Po menší odmlce přidávám další kapitolu. A co v ní?
Příjemné počtení... N.
26.08.2011 (14:30) • Neyimiss • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3260×
21. kapitola
Jeho předtím klidný a neskutečně vlídný výraz se změnil v pohrdavý úšklebek.
„Opravdu?“ otázal se ironicky.
„Opravdu,“ přitakala jsem vážně, klidně na něho zírajíc.
Něco si zamumlal pod nos, patrně nějakou ironickou poznámku na to, že jsem jen hloupá husa a že nic nemůžu vědět. Ale to se mýlil…
Vstala jsem a o pár krůčků se od něj vzdálila. Rozhodla jsem se, že zvolím jinou taktiku. Nevyklopím to na něj naráz. Půjdu pěkně pomaloučku, krůček po krůčku, bod po bodu…
„Řekni mi, Jeremy… Jak je možné, že na slunci nezáříš?“ zeptala jsem se ho tónem, jako bych se ptala na počasí.
Pečlivě jsem přitom studovala jeho výraz. A že to stálo za to…
Do jeho pohrdavého výrazu se vkradlo napětí, když se na mě podíval a uviděl, že svá slova myslím smrtelně vážně, že si z něj opravdu nedělám legraci.
Když mu konečně došlo, že to opravdu vím, snažil se z toho vykroutit typicky chlapským způsobem.
„Nevím, o čem to mluvíš, Bello…“
„Ale víš. A moc dobře,“ odvětila jsem suše tichým hlasem, který mým slovům dodával na důrazu.
„Opravdu nevím,“ prohlásil důrazně a pak zamumlal něco jako: „To snad není možné…“
„Jeremy, nemusíš zapírat,“ vyzvala jsem ho. Tahle situace se mi vůbec, ale vůbec nelíbila. Nelíbilo se mi to, že pořád zapírá. Že mi lže…
„Na světě je jedna věc, kterou opravdu ze srdce nenávidím – a to, když mi někdo lže…“
Nechala jsem ho, ať si moje slova vyloží, jak chce. Tohle už byla jeho bitva, ne moje. Já udělala dost, teď je na tahu on…
„No tak, Jeremy, ukaž zoubky,“ brblala jsem si skrz zaťaté čelisti, pohled stále upřený na jeho osobu.
Slyšel to. Poznala jsem to podle toho, že na maličkou chvíli se mu mírně pozvedly koutky, ale pak je zase nahradit upjatý postoj plný napětí a těžko potlačované zlosti.
Nakonec jí přece jen dal volný průchod a mě zaplavil doslova lavinou slov.
„Nevím, jak jsi na to přišla, ale řeknu ti jedno, ty malá čmuchalko – nic ti do toho není!“ utrhl se na mě a zlostným pohledem se na mě díval.
Bylo to tu zase. Opět to samé, jen jiná formulace. To tedy ne… Tentokrát si to líbit nenechám!
Zaujala jsem obranný postoj a vyjekla na něj vysoce pištivým hlasem, který se tomu mému normálnímu vůbec nepodobal: „To se mýlíš! Nic mi do toho nebylo, než ses se mnou zapletl, než ses zapletl do mého nepochopitelně škodolibého života! Proč zase já?! Proč nemůžu mít chvíli pokoj?! Proč jsem to vždy já, proč ne někdo jiný?!“ Nadechla jsem se a po chvíli jsem pokračovala.
„A nejenže mě nebudeš osočovat z toho, že mi do toho nic není, ale ani mi nebudeš říkat, že jsem čmuchalka! To si vyprošuji! Neměla jsem ani ten nejmenší důvod, proč bych se ti měla rýpat v soukromí! Stačilo mi, že jsi byl se mnou, nevyptávala jsem se tě na nic, ani na tvé příjmení!
Nemůžu za to, že přitahuju nadpřirozené potvory! Přitahuju je jako magnet! Nediv se, že vím o tvém smyslu existence – můžeš si za to sám! Můžete si za to sami! Ty a ti tobě podobní! Máte si domluvit poznávací znamení, sakra, nějakou historku, kterou budete všichni říkat, krucinál, a ne do svého temného polosvěta tahat nevinné lidi, hernajs!“
Zamračil se. Snažil se v rychlosti analyzovat moje slova, dát si dohromady souvislosti. Evidentně byl stále lehce zmatený, když na mě znovu promluvil.
„Kdo to byl?“ Jeho hlas byl zdánlivě klidný, ale viděla jsem, že pod pokličkou to pěkně vře. Nadechla jsem se a hodila po něm ten nejhrozivější škleb, jakého jsem byla schopná. Odmítala jsem odpovědět.
„Sakra, Bello, tohle není legrace! Kdo ti to, ksakru, řekl?! Odpověz mi, mladá dámo!“ rozkřikl se na mě jako na malé dítě, které neuposlechlo rozkazu dospělého. Vzpurně jsem se na něj podívala a stále jsem držela ústa zavřená. Co jsem chtěla, to jsem řekla již předtím, dalších slov netřeba.
„Ptám se tě naposledy, takže si pečlivě promysli, jestli mi odpovíš, nebo si budeš zase hrát na uraženou paničku a budeš mlčet. Dostanu to z tebe tak jako tak, jen druhá možnost pro tebe nebude vůbec příjemná. To mi můžeš věřit…“ Temně se na mě zadíval a pak se opět zeptal: „Kdo to byl, Bello?“
Další kapitola je již napsaná a je jen a jen na Vás, kdy se tu objeví...
O komentáře neprosím, je to Vaše volba...
20. kapitola || Shrnutí || 22. kapitola
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Give a second chance - 21. kapitola:
On je fakt upír? No teda, jak je to možný? A je teda zlej nebo hodnej... tolik otázek...
Pane jo...
Takže Jeremy přechází na jiný styl, jop? Bude vydírat? Pěkně se nám vybarvuje, jen co je pravda.
Kapitolka opět dokonalá, krásně napsané... Procitnutí a celá situace kolem něj je napsané více než skvěle.
Jééé!
Pude si to vyřídit s Edwardem? To je lepší, než jsem vůbec kdy čekala!
Vážně! Perfektní na druhou!
Náprosto dokonale napsaný
Já jsem to říkala o dvě kapitoly dřív, že se mi Jeremy začíná protivit
Sakra co je tohle za zmetka
Já chci zpátky Edwarda!!! Chudák Bels a proč tu není aspon Jacob, aby jí pomohl
ach jo.
Mám kliku, že je další kapitola dávno napsaná, jinak bych asi zešílela!
Jak se chlapeček snažil! Moc se ti to (jak jinak) povedlo!
Ney, tak ti mi teda dáváš. Začala jsem číst dnes dopoledne, práce mi tu stojí a nemůžu se odtrhnout. Ať tě ani nenapadne, nějakou ze svých povídek mazat!!! Tahle je naprosto vynikající!
další suprová kapitola, tahle se ti opakovaně maximálně povedla. fakticky zůůzo. tleskám. dokonalost!
prostě super, už se moc těším na další.
uplne na zaciatku sa chcem ospravedlnit, ze som este nenapisala ziadny komentar ale nejako som to nestihala takze tu je moj nazor
tato poviedka je uplne uzasna a aj tvoj styl pisania sa mi velmi ale naozaj velmi paci
a samozrejme dufam, ze dalsia kapitolka bude co najskor
lebo inak to asi nevydrzim
ÚPLNE DOKONALEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE
teda, že by byl Jeremy schopný ji ublížit? mě se vždycky nezdál a do toho ještě ta bloncka.. pryč s němi
Tahle kapča je úžasná tak tě moc prosím ať další přidáš co nejdříve
krasna kapitola.--akorat sem u ni chvilkama prestavala dychat..:D
Tak tohle mě naprosto zabilo, což je v tom vedru docela hodně velký masakr. Kulím oči, obočí mám navrch hlavy, bradu sbírám někde z podlahy a hektolitry slin spadlo a udělalo mi to tu malý bazének...
Bože, Neyi, ty jsi mě fakt naprosto rozplácla... A já jsem moc ráda, že jsi tady konečně něco přidala...
Kapitola byla pěkná především pocitově, ale byly tam i takové hlášky, z kterých jsem se fakt válela po zemi. Bella a husa? Co si to ten Jeremy všechno pod tím nosem mumlá... Bella na to šla ale dobře, pěkně pomaloučku, úplný Sherlock Holmes.
Typicky chlapský způsob to taky dost hrubě zabil, Jeremy předstíral, jako kdyby neuměl do 5 napočítat, hajzlík malý.
Ukaž zoubky! - Další zabiják! Líbilo se mi, jak to Bella prostě chtěla vědět, chtěla slyšet doznání a bez toho prostě neodejde! Hodná holka, hlavně se nedej!
Jeremy se obzvlášť vyznamel čmuchalkou, nevím, proč na ni hned vyjel, vždyť má právo to vědět! Fakt hajzlík malý, všechno se netočí kolem něj, mohl by se chovat trochu v mezích...
A pak přišel monolog naší velké Belly! V tu chvíli jsem na ni byla hrdá, zvládla to opravdu suprově. Skvěle jsi to popsala, úplně jsem s ní soucítila, byla jsem na Jeremyho naštvaná tak jako ona. Na něj, na upíry... Ano, ano, pro ni bylo důležité prostě s Jeremym být, na nic se ho nevyptávala, prostě si užívala jeho, takže teď by jí o sobě mohl něco říct, sakra!!! A na to příjmení se těším, jestli bude v nějaké další kapitolce uvedeno... No, dále... Přitahuje nadpřirozené bytosti, to je prostě Bella. V tom odstavci se pěkně vyřádila. Začala házet špínu na všechny upíry světa, rozzuřená, grrr, moje holka!
A pak Jeremy se svou otázečkou.... Ten je zase nějaký nedočkavý... On jí nepoví nic a on chce najednou vědět všecko! Ale Bella si udržela hrdost a držela jazyk zamčený. Jeremy to dost zabil, když jí řekl: Mladá dámo!, což je fakt jakoby dítě neposlechlo dospělého. A takovou převahu nad ní zase nemá...
Poslední odstavec už dokonce vyhrožoval, no, jsem zvědavá, jestli bude muset použít i tu druhou metodu, co nebude pro Bellu tak příjemná, snad ne.
ÁÁ, jak moc se těším na další kapču... Co mu Bella řekne, jakou metodou to z ní dostane, co na to řekne, no prostě jak se to vyvine?! Doufám, že nás nebudeš moc napínat, protože to už fakt nedám...
Nakonec bych ti chtěla říct, že se ti to moc povedlo, zase. I když bych snesla kapitolu tak dvakrát delší, ale jsem ráda, že jsi přidala po takové době alespoň něco, opravdu. Krásně jsi to měla popsané, všechno jsem cítila s Bellou, naprosto jsi mě vtáhla do děje.
Zlato, chci ti taky poděkovat, že to píšeš. Je pro mě nesmírná čest číst takový skvost. Vím, že už toho máš dost, ale prosím, piš dál tak pěkně a procítěně až do konce. Rozhodně to nevzdávej. Samozřejmě se těším i na další tvé povídky, ale chtěla bych, aby i konec této byl kvalitní...
Moc ti to jde, jsi prostě skvělá!
No to je síla xDD šup další
No ty vole! Já vůbec nevím, co na to říct...
Tohle je podle mě nejlepší kapitola (mimo Odhlasováno, to je bezkonkurenční ), co jsi ZATÍM napsala (třeba přijdou ještě fenomenálnější, čert ví).
Nevím, co jsem u čtení dělala dřív, jestli jsem kulila oči nebo lapala po dechu po záchvatech smíchu.
Bella husa? Tím to začalo. Ale šla na to pěkně, to ne že ne.
Pěkně jsi to popsala, přála bych si, abych mohla vidět Jeremyho tvář, musela to být bomba.
Pokračovalo to "typicky chlapským způsobem", to jsem nemohla, musela jsem na chvíli přestat číst a rozdýchat to.
Lamo! Tohle se dělá?
:D:D Starý sestřičce, která tě má tak ráda a pořád se tě zastává?
Mno a dorazila mě Bella a její "Ukaž zoubky!". Píšu si to jako tvůj Hlod roku, to je moc, moc, mooooc.
Tak čmuchalka nám přitahuje nadpřirozený potvory, jo? To její rozhorlení... Super popsané, prožívala jsem to s ní.
Narážka na příjmení, jo? Mrcho... Takhle nás napínat (stejně to z tebe dostanu :P).
Poslední kapkou bylo její "upíří poznávací znamení", sakra, kde na ty hlody chodíš? Tohle tam dát Stephenie, nikdo se nedohrabe ke konci, nikdo.
Věřím, že to z ní Jeremy dostane - a nebude to mít těžký. Kdo by taky dokázal odolat, což?
Konec byl skvostný, prý "Kdo to byl?!"... Úplně si představuju ten jeho výhružný hlas, tu zlobu ve tváři. Ach! Jeremy je stará zásada, což? Protože, jak by řekl Martin, pravidla jsou pravidla - a já příkazy plním.
Moc se ti to povedlo, vážně. Tohle budu rozdýchávat ještě hodně dlouho. Chce to studenou sprchu...
Nemůžu se dočkat pokračování, vím, že stále platí tvá nabídka, že si můžu 22. díl přečíst v předstihu, ale co jsi mi referovala o tom konci v něm, nevím, co je větší zlo - jestli čekat na 22. nebo na 23. kapitolu. Mno, uvidíme, jak to vydržím, kdyžtak se na to vrhnu. Každopádně ty mazej psát, protože chci v nejbližší době co nejvíc kapitol. Tvá povídka je pro mě skvělý relax - a ten budu já potřebovat, však víš. Takže šupem, piš. (A nejenom tuhle povídku, ale i všechny ostatní, co chystáš, hlavně... Mno ty víš, o kterou mám největší zájem. )
A na závěr můžu jen dodat, že nechápu, jak může být takhle skvělá povídka tak nedoceněná. Nerozumím tomu...
Pěkný,pěkně se nám to vyostřuje
Nechceš mi poslat další kapču na email? Prosíííííííííím!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!