Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - 9. kapitola

11.09.2012 (16:00) • mmonik, Irmicka1 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3468×

Stál jsem v kanceláři a rozhlížel se, jestli mám opravdu všechno, co potřebuji. Vypadalo to, že mám vše. Potřeboval jsem ještě dodělat nějakou práci, než odjedeme. Prohlížel jsem u skříně se šanony jednu důležitou složku, když mi zazvonil telefon.

„Bello?“ zavolal jsem do telefonu a čekal na další instrukce.

„Nezapomeň zadat do tisku ten článek, co poslali včera večer,“ začala. Zasedl jsem k počítači a projížděl seznam mailů.

„Zařídím to,“ ujistil jsem ji, ale ona mě stejně moc neposlouchala.

„Je potřeba ho opravit. Tak to zařiď,“ pokračovala a já si pro sebe kýval.

„A Ede, nezapomeň notebooky, chci z Itálie pracovat,“ dodala a já si uvědomil, že jsem na to zapomněl.

„Na cestu je všechno připravené?“ přeptala se mě po sté.

„Ano,“ ujistil jsem ji po sto prvé.

„Dobře, dobře,“ opakovala si. Bylo mi jasné, že přemýšlí, co ještě bude chtít.

„Zatím vše,“ ukončila hovor bez pozdravu či jiného gesta. Prostě to položila. Nesnášel jsem tohle její chování. Je strašně panovačná a rozmazlená!

Vyhledal jsem potřebný článek a udělal s ním ještě pár nějakých úprav. Hned potom jsem ho poslal do tiskového oddělení. Dál jsem si dodělával pracovní nezbytnosti, když mi opět zazvonil mobil.

„Bello?“ Bez podívání na display jsem ho zvedl.

„Tady táta,“ ozvalo se a já se pro jistotu podíval na display, jestli je to pravda.

„Oh, ahoj, tati,“ začal jsem trošku nervózně.

„Myslel jsem, že…“

„Je to šéfová. Pochopil jsem,“ přerušil mě.

„Jak se máte?“

„Dobře a ty? Jak se máš, synu?“

„Fajn.“

„Volám, abych se zeptal, kdy nás přijedeš navštívit? Dlouho jsme se neviděli.“ A je to tady. Opět další přednáška, jak zanedbávám rodinu. Je pravda, že doma jsem byl naposledy tak… před rokem. Asi jednou nebo dvakrát se mi poštěstilo, že jsem vypadl na víkend, ale jinak vždycky na pár dní jezdili oni za mnou. A to jsem na ně měl stejně jen omezené množství času.

„Dnes letím do Itálie na přehlídku. Vrátím se asi za pět dní. Slibuju, že si pak vyšetřím čas a přiletím na víkend za vámi,“ chlácholil jsem ho a doufal, že mi to sežere.

Nevím, co mi na to řekl, protože se za mými zády objevila Bella. Byl jsem tak zabraný do telefonu a svých lží, že jsem ji vůbec nezpozoroval. Hlavně jsem ji tady vůbec nečekal.

„Jsme domluveni, zatím nashle,“ ukončil jsem spěšně hovor a otočil se na ni.

„Nějaké problémy?“ zeptala se mě a přitom mi něco hodila na stůl. S kroucením hlavy jsem se přesunul ke svému stolu.

„Ne, nic. Všechno v pořádku,“ lhal jsem, jako když tiskne. Významně se na mě podívala.

„Lžete své nadřízené. A to čekáte nějaké odměny?“ odfrkla si a šla do své kanceláře. Sedl jsem si za stůl a přemýšlel, jestli mě Bella špehovala za dveřmi, jak dlouho tam asi byla a co všechno slyšela.

Vzal jsem složku, kterou mi hodila na stůl, a nevěřil jsem vlastním očím. Kontrakt s Guccim. Bože, ta teda jede. Jedna bomba za druhou. Letos se jí opravdu daří. Nafoukl jsem se a opřel se do křesla. Co mě čeká příště?

Vstal jsem a došel k jejím dveřím.

„Volal mi můj otec. Chtěl vědět, jestli přijedu na víkend,“ řekl jsem jí pravdu. „Dlouho jsem doma nebyl,“ dodal jsem. Zvedla oči od monitoru a podívala se na mě.

„Jestli potřebujete, v klidu jeďte domů. Do Itálie se mnou může jet třeba Jacob,“ vysolila a opřela se do toho svého velkého křesla. Jistě, to se dalo čekat. Potvora!

„Ne, to je v pořádku,“ procedil jsem skrz zuby a odcházel. Musel jsem pryč, jinak bych ji roztrhl vejpůl.

***

Seděl jsem v letadle a v uších měl sluchátka. Díval jsem se na nějaký film, který tam zrovna dávali. Vlastně jsem ho moc nesledoval, jen jsem nechtěl, aby měla důvod na mě mluvit. Seděla vedle mě a popíjela skleničku sektu. Pořád jsem měl chuť ji zabít. Takže jsem se snažil na ni nedívat, nereagovat. A doufal jsem, že usne. Ale ono nic.

Film skončil a já už neměl co dělat. Periferně jsem se na ni podíval, abych zjistil, jestli je čistý vzduch.

Seděla s nohou přes nohu a hlavu měla zabořenou v nějakých dokumentech. Rentgenovýma očima jsem mžoural, aniž bych pohnul hlavou, o co se jedná. Bella vypadala velmi zamyšleně, a to vzbudilo mou zvědavost. Když jsem zabrejlil líp, rozpoznal jsem kontrakt s Guccim. Plus první návrhy, plus dalších pár materiálů.

Docela se mě dotklo, že mě z toho vynechala. No jistě, s McQueenem mě nechala jí pomoct, ale Gucciho si chce vyžrat sama. Pokrytec!

Sundal jsem si sluchátka a bez náznaku, že jsem si všiml, co právě dělá, jsem se protáhl.

„Dáte si ještě něco k pití? Jdu si pro sodu,“ řekl jsem a s nezájmem si stoupl. Prošel jsem kolem ní a nezapomněl jí ty materiály z nohou shodit na zem.

„Pozor,“ vyjekla a já nasadil omluvný výraz.

„Omlouvám se, nevšiml jsem si, že…“ nechal jsem to vyznít do ztracena. Sehnula se a začala ty papíry sbírat. Klekl jsem si na zem a pomáhal jí to urovnávat. Pozastavil jsem se nad jedním návrhem, který dolétl nejdál.

Byly to přenádherné koktejlové šaty, které měly medový nádech, jemně zdobený dekolt a ladně řešená ramínka. Něco tak čistého a nevinného jsem dlouho neviděl.

„Co jim říkáte?“ zeptala se mě, když viděla, že si ty šaty prohlížím. Bylo mi jasné, že něco takového se Belle nelíbí, tak jsem řekl něco úplně jiného, než bych ve skutečnosti řekl.

„Myslím, že jsou až přespříliš nevýrazné a mdlé. Zdá se mi, že postrádají tu onu noblesu, kterou Gucci představuje. Celkově bych je poupravil. Medovou barvu bych u koktejlek hlavně vůbec nepoužil. Ta se hodí pro dlouhé šaty,“ uzavřel jsem to. Podal jsem jí ten návrh a ona ho přijala. Uložila ho k ostatním a zaklapla celou složku.

„Studujete kontrakt s Guccim?“ Ejhle, naskytla se mi dobrá příležitost se do kontraktu zapojit. Bella jen přikývla. Byla zamyšlená a očima rentgenovala tu složku.

„Nechcete se na to podívat společně?“ nabídl jsem se a doufal v kladnou odpověď.

„Dala bych si džus. Pomerančový, děkuji,“ řekla a otočila hlavu. Hm. Kdybych mohl, naplival bych jí do něj. Jenže, bohužel. To by se nejspíš otrávila.

***

V Itálii byl příjemný, čistý vzduch. Po čekání na zavazadla jsme se konečně dopracovali k připravenému autu. Ještě, že jsem upír, ten její loďák by neutáhli ani dva. Ženská…

Dorazili jsme do hotelu a konečně se šli ubytovat. Na recepci byli velmi milí a všechno fungovalo tak, jak mělo. Dali nám karty od našich pokojů, tak jsme si to namířili k výtahům.

„Nechcete si projet město?“ Otočila se na mě Bella.

„Aspoň byste ho poznal,“ ušklíbla se a čekala, až přivolám výtah.

„Já ho znám,“ usadil jsem ji a ona mi věnovala nevěřícný pohled.

„Vážně?“

„Vážně,“ ujistil jsem ji. Nemohl jsem se dočkat, až se té ženské zbavím.

Došel jsem do pokoje, ale ani jsem si nevybalil. Natáhnul jsem se na postel a měl chuť něco rozbít. Vytáčela mě šíleným způsobem. Myslel jsem si, že jako upír jsem chladný. No, to bylo do té doby, než jsem poznal ji.

Špatná nálada mě neopouštěla, a tak jsem se rozhodl jít do sprchy. Stál jsem tam a čekal, že to ze mě ta sprcha všechno smyje, když jsem uslyšel bouchání na dveře.

S myšlenkou, že je to pouze personál, jsem si obmotal kolem pasu ručník a vydal se ke dveřím. Pootevřel jsem je a uviděl Bellu. Když mě zpozorovala, celá zčervenala. Schovala si tvář do dlaní, začala mávat rukou a omlouvat se. Už odcházela, když jsem se konečně probral.

„To je v pořádku, pojďte dál,“ zavolal jsem na ni a ona zapadla do mého pokoje. Uvědomil jsem si, že jsem před ní stál pouze v tom ručníku, proto chtěla odejít. Už jsem se lekl, že se jí snad líbím.

„Jen na sebe něco hodím a hned jsem u vás. Stalo se něco?“ ptal jsem se a utíkal do koupelny. Pak jsem si uvědomil, že nemám vybalené oblečení, takže jsem se opět vrátil do pokoje.

Stála u okna, zády ke mně. Na sobě měla vysoké lodičky na úzkém jehlovém podpatku, Krátké šaty, které byly bílé. Šaty měly, netradičně, dlouhý černý rukáv, na který navazovaly černé pruhy po stranách jejího těla. A ty nohy.

Prohlížel jsem si její štíhlou postavu a přitom na sebe rval oblečení. Přešlápla z nohy na nohu a povzdechla si. Musela být unavená, vždyť v letadle vůbec nespala.

„Co se děje, Bello?“ ptal jsem se starostlivě a přistoupil k ní blíž. Její vůně mě pohltila a měl jsem pocit, že se neovládnu.

„Myslela jsem, že bychom se mohli podívat na ten kontrakt s Guccim,“ přednesla a podepřela si hlavu jednou rukou. Hned potom se chytila za krk a jemně ho párkrát prohmátla. Pak si nadzvedla vlasy a zkřížila ruce před sebou.

Sledoval jsem každý její pohyb, jako by to byl film. Pamatoval jsem si každičký detail. Byla nádherná. Slunko se blížilo k západu a ona opět pohlédla z okna.

„Nepůjdeme se projít?“ vypadlo ze mě a ona se na mě vyděšeně otočila.

„Jako spolu?“ zeptala se zcela vážně. Hm, to jsem se zase jednou nechal usnést okamžikem.

Tak jo, nebudu dělat drahoty a prozradím, že na tu procházku přece jen půjdou. A Bella zaboduje. :-)

Váš Mmoník a Irmička1. :-)

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), Irmicka1, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - 9. kapitola: