16. kapitola a v ní vysvětlení toho, co se událo v předešlém díle. A jako bonus jedno překvapení pro Bellu...
Přeji příjemné počtení a prosím o komentáře... :)) N.
25.05.2011 (20:15) • Neyimiss • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 4047×
16. kapitola
Ohlušující rámus a najednou… Ticho. Ničím nerušené a hloubavé… Ticho.
Chvíli jsem se bála vůbec otevřít oči. Bála jsem se toho, co uvidím. Bála jsem se toho, co se stalo…
Nakonec jsem se odhodlala a pomalu pootevřela jedno oko. To, co jsem uviděla, mě rázem donutilo otevřít i to druhé. Takže nakonec to dopadlo tak, že jsem s vykulenýma očima zírala na čelní sklo, kde…
Najednou se vše slilo do jednoho bodu a mně se udělalo špatně. Překotně jsem se snažila rozepnout bezpečnostní pás, avšak jaksi se mi to nedařilo.
Ani nevím, jak se to stalo, ale znenadání jsem byla volná. Nepozastavovala jsem se nad tím, jak se to stalo, protože jsem rychlostí blesku otevřela dveře, vyskočila z auta ven a zamířila si to k nejbližšímu keři, kde jsem se navždy rozloučila s dnešní skvělou snídaní…
Chvíli jsem byla úplně mimo. Do reality mě vrátil až důvěrně známý hlas, který se ozval těsně u mého ucha. „Jsi v pořádku?“ ptal se Jeremy. Až nyní jsem si uvědomila, že mi přidržoval šaty bokem, takže jsem neměla možnost zničit je.
V duchu jsem si oddychla, ale hned jsem to zase pustila z hlavy. Komu by vadily zničené šaty, když se stejně odtud nedostane? Nebo alespoň já se odtud nedostanu, protože odmítám nastoupit do toho auta…
Jeremy se vedle mě ošil. Uvědomila jsem si, že jsem mu zatím neodpověděla, tak jsem alespoň kývla na znamení, že už mi je dobře. Avšak když mě opatrně vzal do náruče a udělal krok k autu, rázně jsem ho zastavila.
„Ne.“ To jediné, nicotné slůvko způsobilo, že zastavil. Podíval se na mě, pak na auto, pak opět na mě, v tváři zvědavý výraz.
„Já… Já… Já do toho auta nenasednu.“ Nakonec se mi podařilo říct to nekompromisním tónem, přesně jak jsem měla v plánu. Sice jsem se na začátku mírně zakoktala, ale to bylo vedlejší.
Chvíli se na mě díval, jako bych se pomátla, ale pak, po dalším pohledu na jeho černého miláčka, pochopil. A jelikož byl velmi pohotový, ihned vymyslel náhradní variantu.
Takže si, nehledě na krásný černý oblek, sedl na zem a mě si položil do klína. Bylo to příjemné, avšak ten pocit mi kazila vzpomínka na…
Znovu se mi zvedl žaludek, ale tentokrát se mi podařilo udržet ho na svém místě. Naštěstí, protože by bylo nesmírně trapné znehodnotit oblečení, které měl Jeremy na sobě…
Po chvíli už mi bylo úplně dobře. Už jsem zjistila, že když se můj pohled nebude upírat někam do blízkosti auta, je mi naprosto fajn. Aby ne, s ohledem na polohu, ve které jsem se nyní nacházela…
Hlavu jsem měla opřenou na Jeremyho rameni, zatímco jeho spočívala na té mé. Jemně mě kolébal a přitom slabě broukal jakousi pro mě neznámou melodii.
Nebýt toho, co se před chvílí stalo, připadala bych si jako v ráji. Ale přece jsem jen tak nemohla opomenout tu… příšernost na čelním skle…
Ošila jsem se, abych odehnala tu vzpomínku dřív, než nadělá nějakou závažnou škodu.
Jeremy, který si samozřejmě všiml mého pohybu, na mě upřel zrak. Nejprve jsem měla nutkání spojit naše pohledy, vpít se do toho jeho, uhrančivého a neskonale svůdného, ale nakonec jsem odolala a vyhrkla první věc, která mi přišla na jazyk.
„Jak se odtud dostaneme?“
Chvíli mlčel, tvář mírně svraštělou přemýšlením. Poté se v jeho krásných očích zablesklo, tvář se rozjasnila úsměvem a slova začala plynout z jeho úžasně tvarovaných úst.
„Mám nápad. Dej mi chvilku a vše zařídím. Nemusíš se bát, zajistím nám náhradní odvod. Jen tu chvíli počkej…“ S těmi slovy mě postavil a s mobilem v ruce poodešel o pár kroků dál.
I když se ode mne vzdálil, přesto jsem mohla slyšet jeho tichý hlas.
„Ahoj… Potřebuji pomoct… Jsem těsně za městem… Stala se mi menší nehoda… Můžeš přijet?“ Na chvíli se odmlčel. „Vážně? To bude skvělé. Jistě. Budu čekat. Máš to u mě… Zatím se měj,“ dořekl a ukončil hovor.
Podíval se mým směrem a věnoval mi úsměv. „Odvoz zajištěn. Za půl hodiny jsme odsud, přísahám,“ sliboval mi a opatrně mě objal.
Nebránila jsem mu. Nejen, že jsem za sebou měla nepříliš příjemný zážitek, ale k tomu všemu mi začala být zima. Při tom všem strojení mě nenapadlo vzít si na sebe něco teplejšího, než slabé letní sako béžové barvy, které se skvěle hodilo k mému dnešnímu ošacení. Avšak nezahřálo…
Mohla jsem být ráda, že pomoc přijede tak brzy. Ale jak mezitím vyplnit tu půlhodinu? Co dělat a o čem mluvit?
Nakonec se téma našlo samo. Nechtěně jsem se totiž podívala směrem k autu. Už se mi alespoň nezvedal žaludek, ale stále jsem z toho měla divný pocit…
„Co se stane s… tvým autem? Jak se odsud dostane? A jak z něj dostaneš to…?“ Nebyla jsem ani schopná doříct větu, avšak Jeremy mi naštěstí porozuměl.
„O auto se postarám později. Teď jsi prioritou ty,“ oznámil mi a něžně se na mě usmál. „A abych odpověděl na tvou další otázku… Neboj, není to nic tak strašného. Jednoduše auto dostane pořádnou sprchu v myčce, nejlépe dvojitou, aby někde nezůstaly kousky…“ Odmlčel se a hledal správná slova. „Toho zvířete…“ dodal po chvíli.
Otřásla jsem se a v mysli mi okamžitě vytanul obrázek zkrvaveného kopýtka, které na mě vybaflo ve chvíli, kdy jsem otevřela oči. Ano, litovala jsem tu chudinku srnku, která se stala obětí dnešního podvečera, avšak na druhou stranu… Stejně jí hrozilo nebezpečí. Neustálé nebezpečí ze strany těch okouzlujících nočních tvorů… Mohla bych jí o tom vyprávět…
„Jsi v pořádku?“ optal se Jeremy, zpozorujíc mé ošití. Jen jsem zavrtěla hlavou a více jsem se zavrtala do jeho příjemné náruče…
Zbývající čas uplynul strašně rychle. Nemluvili jsme, jen jsme se objímali. V obležení jeho rukou jsem ani netušila, že půlhodina se už chýlí ke konci a přichází čas na naši záchranu…
Najednou mi vlastně bylo jedno, kde jsem, jestli je mi zima nebo ne. Byla jsem spokojená tak, jak jsem byla. Vlastně jsem si i přestala přát, aby nás někdo zachránil…
Avšak mé přání zůstalo nevyplněno. Zanedlouho byl slyšet motor přijíždějícího auta. Žaludek se mi podivně sevřel a celé mé nitro zachvátil divný pocit, který se vystupňoval, když do mého zorného pole vjelo draze vypadající auto. Ovšem to nebylo nic proti tomu, co jsem cítila, když z auta vylezla ona…
Tak… Po dlouhé době přidávám o něco delší kapitolu (ne o moc, ale poznat to jde). Jak jsem psala na shrnutí, za kvalitu ovšem neručím, čtete na vlastní riziko… ;))
Celá kapitola vystihuje moje momentální rozpoložení (nepříliš dobré, abych pravdu řekla), takže mě vůbec nepřekvapí, když v komentářích uvidím místo chvály pořádnou kritiku. Jen do mě… :)) N.
15. kapitola || Shrnutí || 17. kapitola
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Give a second chance - 16. kapitola:
GGG - ale večer ještě zdaleka neskončil... 
BellaSwan1992 - nejprve bych ti ráda poděkovala za komentář, vždycky jsem nadšená, když vidím tvoje jméno pod kapitolou... 
Pak bych ráda podotkla, že chvála mi určitě do hlavy nestoupne, protože jsem člověk, který se v 99% drží při zemi... A to jedno procento je část, která mi čas od času dovolí létat, odprostit se od všeho... Jak sama vidíš, na něco jako "zpychnutí" mi nezbývá prostor... 
A teď se vrátím k začátku tvého komentáře - mýlíš se, nepíšu to zdaleko ke každé kapitole... V poslední době jsem to nenapsala ani jednou, protože jsem byla víceméně spokojená. Nicméně teď opravdu nejsem ve své kůži, což se odráží na psaní (jak na to, že píšu strašně pomalu a nad vším strašně přemýšlím, tak nad plynulostí děje, výběru slov a celkově na kvalite). Věř mi, dokážu psát daleko lépe - a teď se vážně nechválím, pouze konstatuji fakt - a z tohohle vážně moc dobrý pocit nemám. Kdybych měla čekat, až budu opět "ve své kůži", další kapitola by nebyla dřív než v září. Což by se nikomu nelíbilo... Takže moje "kecy" vždy radši přeskoč, protože se sem tam stane, že vážně spokojená nejsem, ale jaksi s tím už nejde nic udělat...
Samozřejmě všem děkuji za komentáře a doufám, že to se mnou vydržíte až do konce této povídky... 
Skvělá kapitola. Rychle další. 
Ježiši! Ty tvoje kecy o tom, že to nebylo dobrý po každý kapitole mě vážně iritujou... 
....
Tak teď k kapitole: Bylo to skvělé! Ze začátku jsem se bála, aby se něco nestalo Jeremymu nebo Bells, a ačkoliv je mi líto srnky, stejně by jí zanedlouho určitě potkal konec Takže je to mnóóóóhém lepší, než kdyby se něco stalo J. nebo B.... 
Já, sama jsem si to nevybrala, ale tahle povídka mě nesmírně okouzlila (asi sis všimla, có 
) Je to krása. V Belle, až na to fintění a měnění účesů ze dne na den, už nevidím tu nafifnanku, ale tu "naši" Bellu. Což se mi líbí. Tak to prosím neměň. 
No jo, nebyla by to Bella, aby se z krve nepoblila. 
... Jeremy je úžasnej, zachoval se perfektně. A hodně mi připomíná Edwarda. Ale mě se to líbí... 
Je to tak krásně napsané, to množství pocitů, dokážeš to natěsnat do pár vět, ale zní to nádherně. Víc než nádherně... Každá další kapitola mě něčím překvapí, ohromí, a zase mě nutí hltat každé slovo. totálně hořím zvědavostí, kdo je ta dokonalá bloncka, sestra? expřítelkyně (to by jí nevolal, ne?), máma ? kámoška? Asi jsem úplně vedle. Ale zase mi určitě všichni dají za pravdu, že Jeremy je strašně težko čitatelný. Jak už jsem psala, nedokážu si představit, co se příště stane. U minulé kapitoly jsem to také psala a dnes jsi mě překvapila... Co mám čekat příště. Jsem hrozně moc zvědavá a šíleně nadšená! Já budu muset skončit, čím víc píšu tím víc jsem zvědavější. Já.. Vše už jsem řekla v předešlých kapitolách - nádhera, dokonalost, skvost... Je to víc než radost to číst. , ale ať ti ta chvála nestoupne do hlavy, Neyimiss! pak by jsi určitě zlenila a snížila by se kvalita Givu. Už aby tu byla další kapitola. Hrozně se už těším!
Pár obdivujících, pozitvních smajlíku: 
trochu jsi ji zkazila večer 
,ale co už se těším na další
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!