Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Graceful - 10. kapitola

22.06.2011 (18:30) • RosalieRose • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3009×

10. kapitola

Stoupla jsem si naproti Edwardovi, který poklekl. Vůbec jsem netušila, co chce udělat, ale tento okamžik jsem si zapamatovala pro celou mou existenci.

„Isabello Haleová, vezmeš si mě?“ V ten samý okamžik vytáhl z kapsy sametovou bílou krabičku a otevřel ji. Byl v ní přenádherný a určitě hodně drahý prsten. Podívala jsem se mu do očí a odpověděla. „Ano!“

Edward si stoupl. Upíří rychlostí mě vzal do náruče a vyšel se mnou z altánku ven. Na očích mu bylo vidět, jak moc byl šťastný.

„Děkuji,“ řekl najednou a potom mě velice pomalu políbil. Naše láska byla téměř hmatatelná. Polibek byl velice dlouhý a procítěný. Byl to dokonalý okamžik. Když jsme se od sebe odtáhli, ještě dlouho jsme se dívali tomu druhému do očí. Líně na nás padaly sněhové vločky a my tam jen tak stáli a užívali si přítomnosti.

Po nějaké době už jsem měla mokrou skoro celou sukni, nebyla mi zima, ale bylo to hloupé, přece jenom si hrajeme na lidi. Edward asi vycítil, co mám v plánu a propletl naše ruce. Mlčky jsme vyšli směrem k plesovému sálu.

„Hodně si mě překvapil,“ řekla sem potichu a usmála se.

„Doufám, že příjemně,“ vydechl a omámil mě. Jen jsem kývla a párkrát zamrkala. Je zvláštní, že po té době, co se známe, nejsem schopná odolávat jeho dokonalostem.

Došli jsme do sálu, kde už doznívala poslední písnička, moc lidí už tu nebylo. Alice s Jasperem patřili k těm posledním párům, které tancovaly. Oba dva se pár vteřin po našem příchodu rozešli směrem k nám. Alice mne hned objala a Edward poodešel s Jasperem trochu dál.

„Gratuluji, Bello! Moc vám to spolu sluší!“ pošeptala tak, aby to neslyšeli ani naši druzi. Byla jsem tak šťastná.

„Děkuji, Alice.“

Během pár minut jsme začaly plánovat svatbu. Bylo to tak zvláštní. Nakonec jsem řekla, že celou svatbu si naplánuju jen já a Edward a nikdo nás nebude ovlivňovat. Chviličku byla Alice trochu ukřivděná, ale rychle se z toho dostala. Na parkovišti jsme se rozloučili a jeli domů.

„Díky bohu, že jsi byla tak rázná už od začátku, já bych tu přípravu Alice nikdy nerozmluvil, ona je na tohle hroznej úchyl,“ rozčiloval se. Byl u toho hrozně roztomilej.

„Bylo v mém zájmu to udělat, nenechám si objednat svatbu, chci si ji udělat sama a chci, aby byla dokonalá,“ vysvětlila jsem mé lásce.

Edward se na mě usmál a letmo mne políbil na tvář. Celou cestu jsme se drželi za ruce a po příjezdu domů jsem se odebrala do koupelny, kde jsem ze sebe stáhla promočené šaty, které putovaly rovnou do koše. Bylo ohromně uvolňující vlézt do sprchy a pouštět na sebe prameny horké vody. Po umytí jsem se zabalila do obrovského ručníku a potom jsem se převlékla do pyžama. Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné a vydala jsem se do ložnice, kde opět ležel Edward na posteli a čekal na mě jen v kalhotách.

„Ahoj, lásko,“ řekla jsem mu. Zvedl jedno obočí a otevřel mi náruč. Tvářil se pobaveně. Radši sem nic neříkala a šla jsem si lehnout k němu.

„Víš, napadlo mě, že by bylo krásný, kdyby ta svatba byla už 24. 12. v poledne,“ plánoval. „Ale jestli nechceš, tak to můžeme posunout.“ Byl to dobrý nápad.

„Ne, v žádném případě se to přesouvat nebude! Na Vánoce to bude moc krásný,“ přitakala jsem a přitulila se k němu na hruď. „A nebude ti vadit, že je to už pozítří? Stihneme to připravit?“ potom následovala dlouhá odmlka.

„Jak by sis to celý vlastně představovala?“ Poprvé jsem si uvědomila, jak bych to chtěla, a tak to také bylo.

24. prosince - 8.00

S Edwardem jsme trávili celé 2 dny přípravami, zařizováním, obvoláváním různých firem, hotelů a nakupováním. Bylo to náročné, ale přitom hrozně fajn. Naposledy jsem ho viděla včera kolem desáté hodiny večer, ctíme tradice, takže do dvanácti hodin máme smůlu a musíme to nějak sami přežít, i když si myslím, že to nebude zas tak velký problém, protože já teď mám práce až až.

Do minuty by tady měla být Alice a pomáhat mi s posledními a nejdůležitějšími přípravami na dnešek. Za pár sekund jsem uslyšela křupání štěrku a otvírání dveří. Ještě v tom okamžiku stála vedle mě s miliony věcí, skoro nebyla ani vidět. Ale myslím, že jí to nijak nevadilo.

„Ahoj Alice.“ Objala jsem ji.

„Ahoj Bello, prosím tě, Emmett a Rosalie přijedou o půl jedenácté a o hodinu později budou tady. A ty kytky tu budou každou chvíli,“ vychrlila na mě.

„Výborně! Takže já se začnu líčit a mohla bys mi, prosím, potom zaplést ty kvítky do vlasů?“ odpověď se mi však nedostalo, a tak jsem se ohlédla a Alice byla jako zmražená - měla vidění.

Po chvilce transu se usmála a přitakala na mou odpověď.

Líčení bylo velice jednoduché, nijak výrazné až na fialkové řasy, které ladily s výzdobou a kyticí. O hodinu a čtyři hovory později mi začala Alice zaplétat do nakulmovaných vlasů kvítky bílých růží a levandulí. Doufala jsem, že to bude vypadat pěkně a pokud možno přirozeně. Po mně přišla na řadu Alice, která mi šla za svědka. Nalíčená byla velice jemně a nechala si prodloužit vlasy, takže jsem jí do nich zapletla perličky a udělala drdol. Vypadala naprosto oslnivě.

Následovala francouzská manikúra. Když jsem se po těchto procesí podívala na hodiny, trochu jsem se zhrozila. Zbývala už necelá hodina. Šla jsem se převléknout do spodního prádla a potom do šatů, byly opravdu kouzelné. Nakonec jsem si nandala náušnice, do vlasů tiáru od Cartiera a na nohy boty. Stejně tak učinila i Alice, měla jednoduché šaty a krásné boty.

Před domem zatroubilo auto, a tak jsem do jedné ruky vzala kytici a do druhé jsem chytla vlečku, před domem bylo moje auto, potažené stuhami a kytkami. Uvnitř seděl Emmett.

„Ahoj, sestřičko!“ pozdravil mě a objal mě. Hrozně jsem se na něho těšila a navíc, povede mě k oltáři, takže snad nic neprovede.

„Ahoj, Emmete! Hrozně jsem se na tebe těšila! A jak jste si užili s Rose svatební cestu?“ zeptala jsem se, i když jsem tušila, co odpoví. Místo toho se jen zasmál a já jsem se radši starala o to, jak dostanu tu dlouhou vlečku do auta. Alice mě následovala.

Pomalu jsem začínala být nervózní. Dojeli jsme před dům Cullenových, kde byla speciálně přistavená obrovská místnost, kde se měla konat svatba. Ještě jednou jsem se rychle koukla na Alice a ona se na mě usmála a šla napřed do velkého sálu. Emmett mi pomohl vystoupit a já jsem se do něho zavěsila.

„To zvládneš, sestřičko,“ řekl mi. Nedokázala jsem mu odpovědět, a tak jsem se na něho jen vděčně usmála.

Začala hrát hudba a my jsme do rytmu šli dovnitř.

Předchozí kapitola ---  Následující kapitola

Prosím o komentář, děkuji. :-)

Autor: RosalieRose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Graceful - 10. kapitola: