Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - 2. kapitola

19.05.2011 (17:45) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 6184×

„To jsem zvědavý na tu její „povedenou dceru,“ pomyslel jsem si, že to bude nějaká nafoukaná barbie, co se s každým vyspí i bez kondomu.

Měl jsem volno na oběd, ale neměl jsem hlad, tak jsem se opřel lépe do sedačky a koukal opět ven z nového, plastového okna.

I když venku bylo zataženo, děti venku hrály na honěnou, nebo na schovávanou. Jedno dítě spadlo, a tak mu starší sestřička pomohla opět na nohy. Jejich smích byl slyšet až ke mně do ordinace.

„Chytni si mě, jestli to dokážeš,“ říkala malá culíkatá holčička. Blonďaté vlásky se jí jenom leskly.

Myšlenkami jsem se vrátil do svého dětství, bylo bezva být dítě.

Na malou chvilku jsem zavřel oči a snažil se vzpomenout na den, kdy jsem dostal své první kolo.

Bylo mi sedm let, když jsem ho dostal, takže nebylo divu, že bylo malé. Ve škole jsem patřil k nejmenším, ale za to k nejvzornějším žákům.

Byl jsem poslední, kdo neměl kolo, ale kdo si počká, ten se dočká.

Otevřel jsem oči a natáhl se pro kafe na stůl. Chytl jsem ouško svého bílého hrnku s modrými puntíky. Byl roztomilý. Dostal jsem ho od své nevlastní sestry Alice. Dávala mi ho k dvanáctým narozeninám s nejnovějším mobilem.

Byl stříbrný a byl dotykový. Někdo by byl za takový mobil rád, ale já ne. I když Alice viděla, že s něj budu nadšený, tak neviděla, že ho brzy rozbiji.

Krátce jsem se napil teplého kafe, které mi udělala Jenna. Bylo dobré, jenom to chtělo malinko více cukru, ale to byly už malinké detaily.

Najednou se ozval klapot na moje bílé dveře do ordinace.

„Dále,“ řekl jsem a položil hrníček na hnědý, dřevěný stůl.

„Omlouvám se, pane doktore, vím, že máte pauzu, ale v čekárně nikdo není a nikdo není objednaný, tak mě napadlo, jestli bych nemohla odejít o chviličku dříve?“ zeptala se sestra.

„Jestli není nikdo objednaný, tak nevidím důvod, proč byste tady měla ještě být.“ Usmál jsem se na ni. „Jen běžte za manželem a dětmi domů.“

„Velice děkuji, pane doktore a na shledanou. Přeji Vám pěkný víkend,“ řekla a zavřela dveře.

„Vám také,“ zašeptal jsem potichu. Nemohla to slyšet. Měl jsem velice dobrý sluch, takže jsem zřetelně slyšel, co dělá.

Sundávala si kabát z věšáku a otevírala dveře. Krátce nato se ozvala klika a dveře se zavřely.

„No co, také půjdu,“ pomyslel jsem si a vstal ze židle.

Bílý plášť jsem pověsil na věšák, který jsem měl v ordinaci a vzal si kabát.

Ani jsem si neuvědomoval, že je už pátek. Tenhle týden moc rychle utíká.

Vyběhl jsem ven z ordinace a zamkl hlavní dveře. Malinko jsem se domů loudal, protože moje ztřeštěná sestřička Alice bude chtít jít nakupovat, když je teprve 13:54. To budeme v nákupním centru až do večera.

Ji to baví, ale zbytek naší rodiny, kromě Rose, se do toho moc nevrhne.

Kráčel jsem po parkovišti a vítr si hrál s mými vlasy. Nebylo to moc příjemné, když mi padaly přes oči a já přes ně neviděl na cestu.

Vytáhl jsem klíčky od svého Volva a namířil proti němu centrální zamykání.

„Píp, píp,“ ozval se zvuk mého autíčka a vepředu i vzadu se rozsvítily světla a auto se odemklo.

Otevřel jsem dveře a nasedl. Pod mou váhou se auto nepatrně prohnulo.

Nastartoval jsem auto a ono malinko zavrčelo. Možná jsem nastartoval a zmáčkl spojku moc rychle. Pomalinku jsem se rozjel a ujížděl k domovu.

Cesta mi utíkala velmi pomalu, tak jsem si alespoň zapnul rádio. Zrovna hráli mojí oblíbenou písničku od Green Day – 21 guns.

Pustil jsem si ji na plné pecky a občas si zazpíval se zpěvákem. Bylo to uklidňující a prima se takto uvolnit. Doma toto dělat nemůžu, protože má rodina má citlivé upíří uši, takže by to slyšela.

*U domu*

Před domem stála dvě neznámá auta. Tedy pro mě neznámá.

Vystoupil jsem ze svého Volva a šel se podívat do domu, kdo to přijel na návštěvu. Měl jsem smíšené pocity, protože tu byl někdo, koho jsem neznal, ale jeho myšlenky ukazovaly, že většina návštěvníků jsou ženy.

„Edwarde,“ uslyšel jsem myšlenky mé nevlastní matky Esme, když jsem vešel do obývacího pokoje.

Jaké nemilé překvapení mě čekalo, když jsem viděl Tanyu a Irinu s Kate, jak se roztahují po rodinném gauči.

Začal to ve mně vřít, protože jsem je všechny nesnášel. Eleazar seděl s Rose, Jasperem, Emmettem a Alice na gauči vedle nich. Esmé seděla v jednom z křesel.

„Ahoj, všichni,“ pozdravil jsem je všechny slušně.

„Promiň, nevěděli jsme, že přijedou. Ani Alice je neviděla,“ uslyšel jsem myšlenky Jaspera.

„To mám teda radost,“ pomyslel jsem si a sedl si na bobek, který byl od nich co nejdál.

Nechtělo se mi poslouchat Tanyiny myšlenky. To nebyly ani myšlenky, spíše prasárny.

Ještě chvíli jsem tam seděl, ale potom se omluvil a odešel do svého pokoje. Ani jsem si nestačil sednout na gauč a už se otevíraly dveře a v nich stála Tanya.

„Co chceš,“ prohodil jsem otráveně, protože jsem na ni neměl náladu.

Byl jsem natolik unavený, že jsem neměl ani sílu se bránit, když ke mně přistoupila a obkročmo si na mě sedla.

„Vypadni,“ řekl jsem a uhnul před jejím polibkem, který směřoval k mým rtům.

„No tak, nebraň se, bude se ti to líbit,“ řekla a uchopila můj obličej do dlaní a krátce mě líbla na rty.

Ano, měla pravdu, možná by se mi to i líbilo, ale ona mě nemilovala, jenom ji bavila si se mnou hrát, protože jsem ji nechtěl, tak ji to ještě víc nutilo mě přinutit k tomu, co chtěla udělat.

Začala jazykem objíždět mé rty a to už jsem toho měl dost.

„Slez,“ křikl jsem a zchodil ji z gauče.

„Au,“ vyštěkla, i když jsem věděl, že ji to nemohlo bolet, protože je poloupír. Navíc se při jejím pádu ozvalo trh a její kalhoty se jí roztrhly na zadku.

Měl jsem co dělat, abych se nezačal hlasitě smát, protože by sem přišel zbytek její i mé rodiny.

„Nesměj se,“ řekla a urychleně utekla z mého pokoje.

To už jsem opravdu nevydržel a začal se smát na celé kolo. Opravdu jsem nemohl z toho, jak je Tanya neschopná.

„Co tam ten Edward jenom dělá?“ slyšel jsem myšlenky někoho z mé rodiny, které byly mířeny na mou maličkost.

„Kam šla Tanya? Potřebuji s ní mluvit ohledně toho, co si mám vzít zítra na sebe. Vlastně k čemu potřebuji Tanyu, když je tu odbornice na módu Alice?“ myslela si Irina.

Snažil jsem se jejich myšlenky nevnímat, protože mě z nich bolela hlava. Sundal jsem si oblečení a vlezl do své koupelny, kde jsem si oholil svoje strniště na tvářích a zalezl do sprchy.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - 2. kapitola: