Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - 13. kapitola

08.07.2011 (14:00) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 6156×

Vyšel jsem nahoru do pokoje, protože jsem neměl náladu poslouchat jejich řeči o tom, jestli se máme bát toho, co se stane nebo ne. Já se tím nějak netrápil, protože byla spousta jiných věcí, co mě trápila, a které jsem chtěl sám se sebou vyřešit, ale teď si musím jít dělat něco k jídlu, protože mi kručí v břiše.

Sešel jsem dolů ze schodů a šel do kuchyně pro něco k snědku, ale najednou mi zapípal mobil. SMS mi přišla. Mrkl jsem na obrazovku a objevilo se mi neznámé číslo.

Moc mě to mrzí, ani nevíš, jak moc trpím. Od té doby, co nejsem s tebou, na tebe nemůžu zapomenout. Prosím, Edwarde, odpusť, že jsem od tebe odešla. S láskou, Jessie.

První, na co jsem myslel, bylo, kde sakra vzala moje číslo? Měl jsem ji pořád rád, ale do kupy s ní bych to už nedal, ať si najde někoho, od koho bude zase utíkat, až jí bude říkat pravdu. Zakroutila jsem hlavou a udělal si toasty se sýrem, šunkou a kečupem – moje oblíbené jídlo, když mám čas  si ho udělat.

„Kdo ti psal?“ zeptal se mě Emmett, který byl jako vždy zvědavý.

„To tě nemusí zajímat,“ odsekl jsem plnou pusou a odešel zpět do pokoje. Pustil jsem si svoje oblíbené CD od Michaela Jacksona a tiše si v rytmu hudby dupal, abych se nějak zabavil. Měl jsem v pokoji opravdu binec, a tak jsem ho začal uklízet, abych to nemusel nechávat na později.

Nerad jsem uklízel, ale dřív nebo později by mě k tomu Esme donutila. Přemýšlel jsem nad SMS od Jessie, protože jsem nechápal, proč mi napsala až teď. V době, kdy jsme si neměli co říct a kdy už byla dlouhá doba od toho, co odešla.

Pohled Bella

Hodila jsem tašku do rohu a šla do kuchyně, protože jsem na obědě nic nejedla, jelikož to jídlo skončilo úplně někde jinde, než mělo. Podívala jsem se do obývacího pokoje, kde seděla máma a držela v ruce telefon. Vypadala smutně, a tak jsem k ní přisedla a zeptala se, co se děje.

„Tvůj otec se vrátí za měsíc, protože odjel na další služební cestu do Hongkongu, kvůli nějakému projektu.“ Byla smutná a myslím, že sama nevěřila, stejně jako já, že odjel zase na služební cestu. Někoho si našel a teď odletěl za ní. Tušila jsem to už dříve, ale nikdy jsem to neřekla nahlas, protože by to mojí mámu ranilo, a to jsem nechtěla.

„To mě mrzí,“ zašeptala jsem, ale nemrzelo. Těšila jsem se na něj i přesto, že pokaždé na mě křičel a měl všelijaké kecy, ohledně mojí osoby.

„Ty stejně tušíš, to co já.“ Měla pravdu, tušila jsem, co se děje, ale zavrhovala jsem nad tím přemýšlet, protože mě to akorát bolelo.

„Ano,“ řekla jsem tak tiše, že kdyby byla o kousek dál, tak by to nejspíše neslyšela.

„Netrap se nad tím a vůbec, jak dopadla kontrola?“ zeptala se, aniž by tušila, že jsem tam nebyla.

„Nijak. Edward skončil dříve a ta sestra na mě zapomněla, takže jsem se musela objednat na zítřek.“ Kousala jsem si nehty. Byl to můj největší zlozvyk, o kterém jsem věděla, ale neobtěžovala se s ním přestat.

„A kde ses tak dlouho toulala?“ Podívala se na mě a smutně se usmála. Vím, jak byla smutná.

„Ve škole,“ řekla jsem polopravdu, ale nechystala jsem se říci, že jsem byla na po škole.

„Dobrá,“ řekla. „Pokud by ti to nevadlo, tak si půjdu lehnout. Jsem opravdu unavená.“ Políbila mě na čelo a já se usmála.

Bylo to zvláštní, jak rychle jsem zapomněla na to, co se stalo a co z toho vzniklo. Mluvím o malém stvoření, co ve mně žije a nemá ani ponětí, jak jsem kvůli němu trpěla. Dlouho jsem si na to nevzpomněla, protože jsem spíše chtěla zapomenout, ale to nejde tak lehce, jak by bylo třeba.

Byla jsem také unavená, po náročném dni ve škole, ale měla jsem ukrutný hlad a tak jsem si udělala něco k jídlu. Přenesla jsem si to do obývacího pokoje a spokojeně se najedla u televizního pořadu Dva a půl chlapa.

Začala se mi klížit oční víčka a já jsem na gauči usnula i se zapnutou televizí. Že svítilo světlo, mi vůbec nevadilo.

Zdál se mi sen, jak se to stalo. Pamatovala jsem si to jako by to bylo včera a to jsem chtěla hlavně zapomenout.

Kráčela jsem po ulici a vesele si prozpěvovala. Byla tma a já jsem odcházela na autobusovou zastávku v Seattlu, kde jsem oslavovala jedny narozeniny svého kamaráda. Byla jsem malinko přiopilá, a tak se mi nezdálo nápadné, že někdo jde za mnou. Prakticky jsem to nevnímala.

Šla jsem zkratkou a to jsem musela projít temnou uličkou, která dělila náměstí a autobusové nádraží. Kéž bych šla delší cestou, ale v těch podpatkách, co jsem měla, se blbě chodilo. Byla jsem na začátku, když jsem na sobě ucítila něčí ruce.

„Čau, kotě, budeme si hrát?“ Měl slizký hlas, který bych všude poznala.

„Nechte mě na pokoji,“ řekla jsem a vyškubla se mu, ale blbě jsem došlápla a podpatek se mi zlomil.

„Poslouchej,“ řekl a surově mě chytil za paži. „Ty uděláš, to co chci, rozumíš?“ Sundal mi rychle šaty a já jsem začala křičet. Vlepil mi facku a já bolestně zaskučela.

„Au,“ kňourala jsem, když do mě vnikl. Do teď jsem nevěděla, co je to bolest, ale takovou to nepříjemnost už nikdy nechci zažít. Nikdy na ten hnusný zážitek nezapomenu a od té doby jsem byla opatrnější.

Nejhorší na tom bylo, že byl opilý a potom, co se udělal, to neskončilo. Naopak, myslela jsem, že teprve začíná a také že ano. Vzal flašku a surově mi ji strčil tam, kde před tím měl svůj úd.

Příšerně to bolelo. Nemohla jsem nic jiného dělat, než tiše plakat a nebránit se, protože by to bylo potom ještě horší.

„Děvko zasraná, až příště budeš chtít, aby tě někdo ošu**l, tak mi zavolej.“ Zvedl svojí čepici a nechal mě tam na zemi celou od krve. Cítila jsem, že se nemůžu ani pohnout, protože mě to příšerně bolelo. Nevěděla jsem co dělat a doufala, že nikdo tou uličkou nepůjde. To, co říkal, byla lež, nic takového  jsem nechtěla.

Ležela jsem tam a zhluboka dýchala. Stále jsem měla před očima zážitek, který se mi před chvílí stal.

Moje noční můra jakoby oživla. Probudila jsem se celá zpocená a zadýchaná, jako bych běžela maratón. Byla tma. Rozplakala jsem se, když jsem si vzpomněla na tu bolest, která se mi může stát kdykoli znovu. Doufala jsem, že se to už nikdy nestane, ale kdo ví.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - 13. kapitola: