Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - 8. kapitola

07.09.2012 (16:30) • Irmicka1, mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 4164×

8. kapitola

Seděl jsem na pohovce spolu s Isabellou a ona mi dávala příkazy, co mám nachystat na maškarní bál. Glamour má takovou tradici a už od založení pořádá dvakrát ročně tyhle akce, kde se sejdou různí návrháři, celebrity a taky novináři, kteří fotí tuhle velkolepou událost. Podle mě to není nic výjimečného. Lidé se opijí, tancují a nakonec, pokud se nějakému muži poštěstí, najde si společnost na noc.

Ano, takhle to nakonec skončí. Svobodní muži jdou předvést své elegantní oblečení a pochlubit se obsahem své peněženky a naivní ženy jim skočí na špek a vyhoví jejich splnitelným a někdy i nesplnitelným přáním.

„Ede, jak to vypadá s výzdobou?“ Povzdechl jsem si a svůj pohled jsem zaměřil na její osobu.

„Všechno už je koupené, podle toho, co jste sama vybrala, a už to stačí jen umístit,“ řekl jsem unuděně a otráveně se na ni zadíval. To už bych radši teď seděl ve své kanceláři a poslouchal její rozkazy, než tady s ní probíral ten blbý bál.

„Občerstvení?“ zeptala se s otázkou v očích a v jejich očích bylo vidět, že mě chce načapat.

„Objednal jsem vše. Švédské stoly a taky barmana,“ ukončil jsem to a čekal jsem, na co se mě zeptá dál.

„Dobře. A už jsi domluvil kapelu?“

„Ano, to, co jste si přála, máte mít.“ Otráveně jsem protočil očima a znovu se podíval jejím směrem. Něco v jejich očích mi říkalo, že tohle není vše a že přece jen něco přijde a já odtud nakonec přece jen vypadnu.

„Vyzvedl jsi mi šaty?“ zeptala se potěšeně a já jsem zakroutil hlavou.

„Ne, mám pro ně zajet?“ zeptal jsem se s nadějí.

„Jo, proč si asi myslíš, že jsem ti to do prdele říkala?“ rozkřičela se na mě a já se zvedl a rychle vypadl z kanceláře.

Z věšáku jsem si vzal své sako a vydal jsem se pro její noblesní šaty. Proč jsem se dnes nehodil marod? Mohl jsem si tohle všechno odpustit.

*****

Vstoupil jsem do malého domu na konci New Yorku, kde u menšího pultu stála mladá slečna a usmívala se na všechny strany.

„Dobrý den,“ pozdravil jsem slušně, jak mě to doma učili.

„Dobrý, co si přejete?“ zeptala se slečna a flirtovně na mě mrkla, ale já jsem na to dnes opravdu neměl náladu. Stačí mi Amanda s Jessicou a nechci mít na svědomí další „zlomené“ srdce.

„Přišel jsem Isabelle Swanové pro šaty,“ řekl jsem unuděně.

„Jistě, slečna Swanová. Hned vám je přinesu.“ S vystrašeným úsměvem odešla z místnosti do další a já podle jejich myšlenek věděl, že jde za její tetou, která se stala Isabellinou švadlenou. Jaké štěstí. Chudák ženská!

Po několika minutách se vrátila usměvavá slečna a podávala mi ty proklaté šaty. Opatrně jsem je vzal a přehodil je přes rameno.

„Slečna Swanová má vše zařízené. Tak na shledanou,“ loučila se a já se na patě otočil a šel ke dveřím.

„Děkuji,“ řekl jsem a už jsem otvíral dveře, když mě vyrušila.

„Ještě počkejte,“ zavolala na mě a já se otočil. „Tady je moje telefonní číslo, kdybyste měl zájem, zavolejte a já si s vámi s radostí vyjdu,“ řekla a doufala, že se jí u mě konečně poštěstí. Přikývl jsem, vzal jsem si její vizitku a vydal jsem se zpět do kanceláře.

*****

Stál jsem v rohu místnosti, rozhlížel se po všech okolo a musel uznat, že tu bylo hodně lidí, všichni pozvaní přišli a všem jsem v myšlenkách vyčetl, že se baví.

Na sobě jsem měl elegantní šedý oblek a na obličeji škrabošku. Výhoda na škraboškách je, že se v klidu ztratím mezi lidmi a Isabella si mě třeba ani nevšimne, ale při mém štěstí to tak nebude.

Do místnosti vstoupila žena v krásných červených šatech s dlouhou vlečkou a vlasy měla spletené do složitého drdolu. Té ženě to neskutečně slušelo. Stála by za hřích, pomyslel jsem si. Průvan mi přivál její pach a já jsem poznal vůni Belly.

Edwarde, na co to myslíš, ona je ďábel, s ní nic neměj, varovalo mě moje druhé já. To lepší.

Odvrátil jsem svůj pohled a zadíval se po ostatních v sále. Všichni vesele diskutovali a obdivovali ji, Isabellu. Jejich myšlenky byly otravné, a proto jsem se nad nimi ani nepozastavoval. Jen sex, peníze, alkohol a zase sex.

Na patě jsem se otočil, vyšel jsem ze sálu na terasu a prohlížel si noční New York. Okolo mě svítilo tisíce světel, ať už z domu nebo z lampy, a nad hlavou svítily ty nádherné malé zlaté hvězdičky. Každá hvězda je něčím výjimečná a jedinečná, asi tak jako my samotní lidé. Isabella je jedinečná, ale taky ví, co chce, a já? Jsem loutka v jejím mistrovském plánu.

Pohled na těch nekonečně jiskřících se kamínků, které si jen tak pěkně září na obloze a nikdo je neotravuje, mě přivedl na jiné myšlenky, a moje nálada? Ta stoupla o několik stupňů nahoru.

S úsměvem na tváři jsem se vrátil zpět do místnosti. Musel jsem zkontrolovat, jestli někomu něco nechybí. Rozhlédl jsem se a všimnul si, že chybí nějaké jídlo. Vydal jsem se tedy do kuchyně.

„Chybí tam jídlo! Přidejte tam něco,“ řekl jsem rozkazovačně, aby si ti lidé pospíšili. Když chcete tu nejlepší práci, musíte na ně přísně. Tohle je jedna z mnoha věcí, co jsem pochytil od své šéfové.

V kuchyni všichni dělali, co jen mohli. Číšníci vzali tácy a šli roznést alkohol a já se vrátil zpět do místnosti, kde se všichni náramně bavili.

Sedl jsem si ke stolu a před sebe jsem položil nedopitou sklenici, aby to nevypadalo podezřele. Do ruky jsem si vzal mobil a zaujatě si prohlížel jednotlivé detaily a chyby. Můj mobil a taky mobily celé mojí rodiny jsou vytvořeny na zakázku, neboť ty šunky, co vyrábějí, by nám po lovu nemusely vydržet.

Povzdechl jsem si a za mnou jsem uslyšel odkašlání. Vyplašeně jsem se za tím otočil a podíval se do Isabelliných očí.

„Edwarde, potřebuji s tebou mluvit,“ konstatovala a už šla na druhou stranu místnosti přes parket. Doběhl jsem ji a chytil jsem ji za ruku.

„Zatancujeme si?“ zeptal jsem se, ale na odpověď jsem nečekal. Vzal jsem ji za ruku a ona se na mě podezřívavě dívala.

„Ahm,“ odkašlala si a přitáhla se ke mně.

„Takže…“ začala, ale já jsem ji neposlouchal.

Vnímal jsem naše těla natisknutá na sobě.  Vnímal jsem každičký sval jejího těla, každičké místečko. Její vůně mě při nadechnutí šimrala v nose a její jemný výstřih mě nutil se dívat na ty dvě malé broskvičky, ale ovládnul jsem se a odtrhl jsem od nich pohled. Ale i tak jsem se málem neovládnul. Snažil jsem se zaposlouchat do jejich slov, abych aspoň trochu pochytil to, co se mi snaží říct, ale nic. Moje mysl byla vymetená a já se nedokázal na nic soustředit než na naše vzájemně otírající se těla.

Zkoušel jsem se znovu zaposlouchat do dění kolem mě a nakonec se mi to i podařilo. Isabelle hlasitě bilo srdce a její hlas, který už jsem slyšel o něco líp. Zkusil jsem to znovu a povedlo se.

„Tak co si myslíš?“ zeptala se a já se na ni poplašeně podíval.

„No…“ zasekl jsem se a podíval se na druhou stranu.

„Musím jít něco zkontrolovat,“ vyhrkl jsem a už jsem se na ni ani nepodíval.

Edwarde, tak to bylo o fous.

Děkujeme za komentáře, jsme rády, že povídka má nějaké stálé čtenáře. Příště nás čeká příprava do Itálie a samotná cesta letadlem. Co se stane? Příště v povídce.

Irmička1 a Mmoník

Autor: Irmicka1 (Shrnutí povídek), mmonik, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - 8. kapitola: