Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - 17. kapitola

31.01.2012 (21:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 4715×

Kéž by mě políbil, pomyslela si a já se rozhodl udělat poslední krok. Naklonil jsem se k ní a políbil ji na její krásné rudé rty.

Chutnaly opravdu nádherně a já bych je líbal ve dne v noci.

Pohled Bella

Chtěla jsem, aby mě políbil, ale nebyla jsem si jistá, jestli to mám udělat první, nebo počkat, až se k tomu přichystá nějak on. Jak by to ale mohl zjistit? Copak umí číst myšlenky? To asi opravdu ne.

Chvilku jsem si myslela, že to neudělá, ale nakonec mě jemně políbil na rty a odtáhl se. Vzala jsem ho za hlavu a dala si ho zpět na svoje rty.

Líbali jsme se a nevnímali okolí. Nebylo co vnímat. Snad ten jeho obrovský dům, okolní les nebo snad auto?

Chtěla jsem malinko víc než líbání, ale nechtěla jsem ho do ničeho nutit, přece jenom jsme se znali chvilku a to jsme spolu ani nechodili. Pouze jsme se políbili a nic jiného. Ve vztahu by měl být sex jako poslední fáze a neměl by přijít hned po líbání, ale bylo vidět, že je rozumný a cítí to stejně.

Chvilku jsem počkala a po té se od něj odklonila pryč. Nevěděla jsem proč, ale nechtěla jsem se mu podívat do očí.

Bylo to snad kvůli tomu, že jsem si připadala hloupě nebo snad kvůli tomu, že... Já vlastně ani nevím, najednou mě prostě všechna odvaha opustila.

Asi jsem se odklonila malinko víc, protože hned promluvil smutným hlasem.

„Promiň, nechtěl jsem, myslel jsem, že mi chceš dát pusu nebo spíš, že jsi chtěla, abych tě políbil.“ Znělo to tak smutně, že jsem hned, jak domluvil, spustila svoje.

„Ne, Edwarde, to vůbec ne. Já jsem chtěla, jenom jsem se bála, jak ses odtáhl pryč a já tě znovu chytila, jestli ti to nevadilo.“ Nadechla jsem se a podívala se mu do jeho krásných zelených očí.

Usmál se na mě a já mu to vřele oplatila. Chvilku jsme se na sebe upřeně dívali a po chvilce uhnul očima. Potichu jsem se zasmála, ale asi to nebylo tak tiché, jak jsem si myslela.

„Čemu se směješ?“ zeptal se mě a přistoupil ke mně o kousek blíž.

„Ničemu,“ zašeptala jsem a znovu se uchechtla.

„Tak ničemu jo?“ Strčil mě na pohovku a začal mě lechtat po celém těle.

„Edwarde, nech toho, prosím.“ Smála jsem se až mi teklo z očí.

„Prosím,“ křičela jsem.

„Kdepak,“ zasmál se a mých proseb si vůbec nevšímal.

Lechtal mě hrozně dlouho, teda alespoň mně se to zdálo jako celé hodiny. Když mě pustil, skoro jsem nemohla dýchat a ještě ke všemu mě z toho smíchu bolelo břicho. Nemohla jsem si pomoct a schválně jsem se na něj jakože urazila. Nemluvila jsem s ním a vypadalo to, že ho to mrzí.

„Ale vždyť já si jenom dělám srandu,“ řekla jsem, když jsem viděla, jak smutně se tváří a objala ho.

„Ale vždyť já taky,“ zasmál se a znovu mě položil na pohovku. Myslela jsem, že mě znovu začne lechtat a začala jsem se na to připravovat, ale kupodivu se nic nedělo. Podívala jsem se na něj a zjistila, že si mě zkoumavě prohlíží.

„Na co tak koukáš?“ zeptala jsem se napůl uraženě.

„Na tebe,“ odpověděl, ale ani se mi nepodíval na obličej, jenom jezdil pohledem po mém těle sem a tam.

„Copak, nelíbí se ti něco?“ zeptala jsem se, protože když se podíval na moje napůl odhalené bříško, zamračil se.

„Ne jenom, to nic,“ řekl a usmál se.

„Nic?“ Sedla jsem si a podívala se na místo, kam se díval. Byla tam malá modřina, která ale bolela jako čert.

„Někde jsem se musela bouchnout,“ zamluvila jsem to, přestože jsem nevěděla, kde bych se o něco mohla bouchnout.

Pohled Edward

Prohlížel jsem si ji odshora. Měla neuvěřitelně krásné tělo, nad kterým by zcela určitě slintal kdejaký chlap.

Měla trošku vyhrnuté tričko, protože jsme ji lechtal všude po těle. Měl jsem z toho krásný pocit a byl konečně s někým šťastný.

Modřina! Na jejím bříšku přesně tam, kde jsem ji hladil měla malinkou, za to tmavě fialovou, modřinu. Ani chvilku jsem neváhal nad tím, že je ode mě. Dělal jsem jí tu modřinu sám a to jsem ani nepřemýšlel, jak jsem to mohl udělat.

Nepoužil jsem velkou sílu, to vůbec ne.

„Nejspíš jsem se o něco bouchla,“ připustila, ale i v jejím hlase byla známka nejistoty.

Kde bych se o něco jenom mohla bouchnout? V nemocnici to určitě nebylo a tady v domě také ne, to bych snad cítila, kdybych do něčeho narazila. Divné, že jsem si jí nevšimla dřív, než tam Edward upřel svoje krásné zelené oči, pomyslela si.

Myslí si, že mám krásné oči. Tohle malinko vylepšilo moji náladu, ale nic extra navíc.

Nejspíš chtěla odvést pozornost někam jinam, protože se zeptala, jestli bych nezapnul televizi.

„Ale jistě,“ usmál jsem se a sáhl po ovladači, který ležel na skleněném stole. „Dej si tam, co chceš. Vstal jsem a šel do kuchyně, abych nám připravil něco k večeři.

Vařit mě bavilo a tak by pro mě nebyl problém vstát brzy ráno a klidně něco upéct. Ano, moc se to na muže a obzvlášť na poloupíra nehodilo, ale mně to nevadilo. Navíc o tom nikdo ani moc nevěděl. Uslyšel jsem, jak vstala z pohovky a chystala se za mnou do kuchyně, dělal jsem však, že ji neslyším.

„Copak kuchtíš?“ zeptala se a já jsem malinko nadskočil, jenom aby se neřeklo.

„Jsem se tě lekl,“ zasmál jsem se. „Dělám nám pozdní oběd.“

„Pozdní oběd? Nebyl by lepší název večeře? Je už po půl šesté,“ řekla a postavila se ke mně u kuchyňské linky.

„To už je tolik hodin?“ podivil jsem se. Bylo to spíš ale pro mě než pro ni.

„Ano, vcelku jsme tu u tebe „zabili“ čas,“ zasmála se svým krásným smíchem. Jak moc jsem ho miloval.

***

„Bylo to výborné, Edwarde,“ pochválila mě Bella.

„Děkuji,“ poděkoval jsem vzorně ale sám jsem cítil, že mi to nestačilo. Potřeboval jsem krev. Malinko jsem to nedomyslel, když jsem ji sem zval. Budu ji muset často opouštět, protože přece jenom nechci, aby se opakoval minulý týden, kdy jsem se neudržel a skoro zabil jednoho turistu, který se ztratil v lese.

Budu muset vydržet, než odejde spát a potom se rychle vytratím pryč a co nejdříve se vrátím.

„Haló, Edwarde, posloucháš mě?“ Luskla mi před očima Bella.

„Co? Jasně, promiň,“ omluvil jsem se a usmál se svým úsměvem, při kterém žádná holka nezůstala chladná.

„Odpuštěno,“ povzdechla si a odešla k televizi.

Umyl jsem nádobí, a když jsme přišel do obýváku, viděl jsem, jak tam leží na pohovce a spí. Tiše oddychovala a já jsem se sám pro sebe usmál, že přece jenom nebudu muset čekat do pozdních hodin.

Potichu jsem vyskočil oknem a rozběhl se do přírody pro trošku krve.

Pohled Bella

Byla jsem tak unavená, že jsem nejspíš usnula. Probudila jsem se za tmy.

„Edwarde,“ volala jsem na pohled prázdným bytem. To není možné, přece by neodešel. Vstala jsem a rozsvítila si. Nesnáším tmu a vcelku se jí bojím.

„Edwarde!“ zkusila jsem to znovu, ale žádná odpověď.

Cink, ozval se zvonek ode dveří.

Mám jít, nemám jít? Nakonec jsem se to rozhodla risknout a odešla otevřít dveře.

Stála tam za nimi krásná dívka.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se a tvářila se, jako že jsem tu paní domu.

„Ano, je doma Edward?“ zeptala se krásným hlasem.

„Ne, za chvilku se ale vrátí,“ odpověděla jsem medovým hlasem.

„Tak to já na něj počkám.“ Odstrčila mě a vešla do domu.

„Já vůbec nechápu, co si tady ale přejete,“ řekla jsem jí ostře.

„Edward si mě na dnešní noc objednal,“ řekla mi drze.

„Objednal?“ zeptala jsem se podezřívavě.

„Ano, jsem totiž lehká děva,“ řekla mi klidně.

Otevřela jsem pusu dokořán, vzala si věci a sbalila se. Odcházela jsem domů a na Edwarda měla pěkný vztek.

On si klidně objedná děvku, i když tam má mě? To teda ne, je konec, i když nic nebylo.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - 17. kapitola: