Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gossip girl - 2. kapitola

23.09.2009 (17:15) • Lillith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1613×

2. kapitola

„Pokoj číslo 313?“ zeptala se Audrey, když vešla do studentského bytu. Právě na sebe hleděly naráz čtyři dívky a ani jedna se neměla ke slovu.

„Hm… tak myslím, že by nebyl špatný nápad začít s přestavováním, že? Přeci jen spolu určitě rok budeme muset vydržet,“ řekla Charlotte a sebejistě se usmála na své spolubydlící, „já jsem Charlotte Thomasová a to je naposled, co slyšíte mé celé jméno, nesnáším ho. Preferuji Charlie,“ pokračovala a odhalila znovu své dokonalé zuby.

„Ahoj já jsem Isabella Swanová, ale říkejte mi Bella,“ ozvala se hnědovláska a nervózně si prohrábla dlouhé vlasy.

„Já jsem Leah Clearwaterová,“ zamumlala indiánka.

„A já Audrey Leroyová,“ dokončila představování blondýnka.

„Myslím, že jsem mohla dopadnout hůř,“ sjela pohledem spolubydlící červenovlasá dívka a už si šla projít zbytek bytu. Leah se za ní nevěřícně podívala a vypadala, že se na ni chce vrhnout jako rozzuřená šelma. Audrey a Bella se na sebe šokovaně podívaly a vyprskly smíchy.

Byt nebyl moc velký, ale zato dost útulný. Měl tři místnosti a jednu koupelnu. V první, a taky největší, místnosti byl obývák a kuchyňský kout. Malá televize, gauč pro dva a dvě křesla. Jedna, zatím prázdná, knihovna a podlaha byla plovoucí. Kuchyň byla malá, ale poměrně moderně zařízená. Pak tu byly dvě ložnice. V každé byly jen dvě postele, skříň na oblečení a noční stolek.

„Já jsem na pokoji s Bellou,“ vykřikla rychle Leah a už táhla Bellu do pokoje nalevo. Audrey nezbývalo nic jiného než jen pokrčit rameny, vzít kufr a jít do pokoje za Charlotte, teda Charlie.

Tak to bychom měli. Čtyři nové spolubydlící. Čtyři nové osudy, které můžeme sledovat. Jak se ale vypořádají s rozdílnou povahou a co pak teprve temné šmouhy v jejich minulostí. Zůstaňte s vaší Gossipkou, která vám vše odhalí…

„Dneska jdu ven, takže nečekejte, že přijdu dřív než o půlnoci,“ oznámila Charlie, když vyšla z pokoje, kde se spolu s Audrey zhruba hodinu vybalovaly. Vzala si kabelku a kabát a vyšla z bytu. Její výrazný parfém byl v místnosti cítit ještě čtvrt hodiny potom, co ji opustila.

„Tak jestli tuhle holku nezabiju, tak to bude vrchol mé sebekontroly,“ odfrkla si Leah, uvelebila se na sedačku před televizí a hodila si nohy na konferenční stolek.

„Ty s ní nejsi v jednom pokoji,“ řekla naštvaně Audrey.

„Třeba to nebude tak zlé,“ řekla Bella, ale ani sama tomu neuvěřila.

„Přežijeme to. Přes den se s ní ve škole vídat nebudeme muset, odpoledne bude někde venku a večer se bude učit nebo pařit,“ řekla Audrey a posadila se do křesla.

„Jaký máte vůbec obor?“ zeptala se Bella.

„Já mám finanční účetnictví,“ odpověděla Leah.

„Mezinárodní obchod,“ řekla Bella.

„Diplomacie,“ ozvala se Audrey.

„Páni…to musíš umět hodně jazyků, že?“ zeptala se zvědavě Bella.

„Zatím jen čtyři i s Angličtinou. Jo a Charlie má taky mezinárodko.“

Argh…“ zaúpěla Bella sedla si na sedačku vedle Leah.

„Užij si to holka,“ popřála ji Leah. „Jak to vůbec bude s bytem? Můžeme si ho nějak předělat nebo tak?“

„Charlie se prý už ptala. Nábytek si sem můžeme nastěhovat, jaký chceme, ale musíme si ho samozřejmě zaplatit.“

„Úúú…to by chtělo brigádu. Nemáte nějakou?“ zeptala se Leah.

„Já zatím ne. Mě peníze posílá Edw…no prostě peníze mám,“ řekla Bella a uhnula před nevztekaným pohledem Leah.

„Já už nějakou brigádu mám,“ zamumlala Audrey a pohled měla zapíchnutý do opěradla křesla, takže si výměny pohledů u svých spolubydlící ani nevšimla.

Koukám, že každý má svoje tajemství. A nikdo se s nimi zrovna nechce svěřovat. Jak moc temná tajemství skrývají a jaký to bude mít dopad na jejich nové spolubydlící?

„Já brigádu zatím nemá, ale rozhodně se chci po něčem podívat,“ řekla Leah a neodtrhla pohled od Belly, která ji pohled oplácela.

„No nic holky, pokecat můžeme ještě večer, ale potřebuju si ještě dovybalit. Když vám do toho pořád kecá Charlie, tak toho moc nestihnete,“ řekla s omluvným úsměvem Audrey a i za klapotu jejich bot na podpatku odešla do pokoje.

„Ani si nic neřekla,“ řekla Bella a podívala se na Leah, která svou pozornost přesunula na vzor na sedačce.

„Ty taky ne.“

„Ani mě to nenapadlo, promiň.“

„Nenapadlo tě, že někdo takový jako já, se může dostat zrovna sem?“ zeptala se podrážděně tmavovláska.

„Ne to ne. Já sama bych tu nebyla, kdyby mě sem nedostal Edward. Spíš mě překvapilo, že jsi odešla od smečky.“

„Od smečky…stačí mi, když se párkrát do měsíce přeměním a proběhnu se po parku kousek za kolejí. Pokusím se hlavně vybrat dny, kdy ostatní nebudou hlídat.“

„Ostatní nebo Sam?“

„Do toho ti nic není. Já se tě taky neptám na důvod, proč nejsi s tou tvojí pijavicí. Jsem ráda, že tu alespoň někoho znám, ale berme to pouze jako výhodný obchod. Nemusím utíkat oknem tajně. A ty vlastně taky,“ řekla Leah a odešla do pokoje. Bella za ní chvíli jen nevěřícně koukala, než uznala, že má nejspíš pravdu. Vše se pro ně právě zjednodušilo. Zalovila rukou v kapse u kalhot až vyndala mobil a vytočila číslo.

„Ahoj Edwarde, věděl jsi že tu má být i Leah?“

¤¤¤

„V kolik proboha přišla?“ zeptala se Bella, když se ráno chystala do školy. Po obýváku pobíhala Audrey a snažila se najít svoje klíče od bytu, Leah seděla u jídelního stolu a spokojeně dlabala svoje vajíčka se slaninou a Charlie seděla v obýváků v křesle a nepřítomně zírala před sebe. Vlasy měla rozcuchané, jakoby si je týden nečesala, a pod očima tmavé kruhy.

„Kolem třetí, možná čtvrté, ráno. Víte, jak mi dalo zabrat, než jsem ji probudila? Byl to skoro nadlidský výkon,“ řekla hrdě Audrey.

„No hlavně, že teď stíháte obě dvě,“ řekla kousavě Leah a měla bohužel pravdu. Výuka začínala v devět a bylo už třičtvrtě. Ani jedna z nich ještě nesnídala, Charlie nevypadala schopná jakéhokoliv pohybu a Audrey tu ještě pobíhala v pyžamu.

„Bello, já bych od tebe něco potře…“ začala Audrey.

„Jasně, že ji vezmu na hodinu. Znám ji teprve pár hodin a už ji nemám ráda, ale přeci ji tu jen tak nenecháme. A ty máš co dělat sama se sebou.“

„Dík…jsi zlato,“ řekla Audrey a utíkala se převléct.

„Že se ti chce, jim pomáhat,“ zakroutila hlavou nevěřícně Leah.

„Říká se tomu kamarádství, jestli to neznáš. Možná by si to mohla taky zkusit.“

„Nepotřebuju,“ řekla Leah, vyšla ze dveří a nezapomněla dost nahlas bouchnout dveřmi. Bella nad ní jen zakroutila hlavou a dál se věnovala chystáním věcí do školy. Nesmí první den přijít pozdě.

„Co se děje?“ zeptala se Charlie, kterou evidentně probralo bouchnutí dveří.

„Dělej, nemáš moc času. Přesně pět minut na to, aby ses upravila a nachystala do školy,“ zavelela Audrey, která právě vešla do obývacího pokoje. Byla už oblečená do černé sukně a trička. „Jak to ta holka dělá, že vypadá pořád tak dobře? Kdyby jich potakala ve tmě, tak si myslím, že je upír,“ přemýšlela v duchu Bella.

„Pět minut? To ses snad zbláznila,“ rozhořčila se Charlie. Sedla si do křesla založila si ruce přes sebe, jakoby chtěla dokázat, že ona přece nikam nepůjde, když má na přípravu jenom pět minut.

„Nedržkuj a dělej. My kvůli tobě pozdě nepřijdeme, takže buď ten svůj línej zadek zvedni a začni něco dělat, nebo odcházíme bez tebe,“ znovu zavelela blondýnka a i Bella by byla schopná udělat cokoliv by řekla. Audrey nesla v ruce nějaké oblečení, které hodila po Charlie, která bez remcání popadla kusy látky a poslušně se oblékla.

Za pět minut byly dívky hotové k odchodu. U školy se rozloučily a každá se vydala vlastní směrem.

Střední škola bývá plná poblázněných citů a puberťáckých lásek. Ale univerzita už je mnohem vážnější. Většina vztahů vytvořených tady, vydrží na hodně dlouho dobu. Dartmouth College je jedna z nejprestižnějších univerzit. Dostanou se sem buď ti nejnadanější nebo ti nejbohatší. Všichni chtějí vypadat z venku dobře. Chtějí, abych na nich nebyl vidět stres ze školy a z okolního tlaku. Všichni mají svá tajné povzbuzováky. Od ranního běhání a psaní do deníčku až po drogy a sex. Každý má svoje černé tajemství, které pro vás odhalí Gossipka.

„Tak jaký byl první den ve škole?“ zeptala se Audrey, když se s novými spolubydlícími potkala v malé kavárničce nedaleko od univerzity. Byla to náhoda. Charlie odběhla za nějakým čtvrťákem, kterého stihla sbalit už včera na nějakém večírku. Bella hledala nějaké tiché místo, kde by si na chvíli mohla odpočinout, než začne odpolední část jejího vyučování, a jen co našla ve spletitých uličkách tuhle italskou kavárnu, všimla si u jednoho z venkovních stolků Leah, ke které si přisedla. Za chvíli po jejím příchodu uviděly Audrey, jak s někým telefonuje a rozčileně u toho gestikuluje. Jen co dotelefonovala, tak na ni křikly, aby si šla přisednout.

„Hrůza, připadám si jak prvák. Vůbec netuším, co děláme. Je to jako bych se učila cizí jazyk, vůbec jim nerozumím,“ rozčilovala se Leah, „a vy?“

„Připadám si jak v jiným světe nebo alespoň v jiný zemi. Co ty Audrey?“ zeptala se Bella.

„Já v tý cizí zemi doopravdy jsem. Dneska jsem si vybírala jazyky navíc a já blbka si dala arabštinu a portugalštinu. Portugalština se ještě dá, ale ta arabština. Je nás tam asi jenom pět a už vím proč,“ řekla sarkasticky Audrey a napila se svého kafe.

„Páni…stejně musíš být chytrá,“ řekla Bella.

„Ani ne. Jazyky jsou jediné, co mi jde. Ve zbytku jsem vždycky propadala, takže mi ani nic jiného nezbývalo,“ řekla Audrey a povzdechla si, „můžeme změnit téma?“

„Já jsem pro. Co třeba téma: Jak se zbavit otravné spolubydlící?“ nadhodila Leah a ušklíbla se nad představou Charlie.

„Aspoň do pololetí s tím nic nenaděláme,“ řekla Bella.

„Sakriš,“ zaklela Leah.

„Jestli nechceme přijít pozdě, tak bysme měli vyrazit,“ řekla Audrey dívající se na hodinky, zaplatila účet a spolu s Bellou a Leah se vydali k univerzitě.

--

„Bello?“ ozval se melodický hlas u okna.

„Máš štěstí, že bydlíme nízko,“ odpověděla Bella a potichu otevřela okna, kterým do pokoje vplul chladivý noční vzduch.

„Já bych si nějak poradil,“ odpověděl Edward, potichu se vyhoupl do místnosti a políbil Bellu jemně na čelo. Potom se ozvalo slabé vrčení z postele u protější strany než bylo okno.

„Taky tě rád vidím, Leah,“ řekl Edward směrem k vyboulenině v peřině.

„A co teď?“zeptala se Bella, „Vyletím z okna jako pták a přistanu lehce na zemi?“

„Samozřejmě, že ne. Půjdeme klasicky dveřmi. I kdyby nás tu tvoje spolubydlící načapaly, tak jim to může být jedno,“ řekl Edward, chytl studenou ruku tu Bellinu a táhl ji směrem ke dveřím.

Bella se snažila jít, co nejpotišeji, ale připadala si jako slon oproti tichému našlapování Edwarda. Z druhých dveří bylo slyšet mumlání.

„Co to?“ zeptala se Bella a snažila se zachytit slova, která přicházeli z pokoje.

„To nic. Jen jedna z tvých spolubydlících má až moc živé sny,“ usmál se Edward a Bella si uvědomila, jak moc jí chyběl ten jeho pokřivený úsměv. Došli až k hlavním dveřím, kde ji Edward pustil jako první a potom za sebou potichu zavřel. Bella nevěděla, kam ji vedl nebo co chtěl dneska dělat, ale byla šťastná jen z jeho pouhé přítomnosti…

Myslíte si, že idyličtější vztah jste neviděli? Ani nevíte, jak moc se mýlíte. Každý vztah má své slunné a deštivé období a do tohohle vztahu se právě žene bouřka.

A co se dělo na koleji? V pokoji číslo 13 se jedna dívka nenápadně vykradla z pokoje oknem a šla se „jen“ proběhnout, ve vedlejším pokoji jedna dívka právě prožívala ve snech svoji minulost, kterou by nikdo nechtěl znát a jeden kluk o patro výš právě pročítal starou knihu a dělal věci, za které by ho mohl někdo považovat za blázna, ale netušteí, jak moc můžou být blázni nebezpeční…

Vaše Gossipka

Předchozí ¤ Shrnutí ¤ Další

Autor: Lillith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gossip girl - 2. kapitola: