Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - 10. kapitola

17.06.2011 (15:45) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 5061×

„To jo,“ přikývla jsem. Zvonek zazvonil na hodinu a do třídy vešel učitel se dvouma klukama.

„Třído, tohle jsou Bred a Sam. Jsou tu noví, tak bych byl opravdu moc rád, kdybyste na ně byli hodní,“ řekl a poslal je někam si sednout. Tedy, přesně za mě a Angelu.

10. kapitola

pohled Alice

O ou! To není dobré, zavítaly k nám dvě osoby, které nám pěkně asi zavaří. Sice jsem je viděla, ale netušila, kdo jsou zač. Tohle se Edwardovi ani někomu jinému z rodiny líbit nebude.

Návštěva z Volterry mě opravdu dostala, protože to byla známka nedůvěry, kterou k nám Volturiovi kvůli nějakým hloupostem chovají.

„Carlisle, mám jednu ne moc dobrou zprávu.“ Přešla jsem do obýváku, kde seděl a četl si jeho knížku, která byla ohromně tlustá a s malinkými písmeny. Ostatní byli bůhvíkde a Jasper odjel do Seattlu podívat se na výstavu motorek, která se v tam konala.

„Ano, Alice?“ Zvedl oči od knihy a zaměřil je na mě. Posadila jsem se do křesla, které bylo po jeho levé straně, a nadechla se.

„Měla jsem menší vizi, která tě jistě nepotěší. Zavítali k nám totiž dva gardisté z Volturiovic gardy, kteří na nás mají dohlédnout na nějakou dobu, abychom něco nevyvedli.“ Pomalu zaklapl knížku a položil ji na stůl. Promnul si oči a smutně si povzdechl.

„Takže to znamená, že se máme chovat tak, jako obvykle, ale lépe.“ Jeho teorie nedávala smysl, ale přikývla jsem. Nechtěla jsem dělat vlny a to je vždycky nejlepší každé blbosti kývnout.

„Měli bychom večer, až tady budou všichni, ostatní informovat o jejich návštěvě. Je možné, že by zavítali až k nám do domu, nebo se budou chovat co nejvíce odtažitě, ale bystře?“ zeptal se. Já však na tuto otázku odpověď neznala.

„Promiň, ale to netuším. Vím jenom to, že se sem přistěhovali a to kvůli nám. Také chodí do školy, která je tady blízko. Na střední školu a hrají si na hodné studenty, co všechno vědí a znají.“

„Aha,“ řekl. „Večer je budeme všechny informovat. Děkuji, Alice, že jsi mi to řekla a omluv mě, protože musím jít do nemocnice.“ Jeho hlas byl tichý, jakoby se bál, aby nás neslyšeli.

„Dobře,“ přikývla jsem a sledovala, jak odchází pryč.

„Mimochodem, nevíš, kde je Esme?“ Otočil se na mě, ale já s úsměvem zakroutila hlavou. Mávl rukou a odešel nahoru se obléknout. Asi.

To by mě opravdu zajímalo, kde jsou ostatní a co dělají.

Pohled Edward

„Ahoj, Emmette, co potřebuješ?“ zeptal jsem se svého bratra, který se mnou mluvil přes telefon, zatímco já jsem vyplňoval různé faxy a jiné blbosti.

„Nazdar, Edíku, máme pro tebe s rodinou malé překvapení. Přijď v půl páté na Street Bound. Víš, kde to je, ne? Jednou jsem tam s tebou byl, ale to jsi byl malý. Pamatuješ?“

„Samozřejmě že si to pamatuji. Na ten den nikdy nezapomenu, ale já nevím, jestli nebudu mít pacientku, ale zeptám se Jenny.“ Zvedl jsem se ze židle a chtěl se vydat za ní, ale Emm mě zastavil.

„Nechoď, já jsem se jí už ptal a vše je domluveno. Zatím čau,“ řekl a zaklapl telefon.

„Čau,“ zašeptal jsem, i když jsem věděl, že mě už neslyší.

„Co si to zase vymyslel?“ proletělo mi hlavou, ale pohodlně jsem se znovu usadil do křesla a čekal, že mi sestra pošle další pacientky.

****

Šel jsem ulicí až na tu, kde mě údajně měl čekat Emmett a ostatní. Uviděl jsem je, jak se tam smějí a uslyšel Emmův řechtavý smích, který je doprovázel.

„Hele, Eda,“ řekla Rose a přistoupila ke mně blíž. „Čauky.“

„Čau všichni, tak co jste potřebovali?“ zeptal jsem se jich, protože jsem stále nechápal, proč mě vytáhli někam pryč.

„Nazdar,“ řekl Emm a objal mě kolem ramen. „Máme pro tebe jedno překvapení. Víš, našli jsme jednu restauraci, kterou vlastní upír jménem Dim, a tak jsme si tam k němu zašli na pár lahviček krve z pumy, takže nemusíme do restaurací chodit, protože bude stačit, když půjdeš sem a normálně se najíš, zatímco mi si dáme něco na pití.“ Wow, upír, který vlastní restauraci? To jsem ještě nikdy neslyšel, a tak mi to nedávalo smysl. Moc jsem mu nevěřil, protože je celkem možné, že si ze mě chtěl jenom udělat srandu. Choval jsem se odměřeně a každou chvilku čekal něco jako „tys na to doopravdy skočil, vždyť to není možné“ a takovéhle blbosti, ale ani jsem nepopíral, že by to mohla být pravda.

„Tak tam pojďme,“ navrhla Rose a my vešli. Malinko mě překvapilo, že tu není Esme ani Carlisle, ale nechal jsem to být, protože mohlo být pravděpodobné, že musel jít do práce a Esme zůstala doma, protože se jí s námi jít nechtělo.

„Vítejte,“ pozdravil nás muž – upír. „Jmenuji se Dim a toto je moje restaurace.“ Zdálo se, že mluví jenom na mě, protože ostatních si nevšímal a svoje modré oči – čočky upíral na mě.

„Dobrý den,“ pozdravil jsem a doufal, že někdo z mé rodiny něco udělá, aby na mě tolik nemusel koukat.

„Máme tu objednaný stůl. Jsme Cullenovi, ale to už asi víš, protože jsme tvými zákazníky již několik dní,“ zazubil se Emm a ten upír nám ukázal, kam si máme sednout. Posadil jsem se vedle Alice a Emmetta.

„Tady to je,“ řekl někdo jiný a podal nám listy, na níž byly napsaná jídla nebo krev, kterou tu podávali.

„Co si mám dát,“ bručela si pod nos Rose. „Rysí krev, tučňáčí krev nebo vlčí. Po té z tučňáků budu štíhlá, ale zase není dobrá, tak si dám skleničku rysí,“ pomyslela si.

Podíval jsem se lépe na jídla a do oka mi padl humr s brambory.

„Máte vybráno?“ zeptal jsem se.

„Ano, čekáme jenom na tebe,“ ozvala se Alice a zavolala někoho, aby si to šel zapsat. „Takže, jednu rysí krev a třikrát vlčí a tady pro pána jednoho humra s brambory.“

„Hned to bude.“ Odešel pryč a já se lépe rozhlédl po restauraci. Sedělo tu pár mladých párů a potom skupinka upírek, ale u jedné z nich jsem slyšel, že jí bije srdce. Lépe jsem se rozhlédl a snažil se najít tu, která měla ještě srdce živé.

Podíval jsem se na ni a vtom jsem zatajil dech.

„Jessie,“ zašeptal jsem a celá rodina se otočila jejím směrem.

9. kapitola ------> Shrnutí ------> 11. kapitola

Možná jste už zapomněli, kdo Jessie je. Ona je jeho bývalá snoubenka, která ho opustila kvůli tomu incidentu... Jinak se omlouvám za krátkou kapitolku, ale potřebovala jsem to nějak ukončit a měnit pohled se mi zase nechtělo. Připravte se, protože příště vás čeká dlouhá kapča. Děkuji.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - 10. kapitola: