edwardovo. Náš polibek se začal stávat náruživější a vášnivější a najednou jsem ležela přišpendlená na posteli pod Edwardem. Jelikož mi začal docházet vzduch, odtáhl se a rty mi popošel směrem k uchu.

„Také tě miluji, strašně moc.“ Na to jsem blaženě zavzdychala a prohnula se v zádech. Nechápu, jak mě mohou pouhá slova tolik vzrušit. Cože?! Vzrušit? „Ach Simi,“ zavzdychal též, když jsem se mu otřela ňadry o hruď. A v té chvíli mi došlo, že nadešel čas, abych se ve svém životě dostala dál. Abych se stala ženou, protože Edward je ten pravý. A je mi jedno, že je mi teprve patnáct. Všechno jsem hodila za hlavu a soustředila se pouze na jedinou osobu a to Edwarda.

Rychle jsem vyhledala jeho rty a sama ho lačně políbila. Nevím, jestli Edwardovi došlo, o co se snažím, ale sám mě začal dostávat z mikiny, kterou jsem měla na sobě. Gesto jsem zopakovala na něm a zatím, co se naše mikiny válely na zemi, my pokračovali ve svlékání. Necítila jsme ani stud, ani ostýchavost. Naopak mi přišlo, že toho mám na sobě až příliš. Když mi Edward začal dostávat z trička, odhalil mi bříško, které mi rty začal laskat, a já se opět prohýbala v zádech. Bylo to dokonalé. On byl dokonalý. S úsměvem jsem zvedla ruce nad hlavu a nadzvedla se, aby mi mohl kus oblečení vysvléknout. Jakmile jsem před ním byla v krajkové podprsence, trošku mi zčervenala líčka, ale víc jsem na sobě nedala znát.

Bylo to úžasné. Každý Edwardův pohyb, každý jeho dotek, polibek ve mně vyvolával nespočet emocí a pocitů a každý pro mě byl nový. Podle jeho zručnosti jsem poznala, že v tom je velmi zkušený, ale na to jsem se zrovna snažila nemyslet. Bylo mi jasné, že měl přede mnou nespočet žen, ale tyto myšlenky jsem odsunula do nejzapadlejšího kouta mé mysli a pouze si užívala jeho doteky a smyslné polibky.

Postupně se snižoval počet našeho oblečení, který jsme měli na sobě, až jsme dospěli k úplné nahotě. Nestyděla jsem se před ním a to bylo nejzajímavější. Myslela jsem si, že budu poprvé velmi stydlivá, ale kromě rudých tváří jsem byla v pohodě. No, slovo v pohodě to zcela nevystihovalo. Byla jsem velmi vzrušená a strašně prahla po něčem. Nevěděla jsem, tedy věděla, po čem, ale nevěděla jsem, jaké to pro mě bude.

Edward ležel mezi mými stehny natisknutý na můj klín a jeho silně vzrušené a velmi velké mužství mě tlačilo v podbřišku. Nebylo to poprvé, co jsem viděla mužský orgán, ale bylo to poprvé, co jsem ho viděla ve skutečnosti a vzrušený, a musím uznat, že Edward se měl doopravdy čím chlubit. Když ho osvobodil z těsných trenek, zalapala jsem po dechu. Opravdu to pro mě byl a bude zážitek na celý život. To, co ale teprve přijde, bude prožitek a zážitek navěky.

Edward sebou najednou trhl a vyděšeně se na mě podíval. Pod jeho pohledem jsem ztuhla a nechápala, co se stalo. Udělala jsem snad něco špatně? Vždyť jsem pouze ležela a vzdychala, stejně jako po celou dobu.

„Co se stalo?“ ptala jsem se ho nechápavě, ale Edward jen zavrtěl hlavou a něžně se na mě usmál.

„Ještě to můžeš zastavit. Pokud to nechceš, nemusíme to dělat. Počkám, pokud budeš chtít. Nemusíme nikam spěchat. Určitě přijdou dny, kdy -“ Jeho slova jsem ale zastavila polibkem, který jsem mu láskyplně věnovala a pak se od něho na milimetr odtáhla.

„Nechci čekat. Čekala jsem na tento den celý svůj život, a když to tu konečně je, nechci couvnout. Miluji tě z celého svého lidského srdce a chci ti to konečně nějak dokázat.“

„Dokazuješ mi to už jen tím, že jsi stále se mnou, i když víš, co jsem.“

„Ššš a polib mě.“ Edward mi můj rozkaz vroucně splnil a v tom okamžiku do mě vnikl. Bylo to sice jen pár centimetrů, ale i to ve mně vyvolalo zalapání po dechu a silnou vlnu vášně a chtíče. Pomaloučku se sunul dál a dál a na chvíli strnul, abych si na to zvykla.

„Teď tě to bude trošku bolet. Věř, že se budu co nejvíce snažit, aby tě to nebolelo, ale musíš mi věřit. Věříš mi?“ Pouze jsem omámeně pokývala hlavou a on mě znovu políbil. Líbal mě však tak, že jsem úplně ztratila hlavu a ani si nevšimla bolesti, která mě zasáhla v klíně, když do mě nadoraz vnikl. Ten pocit jsem ale ignorovat nedokázala. Bylo to neuvěřitelné, překrásné, vášnivé. A velmi nové.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě nejistě.

„V naprostém,“ odpověděla jsem mu omámeně a přitom si přitáhla jeho rty ke svým. Naše jazyky se začaly proplétat v tajuplném tanci lásky stejně jako naše těla. Edward boky opatrně přesto vášnivě přirážel do mého klína a vnikal do mě zas a znova. Tempo po chvíli zvyšoval, až to vypadalo, že je nemožné ještě zrychlit. Nahlas jsme sténali naše jména a rukama laskali toho druhého.

„Miluji tě,“ vykřikla jsem, když do mě vnikl až na samý konec a já vyvrcholila ve svém prvním orgasmu v životě. Edward do mě ještě dvakrát stejně vnikl a se zasténáním ve mně též vyvrcholil a vyčerpaně se na mě zhroutil. Oba jsme zrychleně dýchali a já byla poprvé vděčná za jeho studené tělo.

„Já tebe taky,“ zašeptal a líbl mě na tvář. A já věděla, že od teď se budu chtít milovat každý den.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Girls diaries - 18. kapitola: