Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - 3. kapitola

27.07.2012 (12:15) • mmonik, Irmicka1 • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 4440×

***

Posledních čtrnáct dní jsem v práci téměř spal. Fajn, nespal, protože já nikdy nespím. To byla momentálně moje výhoda. Přestože jsem v práci trávil skoro všechen svůj čas, tak jsem se do ní neuvěřitelně těšil.

Přípravy na jarní kolekci ve spolupráci s McQueenem byly v plném proudu. A dnes to bylo obzvláště důležité. Měly totiž konečně přijít první návrhy.

Nastartovaný na další krásný den jsem vstoupil do budovy a namířil si to rovnou k recepci.

„Ahoj, Amando, nebyl tady už náhodou kurýr?“ Amanda zrovna telefonovala, ale mně to bylo jedno, jen jsem chtěl slyšet odpověď. Její myšlenky se pohybovaly kdesi v říši prasečinek, a tak jsem se musel zeptat. Zakývala hlavou a já byl trochu naštvaný.

Došel jsem k výtahu a byl přesvědčený, že hned, jak se dostanu do kanceláře, zavolám k McQueenovi, kde jsou ty návrhy.

Vystoupil jsem a blížil se ke dveřím od mé kanceláře. Přemýšlel jsem, jak je postrašit, aby mi ty návrhy dovezli opravdu co nejdříve. Jediné, co mě napadlo, byla Bella. Sám od sebe jsem se nad tím zamračil. Nesnášel jsem, že má ta ženská takovou moc.

Vzal jsem za kliku a byl překvapený, že dvoukřídlé dveře do její kanceláře byly otevřené. Měl jsem za to, že jsem je v noci zavíral.

Zvuky pracujícího člověka mě udiveně dovedly až na práh dveří, kde jsem zůstal vyjeveně stát.

Vysoké jehlové podpatky, tělové silonky, úzká a krátká látková sukýnka, bílé tílko a vlasy upravené do culíku. Takhle jsem Isabellu nikdy oblečenou neviděl. Vypadala jako sexy úřednice. Stála nahnutá nad svým stolem, zády ke mně. Tudíž ač nechtěně, můj pohled upoutal její dokonalý zadek.

Zpozorovala mě, jedním ladným pohybem se narovnala a otočila se ke mně. Zadíval jsem se jí do tváře a nemohl z ní spustit zrak. Obyčejně chodila oblečená v návrzích, které nikdy nebyly zveřejněny. Byly šité na míru přímo pro ni. Vážně jsem z ní byl dost mimo.

Hrobové ticho, které přerušila svým povzdechnutím. Nikdy jsem tohle nepochopil. Ona je celebrita, na svém kontě má miliony a ona se tváří jako umučení boží. A to doslova. Kdy jsem na její tváři viděl úsměv? Kdy jsem na ní viděl radost, například, že máme nový kontrakt? Popravdě, ve skutečnosti nikdy. Jen jednou, když kráčela po červeném koberci na premiéru nějakého filmu, který natáčel její tehdejší přítel.

Nevím přesně, co to bylo, jen vím, že jsem byl tím úsměvem vyvedený z míry. Nevěřil jsem vlastním očím, a tak mám dodneška tu její fotku s úsměvem schovanou.

„Už jste tu? Takhle brzy? Vždyť jsme včera odcházeli velmi pozdě,“ prolomil jsem ledy a popošel k jejímu stolu, zatímco ona ho obešla a posadila se za stůl. Včera jsme dlouho pracovali, ona odcházela nějak po půl dvanácté a já asi ve dvě. Měl jsem za to, že přijde až tak v poledne.

„Odešli? Já myslela, že jste tu byl mnohem déle než já,“ vybafla na mě a já před ni položil kávu, kterou jsem jí jako každé ráno přinesl.

„Odešla,“ opravil jsem se. Zarazilo mě, že to ví. Nechtěl jsem z toho dělat drama, tak jsem odvedl pozornost.

„Návrhy zatím nepřišly. Amanda říkala, že kurýr zatím nedorazil. Jdu je hned zaurgovat,“ nadhodil jsem a chtěl slyšet její souhlas.

„Není potřeba,“ ubroukla a já nešťastně poklesl hlavou. Těšil jsem se na ty návrhy a chtěl je konečně vidět.

„Vyzvedla jsem je ráno osobně,“ vyslovila a vzala do ruky kožené desky. Podala mi je a já je s napětím otevřel.

„Bože,“ vyšlo ze mě nekontrolovaně.

„Zase tak dobré nejsou,“ umlčela mě a já ty desky zaklapl. Naštvaně jsem stáhl rty k sobě a snažil se zadržet vrčení, které se mi začalo drát z hrdla. Co si myslí? Že má lepší vkus než já?! To ani náhodou!

„Vidím, že se mnou nesouhlasíte,“ pronesla a usrkla z hrníčku, „pak vás tedy prosím, abyste si návrhy prošel a ke každému mi napsal hodnocení. Uvidíme, jestli se na něčem shodneme,“ dořekla a já zůstal tupě zírat.

„Dobře.“ Zachoval jsem klid, ale svou reakcí mě vážně překvapila.

„Zítra to chci mít na stole.“

„Budou tam,“ dořekl jsem a namířil si to ke svému stolu.

„Vytoč mi Karla,“ zavolala na mě. Sedl jsem si a zpaměti vytočil jeho číslo.

„Edward Cullen, chce s vámi mluvit Isabella.“

„Karl na trojce,“ zavolal jsem na ni a ponořil se do těch desek, které volaly moje jméno. Já ti ukážu komentáře!

***

Celý den jsem byl v jednom kole. Pořád a pořád něco.

„Přines ty složky!“

„Přines mi kávu!“

„Kde jsou ty faktury?“

„Proč tu ještě nejsou?“

Jak jsem se blížil k její kanceláři, uslyšel jsem její hlas.

„Ede, přines mi kávu,“ rozkázala a mávnutím ruky mi naznačila, abych vypadl.

Proč mi nemůže říkat celým mým jménem?! Je to dost urážlivé. Co je těžké na jméně Edward? Nic. Je to snadné i vyhláskovat.

„Zavolej mi Daniela,“ přikázala a já jsem vytočil číslo na jeho asistentku.

„Kancelář pana Smitha. U telefonu Elke, přejete si?“ ptá se.

„Elke, tady Edward. Šéfová chce mluvit s panem Smithem, okamžitě.“

„Vyřídím, hned přijde,“ řekla a já se usmál.

„Za chvíli tu bude,“ vyřídil jsem jí vzkaz.

Slabé: „Děkuji,“ vyšlo z jejích otevřených dveří. Ona mi poděkovala? Tohle je historický okamžik, a to myslím vážně. Za tu dobu, co tady pracuju, už to bude rok, mi nikdy, výslovně nikdy nepoděkovala. Vzal jsem si blok a napsal jsem dnešní datum.

„15. 2. – poděkovala“

Napsal jsem to výrazně, tučně a ještě dvakrát jsem to podtrhl. Tak to bych měl. Z dálky jsem slyšel kroky. To bude pan Smith.

„Ahoj, Edwarde, je u sebe?“ zeptal se a nečekal odpověď, protože to už sám viděl. Rukou jsem mu pokynul, ať jde dá,l a on se vydal vstříc svému osudu.

Každé setkání s ní je osudové, nikdy nevíte, co se stane. Jestli vás vyhodí, nebo povýší. Prostě to je nesmírně těžké přijít na to, co chce a co od ní máte čekat. Každý v téhle firmě z ní má respekt. A nejenom ve firmě. Podle všech je to ta „nejhorší“ šéfová, kterou zažili.

Je pro mě záhadou, jak se mladá dvacetiosmiletá ženská dostala až na vrchol v žebříčku za nejlépe oblékanou, nejpracovitější a tou nejúspěšnější ženou své doby v módním průmyslu. Tak mladá a už je u některých mladších generací považována za vzor. Jen kdyby ji znali osobně, divili by se.

Zaposlouchal jsem se do rozhovoru ve vedlejší místnosti a stejně jsem se toho moc nedozvěděl.

„Děkuji,“ řekl Smith a vydal se ke dveřím. Z jeho myšlenek jsem konečně pochopil, co se stalo. Vyhodila ho. A ještě stylem, že si myslí, že ona za nic nemůže. Ona má tu diplomacii vážně v krvi.

Bylo mi ho líto, ale vypadalo to, že mu dala slušné odstupné, a myslím, že když někde řekne, že pracoval v Glamouru, určitě ho vezmou.

Ten otravný telefon opět zadrnčel a já ho otráveně zvednul. Chtěl jsem pracovat na těch návrzích, ne zvedat telefon.

„Ředitelství Glamouru, prosím?“

„Jessica. Mohl bys mi dát Bellu, Edwarde?“ Ta otravná Jessica. Je do mě blázen a už dávno by ze mě udělala ředitele GlamourModels, jen abych s ní šel na rande. Jenže Jessica je pod silným vlivem Belly, a tak mám smůlu.

„Jistě,“ zapěl jsem do telefonu a přepojil ji. Opět jsem se ponořil do zkoumání jarní kolekce.

„Jess, mě vážně nezajímá, co ti řekl. Chci vědět, na kdy je naplánovaná další zkouška a jestli je vše zařízené pro tu Itálii,“ odsekla jí. Řekla to sice potichu, přesto jsem to díky dokonalému sluchu slyšel. Pousmál jsem se. Přesto stále nechápu, jak to, že na Bellu naše přirozené vábení nefunguje. Nejde mi to do hlavy.

Podíval jsem se na hodiny a už byl čas jít domů. Dnes jsem chtěl vyrazit na lov. Vzal jsem si věci a vydal se ještě za Isabellou.

„Potřebujete ještě něco?“ zeptal jsem se nejsladčeji, jak jsem mohl. Aniž by odtrhla oči od počítače, zakývala hlavou ze strany na stranu.

„Dobře, tak dobrou noc,“ řekl jsem a zamířil ke dveřím.

„Dobrou noc, Edwarde,“ řekla tak, že by to obyčejný člověk neměl možnost slyšet. Musím přiznat, že její hlas zněl jinak. Mileji.

Další kapitolka bude z pohledu Belly. Dozvíte se něco z jejího života. Nic není tak růžové, jak se může zdát. A Bella není žádná výjimka.

Doufáme, že si povídka našla nějaké ty své příznivce. :-)

M+I.

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), Irmicka1, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - 3. kapitola: