Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - 26. kapitola

10.01.2013 (11:00) • Irmicka1, mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3332×

Seděla jsem v autě a dívala se z okénka. Vše kolem mě ubíhalo neuvěřitelnou rychlostí. Podívala jsem se do zpětného zrcátka a mrkla na Emmetta. Naštěstí tohle znamení pochopil. Kývla jsem na něj a on na mě.

„Aerosmith, už jedeme!“ zakřičeli jsme stejně. Edward s Rosalií kývali nevěřícně hlavou a my s Emmem jsme nad tím jen pokrčili rameny.

Hlavu jsem si opřela o Edwardovo rameno a zavřela oči. Začala jsem přemýšlet nad vším a hlavně nad dneškem. Už se na ně těším. Bude to nářez!

„Jsme tu,“ řekl radostně Emm a zastavil u hotelu. Všichni jsme vylezli a šli rovnou dovnitř. Emm s Edwardem šli k recepci a já zůstala s Rose.

„Tak co, už se těšíš?“ zeptala jsem se jí a ona se na mě opovržlivě zadívala. Náš vztah nebyl zrovna z těch nejvroucnějších, ale měla jsem ji svým způsobem ráda. Což se o ní říct nedalo.

„Ale jo, hlavně když se Emmett bude bavit,“ řekla nezaujatě a sklopila u toho zrak.

„A ty?“ zeptala se mě, ale ve skutečnosti ji to vůbec nezajímalo. Jen chtěla být slušná.

„Moc, bude to super!“ řekla jsem radostně a připadala si jako teenager.

„Rose,“ oslovila jsem ji tentokrát vážně, „ Emm je pro mě jen velmi dobrý kamarád, nahrazuje mi bratra, kterého jsem nikdy neměla, a o kterém jsem snila. Nemusíš se bát. Já miluji svého manžela a to se nezmění.“ Přišlo mi, že jsem jí to musela vysvětlit, a tak jsem to udělala. Kývla na mě a poplácala mě po zádech. To je asi první hezká věc po delší době, kterou udělala.

Otočila jsem se k recepci a sledovala, jak se můj manžel plně soustředí a otáčí se naším směrem. Kývla jsem na něj.

S úsměvem na tváři se otočil a šel k nám. Radostí jsem nadskakovala, když jsem viděla, že v ruce drží kartu od našeho pokoje. Chtěla jsem si lehnout a mít ho u sebe, v sobě a na mně.

Od té doby, co se Edward uvolnil, se sebe nemůžeme nabažit. Provokativně jsem na něj mrkla a políbila ho na tvář. Zavrněla jsem mu do tváře jako kočka a on si mě přitáhl ještě blíž.

Už vím, co na něj platí!

Otočila jsem se na ty hrdličky vedle nás, Emmett na mě provokativně mrkl a já jsem se začala chichotat.

„Nezbořte hotel, hrdličky,“ řekl a radši se i se svojí manželkou vydal pryč.

„Jo a večer buďte nachystaní,“ zavolal za námi.

Edward potichu mířil nadávky jeho směrem a Emm se jen smál. Byla jsem zmatená. Co to k sakru je? Uvažovala jsem nad tím, jako už poněkolikáté. Nakonec si moji pozornost Edward upoutal svými něžnými slovy a sliby, co budeme dělat.

****

Nastoupili jsme do výtahu, kde mě můj manžel začal líbat na šíji. Protože byl výtah prázdný, mohli jsme si to dovolit. Já mu blaženě vrněla do ucha a už se ho nemohla dočkat.

Výtah zastavil a já se lekla. Málem bych spadla, kdyby mě včas nezachytil. Vzal mě do náruče, tašky si přehodil přes rameno a šel k pokoji. Otevřel a já neměla slov. Pokoj byl obrovský, vymalovaný světlou barvou.

„Jak se ti líbí největší pokoj v hotelu?“ zeptal se a já na něj s úžasem hleděla.

„Cože?“ Na nic víc jsem se nezmohla. Nemohla jsem uvěřit, kde se právě nacházím. Tolik luxusu.

„Slyšela jsi dobře,“ kývl na mě. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla ve snu. Anebo na líbánkách. A byla jsem si jistá, že si je užijeme tak, jako jsme si určitě užili ty první.

„Je nádherný!“ Na důraz svých slov jsem ho políbila. Edward odhodil naše tašky a nesl mě rovnou do koupelny, kde jsme uspokojili naše touhy.

****

„Ááá,“ zakřičela jsem na celý pokoj a tím nechtěně upoutala Edwardovu pozornost.

„Co?“ zeptal se mě, když stál u mě.

„Nestíhám, chápeš to, já to musím stihnout!“ křičela jsem na něj bezradně. Chytil mě za ruce a podíval se na mě.

„Pšt, Bello, uklidni se, je teprve šest hodin a s Emmettem a Rose se máme sejít až za půl hodiny, to stihneš. Neboj, vše bude v pořádku,“ uklidňoval mě.

„Ale -“ chtěla jsem mu odporovat, ale umlčel mě polibkem. Blaženě jsem mu vydechla do úst a on se na mě usmál tak, jak to umí jen on.

„S čím chceš pomoct?“ zeptal se ochotně. A já mu řekla vše, co jsem potřebovala.

****

Spokojeně jsem vydechla. Nakonec jsem vše stihla přesně na čas a ještě jsme dokonce čekali na Rose s Emmettem.

„Kde jsou?“ ptala jsem se netrpělivě a rozhlížela se po hotelové hale. A vtom vyšli z výtahu.

Rosalie Emmetovi zapínala knoflíčky na košili a on se na ni díval jako na anděla. Tak takhle vypadáme i my s Edwardem?

Když k nám došli, nemohla jsem si odpustit rýpnutí.

„Kdo že to tady zbořil hotel? Hm…“ řekla jsem a začala se spolu s manželem smát. Emmett se na nás kysele zašklebil a dělal uraženého.

„Přece se na nás nenaštveš… My jsme nic neudělali, to ty,“ utahovala jsem si z něj a vyplázla na něj jazyk.

„Můžeme?“ zeptala se Rose, která se do ničeho nezapojovala. Emmett nadšeně kývl a chytil mě za ruku, abychom šli.

„To už se se mnou bavíš?“ zeptala jsem se ho překvapeně a on mě okamžitě pustil.

„Ne,“ řekl rázně.

Vzala jsem Edwarda za ruku a společně jsme nasedli do auta.

***

Cesta trvala trošku déle, než jsme počítali, ale i tak byla nezapomenutelná. Emmett byl stále uražený a já se smála, protože mi to přišlo srandovní.

„Už jsme tady,“ upozornil mě Edward a já hned otvírala dveře, ale někdo mě zastavil.

„Co je?“ zeptala jsem se naštvaně. To mě musí zdržovat? Já už tam chci jít!

„První se odpoutej, takhle bys nikam nedošla,“ řekl a já sjela pohledem pás, který se pyšnil na mém těle. Jsem já ale blbá. No, co už. Edward mě teda odepnul a já mohla pokračovat v cestě. Emmett s Rose čekali venku, otočeni zády k nám. V tu chvíli mě napadlo něco bláznivého.

Pomalu jsem se rozběhla a vyskočila jsem. Dopadlo to přesně, jak jsem chtěla. Skončila jsem na Emmových zádech.

„Tak vzhůru na koncert, oři můj,“ vyzvala jsem ho, rukama jsem se ho držela za krk. On přistoupil na mou hru a začal se mnou skákat ke vstupu. Oba jsme se tomu smáli jako děti.

„Jsme tady, paní má,“ pokračoval. Rose s Edwardem šli opatrně za námi a ostatní lidi se na nás dívali jako na blázny. Emmett si sáhnul do kapsy a divně se zašklebil.

„Bello,“ začal opatrně.

„Ano?“

„Asi nic nebude,“ řekl opatrně.

„Cože? Tys zapomněl lístky doma?“ zeptala jsem se ho a on opatrně kývnul. Začala jsem ho mlátit pěstmi a už jsem měla na krajíčku, když vytasil lístky jako svůj meč a zašermoval s nimi přede mnou.

„Emmette, jako! Víš, jak jsem se lekla?“ křičela jsem mírně hysterickým hlasem.

Nebral na mě ohledy a smál se dál. Já pomalu slezla z jeho zad a vydala se do Edwardovy otevřené náruče a zabořila do ní hlavu.

Začala jsem potahovat a dělala, že bečím. Nikdo mě neprokoukl, jen Edward, který už mě znal moc dobře. Hladil mě po zádech a já měla chuť se smát.

„Bello,“ začal opatrně Emmett. „Nebreč,“ škemral a položil ruku na má záda. Chvíli jsem to na něj hrála, ale pak jsem neodolala. Otočila jsem se na něj a začala se smát.

„To máš za to,“ vyplázla jsem na něj jazyk a vzala si dva lístky, co držel v ruce.

„Díky,“ zavolala jsem na něj, když už jsem je podávala u vstupu.

***

Hned po vstupu do haly jsem se rozhlížela. Hledala jsem nejvhodnější cestu přímo k pódiu. Edward nejdřív chvíli protestoval, že bychom se měli jít usadit na naše místa. Ale já byla jiného názoru. Čapla jsem ho za rukáv a táhla ho směrem do davu. Začala jsem se násilím protlačovat skrz lidi. Nakonec se Edwardovy ochranářské instinkty vrátily a on mě skryl pod své křídlo. Procházel mezi lidmi a já schovaná v jeho objetí cupitala vedle něj. Jak to, že mu ti lidé uhýbali? Neměla jsem moc času o tom uvažovat, protože jsme už stáli u pódia a světla zhasla.

Napjatě jsem sledovala pódium a čekala na okamžik, kdy se tam objeví. Když se tam za velké parády všichni objevili, hned spustili. Už při první písničce jsem nevydržela a prosila Edwarda, aby mě na chvíli vysadil na svá ramena. Všichni okolo mě to taky tak dělali.

Všechny ze skupiny jsem měla před sebou. Prostě mazec. Předčilo to všechna moje očekávání. Ve víru euforie jsem natahovala ruku ke zpěvákovi, který si na to konto se mnou plácnul a přitom na mě mrkl. A já? Já z toho byla paf. Dokonalý pocit se rozléval mým tělem a měla jsem pocit, že bych zbořila nebe, jaká tam byla úžasná atmosféra. Edward pode mnou lehce vibroval, ale já to nijak nesledovala.

Zpívali všechny známé písničky a já se na tom plně vyřádila. Zpívala jsem s nimi a bylo mi jedno, jestli to je falešné nebo ne. Tady to bylo totiž všem jedno.

Na poslední písničky mě Edward položil na zem a to jsem se do toho opřela, skákala jsem, dováděla a hlavně zpívala. Zbořila jsem veškeré své zábrany a cítila se po dlouhé době jako svobodný člověk. Zpěvák mě zaujatě pozoroval a já se naschvál natiskla na Edwarda a políbila ho, aby si dal pohov. Ani to nepomohlo, ale možná to bylo dobře.

Jak koncert skončil, tak ke mně přišel jeden z bodyguardů a zeptal se mě, jestli bych nešla s ním. Chytla jsem Edwarda pevně za ruku a šla za ním. Něco mi říkalo, že tohle bude nezapomenutelný zážitek.

Zastavil před místností a zaklepal na dveře. Pak už jsem jen slyšela, ať vstoupíme. Stáli jsme v místnosti s celou skupinou a já tomu nemohla uvěřit. Ještě že mě Edward zezadu podpíral.

Chvíli se se mnou bavili a pak mě poprosili o fotku. Řekla jsem jim své jméno, ale bez přímení, to jsem měla zakázané. Stoupla jsem si vedle hlavního zpěváka a ostatní se postavili okolo nás.

„Už to bude. Úsměv,“ upozorňoval nás fotograf a já se zářivě usmála.

„Mohla bych vás o něco poprosit?“ zeptala jsem se Stevena a ten jen přikývl.

„Podepsal byste se mi?“ zeptala jsem se ho a on už šel ke kartičkám na autogramy, poslal je dál a všichni se začali podepisovat. Podepsali dvě karty a já je podala Edwardovi, který byl jak na trní. Evidentně se tu necítil dobře, na rozdíl ode mě.

„Děkuji moc,“ usmála jsem se na ně.

„Rádi jsme tě poznali, Bello,“ řekli všichni sborově a já s úsměvem na tváři odcházela z místnosti. Tak tohle se mi nikdy nesnilo, tohle musí být sen, povídala jsem si v duchu a mačkala k hrudi podepsané fotky.

„Edwarde, štípni mě, prosím!“ On tak udělal. Otevřela jsem oči a nic. Neprobudila jsem se. Nemohla jsem se dočkat, až tohle povím Emmettovi.

Došli jsme ven k autu, kde už na nás čekali. Emmett si mě zaujatě prohlížel.

„Co ti chtěli?“ vyzvídal netrpělivě.

„Tomu bys nevěřil. Já jsem se s nimi bavila naživo!“ jásala jsem radostně.

„Cože?“ vyjekl zaskočeně.

„Ano,“ začala jsem okolo něj skákat s podepsanou kartičkou.

„Já na ně chodím už několik let a nic. A ty toto,“ říkal si pro sebe, ale já ho slyšela. Nakonec jsem to nevydržela a všechno jsem mu začala vyprávět.

„Fíha,“ řekl, když jsem skončila. Podala jsem mu kartičku a on mě radostně objal.

„Aspoň něco, když už nic,“ zabručel si pro sebe, ale mě obdařil spokojeným úsměvem. Nakonec se ke mně naklonil a dal mi pusu do vlasů. Začervenala jsem se. Emmetta jsem měla strašně ráda, ale projevování takové náklonnosti ke mně se určitě Rose nelíbilo. A tak jsem chytila Edwardovu ruku a spolu jsme nasedli do auta. Tam jsem si položila hlavu na jeho rameno a spokojeně rozjímala nad perfektním večerem.

Cesta uběhla rychle a já stále nemohla uvěřit, že už je to za námi. Zato únava se dostavila celkem rychle. Stěží jsem vystoupila z auta. Měla jsem pocit, že moje nohy váží aspoň tunu. A pak už téměř setrvačností došla do našeho pokoje. Vyčerpaně jsem spadla do postele, silou vůle se přitulila k Edwardovi a okamžitě usnula.

***

Probudila jsem se v obrovské posteli a rukou jsem zašmátrala vedle sebe, ale Edwarda jsem tam nenašla. Rozespale jsem se rozhlédla po pokoji, ale nikde nikdo. Myslela jsem, že tu se mnou bude, jenže nebyl. Vylezla jsem z postele a pomalu se rozešla do koupelny. Bosky jsem se ploužila ve vysokém, hebkém koberci a kdybych nebyla tak moc unavená ze včerejška, určitě bych do té koupelny dotančila. Protože ten koberec byl tak měkký, že to byl doslova pocit, jako bych byla na obláčku.

V koupelně jsem si vlezla do sprchy a pustila na sebe horkou sprchu. Pořád jsem jedním okem šmírovala dveře koupelny. Čekala jsem, že se v nich každou chvíli objeví Edward. Vždycky to takhle dělal. Tyhle ranní přepadení. Byla jsem celá nesvá z toho, že dnes je to jinak. Umyla jsem si vlasy šampónem a namydlila si tělo voňavým gelem. Tentokrát teda sama, když tu nebyl Edward.

Uvolněná ale zklamaná jsem vylezla a zabalila se do ručníku. Měla jsem zvláštní pocit a nemohla se ho zbavit. Vyšla jsem z koupelny a rozhlédla se po pokoji. Bylo tam podezřelé ticho. Znovu jsem přejela celou místnost pohledem, ale nic jsem neviděla.

Chtěla jsem se otočit a jít zpátky, když se mi před obličejem objevila něčí ruka a pak už jsem viděla jen tmu…

Holky, děkujeme za komentáře, vždy nás potěší a popoženou dál. Jste zlatíčka.

Tak co říkáte na kapitolu? Líbila se?

V další kapitole si Edward s Bellou užijou štastné chvíle. Více už se ode mě nedozvíte, jinak bych vám vyzradila naše překvapení.

Ještě jednou děkujeme. Vaše Irmička1 a Mmoník

Autor: Irmicka1 (Shrnutí povídek), mmonik, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - 26. kapitola: